Rostliny Seznam
Papaver dubium agg. Mák pochybný
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae
Mák pochybný je souborný název pro velmi variabilní skupinu, která se rozpadá na řadu drobných druhů. Jsou to jednoleté rostliny, velmi často rostou jako ozimé. Rostliny, které přezimovaly ve formě listové růžice vykvétají brzy zjara, výrazně dřív než takové, co vyklíčily teprve na jaře. Roste na suchých místech, zejména podél cest nebo jako plevel na okraji polí s obilím. Ve srovnání s vlčím mákem má květy výrazně menší.
Papaver rhoeas Mák vlčí
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae
Mák vlčí byl kdysi jeden z nejhojnějších polních plevelů, zejména zapleveloval ozimou pšenici. Dnes díky používání herbicidů bývá jen na okrajích polí. Nyní roste hlavně na plochách ovlivněných člověkem, na skládkách zemin apod.
Zatímco většina rostlin má pyl v různých odstínech žluté barvy, vlčí mák má pyl tmavě šedozelený, skoro černý. Včely medonosné i další druhy hmyzu pyl z vlčích máků hodně sbírají. Pro včelaře začátečníky bývá překvapením, že v době kvetení vlčího máku mají včely v plástech tmavě zbarvené pylové zásoby.
Papaver somniferum Mák setý
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae
Mák setý je stará kulturní rostlina, doklady o jeho pěstování v Evropě jsou již z období neolitu. Je od něj vyšlechtěno mnoho kultivarů, které se liší barvou květů, semen, otevíráním nebo neotvíráním zralých tobolek i dalšími znaky. V současnosti jsou na našich polích nejčastěji vidět odrůdy, které kvetou světle fialově a mají tmavošedá semena. V minulosti se u nás často pěstovaly červeně kvetoucí odrůdy máku. V dobách našich babiček byl také na pečení vyhledávaný mák s bílými semeny.
Snadno přechodně zplaňuje, často roste podél silnic a cest, kudy se v předchozích letech odvážela na nákladních autech sklizeň z makových polí. Včely a čmeláci sbírají z makových květů mnoho pylu. Nektar se ve květech maku netvoří.
Parthenocissus inserta Loubinec popínavý - psí víno
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Loubinec popínavý (psí víno) je původní v Severní Americe. U nás je to často pěstovaná dřevitá liana. Květy má drobné, nenápadné, včely je často navštěvují. Pro včelaře může být výhodou dlouhá doba kvetení. První květy se obvykle objeví už v červenci, následně ale často tvoří další a další poupata a kvete až do začátku zimy, i v době, kdy už má zralé bobule.
Parthenocissus quinquefolia Loubinec pětilistý
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Loubinec pětilistý je dřevitá liana. Pochází ze Severní Ameriky. Na rozdíl od známějšího příbuzného druhu loubince popínavého má loubinec pětilistý úponky zakončené přísavnými destičkami.
Zatím je v českých zahradách k vidění jen málo, ale začíná to být moderní okrasná rostlina. Dokáže se pnout po domech díky vlastním příchytkám, ale jejich zbytky se pak obtížně odstraňují. Pěstují se různé odrůdy, některé mají příchytky hojnější a pevnější, jiné je potřeba také přivazovat, aby je vítr ze zdí neshodil.
Parthenocissus tricuspidata Loubinec trojlaločný (přísavník trojlaločný)
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Loubinec trojlaločný pochází z východní Asie. V Praze se úspěšně a často pěstuje jako popínavá liana, která má vynikající schopnost pokrývat kolmé zdi budov, a to až do výšky 20 m. Zvláštností jsou úponky s přísavnými destičkami, kterými se velmi pevně přichytává k podkladu.
Květy má drobné, obvykle unikají lidské pozornosti. Je to ale významná rostlina pro včely medonosné.
Květy loubince trojlaločného se obvykle otevírají po poledni, a pak celá zeď s loubincem hučí náletem mnoha včelích dělnic.
Pastinaca sativa, var. pratensis Pastinák setý, var. luční
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Pastinák setý, var. luční, je dvouletá až vytrvalá bylina, světlomilný druh, roste na loukách na živinami bohatých půdách. Na území Prahy roste hojně, na na málo sečených plochách je dominantní rostlinou v srpnu. Hmyz ho velmi vyhledává.
Plané rostliny mají tenký a tvrdý kořen, který není vhodný k jídlu pro lidi (ale divočáci si ho rádi vyrývají).
Paulownia tomentosa Pavlovnie plstnatá
od Hanka
čeleď: Pavlovniovité - Paulowniaceae (dříve krtičníkovité -Scrophulariaceae)
Pavlovnie plstnatá pochází z horských oblastí jihovýchodní Číny. Je to strom, který v dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 20 m, v podmínkách ČR jsou ale k vidění mnohem menší jedinci. Je to velmi rychle rostoucí dřevina. V přírodních podmínkách ČR má ale potíže se zimními mrazy i s jarními výkyvy počasí.
