Rostliny Seznam
Habr obecný Carpinus betulus
od Hanka
čeleď: Lískovité - Corylaceae (dříve habrovité - Carpinaceae)
Habr obecný patří v lesích na území k nejčastějším dřevinám. V minulosti se pěstoval zejména na palivové dříví, jeho dřevo je hodně výhřevné. Lidi využívali jeho vynikající pařezovou výmladnost a sklízeli jeho kmínky v krátkém obmýtí. Dodnes se v Praze většinou setkáváme s habry, které mají několik kmenů, co vyrůstají ze starého pařezu.
Při tom jen málo lidí si dokáže vzpomenout, jak habr kvete.
Hadinec obecný Echium vulgare
od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Hadinec obecný je dvouletá bylina. Je značně odolná suchu, i dalším nepříznivým podmínkám. Daří se jí např. i kolem železničních kolejí, kde se aplikuje mnoho herbicidů. Květy vyrůstají ve vijanech z úžlabí listů. Poupata jsou růžová, ale barva květní koruny se časem mění na modrou. Květy hadince vytvářejí hodně sladkého nektaru a navštěvuje je mnoho hmyzu. V květech se tvoří nektar i v obdobích sucha.
Samotářské včely zednice hadincová (Hoplitis adunca) a zednice menší (Hoplitis anthocopoides) se dokonce na hadince specializují a sbírají nektar a pyl pro svoje larvičky jen z květů hadinců. Zednice hadincová a zednice menší jsou navzájem velmi podobné druhy, na fotografiích z přírody je nelze rozlišit.
Heřmánek pravý Matricaria chamomilla
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Heřmánek pravý je jednoletá nebo ozimá bylina. Je to velmi dlouho známá a často používaná léčivá bylina. Pro farmaceutické účely se pěstuje na polích, kolem míst dřívějšího pěstování přetrvává mnoho dalších roků. Roste v přírodě i jako planá rostlina, zejména na nevápnitých a písčitých půdách. Kvete od května do září.
Heřmánkovec nevonný (přímořský) Tripleurospermum inodorum
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Heřmánkovec nevonný je jednoletá, obvykle ozimá bylina. Kvete od června do pozdního podzimu. Roste pouze na stanovištích, která jsou pozměněná lidskou činností. Je to častý polní plevel.
Na horním obrázku sbírá pyl na heřmánkovci včela medonosná. Včely si na cestu ze svého úlu berou trochu medu, a potom sbíraný pyl slepují medem. Proto je barva pylových rousek trochu jiná než pyl na rostlině.
Hlaváč žlutavý (bledožlutý) Scabiosa ochroleuca
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae (dříve štětkovité - Dipsaceae)
Hlaváč žlutavý v ČR roste v teplejších územích, na suchých trávnících a výslunných skalnatých svazích.
Je to vytrvalá bylina, z jednoho kořene obvykle vyrůstá víc květních lodyh. Kvete ve druhé polovině léta a na podzim. Je závislá na opylení hmyzem.
Hlaváček jarní Adonis vernalis
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Hlaváček jarní býval před sto roky hojný druh na mnoha pastvinách. Rostl na výslunných stepních stráních. Nyní je jeho výskyt velmi vzácný a ze svých tradičních lokalit stále ustupuje. Dokud se plochy s výskytem hlaváčků jarních udržovaly pouze pastvou ovcí a koz, tak se hlaváčkům dařilo. Hlaváček je totiž jedovatý, zvířata se mu na pastvě vyhýbala. Ale při pohybu zvířat na pastvině se často stalo, že dozrávající semena kopýtko zašláplo do země a semena mohla snadno vyrašit a dát vznik dalším rostlinám hlaváčků na lokalitě. Hlaváček jarní je vytrvalá bylina, ale po údržbě ploch motorovou sekačkou hlaváčky mizí. Po posečení lodyh se totiž hlaváčky obnovují velmi těžko. Stačí jedno chybné posečení, a hlaváčky to velmi oslabí. Po druhém posečení už hlaváčky uhynou definitivně a neobnoví se.
