Rostliny Seznam
Děhel lesní Angelica sylvestris
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Děhel lesní je dvouletá (případně i víceletá) bylina. Obvykle je vysoká 60 až 150 cm, může vyrůst i vyšší. V přírodě roste na vlhkých místech, na zaplavovaných loukách a na březích rybníků a řek.
Ve květech produkuje mnoho nektaru, je to dobrá včelařská rostlina. Na květy láká i mnoho dalších druhů hmyzu.
Devaterník šedý Helianthemum canum
od Hanka
čeleď: Cistovité - Cistaceae
Devaterník šedý je drobný polokeř. Je to teplomilný, suchomilný a vápnomilný druh. Roste na skalách a na skalních stepích. V Čechách se vyskytuje vzácně, jen v Českém krasu na Karlštejnsku a v oblasti Radotínského a Prokopského údolí v Praze a v okolí Roudnice nad Labem.
Jeho květy rády navštěvují samotářské včely pískorypky. Během chladných jarních dnů využívají pískorypky okolnosti, že na suchých, k jihu obrácených skalách je tepleji než na jiných loukách nebo vysoko na stromech. Pískorypky nejsou schopné létat při chladném počasí, jsou závislé na teplotě okolí a na možnosti zahřát si letové svaly v hrudi na slunci.
Devaterník velkokvětý tmavý Helianthemum grandiflorum
od Hanka
čeleď: Cistovité - Cistaceae
Devaterník velkokvětý tmavý je polokeř, bývá od báze bohatě rozvětvený,vysoký je jen 10 cm, vyjímečně až 40 cm. Roste hlavně na výslunných kamenitých stráních, často na zásaditých půdách.
Kvete od června do září. Kvůli svému dlouhému období kvetení bývá také pěstován jako skalnička.
Blanokřídlí se o jeho květy většinou nezajímají, častěji je možné vidět na květech devaterníku brouky.
O jeho listy se ale někdy zajímají včely čalounice, vykusují si z nich materiál na stavby hnízda.
Devětsil lékařský Petasites hybridus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Devětsil lékařský je vytrvalá statná bylina. Do okolí se rozšiřuje nejen semeny, ale i dlouhými kořenovými výběžky. Roste hlavně na vlhkých místech, na březích potoků a řek. Je hojný v horských a podhorských oblastech. V nížinách bývají rozrostlé obvykle jen skupiny devětsilů, které pocházejí z jediné původní rostliny.
Vytváří 2 výrazně odlišné typy kvetoucích lodyh. Některé rostliny mají převahu zdánlivě oboupohlavných květů, jsou funkčně jen samčí, a krátce po odkvětu vadnou. Rostliny s převahou samičích květů mívají uprostřed květenství 1 až 3 zdánlivě oboupohlavné kvítky. Ze samičích kvítků vyčnívá dlouhá čnělka, která je zakončená dvouramennou bliznou.
Na horní fotografii je rostlina s převahou samičích kvítků.
Divizna černá Verbascum nigrum
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna černá je vytrvalá bylina. Roste obvykle ve vlhčí půdě, snáší i krátkodobé zaplavení. V Praze je občas k vidění poblíž vltavských břehů. Rozlišovacím znakem jsou fialově chlupaté nitky tyčinek v květech, a také dlouhé řapíky přízemních listů, se srdčitě připojenou čepelí. Květy jsou menší, mají nanejvýš 25 mm v průměru.
Divizna knotovitá Verbascum lychnitis
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna knotovitá je dvouletá bylina. Na území Prahy je to nejhojnější druh divizny. Vyhovují jí sušší půdy, často roste na kamenitých a skalnatých stráních. Květy má poměrně malé, jen 12 až 18 mm v průměru. Kvítky bývají otevřené jen ráno, během dne často zasychají.
Divizna sápovitá Verbascum phlomoides
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna sápovitá je dvouletá bylina. Je častá v teplých oblastech, nejvíc roste na stanovištích, která jsou ovlivněná lidskou činností (různé navážky, náspy, atd.). Je blízce příbuzná divizně velkokvěté, má podobně uspořádaný květ. Má nestejně dlouhé tyčinky, dvě spodní jsou delší a tři horní jsou kratší. Divizna sápovitá má nitky horních tyčinek hustě bělavě vousaté.
Hlavním rozlišovacím znakem divizny sápovité jsou lodyžní listy, které mohou být nanejvýš krátičce sbíhavé.
Divizna velkokvětá Verbascum densiflorum
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna velkokvětá je dvouletá bylina, v prvním roce vytváří jen přízemní růžici listů, ve druhém roce vykvétá. Květní lodyhy mohou dorůstat až do výšky 2 metry i více.