Persicaria lapathifolia Rdesno blešník
od Hanka
čeleď: Rdesnovité - Polygonaceae
Rdesno blešník je jednoletá bylina. Daří se mu na vlhkých místech, roste podél vodních toků a na obnažených dnech rybníků, je to i častý plevel v okopaninách. Okvětí drobných kvítků bývá bělavé nebo s růžovými cípy.
Rdesno blešník je velmi proměnlivý druh, odborníci ho rozčleňují na řadu subspecií. Blanokřídlý hmyz se o květy rdesna blešníku obvykle nezajímá. To ale rdesnu nevadí, často tvoří semena samoopylením. Proto se na mnoha lokalitách vyskytuje v rozsáhlých velmi jednotných populacích. Pokud ale rostou vedle sebe různé druhy rdesen rodu Persicaria, snadno dochází ke vzniku kříženců.
Petasites hybridus Devětsil lékařský
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Devětsil lékařský je vytrvalá statná bylina. Do okolí se rozšiřuje nejen semeny, ale i dlouhými kořenovými výběžky. Roste hlavně na vlhkých místech, na březích potoků a řek. Je hojný v horských a podhorských oblastech. V nížinách bývají rozrostlé obvykle jen skupiny devětsilů, které pocházejí z jediné původní rostliny.
Vytváří 2 výrazně odlišné typy kvetoucích lodyh. Některé rostliny mají převahu zdánlivě oboupohlavných květů, jsou funkčně jen samčí, a krátce po odkvětu vadnou. Rostliny s převahou samičích květů mívají uprostřed květenství 1 až 3 zdánlivě oboupohlavné kvítky. Ze samičích kvítků vyčnívá dlouhá čnělka, která je zakončená dvouramennou bliznou.
Na horní fotografii je rostlina s převahou samičích kvítků.
Peucedanum cervaria Smldník jelení
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Smldník jelení je vytrvalá bylina. Daří se mu na suchých loukách a pastvinách. Bývá na živinami bohatších bazických horninách. (V Praze 6 je obsah vápenatých látek v zemi způsoben lidskou činností, původní jsou tu chemicky kyselé proterozoické skály.) Bývá vysoký 100 až 150 cm. Na vrcholu lodyhy bývá mohutný okolík.
Květy smldníku jeleního navštěvuje mnoho hmyzu.
Na horní fotografii sedí na kvetoucím okolíku motýl perleťovec stříbropásek, samička.
Phacelia tanacetifolia Svazenka vratičolistá
od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Svazenka vratičolistá je jednoletá rostlina, pochází ze Severní Ameriky. U nás se občas pěstuje na zelené hnojení a jako včelařská rostlina.
Pyl svazenky má modrou barvu. U našich rostlin je modrá barva pylu málo častá, kdo svazenku nezná, pro toho je neobvyklé, když včely nosí do úlů modrý pyl.
Phragmites australis Rákos obecný
od Hanka
čeleď: Lipnicovité - Poaceae
Rákos obecný je naše nejstatnější tráva s neobyčejně dlouhými oddenky. Roste v místech, kde je dostatek vody a také dostatek živin v zemi.
Duté stonky rákosu slouží jako hnízdní komůrky pro mnoho druhů blanokřídlého hmyzu.
Mezi nejmladšími listy si vytvářejí hálky larvy zelenušek (Lipara lucens). Opuštěné pevné hálky následně využívají další blanokřídlé druhy, zejména stopčík rákosní (Pemphredon fabricii).
Na rákosu také žije letní generace mšice švestkové (Hyalopterus pruni). Stopčíci rodu Pempredon zásobují svůj plod ulovenými mšicemi.
Physocarpus opulifolius Tavola kalinolistá
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Tavola kalinolistá pochází z východu Severní Ameriky. V pražských parcích je to často vysazovaný keř, může vyrůst až 3 m vysoký. Má skromné nároky na stanoviště, dokáže se přizpůsobit různým podmínkám.
Květy skládají asi 5 cm široký okolík. Rozkvétá postupně od května do června. Na květech tavoly bývá mnoho včel, čmeláků a včel samotářek.
Picea abies (Picea excelsa) Smrk ztepilý
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Smrk ztepilý je přirozeně rozšířený v severní a střední Evropě. Na severu roste převážně v nížinách až k polární lesní hranici. U nás je nejhojnější v pohraničních horách, v jižní Evropě se vyskytuje na horských hřebenech.
Pro rychlý růst a dobré technické vlastnosti dřeva je to naše hlavní hospodářská dřevina.
Na horní fotografii je vzrostlý smrk na severním svahu v Divoké Šárce (21. 1. 2017).
Picea omorika Smrk omorika (smrk Pančičův)
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Smrk omorika nyní patří v pražským zahradách k často pěstovaným jehličnanům. Přirozeně se vyskytuje jen na několika menších lokalitách ve vápencových pohořích na hranicích mezi Bosnou a Srbskem. Navzdory svému jižnímu původu je dostatečně odolný k mrazu i ve Švédsku a Finsku. Je přizpůsobivý k různým půdním podmínkám. Je méně náročný na půdní i vzdušnou vlhkost.
Jehličí je na horní straně leskle tmavozelené, na rubu jsou 2 bělavé proužky průduchů.
Má velmi úzkou kuželovitou korunu.
