čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Kerblík třebule štětinoplodý je jednoletá bylina. Listy mají po rozemnutí charakteristickou vůni a právě tak chuť. V minulosti to bývala často pěstovaná bylina, společně s jeho příbuzným druhem kerblíkem třebule pravým. Od středověku byl kerblík třebule využíván jako kořeninová a aromatická zelenina. Velká přednost kerblíku třebule jako zeleniny je v jeho rychlém časně jarním růstu, listy lze sklízet už v dubnu.
V Praze nyní kerblík třebule štětinoplodý zplaněl a na mnoha místech velmi hojný. Na ploše Přírodní památky Baba a v jejím okolí v Praze 6 tvoří v podrostu keřů souvislé porosty, tisícovky jedinců.
Při sběru listů pozor na záměny s jinými jedovatými druhy miříkovitých rostlin! V přírodní památce Baba vytváří kerblík třebule smíšené porosty s jedovatou krabilicí mámivou.
Kerblík třebule štětinoplodý - lodyžní list. Listy jsou světlezelené.

Kerblík třebule štětinoplodý je štíhlá rostlina, je jen chudě větvená. Porost kerblíku mezi keři.

Plody a kvítky.

Plody zvětšeně.

Na listech bývá zalomení vřetene v místě přisedání jařem.

Listová pochva má na okraji suchomázdřitý lem. Kerblíky (všechny druhy) mají ztlustlou lodyhu pod místy rozvětvování.

Kvítky při značném zvětšení.

A jak je to s hmyzem na kvítcích? Hmyz většinou dává přednost květům jiných druhů rostlin. Včely medonosné na kerblíku třebule občas sbírají pyl. Ale nenechají se fotografovat. Pod váhou včely se květenství kerblíku třebule hned sklání dolů. Včelám to nevadí, ty si zvykly. Ale zaostření fotoaparátu je při tom nemožné.
Je to znát, že kerblík třebule je ze všech zdejších miříkovitých rostlin nejmenší a má nejslabší stonky.
Porost kerblíku třebule v trávě.
V Praze roste kerblík třebule jako ozimá rostlina. Kdo ho umí rozlišit, ten může trhat jeho drobné lístky už v únoru.
Na začátku února 2024 tvořil kerblík třebule pod keři v PP Baba souvislý porost.