Atlas Seznam
Dolichovespula media Vosa prostřední
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosa prostřední (Dolichovespula media) je barevně variabilní druh. Různě zbarvení jedinci se vyskytují společně v jednom hnízdě. Vyskytuje se hlavně ve světlých lesích a na křovinatých biotopech, často i na zahradách u domů. Vosa prostřední si staví v hustém křoví nebo v živých plotech volně visící kulovitá hnízda. Tento druh má krátký generační cyklus, jejich nadzemní hnízda zanikají už na konci léta.
Na horní fotografii je matka po přezimování. Matky mají na hrudi červenohnědou kresbu, u dělnic se červenohnědá barva objevuje jen vzácně. Matky jsou dlouhé 18 až 22 mm, jsou to naše největší vosy.
Dolichovespula saxonica Vosa saská
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosa saská (Dolichovespula saxonica) je v Čechách jedním z běžných druhů vos. Patří mezi tzv. dlouholebé vosy. Charakteristickým znakem je dlouhá hlava. Tmavá skvrna na čelním štítku je proměnlivá. Bývá trojčetná, samičky a dělnice mohou mít na čelním štítku jen tři tečky nebo větší trojčetnou kresbu, někdy i velkou tmavou skvrnu. Samečkové mají na čelním štítku nejméně jednu tmavou tečku, obvykle je tmavá skvrna větší.
Dlouholebé vosy mají krátký generační cyklus. Už začátkem července se objevují nové královny a samečkové a páří se, to vede ke konci staré kolonie kolem poloviny srpna. Jejich nadzemní hnízda pak zanikají.
Dolichovespula sylvestris Vosa lesní
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosa lesní (Dolichovespula sylvestris) si staví hnízda na stromech nebo v hustých keřích v živých plotech, případně v ptačích budkách nebo v opuštěných včelích úlech, někdy má i podzemní hnízda. Zemní hnízda bývají částečně odkrytá.
Matky se probouzejí ze zimního spánku na začátku května. Zpočátku dělá všechnu práci se založením hnízda a výchovou prvních dělnic samotná matka. Později přebírají její práci dělnice. Pro larvy loví jako potravu především různé druhy dvoukřídlého hmyzu. Druh úlovků závisí především na ročním období. Důležitou součástí potravy larev vosy lesní je také nektar z květů. Dělnice vosy lesní tráví víc času sběrem nektaru na květech než kolik věnují lovu hmyzu.
Křídla vosy lesní jsou mírně nahnědlá.
Ectemnius continuus Kutík obecný
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Kutík obecný (Ectemnius continuus) si zakládá hnízdečka v tlejícím dřevě nebo v opuštěných chodbách dřevních brouků. Vyskytuje se na suchých i vlhkých stanovištích, potřebuje pouze dostatek mrtvého dřeva. Při hloubení komůrek pro svoje larvičky používá kusadla.
Svůj plod zásobuje ulovenou kořistí, zejména druhy dvoukřídlého hmyzu. Dospělci se živí na květech. Nejraději vyhledávají květy miříkovitých rostlin.
Ectemnius dives Kutík dřevní
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Kutík dřevní (Ectemnius dives) je jako dospělec v přírodě k vidění od května do září. Hnízdečka pro larvy si buduje v tlejícím dřevě. Při hloubení hnízdních komůrek využívá kusadla. Jako potravu pro svoje larvy loví různé dvoukřídlé, hlavně pestřenky a kuklice. Kořist ochromí žihadlem a pak v letu dopraví k hnízdečku. Dospělci získávájí energii sáním nektaru na květech, zejména na miříkovitých rostlinách.
Nápadně velké oči a kusadla ukazují na dobře vybaveného dravce. Velikost kolísá od 7 až do 11 mm délky.
V ČR je to hojný druh.
Ectemnius lituratus Kutík Ectemnius lituratus
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Kutík Ectemnius lituratus je druh, o kterém je zatím málo znalostí. Zdá se, že je to spíš lesní druh. Lidé se s ním setkávají na květech miříkovitých rostlin na lesních světlinách a podél lesních cest, ve středních nadmořských výškách. V ČR je jeho výskyt opakovaně potvrzován zejména v Pardubickém kraji.
Tohoto kutíka fotografoval Radim Herman v Prostřední Bečvě 26. 7. 2021.
Empria sp. Empria - pilenka
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď
Pilenky rodu Empria jsou menší, převážně tmavě zbarvené druhy, jsou dlouhé obvykle 6 až 8 mm. U nás se vyskytuje více než 15 velmi podobných druhů. Je pro ně charakteristické, že na zadečku mají párová světlá blanitá okénka. Larvy většiny druhů se vyvíjejí na růžovitých rostlinách (tužebníky, ostružiníky, kuklíky, . . ), několik druhů je vázaných také na břízy a na vrby. Samičky kladou vajíčka do hlavní listové žilky poblíž báze listu. Dorostlé larvy přezimují v zemním kokonu a nebo se zavrtávají do stonků.
Eoferreola rhombica Hrabalka stepníková
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalka stepníková (Eoferreola rhombica) se v dospělosti živí sáním nektaru na miříkovitých rostlinách.
Na fotografii je samička, samec je černý se žlutou páskou na druhém zadečkovém článku.
Zajímavostí je jejich rozmnožování. Larvy hrabalky stepníkové potřebují jako potravu pouze pavouky stepníky. Samičky hrabalky loví pavouky stepníky přímo v jejich pavučinových obytných rourkách, které současně používají jako plodové komůrky.
Foto 4. 8. 2016 na lesním pozemku za přírodní památkou Baba.
Epeoloides coecutiens Zdobenka červená
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Zdobenka červená (Epeoloides coecutiens) je dlouhá 9 až 10 mm. Žije jako hnízdní parazit u samotářských včel olejnic. Hostitelským druhem je olejnice vrbinová (Macropis europaea) a olejnice žlutonohá (Macropis fulvipes).
S dospělci zdobenky červené se lze v české přírodě setkat od konce června do poloviny srpna.
Zdobenky pro sebe získávají energii sáním nektaru z květů mnoha druhů rostlin. Samičky zdobenek vyhledávají hnízda hostitelů pomalým letem nad zemí. Po nalezení vhodného hnízda zdobenka zkontroluje, jestli už je poslední plodová komůrka olejnic vydatně zásobená potravou, ale ještě neuzavřená. Potom tam zdobenka naklade svoje vajíčko a sama pak uzavře komůrku i celé hostitelské hnízdečko. Larva zdobenky se líhne velmi brzy, pak odstraní vajíčko hostitele a sama se živí na zásobách, které připravila olejnice pro svoje larvy.
Epeolus variegatus Zdobnice proměnlivá
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Zdobnice proměnlivá (Epeolus variegatus) je velká jen 7 až 8 mm. Je to hnízdní parazit hedvábnic rodu Colletes. V Praze jsou jejím hostitelským druhem zejména hedvábnice řebříčková (Colletes daviesanus) a hedvábnice podobná (Colletes similis).
Když samička najde hnízdečko svého hostitelského druhu, pronikne dovnitř a koncem zadečku dokáže proříznout tuhou výstelku hostitelské plodové komůrky. Svoje vajíčko klade zdobnice mezi vrstvy celofánovité výstelky na stěnách komůrky. Vylíhlá larvička zdobnice pak zničí hostitelské vajíčko a sama se pak v komůrce živí na pylonektarových zásobách.