Rostliny Seznam
Rosa canina Růže šípková
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Růže šípková je u nás obecně rozšířený keř. Pro svůj růst potřebuje hodně světla. Má nepatrné nároky na kvalitu půdy, snáší sucho a teplo na výslunných svazích právě tak dobře jako dokáže růst i na okrajích mokřin. Může růst jako samostatný keř, a pak bývá až 3 metry vysoká. Někdy roste mezi stromy jako opíravá liana a jednotlivé větve mohou být dlouhé až 10 metrů.
Ve květech růže šípkové je velké množství pylu. Naopak sladkého nektaru bývá v růžových květech maloučko nebo vůbec žádný. Proto lze na květech růže šípkové vidět mnoho takových druhů hmyzu, které se živí především pylem.
Rosa galica Růže keltská (galská)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Růže keltská se obvykle vyskytuje v místech bývalého keltského osídlení. Je to planý druh růže s největšími květy - až 10 cm v průměru. Je to základ šlechtění mnoha druhů kulturních růží.
V posledních letech je vzácná, je to značně ohrožený druh. Dolní Šárka v Praze je místem, kde se s ní lze stále setkat.
Rosa hugonis (Rosa xanthina) Růže Hugova
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Růže Hugova je planý druh růže, původně pochází ze střední Číny. Nyní je u nás často v parcích a zahradách. Rozkvétá zjara jako první ze všech u nás pěstovaných růží. Je to keř, který může růst samostatně, často se pne po nějaké opoře, třeba je zachycená ve větvích sousedních stromů. Potom dokážet vyrůst až do výšky 4,5 metru.
Pro včely a čmeláky je to vydatný zdroj kvalitního pylu.
Rosmarinus officinalis Rozmarýna lékařská
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Rozmarýna lékařská pochází ze Středozemí. Roste tam planě a je hojná na velmi suchých místech blízko mořského pobřeží. Velmi často je pěstovaná pro využití v kuchyni a je to i ceněná léčivá bylina. V českých podmínkách nedokáže přežít větší zimní mrazy, proto je u nás obvyklé ji pěstovat jen v květináčích a přes zimu ji umísťovat do světlé chladné místnosti.
Je vyšlechtěný větší počet kultivarů.
Salix x sepulcralis Vrba náhrobní
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba náhrobní je klon, který patří k nejčastěji pěstovaným vrbám. Vznikl na přelomu 19. a 20. století, pravděpodobně jako výsledek hybridizace mezi vrbou bílou cv. Tristis a převislou vrbou babylonskou.
Na podzim má listy zelené až do prvních mrazů, potom teprve začne žloutnout. (Horní fotografie 28.11. 2016)
Tak se dá na podzim rozlišit od svého rodičovského druhu převislé vrby bílé, která má vegetační dobu trochu kratší.
Smuteční vrba bílá, cv. Tristis, zřejmě kdysi vznikla samovolně a byla objevená ve Francii kolem roku 1815.
Salix alba Vrba bílá
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba bílá je strom, který se může dožít věku 100 roků a být 30 metrů vysoký. Je to v ČR nejvyšší a nejmohutnější strom ze všech druhů vrb.
Umí se vyrovnat s velmi kolísavým množstvím vody v půdě. Během vegetační doby snese dlouhotrvající záplavy, ale právě tak dobře obstojí při velkém poklesu hladiny spodní vody po terénních úpravách.
Přirozeně se nás vyskytuje v lužních lesích teplejších oblastí. Roste zejména v blízkosti dolních toků Vltavy, Labe a Ohře.
Je to dvoudomá dřevina.
Salix caprea Vrba jíva
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba jíva je velmi důležitá včelařská dřevina. Má pro hmyz kvalitní nektar a pyl. Pro včely medonosné je jíva základem zdraví. Včelích nemocí je mnoho, na leckteré z nich jíva nepomůže, ale aspoň v případě choroby Nosema apis a Nosema ceranae je prokázán příznivý vliv dostatku potravy vrbového pylu na odolnost včel.
Jíva často vykvete velmi brzy zjara, kdy čmeláci a včely samotářky se ještě neprobudili ze zimního spánku. Letos (2017) se na jívě vydatně krmí i čmeláci. Čmeláci jsou biologicky vzato blízce příbuzní se včelami medonosnými, mají i podobné nemoci, takže kvetoucí vrby pomáhají i čmelákům.
Salix daphnoides Vrba lýkovcová
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba lýkovcová je u nás původní jen na východní Moravě v podhůří a na horách v Karpatech. Lidi vypěstovali od druhu vrba lýkovcová celou řadu klonů. Pěstování těchto několika různých samčích klonů vrby lýkovcové je oblíbené zejména mezi včelaři.
Vrba lýkovcová kvete koncem března a začátkem dubna, nakvétá pár dnů po vrbě jívě. Vyselektované včelařské klony mají veliké jehnědy (kočičky), které rozkvétají postupně. Včelám a čmelákům i dalším druhům hmyzu poskytují mnoho nektaru a pylu po dlouhou dobu.
Salix elaeagnos Vrba šedá (hlošinovitá)
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba šedá má hlavní oblast svého rozšíření v Alpách a v okolí. Je to středoevropsko-jihoevropský druh. V ČR roste v přírodě pouze v Moravskoslezských Beskydech. Naším územím probíhá severní hranice jejího areálu.
V Praze je občas vysazovaná v parcích, a to zejména její okrasné kultivary. Dokáže se rozrůstat na podmáčených plochách. Rozkvétá o několik dnů dříve než běžné parkové smuteční vrby, proto na jejích jehnědách bývá mnoho samotářských včel pískorypek a hedvábnice jarní.. Na horní fotografii je pískorypka páskovaná (Andrena gravida) - samička.
V Praze jsem viděla pouze exempláře se samičími jehnědami.
Salix euxina (fragilis) Vrba křehká
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba křehká je strom, většinou až 15 m vysoký (vyjímečně 20 m). V ČR je to velmi rozšířený druh vrby, roste zejména ve středních a nižších horských polohách.
Má lámavé, křehké letorosty. Odlomené větvičky snadno zakořeňují, občas je odnáší říční proud do nižších poloh v teplých oblastech. V nížinách se často kříží s vrbou bílou, naopak na horách vytváří časté křížence s vrbou pětimužnou. Tyto dva typy kříženců jsou dál normálně plodné, mohou se dál křížit s některým rodičovským druhem, nebo s jiným dalším druhem, a vznikají trojnásobní kříženci.
Vrba křehká rozkvétá zjara o dva až tři týdny dřív než vrba bílá. Podobně časně ale kvetou i kultivary vzniklé zkřížením vrby bílé a vrby babylonské.