Rostliny Seznam
Prunus avium (Cerasus avium) Třešeň (ptačí, obecná)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (mandloňovité - Amygdalaceae)
Třešně, pěstované i zplanělé, jsou typickým stromem Prahy a okolí. Jsou světlomilné, ve starých zanedbaných sadech ve stínu jiných stromů zasychají.
Třešně jsou dobře přizpůsobené proměnlivému českému počasí. Zjara nepospíchají s rozkvětem květů (jako třeba u nás nepůvodní mandloně, meruňky nebo některé slivoně), ale trochu čekají, až bude pravděpodobný příchod trvalejšího jarního počasí. Pro hmyz je v třešňových květech hodně nektaru. Včelstva blízko třešňových sadů dokážou nasbírat z třešňových květů tolik medu, že včelaři ho mohou hned zjara prodávat.
Prunus cerasifera Slivoň třešňová (myrobalán)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosacaceae (dříve Mandloňovité - Amygdalaceae)
Slivoň třešňová (myrobalán) zjara patří v mezi nejčasněji kvetoucí dřeviny. Je to velmi proměnlivý druh ve velikosti a zbarvení květů, plodů a listů. Květy mohou být bílé, růžové až červené. Často se používá jako podnož pro roubování jiných kultivarů rodu Prunus. Snadno zplaňuje. Má dlouhé postranní kořeny, ze kterých vyrůstají četné výmladky. Často roste jako velký keř, někdy je to i vysoký strom.
Prunus dulcis (Amygdalus communis) Mandloň obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Mandloň obecná je strom, který původně pochází z oblasti od Malé Asie po Afganistán. Odtud se její pěstování rozšířilo do Středozemí, a nakonec i do nejteplejších oblastí Čech.
V Praze je krásný mandloňový sad na svahu Petřína. Je zde vysazeno mnoho odlišných odrůd s různým tvarem květů a následně i s různou velikostí a kvalitou plodů. Mandloně pro dobrý růst potřebují takové počasí, kdy je konec zimy a předjaří bez velkých teplotních výkyvů. Dokážou totiž vykvétat zjara mimořádně brzy, jenže potom jejich květy často spálí mráz.
Prunus laurocerasus Bobkovišeň lékařská (vavřínovec lékařský)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Bobkovišeň lékařská je stálezelený keř. V českých zahradách to je často pěstovaná okrasná rostlina. V přírodě je původní v jihozápadní Asii a jihovýchodní Evropě, v několika dalších zemích s teplými zimami se stává dokonce invazním druhem.
Semena a listy jsou jedovaté !
Mírně jedovaté jsou asi i květy a květní nektar. Včely a čmeláci se květům bobkovišní většinou vyhýbají, jen občas je možné na květech uvidět nějakého hmyzího opylovatele.
Prunus mahaleb Mahalebka obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Mahalebka obecná je strom, může být vysoká až 15 metrů, na extrémně suchých stanovištích ale bývá nízká, jen jako keř. Dokáže totiž růst i na skalnatých výslunných svazích. Některé bývalé suché pastviny v okolí Prahy přerůstá až invazivně a vytváří tam souvislý porost.
Kvete koncem dubna. Její květy jsou pro hmyz atraktivní. Jenže koncem dubna a začátkem května je rozkvetlé prakticky všechno, a včely nestíhají létat na všechny květy. V minulosti se používala také jako podnož na roubování třešní. V současnosti ale zahradníci používají jiné vyšlechtěné podnože.
Prunus padus Střemcha obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha obecná je strom až 20 m vysoký. Je to u nás v ČR původní evropský druh.Vyžaduje dostatek vláhy a půdy bohaté na živiny.
V Praze je k vidění zejména kolem Rokytky.
Má velmi jedovatá semena (dužnina není jedovatá, je ale nechutná).
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus avium.
Prunus serotina Střemcha pozdní
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha pozdní pochází ze Severní Ameriky. Ve své domovině je to strom, který může vyrůst až 30 m vysoko, a má velmi kvalitní dřevo. U nás bývala vysazovaná jako parková dřevina. Nyní se ale odtud šíří do okolní přírody, a to místy dost invazivně. Na území Prahy je takto rozrostlá např. ve východní části Klánovického lesa. Zjara rozkvétá trochu později než naše domácí střemcha obecná. Důležitým rozlišovacím znakem střemchy pozdní jsou rezavé chloupky kolem hlavní žilky na spodní straně listu.
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus serotina.
Prunus spinosa Trnka obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Trnka obecná je hustě větvený keř s mnoha kolcovými trny. Je náročná na dostatek světla, proto dokáže růst jen na okrajích lesů, uvnitř porostů usychá. V teplých a suchých a kamenitých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších keřů. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale do okolí se šíří kořenovými výmladky. Často vytváří neproniknutelné houštiny. Na plochách pražských přírodních rezervací a přírodních památek je potřeba rozrůstání trnek omezovat.
Prunus tenella Mandloň nízká
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň nízká dorůstá do výšky jen kolem 0,3 m až 1 metr, jen vyjímečně víc. Do okolí se rozšiřuje velkým množstvím kořenových výmladků. V ČR je původní jen na jižní Moravě, v přírodě se vyskytuje v mnoha stepních oblastech v jihovýchodní Evropě a ve střední Asii, na Kavkazu a v západní Sibiři. Je to u nás často pěstovaný okrasný keř v zahradách. Hodí se na zpevňování suchých výslunných svahů, má ráda vyšší obsah vápníku v zemi.
Plody má hořké a jedovaté.
Včely sbírají ve květech nektar a žlutý pyl. V době kvetení bývá na mandloni nízké velmi mnoho včel, je to jejich velmi oblíbený keř. Pouze je škoda, že mandloň nízká kvete krátkou dobu, jenom asi týden.
Prunus triloba Mandloň trojlaločná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň trojlaločná se u nás pěstuje jako okrasný keř, oblíbený je kultivar s plnými květy. Plody nevytváří, nebo se vyskytnou jen velmi vzácně. Její pěstování v českých zahradách bylo velmi moderní ve 20. století, tenkrát nechyběla snad v žádné zahradě bohatších majitelů. V současnosti jí nahrazují další okrasné kultivary z rodu Prunus, nyní jsou pro výsadbu do parků víc vyhledávané velmi časně kvetoucí druhy a odrůdy.
Mandloň trojlaločná pochází z Číny. Rozkvétá v dubnu, její květy hojně vyhledávají včely a čmeláci.