Rostliny Seznam
Barborka obloučnatá Barbarea arcuata
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Barborka obloučnatá je vytrvalá bylina, často roste na okrajích cest nebo podél říčních toků. Upoutává na sebe pozornost časným začátkem kvetení už v dubnu, kdy většina jiných podobných druhů rostlin ještě nekvete.
V posledních letech se stává obtížným polním plevelem, hlavně v ozimých plodinách. Barborka obloučnatá je velmi přizpůsobivá, v polních podmínkách se chová jako jednoletý ozimý druh. Semena barborky dozrávají ještě před dozráním pěstované řepky. Právě velkoplošné pěstování ozimé řepky způsobilo rozšíření barborky obloučnaté jako problémového polního plevele.
Barvínek menší Vinca minor
od Hanka
čeleď: Toješťovité - Apocynaceae
Barvínek menší je vytrvalá, stálezelená půdopokryvná bylina. Od středověku byl často pěstovaný, dnes se s ním setkáváme i jako se zplanělou rostlinou v lesích kolem Prahy, ale pouze na plochách bývalých sídel.
Má rád stinná a polostinná stanoviště.
Zvířata barvínek nespásají, je totiž ve větší dávce jedovatý. Hmyzí opylovatelé také navštěvují květy barvínku velmi málo, zdá se, že květy sice lákají hmyz barvou, ale hmyzí opylovatelé se po počátečních zkušenostech začnou barvínku vyhýbat. Vypozorovala jsem, že ke sladkému květnímu nektaru se dostanou jen druhy s velmi dlouhým sosákem.
Bělotrn kulatohlavý Echinops sphaerocephalus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Bělotrn kulatohlavý je statná, vytrvalá bylina. V dobrých podmínkách schopná vyrůst do výšky až 260 cm, obvykle ale mnohem méně. Snadno se šíří na neudržované plochy, např. na silniční a železniční náspy. Včely medonosné i další druhy hmyzu bělotrn vyhledávají a milují.
Ve Středozemí a ve stepních a polopouštních oblastech Asie roste více než 150 různých druhů bělotrnů.
Některé druhy bělotrnů se pěstují v zahradách jako okrasné rostliny.
Bělozářka liliovitá Anthericum liliago
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae (dříve Asfodelovité - Asphodelaceae, nebo bělozářkovité - Anthericaceae)
Bělozářka liliovitá je vytrvalá bylina s podzemními oddenky. Patří ke vzácnějším rostlinám, s jakými se lze setkat na pražských skalách. Roste jen na několika místech, na mělkých, vysýchavých, skeletovitých půdách, které jsou minerálně středně bohaté.
V Praze 6 je to ve skalnatém terénu nad Šáreckým potokem. Ale zdá se, že si tu pro svůj růst vybírá pouze místa, kde do puklin mezi starohorními břidlicemi pronikly žíly mladších vyvřelin, a nebo kde byly skály v minulosti obohacené o živiny činností lidí.
Blahočet chilský (čilský), araukarie Araucaria araucana
od Hanka
čeleď: Blahočetovité - Araucariaceae
Blahočet chilský se v přírodě vyskytuje se v centrálním Chile a na západě centrální Argentiny, kde roste na svazích And v nadmořské výšce obvykle od 1000 do 1600 m. V jižní Evropě ho lidé často pěstují jako okrasný jehličnan, nyní je občas k vidění i u nás v Čechách. Pro nás má význam, že se na něj můžeme dívat jako na živou fosilii, jako na jeden z vývojově nejstarších jehličnanů.
Exemplář na zdejších fotografiích je z botanické zahrady v Praze v Troji.
Bledule jarní Leucojum vernum
od Hanka
čeleď: Amarylkovité - Amaryllidaceae
Bledule jarní ukazuje svoje květy na začátku března, někdy už i koncem února. Počasí bývá v této době velmi proměnlivé, často i znova nasněží. Proto mají květy bledulí tvar jako zavěšený zvoneček, který si proti sněhu a mrznoucímu dešti chrání nejdůležitější a nejcitlivější části květu uvnitř pod okvětními lístky. Pokud se některý den oteplí, zalétávají do jejích květů dělnice včel medonosných. Ostatní druhy hmyzu se probouzejí ze zimního spánku nejdříve až o týden nebo dva později.
