Atlas Seznam
Perithous scurra Lumek Perithous scurra
od RadimzBeskyd
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Pimplinae
Lumek Perithous scurra parazituje na larvách různých druhů xylobiontních (hnízdících v mrtvém dřevě nebo opuštěných chodbách xylofágního hmyzu) blanokřídlých ze skupiny žahadloví (Aculeata), zejména samotářských včel, včetně jejich kleptoparazitů (např. zlatěnek).
Žije na mnoha místech po celé zeměkouli. Na různých lokalitách má k dispozici odlišné hostitelské druhy, umí se vyvíjet na larvách mnoha druhů blanokřídlého hmyzu ze skupiny žahadloví (Aculeata). Všude ale vyhledává jako svoje hostitele takové larvy, které mají svoje komůrky ve dřevě, případně v různých dutých prutech. Měřeno bez kladélka má tělo dlouhé 6 až 11 mm, u samiček s kladélkem je délka zhruba dvojnásobná. Velikost je ovlivněná množstvím potravy, jaké měla jejich larva k dispozici.
Na fotografiích je samička, která kontroluje hnízdní komůrky hmyzího hotýlku.
Philanthus triangulum Květolib včelí
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Květolib včelí (Philanthus triangulum) je druh teplých lokalit a písčitých oblastí. Samičky jsou až 17 mm dlouhé, samci jsou menší, skoro poloviční. Má nápadné "vosí" zbarvení.
Na horním obrázku je samička, jak začíná vyhrabávat chodbičku ke svému budoucímu hnízdečku.
Letová aktivita květolibů je od května do září.
Často hnízdí koloniálně. Jako potravu pro larvičky loví živou kořist, nejčastěji dělnice včely medonosné, které ochromuje vpichem žihadla.
Phymatocera aterrima Phymatocera aterrima - piluška kokoříková
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Blennocampinae - pilušky
Piluška kokoříková (Phymatocera aterrima) bývá k vidění nejčastěji na rostlinách kosatců a kokoříků. Dospělci se líhnou v dubnu, a létají až do června. Samička klade vajíčka do pletiva rostlin. V přírodě je nejoblíbenější živnou rostlinou jejích housenic kokořík mnohokvětý a kokořík vonný. Dokáže se ale vyvíjet i na dalších druzích kokoříků, i na několika jiných rostlinách (např. na konvalinkách).
Phytodietus sp. Lumek Phytodietus
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae podčeleď: Tryphoninae
Lumci rodu Phytodietus se vyvíjejí v housenkách drobných motýlů. Vybírají si pouze takové hostitelské druhy, u kterých žijí housenky skrytě ve smotaných listech.
Když samička lumka najde vhodnou housenku, nejprve ji bodnutím krátkodobě ochromí. Potom umístí svoje vajíčko velmi přesně do některého z hrudních segmentů housenky. Vybírá si housenky v posledním vývojovém stadiu, ale takové, které ještě budou pokračovat v krmení.
Pimpla rufipes (instigator) Lumek dráždivý
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae podčeleď: Pimplinae
Lumek dráždivý (Pimpla rufipes) u nás patří k velmi hojným druhům. Na fotografiích bývá těžko odlišitelný od několika jeho blízce příbuzných druhů. Samičky lumka dráždivého kladou svoje vajíčka do kukel motýlů, někdy i do kukel jiných druhů hmyzu. Nejsou vybíravé, co se týká hostitelského druhu, zaměřují se především na správnou velikost kukly. Také je důležité, aby to byla co nejmladší kukla. Často je hostitelským druhem bělásek zelný nebo bekyně velkohlavá.
Plagiolepis pygmaea Mravenec titěrný
od Hanka
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec titěrný (Plagiolepis pygmaea) je nejmenší druh mravence na českém území. Dělnice jsou dlouhé 1 až 2,3 mm, matka 3 až 4 mm. Vzhledem k jejich štíhlému tělu a světlé barvě jsou některé dělnice často na hranici viditelnosti pouhým okem. Je to teplomilný druh, žije v rozlehlé oblasti od jižní Evropy přes severní Afriku až po část Asie. U nás má pravděpodobně severní hranici svého rozšíření. Hnízdí pod kameny a v puklinách skal. V naší přírodě obývají suchá a teplá stanoviště, jako jsou lomy a stepi.
Podalonia hirsuta Kutilka chlupatá
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka chlupatá (Podalonia hirsuta) je dlouhá 14 až 21 mm, je to nápadně velký druh.
V přírodě se lze setkat s dospělci od dubna do října. Svůj plod zásobuje housenkami různých druhů, mohou být lysé nebo i chlupaté. Častou kořistí jsou housenky osenic, které bývají ve dne ukryté v zemi. Kutilka je objevuje podle zanechané pachové stopy, k housence se prohrabe a ochromí ji žihadlem. Ochromenou housenku dopravuje k budoucímu hnízdnímu stanovišti vlečením po zemi. Kořist napřed na chvilku položí na bezpečné místo, a teprve pak vyhrabává mělké hnízdečko v zemi (ve kterém bude pouze jedna komůrka pro jednu larvičku).
Polistes dominula Vosík francouzský
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Vosík francouzský (Polistes dominula) je v současnosti v ČR nejhojnější druh vosíka.
(U nás žije celkem 6 navzájem podobných druhů vosíků.) Pro vybudování hnízda si většinou vyhledává chráněná místa, např. na budovách v místech, kam neprší a kde je neohrožuje silný vítr. Staví si volná hnízda, které tvoří jediná plástev, upevněná k podkladu na krátkém sloupku. Stavebním materiálem je papírovina - rozžvýkaná směs dřevní celulozy se slinami.
Pompilidae Hrabalka - popis čeledi
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalky (Pompilidae): V ČR se lze setkat s více než 100 druhy hrabalek. Jsou rozdělené na 3 podčeledi, ve kterých je celkem 22 rodů.
Některé druhy jsou charakteristicky zbarvené a u takových lze určit druh i podle fotografie. Značná část druhů má ale zbarvení téměř stejné - to znamená černé tělo, pouze zadeček v přední polovině červený, jako je na zdejší fotografii. U těch bývá určení druhu pouze podle fotografie nemožné.
Larvy hrabalek se vyvíjejí na dočasně nebo trvale ochromených pavoucích.
Samičky ochromují pavouka nejčastěji vpichem žihadla do spodní části hrudi, kde má pavouk nervové uzliny. Obvykle používá více vpichů o různé délce trvání. Další postup se liší podle druhu hrabalky. Často vlečou pavouka za sebou po zemi. Kořist bývá totiž ve srovnání s tělem hrabalky veliká.
Priocnemis perturbator Hrabalka jarní
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalka jarní (Priocnemis perturbator) patří k větším druhům hrabalek, je dlouhá 9 až 16 mm. Přezimuje v plodové komůrce ve stadiu vyvinutých dospělců a následně vyletuje zjara při prvním oteplení na začátku dubna. Dospělci získávají energii sáním nektaru na květech, vybírají si rostliny se snadno přístupným nektarem. Jako potravu pro svoje larvy loví takové pavouky, kteří si netkají sítě - běžníky, skálovky, slíďáky.
Hrabalku jarní fotografoval na květech orsejů Radim Herman.