Picea pungens Smrk pichlavý
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Smrk pichlavý patří v pražských zahradách k často pěstovaným jehličnanům.
Pochází ze Skalnatých hor v Severní Americe. Původní zbarvení jehlic je matně zelené, zahradníci ale upřednostňují pěstování kultivarů s nápadně stříbrnými jehlicemi. Nejlepší typy se rozmnožují roubováním.
Picris hieraciodes Hořčík jestřábníkovitý
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (Čekankovité - Cichoriaceae)
Hořčík jestřábníkovitý je dvouletá až krátce vytrvalá bylina. Je to v teplých oblastech poměrně hojný druh.
V současnosti se hodně šíří podél silnic a železnic i do takových lokalit, kde byl dřív téměř neznámou rostlinou.
Pinus cembra Borovice limba
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Strobus
sekce Quinquefoliae - pravé pětijehličné borovice
Borovice limba je vysokohorská dřevina. V přírodě je rozšířená v Alpách, ve Vysokých Tatrách a v Karpatech. Roste pomalu, nanejvýš vyrůstá do výšky 18 metrů, vyjímečně až 25 metrů. Pro svojí odolnost k mrazu a k houbovým chorobám je oblíbená jako okrasný strom a bývá vysazovaná i v nižších polohách.
Patří do skupiny borovic s pěti jehlicemi ve svazečku.
Pinus contorta Borovice pokroucená
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Pinus, sekce Trifoliae
Borovice pokroucená pochází z Severní Ameriky. Je to druh se dvěma jehlicemi ve svazečku.
Vyniká skromností, proto se občas vysazuje i v lesích v ČR. Je to nejvhodnější druh borovice pro výsadby na zdevastované půdy a rekultivované plochy, snáší i znečištěné ovzduší. Vzhledem se podobá naší borovici blatce, na rozdíl od ní má borovice pokroucená na šupinách šišek nápadné ostny.
Dalším rozdílem je schopnost borovice pokroucené, že na bujně rostoucích výhonech vytváří za jeden rok víc internodií (našim borovicím vyrůstá za rok vždy jen jedno internodium).
Pinus jeffreyi Borovice Jeffreyova
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Pinus, sekce Pseudostrobus
Borovice Jeffreyova má největší šišky ze všech těch druhů borovic, jaké jsou v pražských zahradách občas k vidění. (Borovice s ještě většími šiškami existují, např. rostou v Dendrologické zahradě v Průhonicích, ale jejich pěstování není běžně rozšířené.) Šišky borovice Jeffreyovy mohou být dlouhé až 20 cm a široké 11 cm.
Přirozeně roste v horách Kalifornie a okolí.
Pinus nigra Borovice černá
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Pinus, sekce Pinus
Borovice černá patří v Praze mezi nejčastěji pěstované jehličnany. U nás v ČR se pěstuje hlavně typ z vápencových oblastí z Rakouska, i když v poslední době jsou vidět v zahradách i jiné, málo obvyklé tvary borovice černé. Borovice černá je původní v rozsáhlé oblasti a vytváří řadu geograficky odlišných taxonů.
Poddruh borovice černá Salzmannova (Pinus nigra subsp. salzmannii) roste ve Španělsku i v Severní Africe.
Poddruh borovice černá korsická (Pinus nigra subsp. laricio) roste na nevápencových lokalitách v jižní Italii, na Korsice a v Sicílii.
Poddruh borovice černá Pallasova (Pinus nigra subsp. pallasiana) byl popsán z Krymu a roste taky na Kavkazu. V Turecku na jediném místě v přírodní rezervaci vytváří tento poddruh zvláštní varietu fastigiata s úzce kuželovitou korunou.
Pinus peuce Borovice rumelská
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Strobus
sekce Quinquefoliae - pravé pětijehličné borovice
Borovice rumelská patří do skupiny borovic s pěti jehlicemi ve svazečku. Přirozeně je rozšířená v pohořích v jižní Evropě. Vzhledem se podobá borovici vejmutovce, na rozdíl od ní je ale borovice rumelská velmi odolná vůči nemocem i vůči dalším nepříznivým vlivům jako je třeba znečištěné ovzduší. Proto je u nás vhodnou dřevinou pro vysazování do parků ve městech. Lidem poskytuje i kvalitní dřevo. V hospodářských lesích se ale nevysazuje, protože přirůstá dost pomalu.
Střední plodní šupiny v šiškách jsou široké až 20 mm. Proto jsou šišky borovice rumelské širší než podobné šišky borovice velmutovky, která má plodní šupiny široké jen 10 až 14 mm.
Pinus pinea Borovice pinie
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae, podrod Pinus, sekce Pinea
Borovice pinie je běžně pěstovaná v celé Středomořské oblasti. Tam je významná nejen jako okrasný strom, ale lidé také vyhledávají její velká jedlá semena.
U nás je zatím považovaná za málo zimovzdornou, spolu s oteplováním klimatu se ale může situace proměňovat. S pomocí selekce je také možné vybírat pro pěstování odolnější jedince.