Bledule jarní je náš původní druh. Nejlépe se jí daří v lužních lesích a podél vodních toků. Lidé ji také často pěstují v zahrádkách.
Bobkovišeň lékařská (vavřínovec lékařský) Prunus laurocerasus
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Bobkovišeň lékařská je stálezelený keř. V českých zahradách to je často pěstovaná okrasná rostlina. V přírodě je původní v jihozápadní Asii a jihovýchodní Evropě, v několika dalších zemích s teplými zimami se stává dokonce invazním druhem.
Semena a listy jsou jedovaté !
Mírně jedovaté jsou asi i květy a květní nektar. Včely a čmeláci se květům bobkovišní většinou vyhýbají, jen občas je možné na květech uvidět nějakého hmyzího opylovatele.
Bodlák kadeřavý Carduus cripus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Bodlák kadeřavý je dvouletá bylina, v dobrých podmínkách dokáže vyrůst až do výšky kolem 2 metrů. Lodyhu má přímou, obvykle větvenou. Bývá pavučinatě chlupatá. Často roste na okrajích cest, zejména v místech bohatých na dusík.
Jako všechny bodláky, i druh bodlák kadeřavý hmyz velmi miluje. Zejména včely oceňují, že kvete až v létě, kdy už jsou naše domácí druhy dřevin odkvetlé a zdrojů květního pylu a nektaru je v přírodě velmi málo.
Bodlák nicí Carduus nutans
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Bodlák nicí je dvouletá bylina. Může vyrůst až do výšky 150 cm. Má nápadně velké květní úbory, a to až 6 cm v průměru. Na území Prahy roste vzácně. Vyhledává hlinité až jílovité půdy a místa bohatá na dusík. Zdejší fotografie jsou ze svahu nad Radotínským potokem.
Květy bodláků nicích navštěvují hlavně čmeláci. Na horní fotografii je na květu čmelák skalní (Bombus lapidarius), sameček.
Bodlák obecný Carduus acanthoides
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Bodlák obecný je dvouletá bylina. Hojný druh, často roste v málo udržovaných trávnících ve městech. Pokud unikne posečení, tak vytváří bohatě větvenou lodyhu s mnoha květy.
Kvete od června do září. Jeho květy vyhledává mnoho druhů hmyzu.
Bolehlav plamatý Conium maculatum
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Bolehlav plamatý je jednoletá, případně ozimá nebo dvouletá bylina. Roste zejména na vlhčích půdách, které jsou bohaté na dusíkaté látky. V posledních letech roste velmi často kolem hnojených polí. Lodyha může být vysoká i více než 2 metry. Na vhodných stanovištích vytváří mohutné porosty.
CELÁ ROSTLINA JE JEDOVATÁ !! Otravou jsou ohrožená i zvířata, pokud bolehlav roste jako plevel v porostech pěstovaných na sklizeň na krmení dobytka. (Na pastvině by se krávy nespletly v rozlišení jedlého a jedovatého, pokud by ale měly k dispozici jen posečenou směs s bolehlavem, tak potom by nedokázaly problém řešit.)
Velmi se podobá krabilici hlíznaté, často rostou bolehlav a krabilice společně na stejné ploše. Mladé rostliny bolehlavu jsou téměř nerozlišitelné od mladých rostlin krabilice hlíznaté. Spolehlivě se poznají až podle zcela odlišného tvaru plodů.
Bolševník obecný Heracleum sphondylium
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Bolševník obecný je původní evropský druh, hojný na většině území ČR (neplést s příbuzným invazním bolševníkem obrovským).
Bolševník obecný roste na loukách, na živinami bohatých půdách. Korunní lístky mohou být i růžové. Vrcholový okolík mívá v průměru 8 až 20 cm.
Charakteristické jsou zveličelé korunní lístky obvodových květů složeného okolíku. Vnější jsou hluboce dvoulaločné až dvouklanné, 3 až 10 mm dlouhé.
Jeho květy jsou hojně navštěvované mnoha druhy hmyzu.
