od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Křehovětvec žlutý pochází z jihovýchodu Spojených států. Nyní je častěji vysazován do parků i v ČR.
Je to včelařsky významná dřevina. Kvete ve stejném termínu jako trnovník akát.
Ozdobou je i nádherně žluté podzimní zbarvení listů.
Jak ale napovídá jméno, má tento strom křehké větve. Proto není vhodné ho vysazovat tam, kudy chodí hodně lidí.
od Hanka
čeleď: Ocúnovité - Colchicaceae
Ocún jesenní je vytrvalá, až 45 cm vysoká bylina, se stonkovou hlízou, která bývá uložená hluboko pod zemí. Zvláštností jsou květy, které vyrůstají na podzim, listy a plody rostou až od následujícího jara.
Celá rostlina obsahuje prudce jedovaté alkaloidy, nejvyšší obsah je v semenech.
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Žanovec měchýřník je keř, nanejvýš 5 m vysoký. Je původní v jižní Evropě, u nás bývá vysazovaný, snadno zplaňuje. Daří se mu na slunci na skalnatých svazích. Vyhovují mu vápenité půdy, dobře snáší sucho, nevadí mu zasolení půdy.
Je jedovatý!
Květy žanovců vyhledávají drvodělky. Naopak včely medonosné dávají přednost jiným, současně kvetoucím rostlinám.
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Bolehlav plamatý je jednoletá, případně ozimá nebo dvouletá bylina. Roste zejména na vlhčích půdách, které jsou bohaté na dusíkaté látky. V posledních letech roste velmi často kolem hnojených polí. Lodyha může být vysoká i více než 2 metry. Na vhodných stanovištích vytváří mohutné porosty.
CELÁ ROSTLINA JE JEDOVATÁ !! Otravou jsou ohrožená i zvířata, pokud bolehlav roste jako plevel v porostech pěstovaných na sklizeň na krmení dobytka. (Na pastvině by se krávy nespletly v rozlišení jedlého a jedovatého, pokud by ale měly k dispozici jen posečenou směs s bolehlavem, tak potom by nedokázaly problém řešit.)
Velmi se podobá krabilici hlíznaté, často rostou bolehlav a krabilice společně na stejné ploše. Mladé rostliny bolehlavu jsou téměř nerozlišitelné od mladých rostlin krabilice hlíznaté. Spolehlivě se poznají až podle zcela odlišného tvaru plodů.
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae (dříve čemeřicovité - Helleboraceae)
Ostrožka stračka je jednoletá bylina. V minulosti rostla hlavně jako plevel v obilí, nyní bývá jen na okrajích polí a podél cest, je častá na skládkách zemin. Je hojná pouze v teplých oblastech.
Celá rostlina je jedovatá!
Jako opylovatelé bývají na květech ostrožky dělnice druhu čmelák zahradní, i další druhy včel samotářek. Včely medonosné se o ostrožku stračku obvykle nezajímají.
od Hanka
čeleď: Svlačcovité - Convolvulaceae
Svlačec rolní je vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem. Mohutný kořenový systém může zasahovat až tři metry hluboko. Dokáže ale růst i na velmi mělkých půdách. Porůstá zejména zraňované půdy. Bývá to i nepříjemný plevel. Kvete od května do října.
Květní koruna může být široká 2,5 cm. V květu má pět tyčinek a semeník má na vrcholu dlouhou čnělku s dvoulaločnou bliznou.
Svlačec je vyhledávanou živnou rostlinou housenek několika druhů motýlů.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Turanka kanadská je jednoletá bylina, většinou vyrůstá jako ozimý plevelný druh.
Pochází ze Severní Ameriky. V Čechách roste jako obecně rozšířený plevel, je doložený už z 18. století. Je častá na plochách, které jsou narušené činností lidí. Zejména roste podél cest nebo u železničních náspů. K jejímu rozšířování přispívá i okolnost, že je poměrně odolná vůči herbicidům na bázi glyfosátu, a tím získává konkurenční výhodu vůči jiným plevelným rostlinám.
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Svída bílá je keř, obvykle 2 m vysoký, ale v dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 5 m. Tento druh je původní v severovýchodní části evropského Ruska i na dálném východě, často tam roste podél vodních toků.
V Praze je svída bílá vysazovaná v parcích u potoků. Je okrasná i v zimě, původní druh má letorosty krvavě červené, oblíbené jsou další kultivary s jinou výraznou barvou letorostů.
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Dřín jarní je keř, který rozkvétá už v březnu. Občas lze na jeho květech vidět včely medonosné, jak tu sbírají pyl. Květní nektar pravděpodobně dřín jarní netvoří. Včelám medonosným to nevadí, mají zásoby sladkého medu v úlech z předchozího roku, a čerstvý pyl je pro ně vítaným zpestřením potravy. Pokud ale nablízku rozkvetou jívy, tak včely začnou dávat přednost jívám nebo jiným časně kvetoucím vrbám, a na květy dřínů budou létat minimálně.
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Svída krvavá je původní evropský druh. Je to keř, který může být vysoký 3 metry, vyjímečně až 5 metrů, obvykle je obklopený množstvím kořenových výmladků. Je to velmi přizpůsobivá dřevina, dokáže růst i na podmáčených podkladech právě tak dobře jako na mělkých vysýchavých půdách. Může růst na vápencích i na kyselých horninách. V zimních měsících je svída krvavá nápadná díky svému temně červenému proutí. Zahradníci vyšlechtili řadu kultivarů s jinými výraznými barvami letorostů.
Květy svídy krvavé navštěvují včely medonosné a další druhy včel samotářek.