Rostliny Seznam
Pámelník bílý Symphoricarpos albus
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Pámelník bílý pochází ze Severní Ameriky. Je to hojně odnožující keř, v dobrých podmínkách může vyrůst až 2,5 metru vysoko. Obvykle je ale nižší, na suchých půdách bývá vysoký kolem jednoho metru. Je to odolný druh, který se dokáže přizpůsobit a růst a na nejrůznějších typech stanovišť.
Pámelník bílý je včelařsky významný keř. Začíná kvést v červnu, a rozkvétá postupně až do počátku mrazivých dnů koncem podzimu. Květy jsou zdrojem nektaru a nenahraditelného pylu v období, kdy jsou ostatní dřeviny odkvetlé a bývá o květy nouze. Při vycházkách do lesů jsou často vidět zbytky živých plotů z pámelníků. Obvykle je to na místech, kde v minulých desetiletích bývalo stanoviště včelích úlů.
Pamodřín líbezný Pseudolarix amabilis
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Pamodřín líbezný patří k nejkrásnějším jehličnanům v pražské Stromovce.
Z Evropy je známý z otisků z fosilních nálezů z období třetihor. Nyní je u nás považován za cizince, původem z východní Asie. V parcích se pěstuje vyjímečně. V pražské Stromovce ale několik exemplářů máme (dokonce tu úspěšně přežily povodeň).
Je to opadavý jehličnan, na podzim se krásně vybarvuje.
Má 2 typy jehličí.
Poznámka: V některých knihách se tento druh jmenuje pamodřín Kaemperův.
Pampeliška sekce Ruderalia (smetánka lékařská) Taraxacum sect. Ruderalia
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (dříve čekankovité - Cichoriaceae)
Pampelišky sekce Rudelaria jsou rostliny, které jsme před půl stoletím znali pod jménem smetánka lékařská, a nyní je to rod, vědecky rozdělený na velké množství jednotlivých, navzájem podobných druhů. Pro odborníky to smysl má, protože i vzhledově velmi podobné druhy se mohou zásadně lišit obsahem různých chemických látek. Pro amatéry je ale rozlišování na druhy obvykle nemožné.
Velké množství jednotlivých druhů, které se mezi sebou prakticky nekříží, je způsobeno tzv. apomiktickým rozmnožováním pampelišek. To znamená, že semena se (až na vyjímky) tvoří bez opylení, partenogeneticky. Jsou tedy věrnými kopiemi svojí mateřské rostliny.
Pastinák setý, var. luční Pastinaca sativa, var. pratensis
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Pastinák setý, var. luční, je dvouletá až vytrvalá bylina, světlomilný druh, roste na loukách na živinami bohatých půdách. Na území Prahy roste hojně, na na málo sečených plochách je dominantní rostlinou v srpnu. Hmyz ho velmi vyhledává.
Plané rostliny mají tenký a tvrdý kořen, který není vhodný k jídlu pro lidi (ale divočáci si ho rádi vyrývají).
Pavlovnie plstnatá Paulownia tomentosa
od Hanka
čeleď: Pavlovniovité - Paulowniaceae (dříve krtičníkovité -Scrophulariaceae)
Pavlovnie plstnatá pochází z horských oblastí jihovýchodní Číny. Je to strom, který v dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 20 m, v podmínkách ČR jsou ale k vidění mnohem menší jedinci. Je to velmi rychle rostoucí dřevina. V přírodních podmínkách ČR má ale potíže se zimními mrazy i s jarními výkyvy počasí.
Pazerav cedrový (Libocedr sbíhavý) Calocedrus decurrens (Libocedrus)
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Pazerav cedrový je stálezelený jehličnan. Pochází ze Severní Ameriky, z pohoří Kalifornie a Oregonu. Ve své domovině se dožívá až věku 1000 roků.
V Čechách je cennou okrasnou dřevinou.
Šišky jsou dlouhé jen 2,5 cm. Skládají se ze tří párů nestejných šupin. Vnitřní jsou sterilní a srůstají v přepážku, střední velké šupiny nesou každá po dvou semenech. Vnější šupiny jsou malé a zpět zahnuté.
Pelyněk černobýl Artemisia vulgaris
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pelyněk černobýl je vytrvalá bylina s rozvětvenou kořenovou hlavou. Je častý na zanedbaných pozemcích a na plochách neudržovaných trávníků. Je to úporný plevel a častá příčina některých typů pylových alergií.
Květy jsou velmi drobné. Kvete ve druhé polovině léta, pokud jsou rostliny poškozené sečením, obnovuje následně kvetení během podzimu a může kvést až do období začátku mrazů. Ve druhé polovině roku bývá v přírodě nedostatek květů, proto včely medonosné sbírají pyl i trochu nektaru na květech pelyňku dost často.
Pcháč bělohlavý Cirsium eriophorum
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč bělohlavý patří k nejkrásnějším druhům pcháčů. Květní úbory mohou měřit v průměru až 7 cm, a nejkrásnější jsou kulovité, pavučinatě bíle vlnaté květní zákrovy.
Na území Prahy 6 roste velmi vzácně, jednotlivé exempláře bývají pouze na tzv. Velké skále v Divoké Šárce, ale pouze na lokalitě, kde v dávné minulosti bývaly hradby tehdejšího osídlení. Na chemicky kyselých buližnících, ze kterých je Velká skála (Kozákova skála) vytvořená, pcháč bělohlavý neroste.
V okolí Prahy je ale výskyt častější.
Je to dvouletá, silně ostnitá statná bylina. Pcháči bělohlavému se daří na suchých pastvinách, často na vápenci.
Pcháč obecný Cirsium vulgare
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč obecný je dvouletá, statná rostlina, s bohatě větvenou lodyhou. V dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 2 metry.
Často roste na skládkách, na okrajích komunikací, obvykle na zanedbaných neudržovaných místech s vyšším obsahem dusíku.
Jeho květy vyhledávají čmeláci, včely medonosné i včely samotářky.
Pcháč rolní (oset) Cirsium arvense
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč rolní je vytrvalá bylina, obecně rozšířený a nebezpečný plevel. Má mohutný kořenový systém, který tvoří vodorovné i svislé výběžky, a těmi se rozmnožuje i vegetativně.
Při prohlížení pouhým okem vypadají všechny květní úbory stejně. Ale až při větším zvětšení jednotlivých kvítků se dá poznat, že pcháč rolní je rostlina neúplně dvoudomá. V samičích květech jsou prašníky zakrnělé a bliznová ramena jsou v době květu rozevřená. V květních úborech samčích rostlin jsou v kvítcích pestíky s bliznovými rameny k sobě přitisklými. V samčích rostlinách se vzácně může v květním úboru vytvořit několik málo životaschopných semen.