od Hanka
čeleď: Kakostovité - Geraniaceae
Kakost luční je na vlhčích loukách častá, obecně rozšířená bylina. Kvete od června do začátku září. Vytváří bohatě větvené rostliny, které hustým zápojem potlačují jiné druhy rostlin v loukách. Včely medonosné, čmeláci i další druhy hmyzu jeho květy milují.
(Naopak zvířata na pastvě se kakostu raději vyhýbají, má bezcennou krmnou hodnotu a je nepříjemným lučním plevelem.)
od Hanka
čeleď: Kakostovité - Geraniaceae
Kakost pyrenejský je dvouletá nebo až víceletá bylina. Původně rostl pravděpodobně v horských oblastech Středozemí. U nás byl pěstovaný v zámeckých zahradách a parcích už od 19. století. Snadno zplaňuje, nyní je to v teplejších lokalitách hojný druh. Častý je v parkových trávnících.
Kakost pyrenejský má v květech hodně nektaru a navštěvuje ho mnoho druhů hmyzu. Některé se mi podařilo fotografovat.
od Hanka
čeleď: Kakostovité - Geraniaceae
Kakost krvavý roste na výslunných skalnatých stráních, na mělkých kamenitých půdách. Často na vápencích, ale dokáže růst i na kyselých horninách. Na území Prahy 6 lze vidět většinou jen jednotlivé trsy rostlin, obvykle pouze v dolní části skal v kamenné suti.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Kuklík městský je v Praze častou rostlinou na zastíněných částech málo udržovaných zahrad a parků.
Květy jsou malé a nenápadné, ale plody přitahují dětskou pozornost a jsou nezaměnitelné. Snadno se kříží s jinými druhy kuklíků, které se v zahradách pěstují jako okrasné kultivary.
Na internetu se na jiných stránkách o kuklíku městském píše jako o dobré léčivé rostlině.
od Hanka
čeleď: Jinanovité - Ginkoaceae
Jinan dvoulaločný je v současnosti moderní dřevina, kterou si lidi dávají jako zajímavost do zahrad, používá se pro výsadby uličních stromořadí.
Je to dvoudomá rostlina.
O tomto druhu se píše jako o živé fosilii. Prý existují otisky rostlin podobných jinanu už z doby na rozhraní karbonu a permu - tedy z konce prvohor, kdy na zeměkouli převládaly plavuně. Potom se rozšířil po celé severní polokouli, a následně zase před 3 miliony let z Evropy vymizel. Živé rostliny se podařilo objevit v Číně.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Popenec obecný je víceletá bylina, s plazivými nekvetoucími lodyhami, které snadno zakořeňují, a s krátce vystoupavými kvetoucími lodyhami. Začíná kvést časně zjara a na vlhčích místech pokračuje ve kvetení až do července, někdy až do podzimu. Je to běžná součást pražských trávníků. Do okolí se rozšiřuje nejen semeny, ale také kořenujícími plazivými lodyhami, které mohou být až metr dlouhé. Pro hmyz je to důležitý zdroj květního nektaru a pylu. Květy má totiž obvykle nízko u země, a tak alespoň jednotlivé kvítky zůstávají nepoškozené při sečení travnatých porostů.
od Hanka
čeleď: Aralkovité - Araliaceae
Břečťan popínavý patří k těm několika málo našim rostlinám, co kvetou na podzim (září a začátek října), a plody jim dozrávají až následující rok.
Včely medonosné sbírají na květech břečťanu nektar i pyl, ale zdá se, že to dělají pouze z nedostatku jiných zdrojů v podzimních měsících. Protože pokud jsou nablízku v hojné míře jiné druhy květů, tak se včely přeorientují na jiný zdroj a květy břečťanu je nezajímají. Na břečťanu ale bývá hodně mšic, které produkují medovici, a tu včely medonosné sbírají přednostně. Včelí med, který včely vyrobily z medovice na břečťanech, má velmi tmavou barvu.
od Hanka
čeleď: Cistovité - Cistaceae
Devaterník šedý je drobný polokeř. Je to teplomilný, suchomilný a vápnomilný druh. Roste na skalách a na skalních stepích. V Čechách se vyskytuje vzácně, jen v Českém krasu na Karlštejnsku a v oblasti Radotínského a Prokopského údolí v Praze a v okolí Roudnice nad Labem.
Jeho květy rády navštěvují samotářské včely pískorypky. Během chladných jarních dnů využívají pískorypky okolnosti, že na suchých, k jihu obrácených skalách je tepleji než na jiných loukách nebo vysoko na stromech. Pískorypky nejsou schopné létat při chladném počasí, jsou závislé na teplotě okolí a na možnosti zahřát si letové svaly v hrudi na slunci.
od Hanka
čeleď: Cistovité - Cistaceae
Devaterník velkokvětý tmavý je polokeř, bývá od báze bohatě rozvětvený,vysoký je jen 10 cm, vyjímečně až 40 cm. Roste hlavně na výslunných kamenitých stráních, často na zásaditých půdách.
Kvete od června do září. Kvůli svému dlouhému období kvetení bývá také pěstován jako skalnička.
Blanokřídlí se o jeho květy většinou nezajímají, častěji je možné vidět na květech devaterníku brouky.
O jeho listy se ale někdy zajímají včely čalounice, vykusují si z nich materiál na stavby hnízda.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Slunečnice roční je původní v Severní Americe. Tamní obyvatelé jí pěstovali po celá staletí, dlouho před objevením Ameriky Evropany. Do Evropy se pak dostaly pěstované typy slunečnic. Ještě před několika desetiletími se slunečnice pěstovaly v Čechách jen málo. Starší odrůdy slunečnic potřebovaly dlouhou vegetační dobu, vyrůstaly na polích vysoké i víc než 2 metry, a výnos semen byl malý. Moderní odrůdy jsou nižší, dozrávají dříve, a výnos semen je dobrý. Nyní se slunečnice pěstuje na polích jako významná perspektivní olejnina. Její výhodou je v posledních letech zejména to, že snáší sucho mnohem lépe než některé jiné polní plodiny.