čeleď: Hvězdnicovité - Asteracea
Starček úzkolistý je nebezpečný invazní druh. Pochází z Jihoafrické republiky, ale už se v Evropě aklimatizoval, a jsou s ním potíže. Je odolný vůči solení silnic i vůči mnoha herbicidům, v západní Evropě proto často tvoří monokulturní porosty kolem dálnic. Je to rostlina jedovatá, na pastvinách způsobuje zvířatům chronické otravy, které u dobytka vedou ke vzniku cirhózy jater.
Vypadá jako vytrvalá bylina, ale podle botanického hodnocení je to polokeř.
Starček úzkolistý Senecio inaequidens
Zdánlivě krásný květ je pro naší přírodu hrozbou.
Pokud by včely medonosné sbíraly nektar převážně na květech starčku, takový med by byl následně pro lidi jedovatý. Výhodou pro nás je, že včely si starčku úzkolistého prakticky nevšímají. A potom, starček úzkolistý kvete až ve druhé polovině roku, tedy od července do prosince, ale včelaři tady v Praze odebírají včelám med zejména v květnu a v červnu, vyjímečně v červenci. Co si včely nasbírají v srpnu, v září a v říjnu, to už zůstává včelám pro jejich spotřebu během zimy.
Má sklon se šířit na suchých pastvinách, na skládkách štěrků a zemin, na nevyužívaných plochách, podél silnic. V ČR se šíří zejména podél železničních kolejí.
Na rostlinách vyrůstá velké množství drobných semen, které vítr roznáší na velké vzdálenosti.
Semena detail.
Od jiných, našich domácích druhů starčků se odlišuje, že má jednoduché čárkovité listy a v paždí listů svazečky drobných lístků.
Rostlina starčku úzkolistého na začátku doby kvetení.
V plném květu začíná být starček úzkolistý až v září.
Starček úzkolistý už dobývá i skalnaté plochy přírodních památek. Kde rostou na přístupných místech, tam je pracovníci, kteří mají údržbu na starosti, pečlivě vytrhávají. Jenže na mnohá místa ve skalách se člověk při nejlepší vůli nemůže dostat.
Fotografováno u silnice v Praze v Podbabě a v přírodní památce Baba.
Nejnovější z rostlin