Hloh Crataegus sp.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Hlohy jsou v české zemědělské krajině nejčastější keře.
V ČR jsou původní 3 základní druhy hlohů:
Hloh obecný - Crataegus laevigata
Hloh jednosemenný - Crataegus monogyna (jednoblizný)
Hloh křivokališný (podhorský) - Crataegus praemonticola
Vzácně se vyskytuje ještě základní druh hloh Lindmanův - Crataegus Lindmanii.
Hlohyně šarlatová Pyracantha coccinea
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Hlohyně šarlatová je trnitý keř. V parcích se pěstuje několik kultivarů. Některé kultivary vznikly zkřížením hlohyně šarlatové s čínskými druhy hlohyní (Pyracantha rogersiana a Pyracantha crenatoserrata).
Kvete na konci května a v červnu. V této době už je většina stromů a keřů z čeledi růžovitých odkvetlá, a proto na hlohyni létá mnoho druhů hmyzích opylovatelů.
Je okrasná zejména díky svým nápadně barevným plodům. Ty jsou ale často napadané strupovitostí (Spilocaea pyracanthae). Kultivary se žlutými plody jsou vůči této strupovitosti odolnější. (Obrázek nahoře)
Hlošina okoličnatá Elaeagnus umbellata
od Hanka
čeleď: Hlošinovité - Elaeagnaceae
Hlošina okoličnatá keř, může vyrůst až do výšky 4 metry. Pochází z východní Asie.
V posledních letech se objevuje vysazovaný v pražských parcích. Je to vhodný druh do městských výsadeb, je velmi nenáročný v požadavcích na úrodnost půdy, roste i poměrně rychle. Velkou výhodou je i to, že bobule nejsou jedovaté, naopak jsou doporučované jako droboučké ovoce. Proto se hodí na vysazování na zahradách u mateřských školek.
Hlošina úzkolistá Elaeagnus angustifolia
od Hanka
čeleď: Hlošinovité - Elaeagnaceae
Hlošina úzkolistá je původní v rozsáhlé oblasti od východního Středomoří až po Čínu. U nás bývá pěstovaná jako strom, který může být až 10 m vysoký, někdy jen jako keř. Často ji mohou podrůstat kořenové výmladky, a následkem toho potom vytvoří neprostupnou houštinu. Protože se jedná o druh, který je v ČR nepůvodní a je schopen se nepříjemně rozrůstat, tak se u nás nehodí pro vysazování v přírodě. Je to ale vhodný keř do středních dělících pásů na dálnicích, protože umí růst i na zasolených půdách. Na kořenech má symbiotické bakterie, které přeměňují vzdušný dusík na sloučeniny vhodné pro výživu stromu.
Hluchavka bílá Lamium album
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Hluchavka bílá je dobrá včelařská rostlina. Kvete od jara, a pak opakovaně až do podzimu, kdy jsou jakékoliv květy obvykle vzácné. Hodně jí vyhledávají čmeláci, zejména druhy, jejichž hnízdečka mají dlouhý vývoj až do konce léta nebo začátku podzimu.
V bílých květech jsou nápadné černé prašníky, pyl je ale světle žlutý.
Hluchavka nachová Lamium purpureum
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Hluchavka nachová je většinou jednoletá ozimá bylina (někdy dvouletá). Začíná kvést už během podzimu. Je nápadná zejména na konci zimy, protože dokáže kvést i během mírných zim. V předjaří a v časném jaru je to pro hmyz důležitá nektarodárná a pylodárná rostlina.
Hluchavku nachovou navštěvuje větší počet druhů hmyzu, milují ji čmeláci.
