od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Popenec obecný je víceletá bylina, s plazivými nekvetoucími lodyhami, které snadno zakořeňují, a s krátce vystoupavými kvetoucími lodyhami. Začíná kvést časně zjara a na vlhčích místech pokračuje ve kvetení až do července, někdy až do podzimu. Je to běžná součást pražských trávníků. Do okolí se rozšiřuje nejen semeny, ale také kořenujícími plazivými lodyhami, které mohou být až metr dlouhé. Pro hmyz je to důležitý zdroj květního nektaru a pylu. Květy má totiž obvykle nízko u země, a tak alespoň jednotlivé kvítky zůstávají nepoškozené při sečení travnatých porostů.
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Orsej jarní je drobná, vytrvalá bylina. Rozkvétá časně zjara, na samém začátku dubna. Je to hojný druh, často roste na okrajích listnatých lesů, nebo jako plevel v zahradách. Má kořenující lodyhy, v úžlabí řapíků se vytvářejí pacibulky, ze kterých vyrostou následující rok další rostliny orseje.
V časném jaru je v přírodě o květy nouze, proto bývá na květech orseje mnoho hmyzu.
od Hanka
čeleď: Břízovité - Betulaceae
Bříza bělokorá je středně velký strom s nápadně bílým kmenem. V ČR je to původní druh. Rozšířila se u nás hned, jak začalo ustupovat sevření mrazem na konci doby ledové. Bříza je jednodomá dřevina, květy jsou uspořádané v jehnědách.
Květy opyluje vítr. A jak už to u větrosnubných rostlin bývá, i bříza produkuje obrovské množství pylu. Bříza je postrachem lidí alergiků, je to nejvýznamnější český alergen. Proto je důležité, aby ve městech bylo pěstování bříz omezované (zejména kolem nemocnic a škol).
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba křehká je strom, většinou až 15 m vysoký (vyjímečně 20 m). V ČR je to velmi rozšířený druh vrby, roste zejména ve středních a nižších horských polohách.
Má lámavé, křehké letorosty. Odlomené větvičky snadno zakořeňují, občas je odnáší říční proud do nižších poloh v teplých oblastech. V nížinách se často kříží s vrbou bílou, naopak na horách vytváří časté křížence s vrbou pětimužnou. Tyto dva typy kříženců jsou dál normálně plodné, mohou se dál křížit s některým rodičovským druhem, nebo s jiným dalším druhem, a vznikají trojnásobní kříženci.
Vrba křehká rozkvétá zjara o dva až tři týdny dřív než vrba bílá. Podobně časně ale kvetou i kultivary vzniklé zkřížením vrby bílé a vrby babylonské.
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Rozrazil lesklý je malá jednoletá bylina. Lodyha se od báze větví na větší počet poléhavých, obvykle růžicovitě rozprostřených výhonů. Květy vyrůstají jednotlivě. Květní koruna je světle modrá, s tmavším žilkováním. Květy mají v průměru 5 - 8 mm (jsou výrazně menší než květy rozrazilu perského, se kterým rozrazil lesklý často roste společně na stejném stanovišti).
Překvapily mne včely medonosné, na rozrazilu lesklém sbíraly v květech hlavně pyl. Obvykle si totiž dělnice včel medonosných rozrazilů nevšímají.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Devětsil lékařský je vytrvalá statná bylina. Do okolí se rozšiřuje nejen semeny, ale i dlouhými kořenovými výběžky. Roste hlavně na vlhkých místech, na březích potoků a řek. Je hojný v horských a podhorských oblastech. V nížinách bývají rozrostlé obvykle jen skupiny devětsilů, které pocházejí z jediné původní rostliny.
Vytváří 2 výrazně odlišné typy kvetoucích lodyh. Některé rostliny mají převahu zdánlivě oboupohlavných květů, jsou funkčně jen samčí, a krátce po odkvětu vadnou. Rostliny s převahou samičích květů mívají uprostřed květenství 1 až 3 zdánlivě oboupohlavné kvítky. Ze samičích kvítků vyčnívá dlouhá čnělka, která je zakončená dvouramennou bliznou.
Na horní fotografii je rostlina s převahou samičích kvítků.
od Hanka
čeleď: Sazaníkovité - Calycanthaceae
Zimnokvět časný je keř, více než 3 m vysoký. Pochází z horských lesů v Číně. U nás se s ním lze setkat jako s raritou v Botanické zahradě v Praze Na Slupi. Byl by to ale vhodný okrasný keř i pro častější pěstování v českých zahradách. Vyniká zimním termínem kvetení a zajímavou vůní květů. Květy nejsou nijak velké ani nápadně barevné, ale jejich předností je právě vůně. Pokud se během zimních měsíců na chvíli oteplí, tak zimnokvět hojně navštěvují včely medonosné.
od Hanka
čeleď: Vřesovcovité - Ericaceae
Vřesovec pleťový je nízký keřík, který má centrum rozšíření v Alpách a v jejich okolí, přirozený výskyt zasahuje až do západních a jižních Čech. U nás se s ním lze setkat ale jen vzácně, může růst v podhorských oblastech ve světlých lesích, většinou v borech. V Alpách kvete zjara hned po roztání sněhu.
Vřesovec je ale oblíbená, často pěstovaná okrasná rostlina, zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili celou řadu různě barevných kultivarů. V Praze také kvete hned po roztání sněhu, jenže to v pražských podmínkách znamená od prosince do konce března. Právě pro ten zimní termín kvetení je vřesovec pleťový v zahradách často pěstovaný.
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Cypřiš stálezelený je původní ve východním Středozemí a v oblasti evropského Blízkého východu. V tamních podmínkách je to důležitá dřevina, odolná k suchu, která má tvrdé a kvalitní dřevo. Kde se mu daří, může se dožít i věku několika tisíc roků.
V Čechách je k vidění málo, má u nás potíže se slabší mrazuvzdorností. Protože je ale po něm pojmenovaná celá čeleď, chci ho ukázat. V Praze úspěšně roste na jižním svahu v trojské botanické zahradě.
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zeravinec japonský pochází z horských oblastí japonských ostrovů. U nás se s ním lze setkávat v parcích a zahradách jen málo, i když je nejkrásnější ze všech u nás pěstovaných jehličnanů této čeledi. Vyžaduje totiž vyšší vzdušnou vlhkost, a v některých letech může být potíž i s mrazuvzdorností.
Hlavním rozlišovacím znakem jsou nápadně široké koncové větévky (až 6 mm) s výraznou bělavou kresbou na rubu. Roste velmi pomalu.