od Hanka
čeleď:  Hluchavkovité  -  Lamiaceae
Ožanka kalamandra je vytrvalá rostlina s dřevnatějícím větveným oddenkem. Daří se jí na suchých kamenitých svazích, především na bazických horninách.
Suché počasí posledních roků jí velmi vyhovuje, na plochách pražských přírodních památek nyní dost vytlačuje jiné druhy rostlin. Včely sbírají v jejích květech především nektar.
Květům ožanek zdánlivě chybí horní korunní pysk, jeho laloky bočně přirůstají k dolnímu pysku.
Kvete od července do září.
od Hanka
čeleď:  Cypřišovité  -  Cupressaceae
Zerav západní je nejčastěji pěstovaný jehličnan v pražských zahradách. Dobře snáší stříhání, využívá se do živých plotů. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili velké množství kultivarů. Kultivary se rozmnožují pouze vegetativně, zakořeňováním odlomených větviček.
Pochází ze Severní Ameriky. Může vyrůst až 20 m vysoký, kultivary podstatně méně. Šišky jsou drobné, dlouhé jen 8 až 12 mm. Na horním obrázku je otevřená šiška na velmi zvětšené fotografii.
Na zeravech může žít puklice zeravová (Parthenolecanium fletcheri). Ta vytváří v květnu mnoho medovice, kterou rády sbírají včely medonosné.
od Hanka
čeleď:  Cypřišovité  -  Cupressaceae
Zerav obrovský pochází ze západní části Severní Ameriky. Nejlépe roste ve vlhké přímořské oblasti. V jeho domovině jsou jedinci vysocí 60 m a šíři kmenu do 6 metrů.
V Evropě se vysazuje v parcích, ale i v pokusných lesních výsadbách. Poskytuje totiž kvalitní dřevo, dobře trvanlivé. Zpočátku roste pomalu, později překvapivě rychle.
Šišky jsou dlouhé jen kolem 11 mm. Na horní fotografii jsou šišky zobrazené zvětšeně.
od Hanka
čeleď:  Cypřišovité  -  Cupressaceae
Zeravinec japonský pochází z horských oblastí japonských ostrovů. U nás se s ním lze setkávat v parcích a zahradách jen málo, i když je nejkrásnější ze všech u nás pěstovaných jehličnanů této čeledi. Vyžaduje totiž vyšší vzdušnou vlhkost, a v některých letech může být potíž i s mrazuvzdorností.
Hlavním rozlišovacím znakem jsou nápadně široké koncové větévky (až 6 mm) s výraznou bělavou kresbou na rubu. Roste velmi pomalu.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité  -  Lamiaceae
Mateřídouška panonská je častý druh na plochách přírodních památek Prahy 6. Zdá se, že jejímu šíření napomáhá i pastva ovcí a koz. Samotná mateřídouška jim nějak nechutná, tu téměř nepoškozují, a naopak vypásají jiné byliny, které mateřídoušce konkurovaly.
Mateřídouška panonská je velmi proměnlivá, co se týká délky a hustoty odění stonků a listů. Stonky jsou tupě čtyřhranné až téměř válcovité, a po celém povrchu stejnoměrně chlupaté.
Květy mateřídoušek navštěvuje mnoho hmyzu.
od Hanka
čeleď: Slézovité  -  Malvaceae      (dříve Lípovité  -  Tiliaceae)
Lípa srdčitá a lípa velkolistá patřily od starověku k nejdůležitějším zdejším dřevinám. Lidi používali lipové lýko na mnoho užitečných výrobků, zelené větve byly vynikajícím krmivem pro dobytek v létě a ještě víc hodnocené byly mladé větve v zimě jako krmivo pro zvířata. (V obdobích válek a hladomorů i jídlo pro lidi.)
 V Čechách to jsou to nejvýznamnější včelařské dřeviny. Sladký nektar poskytují včelám květy, ale také bývá v některých letech na listech mnoho medovice od mšic, a tu včely také vydatně sbírají.
od Hanka
čeleď:  Slézovité  -  Malvaceae   (dříve Lípovité  -  Tiliaceae) 
Lípa velkolistá je na venkově typickým průvodcem lidských obydlí. Většina starých památných lip náleží k tomuto druhu. Je to významná včelařská dřevina. Dožívá se obvykle věku 200 let, ale některé mohou být mnohem starší. Její větve totiž dokážou vytvářet nové mladé kořeny, které prorůstají mrtvým dřevem dutého kmene až dolů do země, a tak se strom samovolně zmlazuje. V minulosti mělo široké využití lipové lýko.
Je to i významná léčivá rostlina, čaj z lipového květu je oblíbený.
Rozkvétá na začátku léta jako první ze všech druhů lip. Jak napovídá její jméno, má větší listy než lípa srdčitá, a také má větší květy.
od Hanka
čeleď:  Slézovité - Malvaceae (dříve Lípovité - Tiliaceae)
Lípy v pražských parcích se vyskytují v řadě mnoha dalších druhů a jejich kříženců a kultivarů. Není jich ale tolik, aby stálo za to jim věnovat celý příspěvek, chci je ukázat pouze souhrnně. A je to dobře, že se u nás vysazují hlavně naše původní české druhy, ty jsou v mnoha ohledech lepší a kvalitnější. Naše lípy mají kvalitnější dřevo, hezčí tvar rozrostlé koruny, včely medonosné z nich vytvářejí nejlepší voňavý med. Naše lípy v době kvetení krásně voní, o cizokrajných lípách se to říct nedá.
Na horním obrázku je lípa Henryho (Tilia henryana).
od Hanka
čeleď:  Slézovité  -  Malvaceae (dříve Lípovité - Tiliaceae)
Lípa stříbrná pochází z jihovýchodní Evropy. U nás je často pěstovaná v parcích a také jako stromořadí v městských ulicích. Kvete později než naše domácí lípy.
A jak je to s květním nektarem pro hmyz? Zdá se, že záleží na počasí. V deštivých letech na ní bzučí hodně včel a čmeláků, a všem květní nektar z lípy stříbrné chutná a prospívá. Pokud ale nastane větší sucho, tak nektar v květech zasychá. 
Za sucha v červenci tedy vznikají pro hmyz obtížné situace. V polovině července už jsou u nás všechny původní druhy dřevin odkvetlé, na nich se hmyz už neuživí. V přírodě je během léta všechen hmyz závislý na květech na loukách. Jenže v městských parcích bývají trávníky často posečené, bez květů. Ve městech proto všechen hmyz pak létá na rozkvetlé lípy stříbrné.
od Hanka
čeleď:  Bobovité  -  Fabaceae
Jetel alpínský je vytrvalá bylina s dlouhým kůlovým kořenem a rozvětvenými plazivými oddenky. Daří se mu zejména na suchých okrajích lesů a na výslunných křovinatých stráních, často na kamenitých půdách. Důležitým rozlišovacím znakem jsou úzce eliptické lístky.
Včely medonosné a včely samotářky obvykle dávají přednost květům jiných druhů rostlin. Jetel alpínský ale vyhledávají dělnice druhu čmelák rolní, které mají velmi dlouhý sosák.