Atlas Seznam
Stenichneumon culpator Lumek Stenichneumon culpator
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini
Lumek Stenichneumon culpator patří k větším a nápadným druhům lumků. Na obrázcích je samička, ta se pozná podle světlých proužků na tykadlech. Samečkové mají tykadla celá černá. Samičku jsem fotografovala v říjnu 2021 v Praze v Dejvicích.
Podobných druhů lumků existuje v Praze větší počet, v mnoha případech jsou tmavší a červená barva na předních článcích zadečku je u nich málo znatelná.
Stephanus serrator Korunčík
od Hanka
čeleď: Korunčíkovití - Stephanidae
Korunčík Stephanus serrator je středně větší druh, samičky i s dlouhým kladélkem mohou měřit až 2,5 cm. Jsou to parazitoidi larev dřevokazných brouků. Samičky korunčíků pátrají po larvách brouků zejména na nedávno uhynulých stromech, a to na takových, které ještě nejsou napadené houbami. Vyhledávají zejména larvy krasců a tesaříků, někdy i nosatců, vzácně i larvy jiných druhů hmyzu.
Dospělí korunčíci se někdy mohou líhnout i z čerstvých dřevěných výrobků.
Sycophila biguttata Tmavka dvouskvrnná
od Hanka
čeleď: Tmavkovití - Eurytomidae
Tmavka dvouskvrnná (Sycophila biguttata) se vyvíjí v hálkách jako parazitoid larev žlabatek. Je to droboučký druh. Podařilo se mi jí fotografovat, když vybíhala z hálky žlabatky bezkřídlé (Biorhiza pallida) současně s dospělci žlabatek. Na obrázcích sedí vedle na dubovém listu.
Já sama odhaduji její délku pouze kolem 2 mm, podle informací na internetu prý může být dlouhá 3 až 5 mm. Rozdíl ve velikosti může vznikat tím, že tato tmavka se pravděpodobně může vyvíjet v hálkách na larvách několika různých druhů žlabatek, mají tedy k dispozici odlišné množství potravy.
Symmorphus bifasciatus Hrnčířka Symmorphus bifasciatus
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka Symmorphus bifasciatus je menší druh, je dlouhá jen 7 až 11 mm. Dospělci létají v přírodě od května do září. Dospělé hrnčířky získávají energii sáním na květech. Jejich nejoblíbenější bylinou je bolševník obecný (to je náš původní český druh bolševníku). Pro výchovu svých larev si buduje hnízdečka v dutých lodyhách a stvolech rostlin, často ve stéblech rákosí nebo v opuštěných broučích chodbách ve dřevě. Plod zásobuje larvami různých druhů mandelinek, chycené úlovky znehybňuje bodnutím žihadla a pak s nimi odlétá zásobit svoje hnízdečko. Jednotlivé komůrky od sebe odděluje přepážkami z hlíny.
V ČR je to hojný druh.
Symmorphus debilitatus Hrnčířka Symmorphus debilitatus
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka Symmorphus debilitatus je dlouhá 8 až 13 mm. Pro založení svého hnízdečka vyhledává různé přirozené dutinky, např. v opuštěných chodbách brouků ve dřevě nebo v zemi v hnízdečkách po jiných blanokřídlých, někdy i ve starých hálkách nebo v dutých lodyhách. Pro svoje larvičky nosí jako potravu housenky drobných motýlů, někdy možná i malé larvy brouků.
Je to hojný druh, dokáže se přizpůsobit různému prostředí, může žít na suchých stráních i ve vlhkých lesích.
Na fotografiích je sameček - foto květen 2021.
Symmorphus murarius Hrnčířka zední
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka zední (Symmorphus murarius) je dlouhá 9 až 17 mm, podle množství potravy, co měla larvička k dispozici. Dospělci v přírodě létají od května do srpna. Samičky budují hnízdečka pro svoje larvy v nejrůznějších dutinách, často v opuštěných chodbách dřevních brouků v mrtvých kmenech stromů, ale i v dutých stéblech rákosí.
Jako zásoby potravy nosí do svých hnízdeček ochromené larvy mandelinek, nejraději larvy druhu mandelinka topolová. Přepážky mezi buňkami tvoří z mokré hlíny, vstup do hnízda na závěr maskuje rozkousanou drtí z dřevních vláken a také hlínou s kamínky.
Vzhledem i bionomií je velmi podobný druh Symmorphus crassicornis. Rozlišovacím znakem hrnčířky zední jsou nápadné jamky vzadu na hlavě (za jednoduchými očky), které jsou větší než u podobných druhů.
Tachysphex unicolor Včelák černý
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Včelák černý (Tachysphex unicolor) je dlouhý 5 až 9 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září.
Hnízdečka pro svoje larvičky si buduje v zemi, vyhledává jen místa na sypkých plochách. Jako potravu pro larvičky loví kobylky a sarančata. V komůrce pro jednu larvičku může být víc kusů ochromené kořisti.
Samičky mají na nohách tmavohnědě zabarvené hrabací trny.
Je to hojný druh na teplých a suchých lokalitách.
Tenthredinidae Pilatkovití
od Hanka
Popis čeledi Pilatkovití - Tenthredinidae
Pilatkovití jsou druhově nejpočetnější čeleď širopasích. Housenice většiny druhů žijí volně na různých druzích rostlin, méně druhů minuje uvnitř rostlinných tkání. V ČR bylo dosud zjištěno více než 500 druhů z čeledi pilatkovitých. Čeleď pilatkovití se dělí do sedmi podčeledí, v ČR žijí zástupci šesti podčeledí. Jsou to
Tenthredininae - pilatky
Selandriinae - pilanky
Allantinae - pilenky
Blennocampinae - pilušky
Heterarthrinae - pilatičky
Nematinae - pilařky
Tenthredo amoena Tenthredo amoena - pilatka
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka Tentredo amoena ráda saje nektar na květech miříkovitých rostlin.
Jejich larvy (housenice) mají jako svou živnou rostlinu třezalku. Podobných druhů pilatek existuje větší počet.
Na horním obrázku je samička. Od podobných druhů se samička pilatky Tenthredo amoena rozliší podle oranžového zbarvení apexů zadních holení a chodidel.
Tenthredo campestris Tenthredo campestris - pilatka bršlicová (žlutá)
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthedinidae, podčeleď Tenthredininae - pilatky
Pilatka bršlicová (Tenthredo campestris) je dlouhá 12 až 14 mm. Je to hojnější druh, který upoutává pozornost svojí barevností. S dospělci se lze setkávat od května do srpna, s housenicemi od června do září. Živnou rostlinou housenic je bršlice kozí noha. Dospělci se živí nektarem a pylem květů, přednostně vyhledávají rostliny z čeledi miříkovité, část potravy si také obstarávají dravě, loví různý menší hmyz. Má ráda polostinná stanoviště v údolích a vegetační lemy podél vodních toků.