čeleď: Netýkavkovité - Balsaminaceae
Netýkavka žlaznatá pochází ze západní Himaláje. U nás je hodnocená jako invazní rostlina. Protože je to ale rostlina jednoletá, je její nebezpečnost mnohem menší než u vytrvalých invazních druhů.
Květy mohou být tmavě červenofialové, ale taky bývají v různých odstínech růžové nebo i skoro bílé.
Netýkavka žlaznatá Impatiens glandulifera
Má neobvyklý způsob šíření. Její semena padají do vody (samozřejmě i jinam, ale pro šíření mají největší význam semena, která spadnou do potoka nebo do řeky). Ve vodě klesnou semena netýkavky žlaznaté ke dnu, a zůstávají v klidu. Teprve když přijde povodeň, velká voda semena uvolní ze dna a odnese daleko, a usadí někde na břehu. Tam má netýkavka žlaznatá ideální podmínky pro svůj růst. Proto po povodních bývají porosty netýkavky na velkých plochách, a lidi si dělají starosti, že se netýkavky invazně šíří. Jenže když následuje suchý rok, potom jsou vidět u břehů jen jednotlivé rostliny.
Kolem Šáreckého potoka ( a tedy i na zdejších fotografiích ) mají převahu rostliny se světlými květy.
Její květy vyhledávají čmeláci, zejména druh čmelák rolní. Některá hnízdečka čmeláka rolního totiž vytrvávají dlouho do podzimu.
Je to významná rostlina pro včely medonosné. Koncem léta a na podzim je totiž květů v přírodě málo. Přitom právě ve včelích úlech je v této době nejvíc včelích dělnic. Aby včelstvo dobře přezimovalo, musí mít zásoby nejen medu, ale i pylu. Pyl z netýkavky žlaznaté má bílou barvu.
Květ netýkavky je veliký. Když chce včela dosáhnout na sladký nektar, musí vlézt celá dovnitř květu, až tam skoro není vidět.
Nejnovější z rostlin
