čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae (dříve čemeřicovité - Helleboraceae)
Talovín zimní pochází z jižní Evropy, roste tam ve vlhčích listnatých lesích. U nás se často pěstuje v zahradách, je oblíbený díky svému předjarnímu kvetení. Jeho květy se mohou objevovat už od poloviny února. Kolem zahrad snadno zplaňuje.
Pokud se v době jeho kvetení na chvíli oteplí, bývá na jeho květech hodně dělnic včel medonosných. Jiné druhy našich blanokřídlých opylovatelů ale v tomto termínu ještě spí zimním spánkem.
Talovín zimní Eranthis hyemalis
Rozkvetlé talovíny v okrasné zahradě.
Takhle se talovíny samy rozrůstají v neudržované ploše pod stromy u Šáreckého potoka.
Kvetoucí talovíny občas zapadnou sněhem. Dokáží se s tím vyrovnat.
A pak znova vykvést v plné síle.
Semena talovínů roznášejí mravenci. Proto se s talovíny často setkáváme i tam, kam jsme je nevyseli a kde bychom je neočekávali.
Na počátku doby kvetení talovínů je opylují pouze včely medonosné.
A sbírají na nich do svých rousek světle žlutý pyl.
Později zjara, když už jsou v talovínových květech vidět narůstající plody, se dají v jejich květech najít i další hmyzáčci, co se probudili ze zimního spánku.
Tady jsou na fotografiích drobné samičky ploskočelek. V časném předjaří se ploskočelky krmí květním nektarem. Po zimě si musí doplňovat energii. Pyl zatím nesbírají, pyl je potřeba především pro výživu larviček. V době, kdy kvetou talovíny, ploskočelky ještě svoje larvičky nemají.
Kališní lístky tavolínových květů jsou sytě žluté a svým tvarem a velikostí připomínají květní korunu. Skutečné korunní lístky jsou přeměněné na kalíškovitá nektaria. Na zdejších fotografiích jsou mezi prašníkovými tyčinkami vidět i nektaria. Ploskočelky dobře vědí, kudy se dostanou k nektaru (nehledají nektar uprostřed květů, jako to bývá u jiných druhů rostlin).
Na konci dubna už jsou vidět nedozrálé plody.
Když potom na stromech vyrostou listy a talovíny se ocitnou ve stínu, tak jejich zralá semena vypadávají ven.
Nejnovější z rostlin