Je to morfologicky výjimečný druh, v systému rodu stojí osamoceně, nemá žádné blízké příbuzné. Zajímavostí je také to, že ze semen vzrostlí jedinci mají v prvních letech vývoje juvenilní jehlice, které jsou odlišné od jehlic v pozdějším věku.
Pinus ponderosa Borovice těžká (žlutá)
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Pinus, sekce Pseudostrobus
Borovice těžká (žlutá) je přirozeně rozšířená v Severní Americe, od Mexika až do Kanady. Roste v nadmořských výškách až do 2100 metrů, hlavně v oblastech s malým množstvím dešťových srážek.
Je to druh značně variabilní, jehlice mohou být dlouhé 12 až 26 cm. Některé typy tedy mají nejdelší jehlice ze všech druhů borovic, jaké lze v české přírodě vidět.
Má poměrně veliké šišky, jsou víc než dvakrát delší a mohutnější než známé šišky borovice lesní.
Pinus strobus Borovice vejmutovka
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae podrod Strobus
sekce Quinquefoliae - pravé pětijehličné borovice
Borovice vejmutovka je v Čechách nejčastěji pěstovaný americký druh borovice. Začala se u nás vysazovat pro rychlý růst do lesních porostů už koncem 18. století.Dnes začíná být borovice vejmutovka v některých oblastech invazní druh, který vytlačuje původní českou vegetaci.
Na zeměkouli existuje velký počet druhů borovic s pěti jehlicemi ve svazečku. Pokud se nyní sejdou vedle sebe v parku různé druhy pětijehličnatých borovic, ačkoliv pocházejí ze vzdálených kontinentů, překvapivě se spolu dokáží křížit.
Pinus sylvestris (ve starší literatuře - Pinus silvestris) Borovice lesní
od Hanka
čeleď: Borovicovitě - Pinaceae podrod Pinus, sekce Pinus
Borovice lesní na horním obrázku má obrysy zvýrazněné zimní jinovatkou.
Je to náš domácí druh borovice - a je ze všech druhů borovic nejkrásnější. Ona tedy roste nejenom u nás, ale je to borovice s nejrozsáhlejším areálem na světě, odborníci tento druh rozčleňují na řadu geografických ras.
U nás se dělí na dva základní typy:
1. Náhorní ekotyp vyšších poloh, roste v horských a podhorských lesích.
2. Chlumní ekotyp nízkých poloh, přirozeně roste na skalních výchozech, na chudých půdách a snadno se samovolně rozšiřuje na lidmi devastované plochy.
Plantago media Jitrocel prostřední
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae
Jitrocel prostřední je vytrvalá bylina. Roste na půdách s vyšším obsahem živin. Bohaté porosty tvoří často v trávnících a sadech v obcích, snáší poměrně dobře sešlap a znečištění půdy. Listy má v přízemní růžici, listy mohou být přitisklé k zemi nebo vystoupavé. Kvete od června do září. Z přízemní listové růžice vyrůstají postupně pevné stvoly, které mají na vrcholu klas s mnoha drobnými kvítky, které mají nápadně dlouhé tyčinky s prašníky. Včely a čmeláci sbírají na jitrocelu prostředním zejména pyl.
Platycladus orientalis (Thuja orientalis) Zeravec východní (zerav východní)
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zeravec východní je druh, který pochází ze severní Číny. Hodně se pěstuje v jižní Evropě, u nás není úplně odolný mrazu - proto jsou v Čechách k vidění jen mladší, menší stromky zeravce východního, starší stromy v minulosti zlikvidovala některá mrazivá zima (nebo mají starší stromy nehezký tvar, snad v důsledku mrazových poškození). Vzhledem k oteplování klimatu se ale může stát jeho pěstování v městských parcích a zahradách perspektivní. Na rozdíl od většiny ostatních jehličnanů totiž snáší sucho i mělké půdy.
Důležitým rozlišovacím znakem jsou větévky uspořádáné ve svislé rovině.
Poaceae Rostliny lipnicovité
od Hanka
čeleď: Lipnicovité - Poaceae
Lipnicovité jsou velmi důležitá čeleď rostlin. Patří sem nejen všechno, co označujeme souhrnným názvem trávy, ale také pšenice, ječmen, žito, oves, kukuřice, rýže a další. Pro lidi to jsou základní potraviny.
Svým vývojem je na lipnicovitých rostlinách vázáno i mnoho druhů hmyzu. Hmyz ale nebývá závislý na jednom konkrétním druhu trávy, žije na širokém spektru druhů. Proto chci ukazovat fotografie hmyzu na trávách souhrnně bez rozlišování jednotlivých druhů trav.
Polypodium vulgare Osladič obecný
od Hanka
čeleď: Osladičovité - Polypodiaceae
Osladič obecný je vytrvalá kapradina, která má přezimující zelené listy. V Divoké Šárce je to hojný druh na vlhkých, severně orientovaných skalách. V zimě to bývá v Šárce jediná zelená rostlina, proto upoutává pozornost lidí. Osladič obecný tu roste na vlhkých, málo osvětlených místech.
Podobný druh je osladič přehlížený (Polypodium interjectum), který má menší nároky na vzdušnou vlhkost, a bývá s osladičem obecným často zaměňován, také se dokáže s osladičem obecným křížit.
