Rostliny Seznam
Prunus mahaleb Mahalebka obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Mahalebka obecná je strom, může být vysoká až 15 metrů, na extrémně suchých stanovištích ale bývá nízká, jen jako keř. Dokáže totiž růst i na skalnatých výslunných svazích. Některé bývalé suché pastviny v okolí Prahy přerůstá až invazivně a vytváří tam souvislý porost.
Kvete koncem dubna. Její květy jsou pro hmyz atraktivní. Jenže koncem dubna a začátkem května je rozkvetlé prakticky všechno, a včely nestíhají létat na všechny květy. V minulosti se používala také jako podnož na roubování třešní. V současnosti ale zahradníci používají jiné vyšlechtěné podnože.
Prunus padus Střemcha obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha obecná je strom až 20 m vysoký. Je to u nás v ČR původní evropský druh.Vyžaduje dostatek vláhy a půdy bohaté na živiny.
V Praze je k vidění zejména kolem Rokytky.
Má velmi jedovatá semena (dužnina není jedovatá, je ale nechutná).
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus avium.
Prunus serotina Střemcha pozdní
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha pozdní pochází ze Severní Ameriky. Ve své domovině je to strom, který může vyrůst až 30 m vysoko, a má velmi kvalitní dřevo. U nás bývala vysazovaná jako parková dřevina. Nyní se ale odtud šíří do okolní přírody, a to místy dost invazivně. Na území Prahy je takto rozrostlá např. ve východní části Klánovického lesa. Zjara rozkvétá trochu později než naše domácí střemcha obecná. Důležitým rozlišovacím znakem střemchy pozdní jsou rezavé chloupky kolem hlavní žilky na spodní straně listu.
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus serotina.
Prunus spinosa Trnka obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Trnka obecná je hustě větvený keř s mnoha kolcovými trny. Je náročná na dostatek světla, proto dokáže růst jen na okrajích lesů, uvnitř porostů usychá. V teplých a suchých a kamenitých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších keřů. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale do okolí se šíří kořenovými výmladky. Často vytváří neproniknutelné houštiny. Na plochách pražských přírodních rezervací a přírodních památek je potřeba rozrůstání trnek omezovat.
Prunus tenella Mandloň nízká
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň nízká dorůstá do výšky jen kolem 0,3 m až 1 metr, jen vyjímečně víc. Do okolí se rozšiřuje velkým množstvím kořenových výmladků. V ČR je původní jen na jižní Moravě, v přírodě se vyskytuje v mnoha stepních oblastech v jihovýchodní Evropě a ve střední Asii, na Kavkazu a v západní Sibiři. Je to u nás často pěstovaný okrasný keř v zahradách. Hodí se na zpevňování suchých výslunných svahů, má ráda vyšší obsah vápníku v zemi.
Plody má hořké a jedovaté.
Včely sbírají ve květech nektar a žlutý pyl. V době kvetení bývá na mandloni nízké velmi mnoho včel, je to jejich velmi oblíbený keř. Pouze je škoda, že mandloň nízká kvete krátkou dobu, jenom asi týden.
Prunus triloba Mandloň trojlaločná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň trojlaločná se u nás pěstuje jako okrasný keř, oblíbený je kultivar s plnými květy. Plody nevytváří, nebo se vyskytnou jen velmi vzácně. Její pěstování v českých zahradách bylo velmi moderní ve 20. století, tenkrát nechyběla snad v žádné zahradě bohatších majitelů. V současnosti jí nahrazují další okrasné kultivary z rodu Prunus, nyní jsou pro výsadbu do parků víc vyhledávané velmi časně kvetoucí druhy a odrůdy.
Mandloň trojlaločná pochází z Číny. Rozkvétá v dubnu, její květy hojně vyhledávají včely a čmeláci.
Pseudolarix amabilis Pamodřín líbezný
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Pamodřín líbezný patří k nejkrásnějším jehličnanům v pražské Stromovce.
Z Evropy je známý z otisků z fosilních nálezů z období třetihor. Nyní je u nás považován za cizince, původem z východní Asie. V parcích se pěstuje vyjímečně. V pražské Stromovce ale několik exemplářů máme (dokonce tu úspěšně přežily povodeň).
Je to opadavý jehličnan, na podzim se krásně vybarvuje.
Má 2 typy jehličí.
Poznámka: V některých knihách se tento druh jmenuje pamodřín Kaemperův.
Pseudotsuga menziesii (taxifolia) var. glauca Douglaska tisolistá sivá
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá sivá (Pseudotsuga menziesii var. glauca) je v pražských parcích často pěstovaný jehličnan. Ta sice roste pomaleji než její příbuzná doglaska tisolistá pravá, ale je velmi otužilá. Pochází ze Skalnatých hor v Severní Americe, tam roste až do nadmořské výšky 3000 metrů.
Ve srovnání s příbuznou douglaskou tisolistou pravou má menší šišky, ty jsou dlouhé jen 4 až 6 cm. Na šiškách jsou nápadné krycí šupiny, které jsou u douglasky tisolisté sivé kolmo odstávající od plodní šupiny nebo až zpět zahnuté.
Pseudotsuga menziesii var. menziesii Douglaska tisolistá pravá
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá pravá pochází ze Severní Ameriky. Zaujímá tam veliký areál, s různými přírodními podmínkami. Podle původu osiva se velmi liší odolnost k mrazu. Dožívá se vysokého věku a ve své vlasti vyrůstá do rekordních výšek, běžně dosahuje výšky 70 metrů, vyjímeční jedinci až 100 metrů výšky.
V ČR byla poprvé vysazena v roce 1842 v Chudenicích, a tento strom je stále naživu. U Vlastiboře na Jablonecku roste douglaska vysoká 64 metrů, je to nejvyšší žijící strom v ČR.
Douglaska tisolistá pravá má výrazně větší šišky než její příbuzná douglaska tisolistá sivá. U douglasky tisolisté pravé mohou být šišky dlouhé až 10 cm a široké až 3 cm.
Pulmonaria officinalis Plicník lékařský
od RadimzBeskyd
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Plicník lékařský je vytrvalá bylina dorůstající do výšky 10-35 cm. Květy jsou růžovočervené, později fialové, a nakonec modré a kvetou od března do května. Listy má skvrnité a lidovým léčitelům připomínaly plicní tkáň, odtud pochází pravděpodobně jeho název. Roste v listnatých lesích, lesních okrajích, hájích, křovinách a na zahrádkách (aspoň u nás).
Plicník oblíbenou rostlinou pelonosek hluchavkových a čmeláků. Tedy těch druhů hmyzu, které mají dlouhý sosák.