Jednotlivé květy mají v průměru 3 až 5 cm. Jedním z rozlišovacích znaků od jiných druhů divizen jsou detaily v květu, nitky dolních tyčinek jsou 2x delší než prašníky.
Dobromysl obecná Origanum vulgare
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Dobromysl je často pěstovaná bylina. Ale roste na mnoha místech planá, často také zplanělá po předchozím pěstování. Často ji vysévají i včelaři.
Je to významná nektarodárná rostlina. Na horní fotografii saje z jejích květů sameček ploskočelky chrastavcové (Halictus scabiosae).
Douglaska tisolistá pravá Pseudotsuga menziesii var. menziesii
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá pravá pochází ze Severní Ameriky. Zaujímá tam veliký areál, s různými přírodními podmínkami. Podle původu osiva se velmi liší odolnost k mrazu. Dožívá se vysokého věku a ve své vlasti vyrůstá do rekordních výšek, běžně dosahuje výšky 70 metrů, vyjímeční jedinci až 100 metrů výšky.
V ČR byla poprvé vysazena v roce 1842 v Chudenicích, a tento strom je stále naživu. U Vlastiboře na Jablonecku roste douglaska vysoká 64 metrů, je to nejvyšší žijící strom v ČR.
Douglaska tisolistá pravá má výrazně větší šišky než její příbuzná douglaska tisolistá sivá. U douglasky tisolisté pravé mohou být šišky dlouhé až 10 cm a široké až 3 cm.
Douglaska tisolistá sivá Pseudotsuga menziesii (taxifolia) var. glauca
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá sivá (Pseudotsuga menziesii var. glauca) je v pražských parcích často pěstovaný jehličnan. Ta sice roste pomaleji než její příbuzná doglaska tisolistá pravá, ale je velmi otužilá. Pochází ze Skalnatých hor v Severní Americe, tam roste až do nadmořské výšky 3000 metrů.
Ve srovnání s příbuznou douglaskou tisolistou pravou má menší šišky, ty jsou dlouhé jen 4 až 6 cm. Na šiškách jsou nápadné krycí šupiny, které jsou u douglasky tisolisté sivé kolmo odstávající od plodní šupiny nebo až zpět zahnuté.
Drchnička rolní Anagallis arvensis
od Hanka
čeleď: Prvosenkovité - Primulaceae
Drchnička rolní bývala v minulosti častá drobná rostlinka. V posledních letech je v Praze a okolí čím dál vzácnější. Proto chci její fotografie ukázat, i když hmyz se o květy drchničky prakticky nezajímá. Drchnička rolní totiž v květech netvoří nektar. Časté je u ní samoopylení.
Je jedovatá pro lidi i pro zvířata.
Dřín jarní (obecný) Cornus mas
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Dřín jarní je keř, který rozkvétá už v březnu. Občas lze na jeho květech vidět včely medonosné, jak tu sbírají pyl. Květní nektar pravděpodobně dřín jarní netvoří. Včelám medonosným to nevadí, mají zásoby sladkého medu v úlech z předchozího roku, a čerstvý pyl je pro ně vítaným zpestřením potravy. Pokud ale nablízku rozkvetou jívy, tak včely začnou dávat přednost jívám nebo jiným časně kvetoucím vrbám, a na květy dřínů budou létat minimálně.
Dřišťál Juliin Berberis julianae
od Hanka
čeleď: Dřišťálovité - Berberidaceae
Dřišťál Juliin pochází z Číny. U nás je tento stálezelený keř občas pěstovaný v parcích. Má výrazné trny, dokáže vytvořit neprostupný živý plod.
Zralé plody mají modrou barvu, tím se liší od většiny jiných druhů u nás pěstovaných dřišťálů.
Jeho květy jsou velmi přitažlivé pro mnoho druhů hmyzu.
Dřišťál obecný Berberis vulgaris
od Hanka
čeleď: Dřišťálovité - Berberidaceae
Dřišťál obecný je hustý, trnitý keř, s listy před zimou opadavými. Na našem území je původní.
Je velmi světlomilný, má rád suché výslunné svahy.V minulosti býval hojný, nyní se s ním lze v přírodě setkat spíš vzácně. Mnohé lokality, kde dřív rostl na mezích, byly zalesněné, a ve stínu pod stromy se dřišťálu nedaří. Nyní se používá v zahradách, do živých plotů, oblíbený je jeho červenolistý kultivar.
