Rostliny Seznam
Jedle bělokorá Abies alba
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle bělokorá je naše původní evropská jehličnatá dřevina. V dřívějších stoletích u nás patřila k nejčastějším lesním druhům. Jedlové dřevo je dobře trvanlivé pod vodou, kdysi z něj lidé např. dělali potrubí pro vypouštění rybníků. Dřevo mělo časté využití jako stavební.
Ve 20. století ale došlo ke značnému odumírání jedlí. Způsobovalo to znečištěné ovzduší a další nepříznivé vlivy, mezi nimi také jiné způsoby hospodaření v lesích.
V lesích Prahy 6 je jedle bělokorá na vhodných místech opět často vysazovaná. Je možno jí vidět v oboře Hvězda a v Divoké Šárce, ale pouze mladé stromy.
Jedle obrovská Abies grandis
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle obrovská pochází ze západní části Severní Ameriky. V pražských zahradách a parcích je to poměrně často pěstovaná jehličnatá dřevina. Trochu se podobá naší domácí jedli bělokoré. Jedle obrovská je ale ve srovnání s jedlí bělokorou odolnější vůči suchému vzduchu, lépe tedy prospívá v městském prostředí.
Jedle ojíněná (stejnobarvá) Abies concolor
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle ojíněná, v zahradnické mluvě nazývaná konkorolka, je v pražských zahradách a parcích nejčastěji pěstovaná jedle. Ve srovnání s jinými druhy jedlí má totiž menší nároky na vzdušnou a půdní vlhkost.
Pochází z jižní části Skalnatých hor v Severní Americe.
Jehlice jsou dlouhé 4 až 8 cm, tedy nejdelší ze všech u nás pěstovaných jedlí. Bývají srpovitě prohnuté a nejsou uspořádány dvouřadě.
Zbarvení jehlic je matně šedozelené. zahradníci ale vypěstovali i kultivary s tzv. stříbrným jehličím.
Jedlovec kanadský Tsuga canadensis
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedlovec kanadský je původní ve velké oblasti východní části Severní Ameriky. Vyskytuje se tam hlavně ve stinných roklích a na severních svazích. Je velmi odolný k mrazu a má malé nároky na světlo, ale je náročný na dostatek vody, protože zakořeňuje jen mělce. U nás se s ním lze setkávat v mnoha pražských parcích. Má poměrně drobné šišky, jsou dlouhé jen 15 až 22 mm.
Jedním z rozlišovacích znaků od jiných, u nás pěstovaných druhů jedlovců je, že plodní šupiny v šišce se ani za sucha nikdy neotevřou víc než že odstávají pod úhlem 45°.
Jehlice trnitá Onosis spinosa
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jehlice trnitá je vytrvalá bylina. V Praze a okolí se vyskytuje roztroušeně, zejména na křovinatých stráních a bývalých pastvinách, ale jen na hlubších půdách.
Upoutává pozornost svými krásnými květy, ale je nepříjemná kvůli tuhým trnům.
Na květech jsou často vidět čmeláci, zejména čmelák rolní. Ostatní včely dávají přednost květům jiných druhů rostlin.
Jerlín japonský Sophora japonica
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jerlín japonský je v pražských parcích často pěstovaný strom. Je vynikající tím, že na rozdíl od našich domácích druhů dřevin snáší solení silnic. Proto se dobře hodí na frekventovaná místa, třeba blízko tramvajových zastávek.
Pochází z dálného východu Asie. Je to teplomilný druh, zvyklý na dlouhou vegetační dobu. Proto v Praze semena jerlínů nedozrávají, samovolně se tedy nerozšiřuje.
Jeřáb břek Sorbus torminalis
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb břek je středně velký strom, může být až 25 m vysoký. Dokáže růst na místech, kde zem během léta hodně vysychá. Je to perspektivní dřevina do větrolamů a biokoridorů. Má pevné dřevo, které dřív bylo velmi ceněné v kolářství a v řezbářství. V současnosti se také uvažuje o jeho výsadbách do lesních porostů. Hodí se k zalesňování suchých a výslunných strání.
V lesích Prahy je jeřáb břek častá vtroušená dřevina, ale uniká pozornosti, protože má listy a květy pouze vysoko, jen na plném slunci. Teprve když v říjnu začne listí opadávat, tak si všimneme jeho podzimně barevných listů na zemi.
Jeřáb muk Sorbus aria
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb muk je statný keř nebo strom, může být vysoký až 12 m. Snáší mělké a vysýchavé půdy, pokud jsou dobře zásobené živinami. V přírodě je častější na lokalitách s vápencovým podložím.
Původní typ mívá zprohýbaný kmen a řídkou korunu. V pražských parcích ale zahradníci vysazují okrasné kultivary s pravidelnou štíhlou korunou. Květy jeřábu muku dávají včelám medonosným dobrou pastvu.
V buňkách má 34 chromozomů ((2n = 34), stejně jako naše původní druhy jeřáb břek a jeřáb ptačí, a dokáže se s nimi křížit. V přírodě ale tyto druhy obvykle nerostou na blízkých stanovištích, a proto jsou primární hybridi vzácní. Ti ale v dávné minulosti dali vzniknout velkému možství hybridogenních druhů, které se obvykle dál rozmnožují apomikticky (tvoří semena bez opylení). Hybridogenní druhy mohou být také diploidní, ale často mají v buňkách počet chromozomů násobně větší (2n = 68).
Jeřáb oskeruše Sorbus domestica
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb oskeruše je strom, který může být vysoký až 25 metrů. Roste v ČR málo. Se starými stromy se lze setkat zejména v místech bývalých vinic a sadů. Tvrdé a houževnaté dřevo oskeruší se používalo na výrobu vinařských lisů. Na Moravě je hojnější, v Čechách jsou staré stromy oskeruší asi jen na několika místech v Českém Středohoří.
V současnosti je to velmi perspektivní dřevina, jakou je potřeba vysazovat ve větším rozsahu. Dobře snáší vysýchavé půdy. Je to výrazně teplomilný a světlomilný druh, přitom zimní mrazy snáší velmi dobře.
Jeřáb prostřední Sorbus intermedia
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb prostřední je pro svojí odolnost nyní využíván pro výsadby v uličních stromořadích. Pochází z jižního Švédska (a okolních oblastí), proto je známý i pod jménem jeřáb švédský.
Je to hybridogenní druh, vzniklý z neurčité kombinace.