Rostliny Seznam
Máta Mentha sp.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Rostliny z rodu máta se v ČR pěstují ve velkém množství druhů, kultivarů a jejich kříženců. Nejlépe se jim daří na vlhkých místech, u potoků, na březích rybníků a řek, hlavně v teplejších oblastech. V české přírodě rostou základní druhy
máta dlouholistá - Mentha longifolia (je přirozená součást květeny ČR)
máta klasnatá - Mentha spicata (často zplanělá kolem liských sídel)
máta vodní - Mentha aquatica (původní druh ČR)
máta rolní - Mentha arvensis (původní druh ČR)
máta vonná - Mentha suaveolens (vyjímečně pěstovaná, častá při křížení pěstovaných kultivarů, s mátou dlouholistou tvoří plodného křížence)
Podobnou rostlinou je jedovatá polej obecná - Pulegium vulgare, Mentha pulegium.
Mateřídouška panonská Thymus pannonicus
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Mateřídouška panonská je častý druh na plochách přírodních památek Prahy 6. Zdá se, že jejímu šíření napomáhá i pastva ovcí a koz. Samotná mateřídouška jim nějak nechutná, tu téměř nepoškozují, a naopak vypásají jiné byliny, které mateřídoušce konkurovaly.
Mateřídouška panonská je velmi proměnlivá, co se týká délky a hustoty odění stonků a listů. Stonky jsou tupě čtyřhranné až téměř válcovité, a po celém povrchu stejnoměrně chlupaté.
Květy mateřídoušek navštěvuje mnoho hmyzu.
Mateřídouška vejčitá Thymus pulegioides
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Mateřídouška vejčitá je nízká trvalka. Má čtyřhranné květonosné stonky, chloupkaté pouze na hranách. Stonky jsou vždy zakončené květenstvím. Sterilní výhonky má krátké a postranní.
Kvete od července až do konce října. V Čechách je to nejhojnější mateřídouška, je roztroušená až hojná po celém území. Roste na suchých loukách a na živinami chudých půdách. Je to dost proměnlivý druh, botanici ho rozdělují do několika poddruhů.
Meduňka lékařská Melissa officinalis
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Meduňka lékařská je vytrvalá bylina. Je původní ve Středozemí a Přední Asii. Na jihu dává přednost mírně přistíněným stanovištím a následkem oteplování začíná i u nás zplaňovat zejména na zastíněných místech. Je často pěstovaná jako léčivka.
O meduňce se často píše jako o včelařské rostlině. Podle mých pozorování ale včely dávají přednost jiným nektarodárným rostlinám, jestliže si mohou vybrat. Jen občas zaletí na květy meduňky některý čmelák.
Měrnice černá Ballota nigra
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Měrnice černá často roste v okolí lidských sídel, podél cest, na okrajích křovin, obvykle na dobře vyhnojených místech, umí se vyrovnat se suchem. Je to vytrvalá bylina. Kvete od června. Při posečení snadno obráží a znova kvete, a to prakticky až do příchodu podzimních mrazíků. Je proto důležitou včelařskou rostlinou. Milují ji nejen včely medonosné, ale i včely samotářky.
Meruňka obecná Prunus armeniaca
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Meruňka pochází z území Číny, kde je jiný průběh počasí, zejména je jiný přechod ze zimy do jara. V původní vlasti meruněk jsou v zimě obvykle silnější mrazy než v u nás v Čechách, ale jakmile se jednou zjara oteplí, pak už teplo trvá bez přerušení. V Čechách je zjara počasí proměnlivé, střídá se teplo s následujícími vpády chladna. A ty extrémy ve vývoji jarního počasí u nás meruňkám velmi škodí. Proto se v Čechách meruňky pěstují jen v nejteplejších oblastech.
Meruzalka krvavá Ribes sanguineum
od Hanka
čeleď: Meruzalkovité - Grossulariaceae
Meruzalka krvavá pochází ze Severní Ameriky. U nás se pěstuje jako odolný okrasný keř. Vyšlechtěná je řada krásně kvetoucích kultivarů. Dorůstá do výšky 1,5 m až 4 metry, jednotlivé odrůdy se liší vzrůstností i barvou květů.
Její květy vyhledává samotářská včela pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes).
Metasekvoje čínská Metasequoia glyptostroboides
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae (dříve tisovcovité - Taxodiaceae)
Metasekvoje čínská je opadavý jehličnan. Metasekvoje je také považována za živoucí fosilii. Byla rozšířená na konci druhohor a ve třetihorách, známá z otisků v geologických vrstvách. V roce 1941 byly objeveny živé stromy v Číně. V roce 1949 se americké expedici podařilo sebrat semena. Semena rozdělili mezi nejvýznamnější botanické zahrady. Z několika vzešlých semenáčků je nyní nejmohutnější v pražské botanické zahradě Na Slupi, další je v Královské zahradě, v Průhonickém parku. Později byla dovezena další semena a z nich vypěstováni další jedinci, nyní dozrávají semena i na našich stromech, proto jsou sazenice metasekvojí běžně k dispozici.
Miřík celer (celer vonný) Apium graveolens
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Miřík celer lidé znají pod jednoduchým jménem celer jako pěstovanou zeleninu. Je podle něj pojmenovaná celá čeleď miříkovité, přesto lidé většinou znají jen jeho listy a podzemní bulvu, ale nevědí, jak celer kvete a jak vypadá celá jeho lodyha, když je pěstovaný na osivo.
Plané rostliny celeru rostou podél pobřeží Středozemního moře a na okolních vnitrozemských slaniskách, zplanělé kulturní typy se vyskytují v přírodě po celém světě všude v oblastech s mírnými zimami.
Mišpule obecná Mespilus germanica
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mišpule obecná je keř nebo malý strom, až 6 m vysoký. Pochází z jihovýchodní Evropy, tam roste často jako planá v podrostu ve světlých smíšených doubravách. U nás je od 12. století pěstovaná, a také u nás se s ní lze vzácně setkat v řídkých dubových porostech jako se zplanělou. Vyhovují jí slunečné polohy, ale umí se vyrovnat i s růstem v polostínu.
Její plody jsou chutné až po přejití mrazem nebo po delším skladování. To bylo v dřívějších stoletích velmi důležité, tenkrát lidé měli v zimních měsících nedostatek vitaminu C. Proto byla mišpule dřív hodně pěstovaná jako významná léčivá rostlina.
Na zdejších fotografiích jsou plody na planých keřích, které rostou na jižním svahu nad Šáreckým potokem v dubovém lese v Dolní Šárce v Praze 6.