Populus nigra Topol černý
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol černý je naše původní dřevina. Je to mohutný strom, může být až 40 m vysoký. Pokud má štěstí, může se dožít věku až 200 roků. Má nejkvalitnější dřevo ze všech druhů topolů, jaké u nás rostou. Je to dvoudomá dřevina.
Je ale čím dál tím vzácnější se setkat s geneticky čistým topolem černým, který není zkřížený s některým z topolů z jiných kontinentů. A také není snadné snadné rozlišení původního typu od složitě vzniklých samovolných semenáčů. Dá se to jen odhadovat.
Populus sp. Topoly a mšice
od Hanka
Topoly jsou živnými rostlinami mnoha druhů mšic. Velmi zajímavé jsou mšice dutilky (Pemphigus sp.), které vytvářejí na listech topolů hálky. Na světě i u nás existuje větší počet druhů dutilek, rozlišují se podle tvaru hálek a podle jejich umístění na listech.
Nejznámější je dutilka šroubovitá (Pemphigus spyrothecae), ta se vyvíjí pouze na topolu černém. Nejvíc jí chutná pyramidální kultivar topolu černého, zvaný topol vlašský (Populus nigra "Italica").
Populus tremula Topol osika
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol osika je strom středních rozměrů. Její kořeny sahají do vzdálenosti až 30 m od kmene, a tvoří hodně kořenových výmladků. Proto v přírodě vídáme většinou skupinku osik vedle sebe. Z našich domácích druhů topolů má nejkvalitnější dřevo.
Je to dřevina velmi světlomilná. K přirozenému uchycení potřebuje holou plochu. Proto bývá na opuštěných pastvinách, na náspech komunikací, na lesních okrajích.
Osikové listí a kůra velmi chutná zvěři, mladé stromky bývají okusem dost poškozované.
Populus x euroamericana (Populus nigra x Populus deltoides) Topol kanadský
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol kanadský je v současnosti v ČR nejčastěji pěstovaný typ topolu. Pěstuje se velké množství různých kultivarů, které vznikly zkřížením našeho domácího druhu topolu černého s jeho americkým příbuzným topolem bavlníkovým.
Tito kříženci rostou většinou rychleji než náš topol černý, mívají ale horší kvalitu dřeva. Topoly kanadské mají velmi rozdílnou dobu jarního rašení i podzimního opadu listů. Záleží na tom, zda rodičovský topol bavlníkový pocházel z populací z jižnějších nebo severnějších oblastí (vždy ze Severní Ameriky).
Portulaca oleraceae Šrucha zelná
od Hanka
čeleď: Šruchovité - Portulacaceae
Šrucha zelná je jednoletá bylina. Planý typ má poléhavé lodyhy, jen na konečcích jsou lodyhy vystoupavé. Často roste jako plevel na okrajích pěšin v zahradách, i na dalších místech, které jsou ovlivňované lidmi, např. mezi dlažebními kostkami. Daří se jí na suchých, lehčích a výživnějších půdách.
Jako zelenina se pěstuje kultivar šruchy zelné - šrucha setá. Ta má vzpřímený růst a je celkově mohutnější.
Potentilla arenaria (incana) Mochna písečná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mochna písečná je v časném jaru ozdobou mnoha pražských skal a stepních svahů. Je to vytrvalá bylina polštářovitého růstu.
Snadno se kříží s jinými druhy mochen. Hybridi první generace sice bývají většinou sterilní, ale částečně vznikají plodné rostliny a ty dávají vznikat novým hybridogenním druhům.
Nektar a pyl sbírá v jejích květech hodně druhů hmyzu. Pískorypka mochnová je svou existencí dokonce na ní závislá, zásobuje svoje larvičky obvykle jen pylem a nektarem z mochny písečné a z mochny jarní.
Potentilla argentea Mochna stříbrná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mochna stříbrná je v Praze velmi hojná vytrvalá bylina, zejména na suchých skalnatých svazích.
Jméno stříbrná dostala podle běloplstnaté spodní strany listů. Začíná kvést koncem května, jednotlivé kvítky pak nakvétají postupně až do srpna. Dokáže se křížit s několika dalšími druhy mochen. Hybridi bývají v první generaci téměř sterilní, ale ze vzácně vzniklých semen mohou následně vyrůstat plodné rostliny a vznikají nové hybridní druhy.
Potentilla recta Mochna přímá
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mochna přímá je vytrvalá bylina. Přirozeně roste na stepních svazích a na kamenitých a skalnatých stráních. Její květy vyhledávají zejména drobné druhy včel samotářek. Na horní fotografii je na květu sameček některého druhu ploskočelky rodu Lasioglossum.
V ČR se vyskytují 3 morfotypy druhu mochna přímá. Typ s nápadně světle žlutými okvětními lístky je k nám zavlečený a roste obvykle na takových stanovištích, které jsou lidmi nějak pozměněné.
Fotografovala jsem jí v červnu a v červenci 2021 v přírodní památce Baba v Praze 6. Mochna přímá je v PP Baba ozdobou kolem zdejších skal. Tady je rozšířená forma se zlatožlutými okvětními lístky.
