Rostliny Seznam
Vrba košíkářská (konopina) Salix viminalis
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba košíkářská je to statný keř 2 - 6 m vysoký, vyjímečně i strom. V Evropě je tato vrba pěstovaná kvůli proutí už od pradávna, dřív to byla nejčastěji vysazovaná vrba. Kvete brzy zjara před rašením listů. Její přítomnost v krajině je velmi důležitá pro mnoho druhů hmyzích opylovatelů. Rozkvétá totiž v termínu, kdy se čmeláci i několik druhů včel samotářek probouzejí z dlouhého zimního spánku a hledají, kde se nasytit. Vrba košíkářská a vrba jíva jsou v časném jaru první dřeviny, které mají ve květech nejenom pyl, ale také sladký nektar.
Vrba křehká Salix euxina (fragilis)
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba křehká je strom, většinou až 15 m vysoký (vyjímečně 20 m). V ČR je to velmi rozšířený druh vrby, roste zejména ve středních a nižších horských polohách.
Má lámavé, křehké letorosty. Odlomené větvičky snadno zakořeňují, občas je odnáší říční proud do nižších poloh v teplých oblastech. V nížinách se často kříží s vrbou bílou, naopak na horách vytváří časté křížence s vrbou pětimužnou. Tyto dva typy kříženců jsou dál normálně plodné, mohou se dál křížit s některým rodičovským druhem, nebo s jiným dalším druhem, a vznikají trojnásobní kříženci.
Vrba křehká rozkvétá zjara o dva až tři týdny dřív než vrba bílá. Podobně časně ale kvetou i kultivary vzniklé zkřížením vrby bílé a vrby babylonské.
Vrba lýkovcová Salix daphnoides
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba lýkovcová je u nás původní jen na východní Moravě v podhůří a na horách v Karpatech. Lidi vypěstovali od druhu vrba lýkovcová celou řadu klonů. Pěstování těchto několika různých samčích klonů vrby lýkovcové je oblíbené zejména mezi včelaři.
Vrba lýkovcová kvete koncem března a začátkem dubna, nakvétá pár dnů po vrbě jívě. Vyselektované včelařské klony mají veliké jehnědy (kočičky), které rozkvétají postupně. Včelám a čmelákům i dalším druhům hmyzu poskytují mnoho nektaru a pylu po dlouhou dobu.
Vrba náhrobní Salix x sepulcralis
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba náhrobní je klon, který patří k nejčastěji pěstovaným vrbám. Vznikl na přelomu 19. a 20. století, pravděpodobně jako výsledek hybridizace mezi vrbou bílou cv. Tristis a převislou vrbou babylonskou.
Na podzim má listy zelené až do prvních mrazů, potom teprve začne žloutnout. (Horní fotografie 28.11. 2016)
Tak se dá na podzim rozlišit od svého rodičovského druhu převislé vrby bílé, která má vegetační dobu trochu kratší.
Smuteční vrba bílá, cv. Tristis, zřejmě kdysi vznikla samovolně a byla objevená ve Francii kolem roku 1815.
Vrba nachová Salix purpurea
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba nachová je středně velký keř se vzpřímenými tenkými větvemi. Má žlutě zbarvené lýko. Kvete koncem března a v dubnu, před rašením listů. Jehnědy má drobnější než jíva, a kvete zhruba o týden později než jíva.
Pro hmyz je užitečné, když je kvetení různých druhů vrb časově posunuté, a hmyz má k dispozici kvalitní vrbový pyl a nektar z květů po delší dobu.
Má velmi hořké listy a kůru, proto jí dobytek nežere. Bývá často na pastvinách, je to pro ní velká výhoda, že jí zvířata neokusují.
Samčí květy mají nitky tyčinek až pod prašníky srostlé.
Vrba šedá (hlošinovitá) Salix elaeagnos
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba šedá má hlavní oblast svého rozšíření v Alpách a v okolí. Je to středoevropsko-jihoevropský druh. V ČR roste v přírodě pouze v Moravskoslezských Beskydech. Naším územím probíhá severní hranice jejího areálu.
V Praze je občas vysazovaná v parcích, a to zejména její okrasné kultivary. Dokáže se rozrůstat na podmáčených plochách. Rozkvétá o několik dnů dříve než běžné parkové smuteční vrby, proto na jejích jehnědách bývá mnoho samotářských včel pískorypek a hedvábnice jarní.. Na horní fotografii je pískorypka páskovaná (Andrena gravida) - samička.
V Praze jsem viděla pouze exempláře se samičími jehnědami.
Vrba trojmužná Salix triandra
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba trojmužná je statný, bohatě větvený keř, obvykle 3 až 6 m vysoký. Je to hojně využívaná vrba na produkci proutí. Kůra je nápadná tím, že se odlupuje v šupinách.
Daří se jí v územích s vysokou záplavovou vodou kolem potoků a řek.
Zajímavostí jsou prašníky uspořádané ve trojicích (většina vrb má v kvítcích dvojice prašníků).
Vrbina obecná Lysimachia vulgaris
od Hanka
čeleď: Prvosenkovité - Primulaceae
Vrbina obecná je vytrvalá bylina. Je hojná od nížin až do hor v pobřežních porostech podél potoků a řek i jinde v místech s vysokou hladinou podzemní vody.
Je zvláštností vrbiny, že se v jejích květech netvoří sladký nektar pro hmyz, ale olejnatý sekret. Na tom je závislá samotářská včela olejnice vrbinová (Macropis europaea). Olejnice často hnízdí v zaplavovaných mokřadech a olejíček z vrbiny používá k impregnaci plodových komůrek, olej je spolu s vrbinovým pylem a nektarem z květů jiných rostlin i potravou jejích larviček.
Vrbina tečkovaná Lysimachia punctata
od Hanka
čeleď: Prvosenkovité - Primulaceae
Vrbina tečkovaná je vytrvalá bylina, v Čechách pěstovaná v zahradách jako okrasná rostlina.
Je méně náročná na vlhko než podobná vrbina obecná,
Jako všechny vrbiny netvoří v květech sladký nektar pro hmyz, ale olejnaté sekrety. Proto je důležitou rostlinou pro samotářské včely olejnice. Na květech vrbiny tečkované lze vidět zejména olejnici žlutonohou (Macropis fulvipes), v pozdější době kvetení i olejnici vrbinovou (Macropis europaea).
Vrbovka chlupatá Epilobium hirsutum
od Hanka
čeleď: Pupalkovité - Onagraceae
Vrbovka chlupatá je vytrvalá bylina. Bývá hojná na březích rybníků, na okrajích rákosin, na živinami bohatých půdách dokáže růst i na málo vlhkých půdách. Může být vysoká až 180 cm.
V tomto rodu má ze všech druhů největší květy, a v nich je nápadná čtyřlaločná blizna. Plod je dlouhá, v obrysu čárkovitá mnohosemenná tobolka. Ta se otevírá shora dolů čtyřmi chlopněmi.