Hluchavka objímavá Lamium amplexicaule
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Hluchavka objímavá je drobná jednoletá rostlina. Její zvláštností jsou neobvykle dlouhé květní trubky. Do takových květů asi žádný hmyz sosáčkem nedosáhne. Ale hluchavce objímavé to nevadí, stačí jí opylení vlastním pylem. Často dojde k opylení už během růstu poupěte, a tahle hluchavka pak ani nevykvete.
Hluchavka skvrnitá Lamium maculatum
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Hluchavka skvrnitá je vytrvalá trsnatá bylina. Často roste v křovinách a ve světlých, listnatých lesích, tam zejména kolem cest. Její porosty charakterizují půdu s dobrou úrodností.
Je milovanou rostlinou pelonosek a čmeláků, hlavně druhu čmelák zahradní.
Hortenzie latnatá Hydrangea paniculata
od Hanka
čeleď: Hortenziovité - Hydrangeaceae
Hortenzie latnatá pochází z dálného východu. V poslední době je u nás v parcích často vysazovaná. Zahradníci ji mají rádi pro její nenáročnost. Většinou roste jako keř vysoký metr nebo dva, může ale dorůst až do výšky 5 metrů. Nejčastěji se pěstuje typ s bílou barvou květů, existují ale i vyšlechtěné kultivary s jinými barvami.
Kvete od července do září. Včely medonosné a čmeláci hortenzii latnatou vyhledávají, sbírají v jejích květech mnoho nektaru a pylu. Právě koncem léta bývá všude v krajině nedostatek květů, proto pěstování hortenzie latnaté včelám a čmelákům hodně pomáhá.
Květy jsou sestavené v dlouhých kuželovitých latách.
Hořčice setá (bílá) Leucosinapis alba
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Hořčice setá (bělohořčice) se pěstuje na polích pro sklizeň semen i na zelené hnojení.
A je to významná včelařská rostlina. Kvete od června (některé rannější odrůdy mohou kvést i dřív). V této době už je příznivé počasí, včely neomezuje chladno, jako bývá v dubnu při kvetení řepky. Včelám prospívá i to, že při pěstování hořčice se používá mnohem méně pesticidů než je zvykem u jiných polních plodin.
Včelí med, získaný z nektaru z květů řepky, má světlou barvu, a brzy po vytáčení krystalizuje, stane se bílým jako sádlo. To není závada, naopak rychlá krystalizace tohoto medu ukazuje na dobrou kvalitu s nízkým procentem vody v medu.
Hořčík jestřábníkovitý Picris hieraciodes
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (Čekankovité - Cichoriaceae)
Hořčík jestřábníkovitý je dvouletá až krátce vytrvalá bylina. Je to v teplých oblastech poměrně hojný druh.
V současnosti se hodně šíří podél silnic a železnic i do takových lokalit, kde byl dřív téměř neznámou rostlinou.
Hrachor hlíznatý Lathyrus tuberosus
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Hrachor hlíznatý je planá vytrvalá bylina. Kvete od května do srpna. V Praze bývá občas k vidění v málo udržovaných trávnících. Lodyhy má popínavé nebo poléhavé, dlouhé zhruba 50 až 100 cm.Jeho květy bývají hojně navštěvované samotářskými včelami z čeledi čalounicovitých, a také na ně létají čmeláci.
Hrachor jarní (lecha) Lathyrus vernus
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Hrachor jarní kvete brzy zjara, zejména v listnatých lesích. Dává přednost půdám s dostatkem humusu. Je to hojný druh na plochách, kde trvale po mnoho staletí byl vždy jen les. Pražské lesy jsou ale často vysázené v posledních desetiletích na místech bývalých pastvin nebo drobných políček, tam se semena hrachoru jarního neměla odkud dostat, proto je na území Prahy vzácný.
Charakteristickým rysem tohoto druhu hrachoru jsou listy bez úponků.
Včely medonosné si ho asi nevšímají. Je ale oblíbenou rostlinou čmeláka rolního a pelonosky hluchavkové.
