čeleď: Slézovité - Malvaceae (dříve Lípovité - Tiliaceae)
Lípa srdčitá a lípa velkolistá patřily od starověku k nejdůležitějším zdejším dřevinám. Lidi používali lipové lýko na mnoho užitečných výrobků, zelené větve byly vynikajícím krmivem pro dobytek v létě a ještě víc hodnocené byly mladé větve v zimě jako krmivo pro zvířata. (V obdobích válek a hladomorů i jídlo pro lidi.)
V Čechách to jsou to nejvýznamnější včelařské dřeviny. Sladký nektar poskytují včelám květy, ale také bývá v některých letech na listech mnoho medovice od mšic, a tu včely také vydatně sbírají.
Lípa srdčitá Tilia cordata
Lípa srdčitá má v paždí žilek listů rezavé chloupky, je to její rozlišovací znak od jiných druhů lip.
V Praze se v parcích pěstují i další druhy lip, a všechny jsou schopné se navzájem křížit. Proto každá lípa, vyrostlá ze semene, je originál, který se může v něčem lišit od jiných lip v okolí. Vzájemné křížení našich domácích druhů přírodě prospívá, taková pestrost různých typů s odlišným termínem kvetení je užitečná. Křížení s cizokrajními lípami je spíš problém, vnáší do našich populací cizí geny, které kvalitu našich domácích druhů zhoršují.
Okraj listů je pilovitý.
Květy jsou zbarvené nenápadně. Hmyz totiž víc než barvu vnímá pohyb. Proto jsou lipové květy na tenkých stopkách, aby i slabý vánek jimi pohyboval. Navíc každá včela nebo čmelák, když na květ usedne, ho současně svojí váhou rozhoupe jako houpačku - je velmi obtížné zaostřit fotoaparát a udělat pěknou fotku.
Ale někdy má člověk fotografické štěstí. Na obrázku je mladá matka druhu čmelák zemní.
Čmelák rolní saje nektar na květu blíže neurčeného druhu lípy.
Na lípách bývá mnoho mšic druhu zdobnatka lípová (Eucallipterus tiliae), které tvoří hodně medovice. Samozřejmě je mezi mšicemi i celá řada jejich predátorů. Na fotografii je mezi mšicemi larva některého z mnoha druhů mšicožravých pestřenek.
Tady jsou na listu lípy larva a kukly slunéčka východního (Harmonia axyridis).
O rozkvetlou lípu má zájem i mnoho motýlů. Tady se na květech krmí babočka paví oko.
Motýli soumračníci rodu Thymelicus.
Soumračník Thymelicus saje nektar z lipového květu.
Droboučká včelka je na květech sotva vidět, ale pracuje při opylování květů právě tak dobře jako velké druhy hmyzích opylovatelů.
U drobných hmyzáčků je určení druhu zpravidla problém.
Listy a květy v protisvětle:
Nedávno vysazená mladá lípa kvete na břehu Vltavy v Sedlci.
Zastihla jsem tu na květech i brouka květomila žlutého (Cteniopus sulphureus).
Staré mohutné lípy u sochy svatého Donáta, na opuštěném místě na starodávné křižovatce polních cest. Foto v září, navečer při podzimní rovnodennosti.
Na podzim se listí lip zbarvuje žlutě.
Lidi často vysazovali lípy na významná místa, tady rostou vedle sochy svatého Jana Nepomuckého.
V zimních měsících se lípa srdčitá rozliší od jiných druhů lípy podle drobných kulatých plodů. Na plodech bývají žebra jen slabě naznačená.
Nejnovější z rostlin