Potentilla reptans Mochna plazivá
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mochna plazivá roste často podél cest nebo na okrajích polí a lesů.
Má poléhavé, až 1 m dlouhé lodyhy, které na některých uzlinách zakořeňují.
Květy rostou jednotlivě, a rozkvétají postupně od května do září. Pro včely medonosné je to důležitá rostlina hlavně ve druhé polovině roku, kdy bývá většinou v přírodě nedostatek kvetoucích rostlin.
Primula sp. Prvosenka
od Hanka
čeleď: Prvosenkovité - Primulaceae
Prvosenky v pražských zahradách jsou většinou vyrostlé ze semen okrasných zahradnických kultivarů. Často se podobají prvosence jarní (Primula veris) nebo prvosence vyšší (Primula elatior), obvykle jsou svými znaky tak nějak uprostřed těchto našich původních druhů.
Prvosenky mají dlouhou korunní trubku, k hluboko uloženému nektaru dosáhne jen hmyz s dlouhým sosákem.
Květy prvosenek často navštěvují čmeláčí matky druhu čmelák zahradní (Bombus hortorum), prvosenky kvetou právě v termínu, kdy se tyhle čmelačky probouzejí ze zimního spánku. Na květech prvosenek jsou také často vidět drobné samičky druhu pískorypka dvoubarvá (Andrena bicolor).
Primula vulgaris Prvosenka bezlodyžná
od Hanka
čeleď: Prvosenkovité - Primulaceae
Prvosenka bezlodyžná pochází jižní a západní Evropy. U nás je často pěstovaná, kolem zahrad snadno zplaňuje.
Květy mají trubkovitý kalich dlouhý až 15 mm, a květní koruna je ještě delší. Včely medonosné do hloubky těchto květů nedosáhnou, podobně si květů prvosenky bezlodyžné nevšímají ani některé druhy čmeláků. Pouze čmelák zahradní (Bombus hortorum), druh s nejdelším sosákem mezi našimi čmeláky, má květy prvosenky bezlodyžné jako oblíbenou rostlinu.
Prunella vulgaris Černohlávek obecný
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Černohlávek obecný je drobná vytrvalá bylina. Roste obvykle na vlhčích, humózních, hlinitých až hlinitojílovitých půdách s neutrální až slabě kyselou reakcí. Kvete od června až do podzimu. Na často sečených loukách dokáže vykvétat opakovaně. To hojně využívají čmeláci. Část květenství bývá nízko u země, kde je nepoškozují travní sekačky. Proto má černohlávek květní nektar a pyl pro hmyz i v termínech, kdy v okolí nekvete nic jiného.
Prunus armeniaca Meruňka obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Meruňka pochází z území Číny, kde je jiný průběh počasí, zejména je jiný přechod ze zimy do jara. V původní vlasti meruněk jsou v zimě obvykle silnější mrazy než v u nás v Čechách, ale jakmile se jednou zjara oteplí, pak už teplo trvá bez přerušení. V Čechách je zjara počasí proměnlivé, střídá se teplo s následujícími vpády chladna. A ty extrémy ve vývoji jarního počasí u nás meruňkám velmi škodí. Proto se v Čechách meruňky pěstují jen v nejteplejších oblastech.
Prunus avium (Cerasus avium) Třešeň (ptačí, obecná)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (mandloňovité - Amygdalaceae)
Třešně, pěstované i zplanělé, jsou typickým stromem Prahy a okolí. Jsou světlomilné, ve starých zanedbaných sadech ve stínu jiných stromů zasychají.
Třešně jsou dobře přizpůsobené proměnlivému českému počasí. Zjara nepospíchají s rozkvětem květů (jako třeba u nás nepůvodní mandloně, meruňky nebo některé slivoně), ale trochu čekají, až bude pravděpodobný příchod trvalejšího jarního počasí. Pro hmyz je v třešňových květech hodně nektaru. Včelstva blízko třešňových sadů dokážou nasbírat z třešňových květů tolik medu, že včelaři ho mohou hned zjara prodávat.
Prunus cerasifera Slivoň třešňová (myrobalán)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosacaceae (dříve Mandloňovité - Amygdalaceae)
Slivoň třešňová (myrobalán) zjara patří v mezi nejčasněji kvetoucí dřeviny. Je to velmi proměnlivý druh ve velikosti a zbarvení květů, plodů a listů. Květy mohou být bílé, růžové až červené. Často se používá jako podnož pro roubování jiných kultivarů rodu Prunus. Snadno zplaňuje. Má dlouhé postranní kořeny, ze kterých vyrůstají četné výmladky. Často roste jako velký keř, někdy je to i vysoký strom.
Prunus dulcis (Amygdalus communis) Mandloň obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Mandloň obecná je strom, který původně pochází z oblasti od Malé Asie po Afganistán. Odtud se její pěstování rozšířilo do Středozemí, a nakonec i do nejteplejších oblastí Čech.
