Rostliny Seznam
Pryšec chvojka Euphorbia cyparissias
od Hanka
čeleď: Pryšcovité - Euphorbiaceae
Pryšec chvojka je vytrvalá trsnatá bylina. Velmi dobře snáší sucho. Často roste na kamenitých půdách. V Praze je to častá bylina v okolí skal na plochách přírodních rezervací a přírodních památek. Má tenké čárkovité listy.
Na jeho květech hmyz sbírá nektar a pyl. Pryšec chvojka kvete ve druhé polovině dubna a na začátku května. Na některých lokalitách je v tomto termínu pryšec chvojka jedinou kvetoucí rostlinou. V době jeho kvetení totiž bývají trnky už odkvetlé a naopak další druhy stepních bylin mají teprve poupata. Pro blanokřídlý hmyz je pryšec chvojka významnou rostlinou.
Borovice rumelská Pinus peuce
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Strobus
sekce Quinquefoliae - pravé pětijehličné borovice
Borovice rumelská patří do skupiny borovic s pěti jehlicemi ve svazečku. Přirozeně je rozšířená v pohořích v jižní Evropě. Vzhledem se podobá borovici vejmutovce, na rozdíl od ní je ale borovice rumelská velmi odolná vůči nemocem i vůči dalším nepříznivým vlivům jako je třeba znečištěné ovzduší. Proto je u nás vhodnou dřevinou pro vysazování do parků ve městech. Lidem poskytuje i kvalitní dřevo. V hospodářských lesích se ale nevysazuje, protože přirůstá dost pomalu.
Střední plodní šupiny v šiškách jsou široké až 20 mm. Proto jsou šišky borovice rumelské širší než podobné šišky borovice velmutovky, která má plodní šupiny široké jen 10 až 14 mm.
Borovice limba Pinus cembra
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Strobus
sekce Quinquefoliae - pravé pětijehličné borovice
Borovice limba je vysokohorská dřevina. V přírodě je rozšířená v Alpách, ve Vysokých Tatrách a v Karpatech. Roste pomalu, nanejvýš vyrůstá do výšky 18 metrů, vyjímečně až 25 metrů. Pro svojí odolnost k mrazu a k houbovým chorobám je oblíbená jako okrasný strom a bývá vysazovaná i v nižších polohách.
Patří do skupiny borovic s pěti jehlicemi ve svazečku.
Jedle bělokorá Abies alba
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle bělokorá je naše původní evropská jehličnatá dřevina. V dřívějších stoletích u nás patřila k nejčastějším lesním druhům. Jedlové dřevo je dobře trvanlivé pod vodou, kdysi z něj lidé např. dělali potrubí pro vypouštění rybníků. Dřevo mělo časté využití jako stavební.
Ve 20. století ale došlo ke značnému odumírání jedlí. Způsobovalo to znečištěné ovzduší a další nepříznivé vlivy, mezi nimi také jiné způsoby hospodaření v lesích.
V lesích Prahy 6 je jedle bělokorá na vhodných místech opět často vysazovaná. Je možno jí vidět v oboře Hvězda a v Divoké Šárce, ale pouze mladé stromy.
Violka lesní a její příbuzné Viola reichenbachiana + Viola sp.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka lesní patří spolu se svými příbuznými do podsekce Rostratae. Druhy z této podsekce vytvářejí květonosnou lodyhu. Do této podsekce patří větší počet druhů violek. V Praze jsou z nich nejhojnější kromě violky lesní také violka psí (Viola canina) a violka Rivinova (Viola riviniana). Violky z této podsekce jsou schopné se mezi sebou křížit, v některých kombinacích vytvářejí na lokalitách i početné hybridní roje.
Violka vonná a její příbuzné Viola odorata + Viola sp.
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka vonná pochází ze Středomoří. Je u nás oblíbená pro časně jarní květení a vonné květy, proto začala být pěstovaná už od středověku. Semena pěstovaných rostlin rozšiřují do okolí mravenci.
Violka vonná se v přírodě často kříží s jinými druhy violek z podsekce Viola. Nejsnadněji se dokáže křížit s naší domácí violkou srstnatou (Viola hirta). Jejich potomstvo je schopné dalšího sexuálního rozmnožování mezi sebou nebo s kterýmkoliv rodičovským druhem nebo i s jiným druhem violek ze sekce Viola - např. s violkou chlumní (Viola collina). Vzniklé hybridní roje často úplně vytlačují rodičovské druhy z původní lokality. Takové rostliny violek se mohou vzhledem velmi podobat druhu violka vonná, ale většinou mají květy nevonné.
Čemeřice Helleborus sp.
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Čemeřice nejsou v Čechách původní rostliny, ale v posledních letech se často šíří v okolí hřbitovů nebo zahrádek. Vyrůstají na zastíněných místech v lesním podrostu, jsou ze semen pěstovaných zahradních čemeřic. Zahradní kultivary lidé vytvářejí hlavně křížením různých druhů a poddruhů původních planých čemeřic. Základem pro šlechtění je nejčastěji čemeřice východní (Helleborus orientalis). Ta bíle kvetoucí pochází z Turecka, její barevné poddruhy z Kavkazu. Výpěstky bývají označované jako Helleborus hybridus.
V Praze kvetou čemeřice už od začátku března nebo i dřív. V této době bývá ještě chladno a hmyz nelétá. Proto většina semen vzniká samoopylením.
Černohlávek obecný Prunella vulgaris
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Černohlávek obecný je drobná vytrvalá bylina. Roste obvykle na vlhčích, humózních, hlinitých až hlinitojílovitých půdách s neutrální až slabě kyselou reakcí. Kvete od června až do podzimu. Na často sečených loukách dokáže vykvétat opakovaně. To hojně využívají čmeláci. Část květenství bývá nízko u země, kde je nepoškozují travní sekačky. Proto má černohlávek květní nektar a pyl pro hmyz i v termínech, kdy v okolí nekvete nic jiného.
Ptačinec velkokvětý Stellaria holostea
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Ptačinec velkokvětý je vytrvalá bylina. V pražských lesích je to velmi hojný druh, roste zejména podél menších lesních pěšin, na sušších místech. Je to zajímavá ozdoba lesa.
Hmyz létá na květy ptačince velkokvětého velmi málo, skoro vůbec. Blanokřídlí dávají přednost květům jiných druhů rostlin, jaké se na lokalitě vyskytují. To ale tomuto ptačinci nevadí, velká část kvalitních semen vyrůstá v důsledku samosprášení.
Liliovník tulipánokvětý Liriodendron tulipifera
od Hanka
čeleď: Šácholanovité - Magnoliaceae
Liliovník tulipánokvětý pochází ze Severní Ameriky. Je to statný strom. Ve své domovině dorůstá i do výšky 40 metrů a mívá průměr kmene i víc než jeden metr. Nejlépe se mu daří v údolí řek a potoků. Lidem poskytuje hodnotné dřevo. U nás je často vysazovaný v parcích a zasloužil by si i vyzkoušení pro výsadby v lesních porostech.
V Praze rozkvétá v červnu. Jeho květy hojně vyhledávají dělnice včel medonosných, je to významná medonosná dřevina.
Šácholanovité jsou vývojově nejstarší dvouděložné dřeviny.