Bolševník velkolepý (obrovský) Heracleum mantegazzianum
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Bolševník velkolepý je nepřehlednutelná mohutná bylina, na vlhkých a úrodných půdách může vyrůst až do výšky 5 metrů. Je největší ze všech druhů evropských bylin. Květenství na vrcholu lodyhy mívá průměr až půl metru. Původně rostl jako součást vysokobylinné vegetace pod hranicí lesa mezi nadmořskými výškami 1500 a 1850 m v oblasti Západního Kavkazu, kde osídloval rovněž lesní lemy a paseky. V Evropě začal být jako velmi dekorativní rostlina používán pro parkové úpravy během 19. století. Nekontrolovatelně se začal šířit až po roce 1943 hlavně podél vodních toků.
U nás je to nyní nebezpečný invazní druh.
Borovice černá Pinus nigra
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Pinus, sekce Pinus
Borovice černá patří v Praze mezi nejčastěji pěstované jehličnany. U nás v ČR se pěstuje hlavně typ z vápencových oblastí z Rakouska, i když v poslední době jsou vidět v zahradách i jiné, málo obvyklé tvary borovice černé. Borovice černá je původní v rozsáhlé oblasti a vytváří řadu geograficky odlišných taxonů.
Poddruh borovice černá Salzmannova (Pinus nigra subsp. salzmannii) roste ve Španělsku i v Severní Africe.
Poddruh borovice černá korsická (Pinus nigra subsp. laricio) roste na nevápencových lokalitách v jižní Italii, na Korsice a v Sicílii.
Poddruh borovice černá Pallasova (Pinus nigra subsp. pallasiana) byl popsán z Krymu a roste taky na Kavkazu. V Turecku na jediném místě v přírodní rezervaci vytváří tento poddruh zvláštní varietu fastigiata s úzce kuželovitou korunou.
Borovice Jeffreyova Pinus jeffreyi
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Pinus, sekce Pseudostrobus
Borovice Jeffreyova má největší šišky ze všech těch druhů borovic, jaké jsou v pražských zahradách občas k vidění. (Borovice s ještě většími šiškami existují, např. rostou v Dendrologické zahradě v Průhonicích, ale jejich pěstování není běžně rozšířené.) Šišky borovice Jeffreyovy mohou být dlouhé až 20 cm a široké 11 cm.
Přirozeně roste v horách Kalifornie a okolí.
Borovice lesní Pinus sylvestris (ve starší literatuře - Pinus silvestris)
od Hanka
čeleď: Borovicovitě - Pinaceae podrod Pinus, sekce Pinus
Borovice lesní na horním obrázku má obrysy zvýrazněné zimní jinovatkou.
Je to náš domácí druh borovice - a je ze všech druhů borovic nejkrásnější. Ona tedy roste nejenom u nás, ale je to borovice s nejrozsáhlejším areálem na světě, odborníci tento druh rozčleňují na řadu geografických ras.
U nás se dělí na dva základní typy:
1. Náhorní ekotyp vyšších poloh, roste v horských a podhorských lesích.
2. Chlumní ekotyp nízkých poloh, přirozeně roste na skalních výchozech, na chudých půdách a snadno se samovolně rozšiřuje na lidmi devastované plochy.
Borovice limba Pinus cembra
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Strobus
sekce Quinquefoliae - pravé pětijehličné borovice
Borovice limba je vysokohorská dřevina. V přírodě je rozšířená v Alpách, ve Vysokých Tatrách a v Karpatech. Roste pomalu, nanejvýš vyrůstá do výšky 18 metrů, vyjímečně až 25 metrů. Pro svojí odolnost k mrazu a k houbovým chorobám je oblíbená jako okrasný strom a bývá vysazovaná i v nižších polohách.
Patří do skupiny borovic s pěti jehlicemi ve svazečku.
Borovice pinie Pinus pinea
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae, podrod Pinus, sekce Pinea
Borovice pinie je běžně pěstovaná v celé Středomořské oblasti. Tam je významná nejen jako okrasný strom, ale lidé také vyhledávají její velká jedlá semena.
U nás je zatím považovaná za málo zimovzdornou, spolu s oteplováním klimatu se ale může situace proměňovat. S pomocí selekce je také možné vybírat pro pěstování odolnější jedince.
Je to morfologicky výjimečný druh, v systému rodu stojí osamoceně, nemá žádné blízké příbuzné. Zajímavostí je také to, že ze semen vzrostlí jedinci mají v prvních letech vývoje juvenilní jehlice, které jsou odlišné od jehlic v pozdějším věku.
