Rostliny Seznam
Vicia tenuifolia Vikev tenkolistá
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev tenkolistá je vytrvalá bylina. Daří se jí v teplých oblastech, na suchých stráních. Je podobná vikvi ptačí, liší se tvarem kvítků a zejména tím, že začíná kvést už během května a koncem června na ní nacházíme hlavně plody. Vikev ptačí je pozdější, ta začíná kvést až v červnu a její kvetoucí rostliny lze najít až do září.
Kvítky má drobné, ale je v nich hodně nektaru a kvalitního pylu. Na květech vikve tenkolisté je možno pozorovat mnoho hmyzu. Létají na ní dělnice včel medonosných a včely samotářky. Bývají na ní hojné zejména samotářské včely druhu stepnice jarní (Eucera nigrescens).
Vicia villosa Vikev huňatá
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev huňatá pochází ze Středozemí, u nás byla v minulosti pěstovaná na krmení pro dobytek, zejména na chudých půdách.
Na jejích koříncích jsou nádorky s hlízkovými bakteriemi, které poutají vzdušný dusík. V dřívějších dobách, kdy lidé neznali výrobu umělých dusíkatých hnojiv, pěstování vikve huňaté výrazně zlepšovalo následnou úrodnost polí. V současnosti se vyskytuje porůznu jako zplanělá, hlavně podél okrajů polí.
Vikev huňatou často vysévají včelaři.
Vinca minor Barvínek menší
od Hanka
čeleď: Toješťovité - Apocynaceae
Barvínek menší je vytrvalá, stálezelená půdopokryvná bylina. Od středověku byl často pěstovaný, dnes se s ním setkáváme i jako se zplanělou rostlinou v lesích kolem Prahy, ale pouze na plochách bývalých sídel.
Má rád stinná a polostinná stanoviště.
Zvířata barvínek nespásají, je totiž ve větší dávce jedovatý. Hmyzí opylovatelé také navštěvují květy barvínku velmi málo, zdá se, že květy sice lákají hmyz barvou, ale hmyzí opylovatelé se po počátečních zkušenostech začnou barvínku vyhýbat. Vypozorovala jsem, že ke sladkému květnímu nektaru se dostanou jen druhy s velmi dlouhým sosákem.
Vincetoxicum hirundinaria Tolita lékařská
od Hanka
čeleď: Toješťovité - Apocynaceae (dříve klejichovité - Asclepiadaceae)
Tolita lékařská je vytrvalá bylina. V zemi vytváří horizontální oddenky s tlustými bělavými kořeny a s mnoha pupeny, ze kterých následně vyrůstají další lodyhy. Tolita lékařská je jedovatá rostlina. Na území Prahy je poměrně častá na mělkých a suchých půdách, zejména ve vyhlášených přírodních památkách.
Začíná kvést už v červnu, při posečení lodyh snadno obnovuje růst a kvete pak později, i v září. Má drobné květy, které mohou unikat lidské pozornosti. Velmi nápadné jsou ale velké plody a semena s mnoha bílými chlupy.
Viola odorata + Viola sp. Violka vonná a její příbuzné
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka vonná pochází ze Středomoří. Je u nás oblíbená pro časně jarní květení a vonné květy, proto začala být pěstovaná už od středověku. Semena pěstovaných rostlin rozšiřují do okolí mravenci.
Violka vonná se v přírodě často kříží s jinými druhy violek z podsekce Viola. Nejsnadněji se dokáže křížit s naší domácí violkou srstnatou (Viola hirta). Jejich potomstvo je schopné dalšího sexuálního rozmnožování mezi sebou nebo s kterýmkoliv rodičovským druhem nebo i s jiným druhem violek ze sekce Viola - např. s violkou chlumní (Viola collina). Vzniklé hybridní roje často úplně vytlačují rodičovské druhy z původní lokality. Takové rostliny violek se mohou vzhledem velmi podobat druhu violka vonná, ale většinou mají květy nevonné.
Viola reichenbachiana + Viola sp. Violka lesní a její příbuzné
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka lesní patří spolu se svými příbuznými do podsekce Rostratae. Druhy z této podsekce vytvářejí květonosnou lodyhu. Do této podsekce patří větší počet druhů violek. V Praze jsou z nich nejhojnější kromě violky lesní také violka psí (Viola canina) a violka Rivinova (Viola riviniana). Violky z této podsekce jsou schopné se mezi sebou křížit, v některých kombinacích vytvářejí na lokalitách i početné hybridní roje.
Viola saxatilis Violka trojbarevná skalní
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka trojbarevná skalní je v dubnu nápadnou ozdobou skal (skalních štěrbin a sutí a na mělkých půdách) v Divoké Šárce, má květy vysoké až 25 mm. Kvete i v pozdějších měsících, ale během vegetace se velikost jejích květů spíš zmenšuje a mezi jinými druhy rostlin pak už bývá přehlížená.
Je to rostlina krátce vytrvalá. Obvykle vidíme hustý trs lodyh s květy.
Virga strigosa Štětička větší
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae (dříve štětkovité - Dipsacaceae)
Štětička větší je dvouletá bylina. U nás je nepůvodní, pochází z oblastí jižního Ruska. U nás byla od 19. století pěstovaná. Snadno zplaňuje. Suché lodyhy se zralými strbouly jsou vhodné do zimních suchých kytic. V Praze se objevuje často v okolí hřbitovů, roste podél cest a na skládkách rostlinných odpadů.
Na květech štětičky bývá mnoho čmeláků.
Na fotografii nahoře je na květech štětičky čmelák rolní.
Viscum album Jmelí bílé
od Hanka
čeleď: Santálovité - Santalaceae (dříve Jmelovité - Viscaceae)
Jmelí bílé roste jako poloparazitický zelený keřík. V ČR rostou 3 poddruhy jmelí, které jsou někdy považované za samostatné druhy. Jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album) roste na větvích dvouděložných dřevin, často na jabloních, ale může růst i na topolech nebo na vrbách a na celé řadě dalších listnatých dřevin. Jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum) roste na borovicích, pouze na druzích se dvěma jehlicemi ve svazečku. Vzácně i na smrku. Jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis) roste na jedli bělokoré, v parcích se může objevit i na dalších pěstovaných druzích jedlí.
Jmelí je dvoudomá rostlina. Kvítky má drobné, nenápadné, otevírají se už v březnu. V časném jaru bývá chladno a včely nelétají, za chladna opylují květy jmelí hlavně otužilé mouchy. Pokud se ale na chvilku oteplí a dělnice včel medonosných vylétávají z úlů, tak potom mohou přinášet z rozkvetlého jmelí mnoho nektaru a velké rousky jasně žlutého pylu.
Semena jsou obklopená lepkavou hmotou.
Vitis riparia Réva pobřežní
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Réva pobřežní je bujně rostoucí liana, v zahradách je často používaná na porůstání plotů. Je dvoudomá. Lidi jí rozmnožují vegetativně, snadno zakořeňuje z prutů, vsazených do země. Je to oblíbená rostlina, protože je velmi odolná vůči nemocem, kterými často trpí pravá vinná réva.
Většinou se pěstují jedinci se samčími květy. Samičí rostliny s drobnými tmavomodrými bobulemi jsou vidět jen málo.
Pochází z východní a střední části Severní Ameriky.