Dub bahenní Quercus palustris
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub bahenní pochází z východu Severní Ameriky. U nás je pěstován v parcích spíš vyjímečně. Je to rychle rostoucí dub, obvykle vysoký až 25 m, vyjímečně víc. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili řadu kultivarů, které se liší tvarem koruny, případně barvou listů. Je to druh značně přizpůsobivý různým podmínkám růstu. Patří do sekce dubů šarlatových. Duby v této sekci obvykle potřebují růst v suchém prostředí. Dub bahenní je vyjímečný v tom, že je přizpůsobivý všemu a dokáže růst nejen v suchu, ale umí se vyrovnat i se zamokřením - pokud tam roste od semene a má čas si zvyknout.
Dub balkánský (uherský) Quercus frainetto
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub balkánský, v některé literatuře uváděný jako dub uherský, je přirozeně rozšířený v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. U nás původní možná v Podyjí. V létě dobře snáší sucho, zjara se umí vyrovnávat se záplavami.
V Praze je vysazovaný v parcích poměrně málo. Zasloužil by si mnohem větší rozšíření, do městské zeleně je to velmi vhodný a krásný druh.
Roste rychleji než jiné zdejší duby. V přírodě je ale vždy něco za něco, rychlý růst způsobuje horší kvalitu dřeva a také kratší život než naše původní duby.
Dub bílý Quercus alba
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub bílý pochází z východních oblastí USA. Je národním stromem státu Illionis.
Přirozeně se vyskytuje zejména na světlých a suchých jižních svazích, kde občas dochází k požárům. Zatímco jiné rostliny oheň zničí, dub bílý po požáru snadno a rychle znova obrůstá z kořenů.. Protože nyní ubývá lesních požárů, a dub bílý nedokáže růst uprostřed mezi jinými druhy dubů (vyžaduje hodně světla), pomalu se stává ohroženým druhem i ve své původní domovině. Poskytuje velmi kvalitní tvrdé dřevo. Jeho žaludy jsou vyhledávanou potravou mnoha druhů zvířat, právě tak jeho mladé větvičky a listy spásají býložravci. U nás roste jen jako vzácná parková dřevina.
Dub cer Quercus cerris
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub cer je v ČR je původní jen na jižní Moravě. V Praze je občas vysazován jako dobrá parková dřevina, která snáší sucho a znečištěné ovzduší. Je to teplomilná dřevina, běžně rozšířená v jihovýchodní Evropě. Nápadné jsou číšky žaludů, které mají vnější stranu porostlou šídlovitými šupinami.
Listy má tmavozelené, drobnější než jiné, u nás pěstované duby.
Dub červený Quercus rubra
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub červený pochází z východní části Severní Ameriky. V Evropě je pěstován skoro 3 století. Dříve byl u nás vysazován, nyní začíná být považován za cizí invazní dřevinu.
U mladých stromů se jeho listy na podzim zbarvují krásně do červena, starším stromům se listy zbarvují jen žlutě.
Dub letní Quercus robur
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub letní patří k našim nejmohutnějším dřevinám, dožívá se asi 500 roků (pokud má v životě štěstí a lidi ho nepokáceli na výrobu trámů).
Má silný kůlový kořen, nedochází proto k vývratům. Je náročný na dostatek světla.
Rozlišují se dva ekotypy. Běžně rozšířený typ má velké nároky na vláhu, snáší jarní záplavy. Roste v lužních lesích, bývá vysazován na hráze rybníků.
Druhý typ má schopnost růst na mělkých, v létě silně vysýchavých půdách - tady má nízký a křivý vzrůst.
Dub pýřitý, šípák Quercus pubescens
od Hanka
čeleď:
Bukovité - Fagaceae
Dub pýřitý (šípák) je původní evropský druh. Přirozeně roste především v jižní Evropě, v ČR jen v teplých oblastech, převážně na bazických, mělkých a vysýchavých půdách. Na rozdíl od dubu zimního neroste na extrémně kyselých půdách. U nás patří k dřevinám chráněným. Letorosty i dvouleté větévky má hustě plstnaté. Čepel listů je v mládí oboustraně plstnatá, později na líci olysalá, na rubu pýřitá až do pozdního podzimu.
Dub šarlatový Quercus coccinea
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub šarlatový pochází z východu USA. U nás se vysazuje málo. Ale ve městech by to byla dobrá ozdoba parků. Má krásně červené podzimní zbarvení. Právě tak jsou červenavé rašící listy zjara. Má rád lehké písčité půdy. Na chudých a suchách půdách roste rychleji než jiné druhy stromů.
Jejich žaludy se vyvíjejí po dvě vegetační období. Žaludy jsou zapuštěné v polokulovité číšce asi z jedné třetiny až z poloviny.