Borovice pokroucená Pinus contorta
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Pinus, sekce Trifoliae
Borovice pokroucená pochází z Severní Ameriky. Je to druh se dvěma jehlicemi ve svazečku.
Vyniká skromností, proto se občas vysazuje i v lesích v ČR. Je to nejvhodnější druh borovice pro výsadby na zdevastované půdy a rekultivované plochy, snáší i znečištěné ovzduší. Vzhledem se podobá naší borovici blatce, na rozdíl od ní má borovice pokroucená na šupinách šišek nápadné ostny.
Dalším rozdílem je schopnost borovice pokroucené, že na bujně rostoucích výhonech vytváří za jeden rok víc internodií (našim borovicím vyrůstá za rok vždy jen jedno internodium).
Borovice rumelská Pinus peuce
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Strobus
sekce Quinquefoliae - pravé pětijehličné borovice
Borovice rumelská patří do skupiny borovic s pěti jehlicemi ve svazečku. Přirozeně je rozšířená v pohořích v jižní Evropě. Vzhledem se podobá borovici vejmutovce, na rozdíl od ní je ale borovice rumelská velmi odolná vůči nemocem i vůči dalším nepříznivým vlivům jako je třeba znečištěné ovzduší. Proto je u nás vhodnou dřevinou pro vysazování do parků ve městech. Lidem poskytuje i kvalitní dřevo. V hospodářských lesích se ale nevysazuje, protože přirůstá dost pomalu.
Střední plodní šupiny v šiškách jsou široké až 20 mm. Proto jsou šišky borovice rumelské širší než podobné šišky borovice velmutovky, která má plodní šupiny široké jen 10 až 14 mm.
Borovice těžká (žlutá) Pinus ponderosa
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Pinus, sekce Pseudostrobus
Borovice těžká (žlutá) je přirozeně rozšířená v Severní Americe, od Mexika až do Kanady. Roste v nadmořských výškách až do 2100 metrů, hlavně v oblastech s malým množstvím dešťových srážek.
Je to druh značně variabilní, jehlice mohou být dlouhé 12 až 26 cm. Některé typy tedy mají nejdelší jehlice ze všech druhů borovic, jaké lze v české přírodě vidět.
Má poměrně veliké šišky, jsou víc než dvakrát delší a mohutnější než známé šišky borovice lesní.
Borovice vejmutovka Pinus strobus
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Strobus
sekce Quinquefoliae - pravé pětijehličné borovice
Borovice vejmutovka je v Čechách nejčastěji pěstovaný americký druh borovice. Začala se u nás vysazovat pro rychlý růst do lesních porostů už koncem 18. století.Dnes začíná být borovice vejmutovka v některých oblastech invazní druh, který vytlačuje původní českou vegetaci.
Na zeměkouli existuje velký počet druhů borovic s pěti jehlicemi ve svazečku. Pokud se nyní sejdou vedle sebe v parku různé druhy pětijehličnatých borovic, ačkoliv pocházejí ze vzdálených kontinentů, překvapivě se spolu dokáží křížit.
Borůvka černá (brusnice borůvka) Vaccinium myrtillus
od Hanka
čeleď: Vřesovcovité - Ericaceae (dříve borůvkovité - Vacciniaceae)
Borůvka černá dává lidem naše lesní ovoce. Zatímco plody všichni dobře znají a lidé je sbírají v době školních prázdnin, květy borůvky mezi veřejností už tak známé nejsou.
Borůvky černé rostou na kyselých a živinami chudých půdách a na rašeliništích. Mají vyšší nároky na vláhu, snesou i silně podmáčené půdy. Borůvky jsou u nás hojné ve středních a vyšších polohách, na horách jsou zcela běžné. U nás na horách a v podhůří se specializuje na sběr nektaru a pylu z borůvek (také z brusinek) pískorypka severská (Andrena lapponica). Tu se mi zatím fotografovat nepodařilo. Na následujících fotografiích je na květech borůvek pískorypka ryšavá (Andrena fulva).
Květy borůvek a pískorypku ryšavou fotografoval Radim Herman.
