čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Pryskyřník hliznatý je vytrvalá bylina, bývá na suchých loukách nebo v ovocných sadech na jižních svazích. Rozkvétá už začátkem dubna,o trochu dřív než jiné druhy pryskyřníků.
Důležitým rozlišovacím znakem tohoto druhu pryskyřníku jsou zašpičatělé kališní lístky, na vnější straně dlouze chlupaté, za květu nazpět sehnuté a přitisklé ke květní stopce.
Pryskyřník hliznatý Ranunculus bulbosus
Na květních stopkách bývají husté přitisklé chlupy. (Na dalších fotografiích tento znak není vidět, zřejmě je proměnlivý.)
Včely medonosné si květů pryskyřníku hliznatého prakticky nevšímají, podle některých názorů by dokonce mohl být nektar z pryskyřníkových květů pro včely jedovatý. To se ale nedá ověřit, protože včelám kvete zjara mnoho stromů, těm dávají včely přednost, a o květy pryskyřníku hliznatého nemají zájem.
Naopak drobná samotářská včelka z čeledi čalounicovití, dřevobytka pryskyřníková (Chelostoma florisomne), připravuje svým larvičkám do komůrek pyl pouze z květů pryskyřníků.
Dřevobytka v poupěti, které se začalo otevírat.
Květy vyhledává také paličatka rozchodníková (Corynis crassicornis).
Dlouhé chloupky na kališních lístcích jsou vidět už na poupatech.
Květ je prakticky jednobarevně zlatožlutý, odlišné vnitřní struktury květu jsou u tohoto druhu lidským okem těžko postřehnutelné.
Na jeho květu jsem zastihla i motýlka soumračníka jahodníkového.
Přízemní listy se nápadně liší od listů, které jsou výše na lodyhách. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, čepel je třídílná. Lodyžní listy jsou krátce řapíkaté a dřípené v kopinaté úkrojky.
Velmi podobným druhem je pryskyřník sardinský (Ranunculus sardous), podle zdejších fotografií je od pryskyřníku hliznatého prakticky nerozlišitelný. Pryskyřník sardinský je ale jednoletá bylina, která dává přednost vlhkým místům, např. roste na obnažených dnech rybníků.
Nejnovější z rostlin
