čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jestřabina lékařská se nyní objevuje v Praze na více místech. Zdá se, že někde byla záměrně vysévaná, a následně se odtud dokázala sama šířit na místa v okolí.
Květy má obvykle světle fialové, ale mnoho rostlin je i s bílými květy. A hmyz má z jejích květů radost.
Jestřabina lékařská Galega officinalis
Čmelák skalní (Bombus lapidarius), dělnice za letu před květy jestřabiny.
Čmeláčí dělnice s velkou hrudkou pylu, který na jestřabině nasbírala. Na fotografii je vidět i to, jak mají čmeláci dlouhé nohy, když je natáhnou. Obvykle je totiž vidíme jen s nohama skrčenýma u těla.
Jestřabina, kvetoucí porost.
Najdete za květy čmeláka?
Kvítky v detailu.
Každý druh rostliny má jiný tvar květů. A hmyz se musí naučit, jak se dostat ke sladkému nektaru.
Pro správnou výživu larviček čmeláků je potřeba směs pylů z více druhů rostlin. Pro čmeláčí kolonii je ekonomicky výhodnější, když se jednotlivé čmeláčí dělnice naučí specializovat se pouze na určitý typ květu, a teprve ve čmeláčím hnízdečku se pyl a nektar od různých dělnic smíchá dohromady.
Naopak pískorypka obecná zásobuje svoje hnízdečko pylem a nektarem úplně sama. Také potřebuje pro svoje larvičky pestrou směs pylu z různých druhů rostlin. A dělá to tak, že si v terénu najde místo, kde jsou různé rostliny blízko sebe, a pak přeletuje mezi nimi. Proto na čmeláčích dělnicích jsou vidět oranžové pylové rousky, stejně jako má oranžový pyl jestřabina. Naopak pískorypka obecná má na fotografiích žluté pylové rousky, protože v jejích rouskách je směs pylů z květů více druhů rostlin.
Na jestřabině bývají v hojném počtu i pískorypky obecné (Andrena flavipes).
Pískorypka obecná při práci v květu.
Je zajímavé, že při práci v květech jestřabin, při sběru pylu a nektaru, zaujímají pískorypky zvláštní polohu.
Lodyha s listy a květy.
Nedozrálé lusky.
Květní hrozen.
Nejnovější z rostlin