Hrachor luční Lathyrus pratensis
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Hrachor luční je vytrvalá pnoucí bylina. Často roste na vlhkých loukách. Býložravcům poskytuje velmi kvalitní píci, proto se někdy i uměle přisévá.
Květy hrachoru lučního mají v oblibě čmeláci, hlavně čmelák rolní (Bombus pascuorum).
Hrachor širokolistý Lathyrus latifolius
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Hrachor širokolistý je vytrvalá pnoucí bylina. V Praze je to často pěstovaná okrasná trvalka, která je odolná vůči suchu. Má nápadně velké květy. Kolem míst pěstování se dokáže samovolně šířit do okolí. Původní je v ČR v Panonském termofytiku. Tam roste na okrajích lesních lemů, kolem sadů nebo vinic, apod.
Na jeho květech bývá mnoho samotářských včel, zejména je vyhledávají včely z čeledi čalounicovitých (Megachilidae).
Hrušeň obecná Pyrus communis
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Hrušeň obecná je běžně pěstovaná v zahradách. Hrušně pěstované i zplanělé patří k obrazu české krajiny. Bývají podél polních cest, na mezích, v zahradách a kolem nich.
Některé hrušně jsou krásné veliké stromy, prý se mohou dožít až 200 roků věku.
Původ hrušní není přesně známý. Hlavní vývojová etapa se pravděpodobně udála v jihozápadní Asii, v důsledku křížení jiných druhů hrušní a také pupenovými mutacemi, které lidi rozšiřovali roubováním na plané podnože.
Hulevník Loeselův Sisymbrium loeselii
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Hulevník Loeselův je jednoletá, obvykle ozimá plodina, plevelný druh. V Praze roste často podél komunikací.
Obvykle dorůstá do výšky kolem jednoho metru, ale na výživných půdách může vyrůst až 230 cm vysoký, proto jako plevel na polích vysoko přerůstá pěstované plodiny.
Hvězdnice zlatovlásek Aster linosyris
od Hanka
čeleď: Hvědnicovité - Asteraceae
Hvězdnice zlatovlásek rozkvétá na suchých jižních stráních kolem vltavských skal až na začátku září. Je zvláštní, že ačkoliv je velmi sucho, hvězdnice zlatovlásek má pořád v květech dostatek nektaru pro hmyz. Zejména motýli její květy vyhledávají.
Je to vytrvalá bylina, většinou s větveným oddenkem.
Hvozdík kartouzek Dianthus carthusianorum
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Hvozdík kartouzek je v Praze na skalách nad Vltavou nebo nad Šáreckým potokem hojná rostlina. Má ráda výslunné svahy.
Je to vytrvalá, trsnatá bylina. Květy rozkvétají na lodyze postupně od června do září, často kvete i později v říjnu. Upoutává pozornost lidí svojí nápadně jasnou barvou.
Nektar je ve květech uložen skutečně hluboko, blanokřídlý hmyz k tak uloženému nektaru obvykle nedosáhne a květy hvozdíků nenavštěvuje. Velmi dlouhý sosák mají motýli, ti se na květech hvozdíků občas živí.
Na horní fotografii je na lodyze současně uzrálý plod se semeny a květy. Foto 5. 9. 2017 v Přírodní památce Baba.
Hvozdík kropenatý Dianthus deltoides
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Hvozdík kropenatý je vytrvalá, volně trsnatá bylina. Má rád suchá travnatá místa. Roste na chudých a kyselých půdách. Je to druh vápnobojný. Je hojnější ve středních polohách.
Foto 1. 7. 2018 ve svahu Kotlářky v Praze 6 - je tu pravděpodobně vysetý, dřív jsem tenhle druh neviděla ani tady ani jinde v okolí. Roste tu ve směsi s hvozdíkem kartouzkem, ten je ale nápadně vyšší.