Dub Turnerův Quercus x turneri
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub Turnerův je lidmi vytvořený kříženec mezi naším dubem letním a středomořským dubem cesmínovitým
(Quercus robur x Quercus ilex).
V ČR se pěstuje pravděpodobně pouze kultivar "Pseudoturneri", to je novější typ, který je ve srovnání s dříve pěstovaným kutivarem lépe mrazuvzdorný a udržuje si zelené listy přes celou zimu. Staré listy mu začnou opadávat teprve při jarním rašení nových listů.
Rozmnožuje se pouze roubováním.
Dub velkoplodý Quercus macrocarpa
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub velkoplodý pochází ze Severní Ameriky. U nás je občas pěstován v parcích.
Foto 1. 10. 2016 Praha Stromovka
Zajímavostí jsou nejen veliké listy, ale zejména mohutná huňatá číška, ve které je žalud ukrytý.
Proto v původní vlasti ho pojmenovávají "žalud v kožichu".
Dub zimní Quercus petraea
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Dub zimní roste většinou na místech s nedostatkem vláhy, na suchých lesostepních stanovištích a na skalnatých podkladech. Je častý na chudých, kyselých a mělkých půdách.
Listy má zřetelně řapíkaté. Plody v paždí listů jsou obvykle přisedlé, vyjímečně na stopkách ne delších než 1 cm.
Dvojštítek hladkoplodý Biscutella laevigata subsp. varia
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Dvojštítek hladkoplodý je vzácná rostlina Dolního Povltaví, na jedné skryté lokalitě roste i na území Prahy 6.
Je to vytrvalá bylina. Roste na kamenitých svazích.
Dostal své jméno podle plodů, které mají tvar jako dvojice srostlých štítků.
Fotografie květů 6. 5. 2017 vysoko na svahu nad Šáreckým potokem. V tomto termínu kvete na pražských skalách celá řada jiných rostlin se žlutými květy, dvojštítek se od nich na dálku rozliší podle výrazně světle žluté barvy.
Dymnivka bobovitá Corydalis intermedia
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka bobovitá je drobná rostlina s nenápadnými květy. V Praze se objevuje už koncem března nebo na začátku dubna v podrostu listnatých lesů na skalnatých půdách. Zejména jí vyhovují místa v sousedství sídlišť, kde si pejskové často vyprazdňují bříška.
Rozlišovacími znaky jsou celokrajné listeny, v jejichž úžlabí vyrůstají květy, a také v době tvorby plodů převislý květní hrozen.
Dymnivka dutá Corydalis cava
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka dutá je vytrvalá bylina. Daří se jí v teplých oblastech, na humusem bohatých půdách. V lužních lesích roste často pospolitě na velkých plochách. Dokáže vytvářet nápadně pestře zbarvené porosty, květy mohou být světle nachové, bílé, žlutobílé, růžové nebo tmavomodré.
Rozlišovacím znakem dymnivky duté jsou celokrajné listeny v úžlabí vyrůstajících květů a přímý květní hrozen.
O květy dymnivek se zajímají hlavně čmeláci, také samotářská včela pelonoska hluchavková.
Dymnivka nízká Corydalis pumila
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka nízká roste v podrostu listnatých lesů. Není to častý druh, má jen značně mezerovité rozšíření. Kvete koncem března a na začátku dubna. Odkvétá v krátké době a rychle tvoří semena, musí všechno stihnout dřív než stromům narostou listy.
Ve srovnání s podobnou dymnivkou plnou je dymnivka nízká drobnější rostlina. Oba druhy mají v úžlabí kvítků dlanitolaločné listeny. Důležitým rozlišovacím znakem jsou velmi krátké stopky kvítků a plodů.
V porostu dymnivky nízké se často pohybují samečkové druhu pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes). Ti se zjara probouzejí velmi brzy, právě v termínu kvetení dymnivek. Samičky pelonosek obvykle zahajují svojí letovou aktivitu o pár týdnů později, v té době jim už kvetou jiné druhy rostlin.
Dymnivka plná Corydalis solida
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka plná roste ve světlých lesích. V ČR není v přírodě příliš hojná. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili okrasné typy, občas se prodávají kvetoucí rostliny v květináčích pro velikonoční výzdobu na hrobech. Proto se nyní dymnivka plná začala šířit s pomocí semen do okolí pražských hřbitovů a také do lesa v sousedství zahrad. Různé druhy dymnivek se mezi sebou snadno kříží, v okolí zahrádkářských skládek bývá k vidění pestrá směs odlišně vypadajících jedinců.
Rozlišovacím znakem jsou dlanitolaločné listeny v úžlabí vyrůstajících květů, přímý květní hrozen a delší stopky květů.