Rajče jedlé (lilek rajče) Solanum lycopersicum

Rostliny rajčat jako součást břehových porostů v červenci.



Květy rajčat opylují hlavně čmeláci. V létě zalétají často do skleníků i venkovní čmeláci. V zimních měsících, kdy se ve volné přírodě hmyz nepohybuje, si skleníkáři kupují uměle vychované čmeláčí kolonie. To ale české přírodě škodí, pokud jsou do našich skleníků dovážení čmeláci, kteří nepocházejí z naší zeměpisné oblasti.

Dělnice čmeláka rolního za letu před květem rajčete.

Rajčata umí opylovat jen málo druhů hmyzích opylovatelů. Čmeláci to ale zvládají. Čmeláčí dělnice se musí zakousnout do vnitřní části květu a začít květem vibrovat. Pouze tímto způsobem se začne pyl z květu vysypávat.


Sladký nektar se v rajčatových květech netvoří. Čmeláci v květech získávají jen pyl.

Rostliny se snaží, aby jejich pyl získávali jen takoví hmyzí opylovatelé, kteří rostlinu skutečně opylují, a ne takoví, kteří pyl jen kradou a opylovací práci nedělají. Rajče má k tomu květy zvláštně uzpůsobené.
Nitky tyčinek jsou uvnitř květu srostlé s korunní trubkou. Prašníky jsou směrem ke středu květu. Čmeláci tedy musí pyl z květu vytřásat.
Průřez květem rajčete.


Květ rajčete zvětšeně. Pyl není na povrchu, ale jen uvnitř korunní trubky. Např. včely medonosné neumějí získávat pyl z takových květů.


Naštěstí jsou rajčata většinou samosprašná. Pyl se dostává na bliznu často už v poupěti, když prorůstá od základny až do ústí květové trubky.

Porost na vltavském břehu.


Plané, divoké druhy rajčat jsou původní v horách střední a jižní Ameriky. Ty se podobají našim pěstovaným rajčatům jen málo, jejich plody bývají zelené a hořké. Nejpodobnější pěstovaným druhům je zde planý druh Solanum pimpinellifolium. Na území dnešního Mexika rozšířili pěstování kulturních typů rajčat původní obyvatelé Ameriky.
Listy a stonky (a vlastně všechny zelené části rostliny) rajčat obsahují jedovaté alkaloidy. Ostatně i u moderních pěstovaných odrůd rajčat je nutné kontrolovat obsah alkaloidů také ve zralých plodech, a následně je dovoleno šířit osiva jen vyhovujících typů. Mohlo by se totiž stát, že za určitých podmínek se u některých genotypů rajčat nerozloží jedovaté alkaloidy ani ve zralých plodech. To je možná příčina, proč v Evropě byla račata zprvu pěstovaná jenom jako okrasná zajímavost v zahradách boháčů, ale lidi je považovali za jedovaté. Jako významná potravina se rajčata v Evropě i v dalších světadílech pěstují až od 19. století.

Pěstování rajčat ve skleníku.


Vůně rajčatového listí někdy přiláká i brouka mandelinku. Ale zdá se, že mandelinkovým larvám by rajčata nechutnala, a tak je to pro brouky jen mezipřistání a potom hledají, kde naklást svoje vajíčka jinde.
Mandelinka bramborová na listu rajčete.