Rostliny Seznam
Vikev tenkolistá Vicia tenuifolia
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev tenkolistá je vytrvalá bylina. Daří se jí v teplých oblastech, na suchých stráních. Je podobná vikvi ptačí, liší se tvarem kvítků a zejména tím, že začíná kvést už během května a koncem června na ní nacházíme hlavně plody. Vikev ptačí je pozdější, ta začíná kvést až v červnu a její kvetoucí rostliny lze najít až do září.
Kvítky má drobné, ale je v nich hodně nektaru a kvalitního pylu. Na květech vikve tenkolisté je možno pozorovat mnoho hmyzu. Létají na ní dělnice včel medonosných a včely samotářky. Bývají na ní hojné zejména samotářské včely druhu stepnice jarní (Eucera nigrescens).
Vikev úzkolistá Vicia angustifolia
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev úzkolistá je jednoletá bylina. Je oblíbenou rostlinou samotářské včely stepnice jarní.
Na palistech má také mimokvětní nektaria, která vyhledávají zejměna mravenci (podobně jako vikev plotní).
Obvykle roste na teplých, suchých a slunných stanovištích.
Violka lesní a její příbuzné Viola reichenbachiana + Viola sp.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka lesní patří spolu se svými příbuznými do podsekce Rostratae. Druhy z této podsekce vytvářejí květonosnou lodyhu. Do této podsekce patří větší počet druhů violek. V Praze jsou z nich nejhojnější kromě violky lesní také violka psí (Viola canina) a violka Rivinova (Viola riviniana). Violky z této podsekce jsou schopné se mezi sebou křížit, v některých kombinacích vytvářejí na lokalitách i početné hybridní roje.
Violka trojbarevná skalní Viola saxatilis
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka trojbarevná skalní je v dubnu nápadnou ozdobou skal (skalních štěrbin a sutí a na mělkých půdách) v Divoké Šárce, má květy vysoké až 25 mm. Kvete i v pozdějších měsících, ale během vegetace se velikost jejích květů spíš zmenšuje a mezi jinými druhy rostlin pak už bývá přehlížená.
Je to rostlina krátce vytrvalá. Obvykle vidíme hustý trs lodyh s květy.
Violka vonná a její příbuzné Viola odorata + Viola sp.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka vonná pochází ze Středomoří. Je u nás oblíbená pro časně jarní květení a vonné květy, proto začala být pěstovaná už od středověku. Semena pěstovaných rostlin rozšiřují do okolí mravenci.
Violka vonná se v přírodě často kříží s jinými druhy violek z podsekce Viola. Nejsnadněji se dokáže křížit s naší domácí violkou srstnatou (Viola hirta). Jejich potomstvo je schopné dalšího sexuálního rozmnožování mezi sebou nebo s kterýmkoliv rodičovským druhem nebo i s jiným druhem violek ze sekce Viola - např. s violkou chlumní (Viola collina). Vzniklé hybridní roje často úplně vytlačují rodičovské druhy z původní lokality. Takové rostliny violek se mohou vzhledem velmi podobat druhu violka vonná, ale většinou mají květy nevonné.
Vistárie čínská Wisteria sinensis
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vistárie čínská je v pražských zahradách často pěstovaná okrasná pnoucí dřevina. Rozkvétá později zjara současně s rašením listů. Zahradníci vyšlechtili i řadu odrůd s různými odstíny modré barvy květů a s výrazně větší velikostí květenství. Moderní kultivary častou kvetou opakovaně ještě pak v létě i na začátku podzimu.
Pro včelaře je důležité, že vistárie čínská je medonosná dřevina. Při prvním jarním rozkvetení bývá v přírodě květů nadbytek a včely nestíhají létat na všechny květy, opakované kvetení v létě a začátkem podzimu, kdy je nouze o květy, je pro včely důležité. Květy vistárii také často vyhledávají naše největší samotářské včely - drvodělky.
Vlaštovičník větší Chelidonium majus
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae
Vlaštovičník větší je vytrvalá bylina. V Praze patří k nejhojněším rostlinám, dobře roste i v akátinách. Charakteristický je obsah žlutooranžové šťávy v celé rostlině. Kvete od dubna až do září. Včely, čmeláci a další hmyz navštěvují květy vlaštovičníku často, zejména v době po okvětu ovocných stromů, když začíná být o květy v přírodě nouze. Na květech vlaštovičníku rády sbírají pyl také pelonosky hluchavkové. Je ale zajímavé, že pelonosky létají na vlaštovičník pouze ráno a pak zase pozdě večer, během dne navštěvují jiné druhy rostlin.
Semena vlaštovičníků obvykle rozšiřují mravenci.
Vratič obecný Tanacetum vulgare
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Vratič obecný je vytrvalá bylina. V Praze roste často na málo udržovaných plochách. Květní nektar a pyl na něm mohou sbírat včely medonosné. Častěji je ale předejdou drobné druhy samotářských včeliček, a vysbírají na květech vratiče nektar a pyl tak pečlivě, že na včely medonosné už nezbyde.
Na neudržovaných plochách začíná vratič kvést už koncem června. Na loukách ale bývají rostliny vratiče posečené většinou už v květnu, v takových případech vratič znovu vyráží mladé lodyhy a následně ale kvete později, v září nebo i začátkem října.
Vrba bílá Salix alba
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba bílá je strom, který se může dožít věku 100 roků a být 30 metrů vysoký. Je to v ČR nejvyšší a nejmohutnější strom ze všech druhů vrb.
Umí se vyrovnat s velmi kolísavým množstvím vody v půdě. Během vegetační doby snese dlouhotrvající záplavy, ale právě tak dobře obstojí při velkém poklesu hladiny spodní vody po terénních úpravách.
Přirozeně se nás vyskytuje v lužních lesích teplejších oblastí. Roste zejména v blízkosti dolních toků Vltavy, Labe a Ohře.
Je to dvoudomá dřevina.
Vrba jíva Salix caprea
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba jíva je velmi důležitá včelařská dřevina. Má pro hmyz kvalitní nektar a pyl. Pro včely medonosné je jíva základem zdraví. Včelích nemocí je mnoho, na leckteré z nich jíva nepomůže, ale aspoň v případě choroby Nosema apis a Nosema ceranae je prokázán příznivý vliv dostatku potravy vrbového pylu na odolnost včel.
Jíva často vykvete velmi brzy zjara, kdy čmeláci a včely samotářky se ještě neprobudili ze zimního spánku. Letos (2017) se na jívě vydatně krmí i čmeláci. Čmeláci jsou biologicky vzato blízce příbuzní se včelami medonosnými, mají i podobné nemoci, takže kvetoucí vrby pomáhají i čmelákům.