V Praze je krásný mandloňový sad na svahu Petřína. Je zde vysazeno mnoho odlišných odrůd s různým tvarem květů a následně i s různou velikostí a kvalitou plodů. Mandloně pro dobrý růst potřebují takové počasí, kdy je konec zimy a předjaří bez velkých teplotních výkyvů. Dokážou totiž vykvétat zjara mimořádně brzy, jenže potom jejich květy často spálí mráz.
Prunus laurocerasus Bobkovišeň lékařská (vavřínovec lékařský)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Bobkovišeň lékařská je stálezelený keř. V českých zahradách to je často pěstovaná okrasná rostlina. V přírodě je původní v jihozápadní Asii a jihovýchodní Evropě, v několika dalších zemích s teplými zimami se stává dokonce invazním druhem.
Semena a listy jsou jedovaté !
Mírně jedovaté jsou asi i květy a květní nektar. Včely a čmeláci se květům bobkovišní většinou vyhýbají, jen občas je možné na květech uvidět nějakého hmyzího opylovatele.
Prunus mahaleb Mahalebka obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Mahalebka obecná je strom, může být vysoká až 15 metrů, na extrémně suchých stanovištích ale bývá nízká, jen jako keř. Dokáže totiž růst i na skalnatých výslunných svazích. Některé bývalé suché pastviny v okolí Prahy přerůstá až invazivně a vytváří tam souvislý porost.
Kvete koncem dubna. Její květy jsou pro hmyz atraktivní. Jenže koncem dubna a začátkem května je rozkvetlé prakticky všechno, a včely nestíhají létat na všechny květy. V minulosti se používala také jako podnož na roubování třešní. V současnosti ale zahradníci používají jiné vyšlechtěné podnože.
Prunus padus Střemcha obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha obecná je strom až 20 m vysoký. Je to u nás v ČR původní evropský druh.Vyžaduje dostatek vláhy a půdy bohaté na živiny.
V Praze je k vidění zejména kolem Rokytky.
Má velmi jedovatá semena (dužnina není jedovatá, je ale nechutná).
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus avium.
Prunus serotina Střemcha pozdní
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha pozdní pochází ze Severní Ameriky. Ve své domovině je to strom, který může vyrůst až 30 m vysoko, a má velmi kvalitní dřevo. U nás bývala vysazovaná jako parková dřevina. Nyní se ale odtud šíří do okolní přírody, a to místy dost invazivně. Na území Prahy je takto rozrostlá např. ve východní části Klánovického lesa. Zjara rozkvétá trochu později než naše domácí střemcha obecná. Důležitým rozlišovacím znakem střemchy pozdní jsou rezavé chloupky kolem hlavní žilky na spodní straně listu.
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus serotina.
Prunus spinosa Trnka obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Trnka obecná je hustě větvený keř s mnoha kolcovými trny. Je náročná na dostatek světla, proto dokáže růst jen na okrajích lesů, uvnitř porostů usychá. V teplých a suchých a kamenitých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších keřů. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale do okolí se šíří kořenovými výmladky. Často vytváří neproniknutelné houštiny. Na plochách pražských přírodních rezervací a přírodních památek je potřeba rozrůstání trnek omezovat.
Prunus tenella Mandloň nízká
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň nízká dorůstá do výšky jen kolem 0,3 m až 1 metr, jen vyjímečně víc. Do okolí se rozšiřuje velkým množstvím kořenových výmladků. V ČR je původní jen na jižní Moravě, v přírodě se vyskytuje v mnoha stepních oblastech v jihovýchodní Evropě a ve střední Asii, na Kavkazu a v západní Sibiři. Je to u nás často pěstovaný okrasný keř v zahradách. Hodí se na zpevňování suchých výslunných svahů, má ráda vyšší obsah vápníku v zemi.
Plody má hořké a jedovaté.
Včely sbírají ve květech nektar a žlutý pyl. V době kvetení bývá na mandloni nízké velmi mnoho včel, je to jejich velmi oblíbený keř. Pouze je škoda, že mandloň nízká kvete krátkou dobu, jenom asi týden.
Prunus triloba Mandloň trojlaločná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň trojlaločná se u nás pěstuje jako okrasný keř, oblíbený je kultivar s plnými květy. Plody nevytváří, nebo se vyskytnou jen velmi vzácně. Její pěstování v českých zahradách bylo velmi moderní ve 20. století, tenkrát nechyběla snad v žádné zahradě bohatších majitelů. V současnosti jí nahrazují další okrasné kultivary z rodu Prunus, nyní jsou pro výsadbu do parků víc vyhledávané velmi časně kvetoucí druhy a odrůdy.
Mandloň trojlaločná pochází z Číny. Rozkvétá v dubnu, její květy hojně vyhledávají včely a čmeláci.
Pseudolarix amabilis Pamodřín líbezný
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Pamodřín líbezný patří k nejkrásnějším jehličnanům v pražské Stromovce.
Z Evropy je známý z otisků z fosilních nálezů z období třetihor. Nyní je u nás považován za cizince, původem z východní Asie. V parcích se pěstuje vyjímečně. V pražské Stromovce ale několik exemplářů máme (dokonce tu úspěšně přežily povodeň).
Je to opadavý jehličnan, na podzim se krásně vybarvuje.
