Rostliny Seznam
Lípa velkolistá Tilia platyphyllos
od Hanka
čeleď: Slézovité - Malvaceae (dříve Lípovité - Tiliaceae)
Lípa velkolistá je na venkově typickým průvodcem lidských obydlí. Většina starých památných lip náleží k tomuto druhu. Je to významná včelařská dřevina. Dožívá se obvykle věku 200 let, ale některé mohou být mnohem starší. Její větve totiž dokážou vytvářet nové mladé kořeny, které prorůstají mrtvým dřevem dutého kmene až dolů do země, a tak se strom samovolně zmlazuje. V minulosti mělo široké využití lipové lýko.
Je to i významná léčivá rostlina, čaj z lipového květu je oblíbený.
Rozkvétá na začátku léta jako první ze všech druhů lip. Jak napovídá její jméno, má větší listy než lípa srdčitá, a také má větší květy.
Lípy - mimoevropské druhy Tilia sp.
od Hanka
čeleď: Slézovité - Malvaceae (dříve Lípovité - Tiliaceae)
Lípy v pražských parcích se vyskytují v řadě mnoha dalších druhů a jejich kříženců a kultivarů. Není jich ale tolik, aby stálo za to jim věnovat celý příspěvek, chci je ukázat pouze souhrnně. A je to dobře, že se u nás vysazují hlavně naše původní české druhy, ty jsou v mnoha ohledech lepší a kvalitnější. Naše lípy mají kvalitnější dřevo, hezčí tvar rozrostlé koruny, včely medonosné z nich vytvářejí nejlepší voňavý med. Naše lípy v době kvetení krásně voní, o cizokrajných lípách se to říct nedá.
Na horním obrázku je lípa Henryho (Tilia henryana).
Líska obecná Corylus avellana
od Hanka
čeleď: Lískovité - Corylaceae
Líska obecná obvykle roste jako středně velký keř. Má výbornou výmladnost z pařezu a bohatě obráží na kořenových nábězích, keře jsou pak tvořené mnoha kmínky.
V dávné minulosti (asi 7 000 let př. n. l.) byla na našem území převládající dřevinou. Dnes je v lesnictví považovaná za plevelnou dřevinu. V porostech ale působí příznivě, její listový opad se dobře rozkládá a brzy vytváří vrstvu dobrého humusu. A co je na ní nejlepší? No přece chutné oříšky.
Líska turecká Corylus colurna
od Hanka
čeleď: Břízovité - Betulaceae (dříve lískovité - Corylaceae)
Líska turecká je strom, který může vyrůst do výšky i víc než 20 m. Nyní je to často vysazovaný druh v pražských parcích i v uličních stromořadích. Dobře odolává zimním mrazům i letnímu horku a suchu. Má bohatý kořenový systém, s dlouhým kůlovým kořenem, proto dosáhne pro vodu i hluboko pod povrch. Daleké boční kořeny zase zajšťují dobré ukotvení a odolnost proti vývratům. Má rovný kmen a kvalitní dřevo, byla by vhodná i pro vysazování na okrajích hospodářských lesů.
Lnice květel Linaria vulgaris
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Lnice květel je drobnější až středně vysoká bylina. Roste hlavně na písčitých nebo kamenitých půdách, na suchých a slunných místech. Je to víceletý, hlouběji kořenící druh. Setrvává na stanovišti bohatě větveným systémem vodorovných a svislých kořenových výběžků. Květy vyrůstají v úžlabí listenů a jsou sestavené do hustého koncového hroznu. Kvete od června do podzimu.
Květní nektar je uložený hluboko uvnitř kvítků. Hmyz se dostává ke květnímu nektaru různě odlišnými postupy.
Čmeláci s dlouhým sosákem, jako je čmelák rolní (Bombus pascuorum), si umějí složité květy otevírat a květy opylují.
Locika kompasová Lactuca serriola
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Locika kompasová u nás roste jako jednoletá nebo dvouletá (ozimá) bylina, může vyrůst až 180 cm vysoká. Vyskytuje se velmi hojně na živinami bohatých substrátech, na navážkách zemin a v další ruderální vegetaci. Obsazuje téměř všechny nezarostlé plochy, kde v předchozích letech probíhaly nějaké zemní práce a následně zůstaly lokality bez údržby.
Na nenápadné květní úbory lociky kompasové často létají drobné samotářské včely ploskočelky.
Locika vytrvalá Lactuca perennis
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Locika vytrvalá roste pouze ve skalních štěrbinách nebo na skalních teráskách, na osluněných místech obrácených převážně k jihu, často na skalních výchozech u větších řek.
Roste na bazických podkladech. Skály nad Vltavou, kde Vltava opouští Prahu, jsou mírně kyselé předprvohorní břidlice. Přesto je zde locika vytrvalá hojná. Asi jsou místa, kam je navátá vápnitá spraš. A taky v těch starých břidlicích jsou místa, kde puklinami pronikalo magma jiných, vápenatějších hornin. V některých místech tedy rostou i takové byliny, o kterých se píše, že bývají jen na vápenatých podkladech.
Lopuch hajní Arctium nemorosum
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch hajní je mohutná dvouletá bylina. Může vyrůst až dva metry vysoký, většinou je ale menší, pokud byla jeho hlavní lodyha zjara posečená a z kořenu se pak obnovila náhradní lodyha s květy. Ve srovnání s ostatními druhy našich lopuchů je lopuch hajní stínomilný druh. Bývá na okrajích lesních cest nebo kolem lesních pasek.
Pokud roste v sousedství jiných druhů lopuchů, tak se s nimi snadno kříží a vzniklé potomstvo je dál normálně plodné. Proto je vzhled lopuchu hajního dost variabilní a na lokalitách s porosty lopuchu hajního bývá současně i mnoho jednotlivých rostlin intermediárního vzhledu s částečnou genovou výbavou jiných druhů lopuchů.
Charakteristickým znakem lopuchu hajního jsou lodyžní větvě, které se obloukem sklánějí dolů.
Lopuch menší Arctium minus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch menší roste jako dvouletá, někdy i víceletá bylina. Bývá častý na vlhčích místech uvnitř obcí na okrajích cest nebo na zanedbaných trávnících.
Květenství má kulovitý zákrov, ten bývá červenofialově naběhlý. Kvítky jsou delší než vnitřní zákrovní listeny.
Lopuch plstnatý Arctium tomentosum
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch plstnatý je statná bylina. Většinou vyrůstá jako dvouletá, ale může být i víceletá. Lopuchům se daří na živinami bohatých půdách. Často vytváří souvislé porosty podél okrajů hnojených zemědělských pozemků. V létě tam bývají květy lopuchů pro včely a čmeláky jediných zdrojem květního nektaru a pylu.
V ČR rostou 4 druhy lopuchů. Lopuch plstnatý charakterizuje hustě pavučinově vlnatý zákrov.