Atlas Seznam
1 - Blanokřídlí, podřád širopasí - popis podřádu širopasí 1 - Symphyta
od Hanka
Širopasí (Symphyta) jsou vývojově nejstarší blanokřídlí. Jejich zadeček přisedá celou šíří i výškou k zadohrudi.
Křídla mají bohatou žilnatinu. Larvy širopasích (housenice) se velmi podobají housenkám motýlů.
2a - Blanokřídlí, podřád štíhlopasí - popis podřádu štíhlopasí, část kladélkatí 2a - Apocrita
od Hanka
Kladélkatí (Apocrita) mají výrazně vyšší pohyblivost zadečku. Zadní část těla se zřetelně, často stopkatě, připojuje k přední. Larvy jsou beznohé.
Číst více
2b - Blanokřídlí, podřád štíhlopasí - popis podřádu štíhlopasí, část žahadloví 2b - Aculeata
od Hanka
Žahadloví (Aculeata) jsou nyní považováni za fylogeneticky stejnorodou skupinu štíhlopasích. Charakteristickým znakem je žihadlo, vzniklé přeměnou kladélka.
Číst více
Allantus cinctus - pilenka růžová Allantus cinctus
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Allantinae - pilenky
Pilenka růžová druhu Allantus cinctus je ve starší literatuře většinou pojmenovaná pilatka růžová, ale na růžích škodí víc druhů pilatek, a termín pilatka růžová se objevuje i u těch jiných druhů.
Je to hojný druh, napadá hlavně plané i pěstované růže, housenice této pilatky růžím okusují listy. Housenice se mohou vyvíjet i na jahodnících. Upřednostňuje suché lokality. Má 2 generace do roka. Dospělci jsou dlouzí 8 až 10 mm, jejich housenice bývají větší, dlouhé až 15 mm.
Na zdejších fotografiích je sameček (foto 24. 4. 2018 Praha Dejvice).
Athalia rosae - pilenka brukvová (pilatka řepková) Athalia rosae
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď pilenky - Allantinae
Pilenka brukvová je dlouhá 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od dubna do září. Během jednoho roku se totiž většinou vylíhnou 3 generace. Dospělé pilenky jsou často vidět, jak se živí na květech miříkovitých rostlin. Housenice se živí na mnoha různých druzích brukvovitých rostlin. Brukvovité rostliny obsahují v listech a stoncích a semenech na obranu proti žravým škůdcům glukosinoláty. Pilenka brukvová patří k těm druhům hmyzu, které se tomu dokázaly přizpůsobit. Nejenom že jí glukosinoláty nevadí, ale ona dokonce takové rostliny s vyšším obsahem glukosinolátů vyhledává. Její housenice pak glukosinoláty z potravy z rostlin ve své hemolymfě koncentrují. To slouží larvám jako obranný mechanismus. Při napadení některým predátorem larva vypouští kapičky hemolymfy a to má na většinu predátorů vysoký odstrašující účinek. Glukosinoláty, které larvy během svého žíru nahromadily ve svých tělech, zůstávají později i v tělech dospělců.
Pilenka brukvová je u nás všude hojná a velmi rozšířená.
Bodruška obilná Cephus pygmeus
od Hanka
čeleď: Bodruškovití - Cephidae
Bodruška obilná (Cephus pygmeus) je nevýznamný škůdce pšenice, případně i žita a ječmene. Její larvy se mohou vyvíjet i v mohutnějších stéblech různých trav. Dospělci se líhnou z kukel na bázi stébel z předchozího roku ve druhé polovině května a nejprve se živí na květech, zejména mají rády žlutě kvetoucí rostliny.
Fotografováno na květu řepky 28. 5. 2016
Čalounice bělonohá Megachile lagopoda
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice bělonohá (Megachile lagopoda) je z našich domácích druhů čalounic největší a nejnápadnější.Samičky mají pylosběrný aparát na spodní straně zadečku - stejně jako všechny její příbuzné z této čeledi. Tento břišní kartáč je původně červenohnědý, ale protože se zbarvuje od pylu rostlin, tak původní barva obvykle pod nasbíraným pylem zaniká.
Čalounice černobřichá Megachile nigriventris
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice černobřichá (Megachile nigriventris) je nápadně mohutný druh, je dlouhá až 16 mm. Je trochu barevně variabilní, břišní kartáče může mít zcela černé, nebo i rezavé. Sbírá nektar a pyl pouze z bobovitých rostlin. S dospělci se lze setkat od června do srpna. V Praze je velmi vzácná, v ČR se vyskytuje převážně jen ve středních a vyšších polohách.
S fotoaparátem jsem ji zastihla 28. 6. 2019 v Šáreckém údolí. (Rokle Šáreckého údolí je chladná lokalita.)
Na fotografiích je na květech hrachoru lučního.
Čalounice menší Megachile pilidens
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice menší (Megachile pilidens) je dlouhá jen 7 až 9 mm, patří tedy k nejmenším druhům samotářských včel čalounic. Je to mediteránní druh, u nás žije jen v teplých oblastech, na vhodných lokalitách je hojná.
Fotografovala jsem jí na jižním svahu nad skalami v přírodní památce Baba. Samička je na květech omanu německého.
Letovou periodu má od června do srpna. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, upřednostňuje bobovité a hvězdnicovité.
Hnízdí v nejrůznějších dutinkách, i v zemi nebo ve sprašových stěnách.
Čalounice mokřadní Megachile ligniseca
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice mokřadní (Megachile ligniseca) je dlouhá 10 až 14 mm. Tergity zadečku má téměř lysé, jen s velmi úzkými přerušenými světlými páskami.
S dospělci se lze setkat od června do srpna. Navštěvuje především hvězdnicovité rostliny, zejména pcháče a bodláky. Žije na vlhkých loukách a mokřadech, v olšinách. Hnízdečka si buduje v dutinách v mrtvém dřevě, mívá 6 až 8 plodových komůrek v řadě za sebou. Fotografovala jsem ji na květech kolotočníku.
V ČR to bývala čalounice mokřadní vzácnější druh, v roce 2022 je v Praze poměrně hojná.