Atlas Seznam
Anthidium manicatum Vlnařka obecná
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Vlnařka obecná (Anthidium manicatum) je druh samotářské včely, i když zbarvením připomíná vosy. Hnízdečka si buduje v různých přirozených dutinách, skalních puklinách, v hlinitých stěnách, v chodbách ve dřevě, využívá i opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Plodové komůrky zhotovuje z rostlinných chlupů, slepených žláznatými sekrety z květních obalů a květních stopek. Hotové hnízdo uzavírá kamínky, dřevními drtinami a hrudkami hlíny. Miluje hluchavkovité rostliny. Na nich bývá k vidění od června do září. Může sbírat nektar a pyl i z jiných rostlin, často létá na bobovité, ale hluchavkovitým dává vždy přednost.
Samičky jsou dlouhé 11 až 12 mm.
Anthophora aestivalis Pelonoska jarní
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska jarní (Anthophora aestivalis) je dlouhá 13 až 15 mm. Dospělci mají letovou periodu od dubna do konce června.
Sbírá pro svoje larvičky nektar a pyl s mnoha druhů rostlin, ale upřednostňuje různé bobovité.
Hnízda si ráda buduje v hlinitých stěnách, ve starých zdech, někdy i na rovném podkladu, který je krytý proti dešti.
Fotografovala jsem jí v červnu na vikvi huňaté. V této době už má dost sešedivělou barvu, mladí, čerstvě vylíhlí jedinci mají chloupky žlutohnědé.
Anthophora plumipes Pelonoska hluchavková
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) je druh tvarem těla velmi podobný malým čmelákům. Na rozdíl od čmeláků ale nemá dělnice, všechnu péči o potomstvo zvládá samotná samička.
Na zdejší horní fotografii je sameček. Ti se totiž líhnou už počátkem března, až o tři týdny dřív než samičky. Patří k prvním druhům hmyzu, které lze vidět při jarním oteplení.
Aphidius sp. Mšicomar
od Hanka
čeleď: Lumčíkovití - Braconidae (dříve mšicomarovití - Aphidiidae)
Mšicomaři (Aphidius sp.) jsou dlouzí jen kolem 2 mm a velmi štíhlí. Patří k nejdůležitějším parazitům mšic.
Samičky mšicomarů vkládají vajíčka do těla mšic. Při kladení mají samičky typické postavení, zadeček je ohnutý pod hruď. Larva parazita pak vyžere vnitřní část svého hostitele, a uvnitř těla mšice se i zakuklí.
Parazitované mšice bývají hnědé nebo černé, a jakoby nafouklé, obvykle stále přisáté k živné rostlině. Mladý mšicomar pak vylétá z obalu mšice kruhovým otvorem.
Foto 5. 6. 2018
Apis mellifera Včela medonosná
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Včela medonosná (Apis mellifera), po řadu tisíciletí lidmi milovaná, dávala lidem sladký med k jídlu a včelí vosk na svíčky na svícení. V současné době je ohrožovaná nemocemi, které na ní lidi zavlekli z jiných kontinentů.
A lidi jsou nepoučitelní. Kvůli obchodu převážejí včelstva přes hory a přes moře. Jenže každé včelí plemeno je odolné pouze vůči nemocem svého kraje, při zavlékání dalších a dalších nemocí z dalekých zemí se neumí bránit. Lidi pomáhají moderními léčivy, občas to pomáhá, někdy to dopadne špatně.
Arge cyanocrocea Pilatěnka ostružinová
od Hanka
čeleď: Pilatěnkovití - Argidae
Pilatěnka Arge cyanocrocea je dlouhá jen 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od května do července. Dospělci se živí především na květech miříkovitých rostlin. Jejich larvy (housenice) mají jako potravu různé druhy ostružiníků.
Foto 24. 5. 2018 na květech kerblíku lesního, v Praze v Dejvicích.
Arge ustulata Pilatěnka obecná
od Hanka
čeleď: Pilatěnkovití - Argidae
Pilatěnka obecná (Arge ustulata) je dlouhá 7 až 10 mm. Vytváří behěm roku 2 generace. Proto se lze v přírodě setkávat s dospělci od května až do konce srpna. Živnou rostlinou jejich housenic jsou často vrby, ale také břízy nebo hlohy. V ČR je to rozšířený a hojný druh, žije v nížinách i na horách.
Dospělci se živí pylem a nektarem. Mají krátké ústní orgány, proto vyhledávají květy se snadno dostupným nektarem, také okusují chloupky na mladých listech (např. na vrbě ušaté).
Astata sp. Trubčík - popis rodu
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Trubčíci (Astata sp.) jsou dlouzí 8 až 13 mm. Hnízdečka pro svoje larvičky si budují v zemi, hnízda jsou mnohokomorová, s písčitými přepážkami mezi komůrkami. Vyhledávají písčitou půdu a lokality s teplým mikroklimatem.
Jako potravu pro larvy loví ploštice, zejména jejich nymfy. Svoje vajíčka kladou přímo na potravu.
Athalia rosae Athalia rosae - pilenka brukvová (pilatka řepková)
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď pilenky - Allantinae
Pilenka brukvová je dlouhá 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od dubna do září. Během jednoho roku se totiž většinou vylíhnou 3 generace. Dospělé pilenky jsou často vidět, jak se živí na květech miříkovitých rostlin. Housenice se živí na mnoha různých druzích brukvovitých rostlin. Brukvovité rostliny obsahují v listech a stoncích a semenech na obranu proti žravým škůdcům glukosinoláty. Pilenka brukvová patří k těm druhům hmyzu, které se tomu dokázaly přizpůsobit. Nejenom že jí glukosinoláty nevadí, ale ona dokonce takové rostliny s vyšším obsahem glukosinolátů vyhledává. Její housenice pak glukosinoláty z potravy z rostlin ve své hemolymfě koncentrují. To slouží larvám jako obranný mechanismus. Při napadení některým predátorem larva vypouští kapičky hemolymfy a to má na většinu predátorů vysoký odstrašující účinek. Glukosinoláty, které larvy během svého žíru nahromadily ve svých tělech, zůstávají později i v tělech dospělců.
Pilenka brukvová je u nás všude hojná a velmi rozšířená.