čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Děhel lesní je dvouletá (případně i víceletá) bylina. Obvykle je vysoká 60 až 150 cm, může vyrůst i vyšší. V přírodě roste na vlhkých místech, na zaplavovaných loukách a na březích rybníků a řek.
Ve květech produkuje mnoho nektaru, je to dobrá včelařská rostlina. Na květy láká i mnoho dalších druhů hmyzu.
Na květech mne překvapily
hojné čmeláčí dělnice. Sbíraly zde nektar i pyl. Čmeláci se většinou květům miříkovitých rostlin vyhýbají. Tady je ale poznat, že děhel lesní skutečně vyniká kvalitou pylu i nektaru.
Čmelák zemní, dělnice s nasbíranou rouskou světlého pylu.
S fotoaparátem jsem na květech zastihla srpušku (
Gasteruption sp.).
A taky uzlatku pětipásou.
Uzlatka pětipásá (
Cerceris quinquefasciata), samička.
Kutík podivný (
Lestica clypeata).
Nedozrálá semena.
Rostlina u Vltavy pod Prahou.
Lodyha je přímá, v horní polovině větvená.
Rozlišování jednotlivých druhů v čeledi miříkovitých rostlin bývá obtížné, jen málo lidí to dokáže. Důležité rozlišovací znaky mezi jednotlivými druhy bývají hlavně na lodyze.
Lodyha dětelu lesního je dutá, oblá, jemně rýhovaná, lysá, často nafialovělá, sivě ojíněná.
Listy jsou velké, 2 až 3 krát zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité. Listová pochva je nápadně nafouklá.
Část listu. (V době fotografování byly listy poškozené posečením v blízkosti a také přerostlé vysokou trávou.)
Plody na okolíku před dozráním.
Nažky mají tři hrubá hřbetní žebra a dvě široká postranní křídla, která odstávají od křídel sousední nažky.
Hmyz na květech je ale nejkrásnější.
Uzlatka pětipásá.
Ukázal se i některý z mnoha dalších druhů kutíků rodu
Ectemnius.