Má 2 typy jehličí.
Poznámka: V některých knihách se tento druh jmenuje pamodřín Kaemperův.
Pseudotsuga menziesii (taxifolia) var. glauca Douglaska tisolistá sivá
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá sivá (Pseudotsuga menziesii var. glauca) je v pražských parcích často pěstovaný jehličnan. Ta sice roste pomaleji než její příbuzná doglaska tisolistá pravá, ale je velmi otužilá. Pochází ze Skalnatých hor v Severní Americe, tam roste až do nadmořské výšky 3000 metrů.
Ve srovnání s příbuznou douglaskou tisolistou pravou má menší šišky, ty jsou dlouhé jen 4 až 6 cm. Na šiškách jsou nápadné krycí šupiny, které jsou u douglasky tisolisté sivé kolmo odstávající od plodní šupiny nebo až zpět zahnuté.
Pseudotsuga menziesii var. menziesii Douglaska tisolistá pravá
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá pravá pochází ze Severní Ameriky. Zaujímá tam veliký areál, s různými přírodními podmínkami. Podle původu osiva se velmi liší odolnost k mrazu. Dožívá se vysokého věku a ve své vlasti vyrůstá do rekordních výšek, běžně dosahuje výšky 70 metrů, vyjímeční jedinci až 100 metrů výšky.
V ČR byla poprvé vysazena v roce 1842 v Chudenicích, a tento strom je stále naživu. U Vlastiboře na Jablonecku roste douglaska vysoká 64 metrů, je to nejvyšší žijící strom v ČR.
Douglaska tisolistá pravá má výrazně větší šišky než její příbuzná douglaska tisolistá sivá. U douglasky tisolisté pravé mohou být šišky dlouhé až 10 cm a široké až 3 cm.
Pulmonaria officinalis Plicník lékařský
od RadimzBeskyd
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Plicník lékařský je vytrvalá bylina dorůstající do výšky 10-35 cm. Květy jsou růžovočervené, později fialové, a nakonec modré a kvetou od března do května. Listy má skvrnité a lidovým léčitelům připomínaly plicní tkáň, odtud pochází pravděpodobně jeho název. Roste v listnatých lesích, lesních okrajích, hájích, křovinách a na zahrádkách (aspoň u nás).
Plicník oblíbenou rostlinou pelonosek hluchavkových a čmeláků. Tedy těch druhů hmyzu, které mají dlouhý sosák.
Puschkinia scilloides Puškinie ladoňkovitá
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Puškinie ladoňkovitá je často pěstovaná na zahrádkách a snadno zplaňuje a rozrůstá se i do okolí. V Praze se jí daří především na okrajích lesních porostů, vykvétá ještě před olistěním stromů, koncem jara zatahuje. V době jejího rozkvětu se v české přírodě objevují první otužilé druhy včel samotářek a čmeláků.
Puškinie ladoňkovitá pochází z oblasti Blízkého východu. Ve své domovině roste na horských loukách a pastvinách. U nás se v zahradnických prodejnách začaly objevovat její cibulky až ve druhé polovině 20. století.
Pyracantha coccinea Hlohyně šarlatová
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Hlohyně šarlatová je trnitý keř. V parcích se pěstuje několik kultivarů. Některé kultivary vznikly zkřížením hlohyně šarlatové s čínskými druhy hlohyní (Pyracantha rogersiana a Pyracantha crenatoserrata).
Kvete na konci května a v červnu. V této době už je většina stromů a keřů z čeledi růžovitých odkvetlá, a proto na hlohyni létá mnoho druhů hmyzích opylovatelů.
Je okrasná zejména díky svým nápadně barevným plodům. Ty jsou ale často napadané strupovitostí (Spilocaea pyracanthae). Kultivary se žlutými plody jsou vůči této strupovitosti odolnější. (Obrázek nahoře)
Pyrethrum corymbosum Řimbaba chocholičnatá
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Řimbaba chocholičnatá je krásná, vytrvalá bylina. Na území Prahy 6 se s ní lze setkat na stráních na více místech, ale jen tam, kam veřejnost obvykle nevidí. Jinak jí jako krásnou bylinu lidi poškozují.
Roste na křovinatých stráních, i na skalách na vysýchavých půdách. Vyžaduje ale dostatek živin v zemi. Skály v Praze 6 a okolní zem jsou obvykle na živiny chudé, ale řimbaba chocholičnatá tu pravidelně roste v sousedství takových keřů, ve kterých rády odpočívají bachyně se svým pruhovaným potomstvem (divočáci tak místo dobře pohnojí).
Pyrus communis Hrušeň obecná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Hrušeň obecná je běžně pěstovaná v zahradách. Hrušně pěstované i zplanělé patří k obrazu české krajiny. Bývají podél polních cest, na mezích, v zahradách a kolem nich.
Některé hrušně jsou krásné veliké stromy, prý se mohou dožít až 200 roků věku.
Původ hrušní není přesně známý. Hlavní vývojová etapa se pravděpodobně udála v jihozápadní Asii, v důsledku křížení jiných druhů hrušní a také pupenovými mutacemi, které lidi rozšiřovali roubováním na plané podnože.