od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Macrophya rufipes je dlouhá 7 až 12 mm. S dospělci se lze v přírodě setkávat od května do srpna. Často jsou vidět na květech miříkovitých rostlin. Larvy mají jako svojí prokázanou živnou rostlinu ostružiník ježiník, pravděpodobně jsou schopné se živit i na dalších rostlinách. Vyskytují se hlavně na křovinatých stepích.
Na horních fotografiích je samička. U samiček bývá třetí a čtvrtý zadečkový článek červený, ale červené zbarvení je proměnlivé, existují i samičky s černým zadečkem.
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Olejnice vrbinová (Macropis europaea) je druh vázaný na sběr pylu z vrbin, zejména z vrbiny obecné. Zvláštností těchto rostlin je, že ve květech netvoří nektar, ale olejíček. To je pro samotářské včely olejnice důležité a nenahraditelné. Žijí totiž na velmi vlhkých místech, zejména na březích řek a rybníků, na zaplavovaných mokřadech. Olej z vrbin samičky využívají nejen ve směsi s pylem jako potravu pro svoje larvičky, ale také pro impregnaci plodových komůrek proti vlhkosti.
Dospělci získávají energii sáním sladkého nektaru ve květech jiných druhů rostlin.
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Olejnice žlutonohá (Macropis fulvipes) se podobá olejnici vrbinové. Liší se zejména tím, že se zjara objevuje dřív. Proto ta olejnice žlutonohá zpočátku navštěvuje dříve kvetoucí vrbinu tečkovanou nebo vrbinu penízkovou, až později i vrbinu obecnou.
Podobně jako její příbuzná olejnice vrbinová vytváří zásoby potravy pro svoje larvičky pouze z pylu vrbin a z olejnatého sekretu květů vrbin, s přídavkem menšího podílu nektaru z květů jiných rostlin. (Vrbiny netvoří nektar.)
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice obecná (Megachile centuncularis) je dlouhá jen 8 až 12 mm. Samička má břišní sběráček rezavý. Na předních článcích zadečku má bělavé pásky jen po stranách tergitů.
S dospělci se lze v přírodě setkat od června do srpna. V teplých oblastech je to hojný druh. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Hnízdí v původních dutinách na rozmanitém podkladu, v mrtvém dřevě, v suchých lodyhách, ve zdech, často i v umělých hnízdech. Řadové plodové komůrky odděluje přepážkami z okrouhlých úkrojků listů, někdy z pasty z rozžvýkaných listů.
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice bělonohá (Megachile lagopoda) je z našich domácích druhů čalounic největší a nejnápadnější.Samičky mají pylosběrný aparát na spodní straně zadečku - stejně jako všechny její příbuzné z této čeledi. Tento břišní kartáč je původně červenohnědý, ale protože se zbarvuje od pylu rostlin, tak původní barva obvykle pod nasbíraným pylem zaniká.
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice mokřadní (Megachile ligniseca) je dlouhá 10 až 14 mm. Tergity zadečku má téměř lysé, jen s velmi úzkými přerušenými světlými páskami.
S dospělci se lze setkat od června do srpna. Navštěvuje především hvězdnicovité rostliny, zejména pcháče a bodláky. Žije na vlhkých loukách a mokřadech, v olšinách. Hnízdečka si buduje v dutinách v mrtvém dřevě, mívá 6 až 8 plodových komůrek v řadě za sebou. Fotografovala jsem ji na květech kolotočníku.
V ČR to bývala čalounice mokřadní vzácnější druh, v roce 2022 je v Praze poměrně hojná.
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice černobřichá (Megachile nigriventris) je nápadně mohutný druh, je dlouhá až 16 mm. Je trochu barevně variabilní, břišní kartáče může mít zcela černé, nebo i rezavé. Sbírá nektar a pyl pouze z bobovitých rostlin. S dospělci se lze setkat od června do srpna. V Praze je velmi vzácná, v ČR se vyskytuje převážně jen ve středních a vyšších polohách.
S fotoaparátem jsem ji zastihla 28. 6. 2019 v Šáreckém údolí. (Rokle Šáreckého údolí je chladná lokalita.)
Na fotografiích je na květech hrachoru lučního.
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice menší (Megachile pilidens) je dlouhá jen 7 až 9 mm, patří tedy k nejmenším druhům samotářských včel čalounic. Je to mediteránní druh, u nás žije jen v teplých oblastech, na vhodných lokalitách je hojná.
Fotografovala jsem jí na jižním svahu nad skalami v přírodní památce Baba. Samička je na květech omanu německého.
Letovou periodu má od června do srpna. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, upřednostňuje bobovité a hvězdnicovité.
Hnízdí v nejrůznějších dutinkách, i v zemi nebo ve sprašových stěnách.
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Čalounice trouchová (Megachile wilughbiella) je hojný a všude rozšířený druh. Samičky bývají dlouhé 12 až 16 mm, samečkové jsou menší. Nápadná jsou přední chodidla samečka, jsou rozšířená a světle zbarvená.
Na horní fotografii je sameček u květu hadince.
Samička sbírá nektar a pyl na mnoha druzích rostlin, hlavně však na bobovitých, případně na hvězdnicovitých rostlinách. Hnízdečka pro larvy si buduje na různých místech, samička si umí sama vytvořit dutinky v mrtvém dřevě, právě tak umí využívat původní dřevní dutiny, hnízdí i v puklinách ve zdivu nebo v opuštěných hnízdech po jiném hmyzu, ráda využívá i hmyzí hotely, které pro ní připravili lidi.
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Smutilka obecná (Melecta albifrons) je hnízdní parazit několika druhů pelonosek, nejvíc u druhu pelonoska hluchavková. Samička smutilky proniká do již uzavřených plodových komůrek pelonosek, prokouše se přes přepážku a otvorem vyklade dovnitř svoje vajíčko. Potom komůrku znovu uzavírá zeminou zvlhčenou sekretem. Vylíhlá larva smutilky zabije larvu hostitelské včely (zlikviduje vajíčko hostitelské včely) a dál se sama živí na zásobách připravených pro hostitelskou včelu pelonosku.
V Praze je to relativně hojný druh.