Rostliny Seznam
Dub velkoplodý Quercus macrocarpa
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub velkoplodý pochází ze Severní Ameriky. U nás je občas pěstován v parcích.
Foto 1. 10. 2016 Praha Stromovka
Zajímavostí jsou nejen veliké listy, ale zejména mohutná huňatá číška, ve které je žalud ukrytý.
Proto v původní vlasti ho pojmenovávají "žalud v kožichu".
Dub zimní Quercus petraea
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub zimní roste většinou na místech s nedostatkem vláhy, na suchých lesostepních stanovištích a na skalnatých podkladech. Je častý na chudých, kyselých a mělkých půdách.
Listy má zřetelně řapíkaté. Plody v paždí listů jsou obvykle přisedlé, vyjímečně na stopkách ne delších než 1 cm.
Dvojštítek hladkoplodý Biscutella laevigata subsp. varia
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Dvojštítek hladkoplodý je vzácná rostlina Dolního Povltaví, na jedné skryté lokalitě roste i na území Prahy 6.
Je to vytrvalá bylina. Roste na kamenitých svazích.
Dostal své jméno podle plodů, které mají tvar jako dvojice srostlých štítků.
Fotografie květů 6. 5. 2017 vysoko na svahu nad Šáreckým potokem. V tomto termínu kvete na pražských skalách celá řada jiných rostlin se žlutými květy, dvojštítek se od nich na dálku rozliší podle výrazně světle žluté barvy.
Dymnivka bobovitá Corydalis intermedia
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka bobovitá je drobná rostlina s nenápadnými květy. V Praze se objevuje už koncem března nebo na začátku dubna v podrostu listnatých lesů na skalnatých půdách. Zejména jí vyhovují místa v sousedství sídlišť, kde si pejskové často vyprazdňují bříška.
Rozlišovacími znaky jsou celokrajné listeny, v jejichž úžlabí vyrůstají květy, a také v době tvorby plodů převislý květní hrozen.
Dymnivka dutá Corydalis cava
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka dutá je vytrvalá bylina. Daří se jí v teplých oblastech, na humusem bohatých půdách. V lužních lesích roste často pospolitě na velkých plochách. Dokáže vytvářet nápadně pestře zbarvené porosty, květy mohou být světle nachové, bílé, žlutobílé, růžové nebo tmavomodré.
Rozlišovacím znakem dymnivky duté jsou celokrajné listeny v úžlabí vyrůstajících květů a přímý květní hrozen.
O květy dymnivek se zajímají hlavně čmeláci, také samotářská včela pelonoska hluchavková.
Dymnivka nízká Corydalis pumila
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka nízká roste v podrostu listnatých lesů. Není to častý druh, má jen značně mezerovité rozšíření. Kvete koncem března a na začátku dubna. Odkvétá v krátké době a rychle tvoří semena, musí všechno stihnout dřív než stromům narostou listy.
Ve srovnání s podobnou dymnivkou plnou je dymnivka nízká drobnější rostlina. Oba druhy mají v úžlabí kvítků dlanitolaločné listeny. Důležitým rozlišovacím znakem jsou velmi krátké stopky kvítků a plodů.
V porostu dymnivky nízké se často pohybují samečkové druhu pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes). Ti se zjara probouzejí velmi brzy, právě v termínu kvetení dymnivek. Samičky pelonosek obvykle zahajují svojí letovou aktivitu o pár týdnů později, v té době jim už kvetou jiné druhy rostlin.
Dymnivka plná Corydalis solida
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka plná roste ve světlých lesích. V ČR není v přírodě příliš hojná. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili okrasné typy, občas se prodávají kvetoucí rostliny v květináčích pro velikonoční výzdobu na hrobech. Proto se nyní dymnivka plná začala šířit s pomocí semen do okolí pražských hřbitovů a také do lesa v sousedství zahrad. Různé druhy dymnivek se mezi sebou snadno kříží, v okolí zahrádkářských skládek bývá k vidění pestrá směs odlišně vypadajících jedinců.
Rozlišovacím znakem jsou dlanitolaločné listeny v úžlabí vyrůstajících květů, přímý květní hrozen a delší stopky květů.
Evodie Daniellova (ampák) Tetradium danielli (Euodia)
od Hanka
čeleď: Routovité - Rutaceae
Evodie Daniellova pochází z horských lesů v Číně. U nás je to strom, o který mají velký zájem včelaři. Květy evodie jsou sice droboučké a barevně nenápadné, ale mají mnoho nektaru a pylu. Nejdůležitější pro včely a včelaře je okolnost, že evodie začíná kvést koncem července, ale její kvetení trvá po celý srpen, až do začátku září.
Na horní fotografii je vidět, že několik kvítků už kvete, ale současně jsou vidět drobná poupata, a ještě drobnější poupata, která pokvetou mnohem později.
Habr obecný Carpinus betulus
od Hanka
čeleď: Lískovité - Corylaceae (dříve habrovité - Carpinaceae)
Habr obecný patří v lesích na území k nejčastějším dřevinám. V minulosti se pěstoval zejména na palivové dříví, jeho dřevo je hodně výhřevné. Lidi využívali jeho vynikající pařezovou výmladnost a sklízeli jeho kmínky v krátkém obmýtí. Dodnes se v Praze většinou setkáváme s habry, které mají několik kmenů, co vyrůstají ze starého pařezu.
Při tom jen málo lidí si dokáže vzpomenout, jak habr kvete.
Hadinec obecný Echium vulgare
od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Hadinec obecný je dvouletá bylina. Je značně odolná suchu, i dalším nepříznivým podmínkám. Daří se jí např. i kolem železničních kolejí, kde se aplikuje mnoho herbicidů. Květy vyrůstají ve vijanech z úžlabí listů. Poupata jsou růžová, ale barva květní koruny se časem mění na modrou. Květy hadince vytvářejí hodně sladkého nektaru a navštěvuje je mnoho hmyzu. V květech se tvoří nektar i v obdobích sucha.
Samotářské včely zednice hadincová (Hoplitis adunca) a zednice menší (Hoplitis anthocopoides) se dokonce na hadince specializují a sbírají nektar a pyl pro svoje larvičky jen z květů hadinců. Zednice hadincová a zednice menší jsou navzájem velmi podobné druhy, na fotografiích z přírody je nelze rozlišit.