Brslen evropský Euonymus europaea
od Hanka
čeleď: Jesencovité - Celastraceae
Brslen evropský je JEDOVATÝ keř až malý strom, obvykle 2 m vysoký, může být až 8 m vysoký. Je nápadný v podzimních měsících kvůli svítivé barvě plodů a červenému zbarvení listů.
V Praze 6 je hojný zejména v loukách pod skalami Divoké Šárky. Má rád vlhké a živinami bohaté půdy, spíš zásadité (vápnité). Tím je výskyt v Šárce trochu neobvyklý, protože šárecké skály jsou převážně z kyselých hornin. Tady se ale ukazuje vliv lidských činností, od dávné minulosti až po dnešek, že lidi půdní chemii změnili a na některých místech v Šárce jsou i rostliny výrazně vápnomilné.
Bršlice kozí noha Aegopodium podagrarie
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Bršlice kozí noha je vytrvalá bylina. Má dlouhé podzemní kořenující výběžky. Na vlhkých místech je to hojný druh. V zahradách a sadech to může být obtížný plevel. Mladé listy mohou být používané i jako zelenina, je ale potřeba dát pozor, aby nedošlo k záměně za jiný druh miříkovité rostliny (rozlišování druhů miříkovitých rostlin je obtížné a řada druhů této čeledi je velmi jedovatá).
Brukev řepka olejka Brassica napus
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Brukev řepka olejka je v současnosti až příliš často pěstovaná polní plodina. Pěstuje se nejenom pro výrobu kvalitního potravinářského oleje, ale zejména jako biopalivo, přidává se asi 5% do nafty.
V dávných stoletích se už taky pěstovala, jenže dříve se její olej používal pouze na svícení do lampiček.Původní typy řepky totiž obsahovaly větší množství jedovaté kyseliny erukové a glukosinolátů. Ty staré typy řepky nechutnaly ani srnkám, ani broukům.
Břečťan popínavý Hedera helix
od Hanka
čeleď: Aralkovité - Araliaceae
Břečťan popínavý patří k těm několika málo našim rostlinám, co kvetou na podzim (září a začátek října), a plody jim dozrávají až následující rok.
Včely medonosné sbírají na květech břečťanu nektar i pyl, ale zdá se, že to dělají pouze z nedostatku jiných zdrojů v podzimních měsících. Protože pokud jsou nablízku v hojné míře jiné druhy květů, tak se včely přeorientují na jiný zdroj a květy břečťanu je nezajímají. Na břečťanu ale bývá hodně mšic, které produkují medovici, a tu včely medonosné sbírají přednostně. Včelí med, který včely vyrobily z medovice na břečťanech, má velmi tmavou barvu.
Břestovec západní Celtis occidentalis
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae (nově Konopovité - Cannabaceae)
Břestovec západní pochází ze severní Ameriky. V pražských parcích je pěstovaný poměrně často.
Obdivuji u něj uspořádání větviček, jak pravidelně odbočují z hlavní větve. (Na horním obrázku je fotografován při podzimním žloutnutí listů.)
Opylování květů zajišťuje vítr. Plody jsou drobné a tvrdé.
Bříza bělokorá Betula pendula
od Hanka
čeleď: Břízovité - Betulaceae
Bříza bělokorá je středně velký strom s nápadně bílým kmenem. V ČR je to původní druh. Rozšířila se u nás hned, jak začalo ustupovat sevření mrazem na konci doby ledové. Bříza je jednodomá dřevina, květy jsou uspořádané v jehnědách.
Květy opyluje vítr. A jak už to u větrosnubných rostlin bývá, i bříza produkuje obrovské množství pylu. Bříza je postrachem lidí alergiků, je to nejvýznamnější český alergen. Proto je důležité, aby ve městech bylo pěstování bříz omezované (zejména kolem nemocnic a škol).
Buk lesní Fagus sylvatica
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Buk lesní patří k našim nejdůležitějším lesním dřevinám. Roste téměř na všech druzích hornin, ale má rád humózní půdy bohaté vápníkem. Vyžaduje dostatečnou relativní vlhkost vzduchu.
V pražských parcích jsou vysazovány zejména jeho dekorativní kultivary, ačkoliv původní typ buku lesního je vlastně nejkrásnější. Staré buky jsou častou ozdobou zámeckých parků.