Atlas Seznam
Uzlatka obecná Cerceris rybyensis
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Uzlatka obecná (Cerceris rybyensis) je v Praze hojný druh. V přírodě se lze setkat s dospělci od června do září. Buduje si vícekomorová zemní hnízda. Jako potravu pro larvičky loví menší druhy včel samotářek, zejména různé pískorypky nebo ploskočelky. Podle toho, kolik potravy měla larvička k dispozici, se mění velikost dospělců uzlatky, bývá dlouhá 6 až 12 mm.
Uzlatka pětipásá Cerceris quinquefasciata
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Uzlatka pětipásá (Cerceris quinquefasciata) je dlouhá 7 až 12 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od června do září, zejména v teplejších oblastech.
Na horní fotografii je samička na květu bodláku.
Dospělci se živí květním pylem a nektarem. Pro larvičky si budují vícekomorová hnízda v zemi. Vyhledává nezarostlá místa, např. okraje pěšin, dokáže si vyhrabat hnízdečko i v poměrně tvrdé půdě. Ačkoliv je to hojnější druh, je o něm málo známo. Pro svoje larvy obstarávají jako potravu brouky nebo jiné blanokřídlé, které ochromují žihadlem.
Uzlatka písčinná Cerceris sabulosa
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Uzlatka písčinná (Cerceris sabulosa) je dlouhá 6 až 12 mm. S létajícími dospělci se lze u nás setkávat od května do září. Je to původně mediteránní druh, proto u nás žije pouze na teplých lokalitách. Způsobem života se podobá naší uzlatce obecné. Uzlatka písčinná také loví pro svoje larvy jako potravu různé druhy včel samotářek.
Uzlatka písečná Cerceris arenaria
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Uzlatka písečná (Cerceris arenaria) je dlouhá 8 až 17 mm. (Může být tedy největší ze všech v ČR žijících uzlatek.) S dospělci se lze v přírodě setkat od konce května až do září. Dospělci získávají energii sáním nektaru na květech. Hnízdečko pro larvy si samičky vyhrabávají v písčité zemi. Do plodových komůrek nosí jako zásobu potravy pro larvy ochromené brouky nosatce. V jedné komůrce bývá větší počet ulovených brouků, záleží na jejich velikosti.
U nás je uzlatka písečná vzácnější druh. Proto má nepatrný vliv při biologické ochraně rostlin před škůdci.
Včela medonosná Apis mellifera
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Včela medonosná (Apis mellifera), po řadu tisíciletí lidmi milovaná, dávala lidem sladký med k jídlu a včelí vosk na svíčky na svícení. V současné době je ohrožovaná nemocemi, které na ní lidi zavlekli z jiných kontinentů.
A lidi jsou nepoučitelní. Kvůli obchodu převážejí včelstva přes hory a přes moře. Jenže každé včelí plemeno je odolné pouze vůči nemocem svého kraje, při zavlékání dalších a dalších nemocí z dalekých zemí se neumí bránit. Lidi pomáhají moderními léčivy, občas to pomáhá, někdy to dopadne špatně.
Včelák černý Tachysphex unicolor
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Včelák černý (Tachysphex unicolor) je dlouhý 5 až 9 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září.
Hnízdečka pro svoje larvičky si buduje v zemi, vyhledává jen místa na sypkých plochách. Jako potravu pro larvičky loví kobylky a sarančata. V komůrce pro jednu larvičku může být víc kusů ochromené kořisti.
Samičky mají na nohách tmavohnědě zabarvené hrabací trny.
Je to hojný druh na teplých a suchých lokalitách.
Včely samotářky Apiformes
od Hanka
Včely samotářky (Apiformes) - to je souhrné pojmenování různorodé skupiny včel, jejichž larvy jsou závislé na potravě z květního pylu a nektaru.
(Na horní fotografii je zednice rohatá - Osmia cornuta)
V ČR žijí zástupci šesti čeledí.
Vlnařka obecná Anthidium manicatum
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Vlnařka obecná (Anthidium manicatum) je druh samotářské včely, i když zbarvením připomíná vosy. Hnízdečka si buduje v různých přirozených dutinách, skalních puklinách, v hlinitých stěnách, v chodbách ve dřevě, využívá i opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Plodové komůrky zhotovuje z rostlinných chlupů, slepených žláznatými sekrety z květních obalů a květních stopek. Hotové hnízdo uzavírá kamínky, dřevními drtinami a hrudkami hlíny. Miluje hluchavkovité rostliny. Na nich bývá k vidění od června do září. Může sbírat nektar a pyl i z jiných rostlin, často létá na bobovité, ale hluchavkovitým dává vždy přednost.
Samičky jsou dlouhé 11 až 12 mm.
Vlnařka skvrnitá Pseudoanthidium lituratum
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Vlnařka skvrnitá (Pseudoanthidium lituratum) je dlouhá jen 6 až 8 mm. Její letová perioda je od června do počátku září. Hnízdečka pro svoje larvy buduje v suchých lodyhách a větvičkách, plodové komůrky vykusuje v měkké dřeni, nebo využívá přirozené dutiny, jako jsou opuštěné broučí chodby ve dřevě. Hnízda jsou lineární, se 6 až 24 komůrkami, seřazenými za sebou. Plodové komůrky vytváří z rozžvýkaných rostlinných chlupů a listů. Nektar a pyl sbírá pouze z hvězdnicovitých rostlin.
V ČR žije pouze v teplých oblastech.
Vosa lesní Dolichovespula sylvestris
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosa lesní (Dolichovespula sylvestris) si staví hnízda na stromech nebo v hustých keřích v živých plotech, případně v ptačích budkách nebo v opuštěných včelích úlech, někdy má i podzemní hnízda. Zemní hnízda bývají částečně odkrytá.
Matky se probouzejí ze zimního spánku na začátku května. Zpočátku dělá všechnu práci se založením hnízda a výchovou prvních dělnic samotná matka. Později přebírají její práci dělnice. Pro larvy loví jako potravu především různé druhy dvoukřídlého hmyzu. Druh úlovků závisí především na ročním období. Důležitou součástí potravy larev vosy lesní je také nektar z květů. Dělnice vosy lesní tráví víc času sběrem nektaru na květech než kolik věnují lovu hmyzu.
Křídla vosy lesní jsou mírně nahnědlá.