Rostliny Seznam
Jabloň Malus sp.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jabloň patří k nejčastěji pěstovaným druhům stromů. V zahradách jsou hlavně vyšlechtěné kulturní odrůdy kvůli kvalitnímu ovoci, v pražských parcích je k vidění mnoho okrasných typů jabloní. Většina jabloní je cizosprašná, potřebují opylení hmyzem. Včely medonosné létají na kvetoucí jabloně často a rády. Potíž nastává při suchém a horkém počasí, to potom nektar v jabloňových květech zasychá, a hmyz ztrácí o jabloně zájem. Naopak při chladném a deštivém počasí hmyz nelétá, a pak může být opylení také nedostatečné.
Jahodník zahradní Fragaria sp.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Jahodník zahradní je často pěstovaná rostlina. Aby nám vyrostly pěkné veliké jahody, potřebují být opylené. Přitom včelám medonosným se na kvetoucí jahodníky zrovna moc nechce, pokud jim v okolí kvetou jiné, včelařsky lepší rostliny. A teď toho všude kvete spousta, jírovce, dřišťály, jabloně, hlohy. . . . Včely medonosné nestíhají, a kvetení jahodníků je teď nezajímá.
Pískorypka páskovaná (Andrena gravida) má jahodníky jako svou nejlepší pochoutku.
Jalovec čínský Juniperus chinensis
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Jalovec čínský (Juniperus chinensis) může růst jako strom nebo keř. V zahradách se pěstuje velké množství jeho okrasných forem. Mnoho kultivarů vzniká křížením s druhem jalovec klášterský - chvojka (Juniperus sabina), takové rostliny se prodávají pod jménem Juniperus Pfitzeriana nebo jako jalovec prostřední - Juniperus x media.
Důležité je vědět, že právě na těchto jalovcích přezimuje choroba REZ HRUŠŇOVÁ (Gymnosporangium sabinae).
Tato rez napadá jalovec čínský, jalovec klášterský (chvojku) a jejich křížence a z nich vytvořené kultivary.
Jalovec obecný Juniperus communis
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Jalovec obecný je výrazně světlomilná dřevina. Náš domácí druh, umí se přizpůsobit různému geologickému podloží, snese vysýchavé půdy právě tak dobře jako nadbytek mokra, nevadí mu ani kruté zimy ani horká léta.
V pražských zahradách je to často pěstovaná okrasná dřevina. JALOVEC OBECNÝ JE ODOLNÝ VŮČI CHOROBÁM.
Přirozeně roste na krajích Prahy obvykle na skalách a na svazích s mělkou půdou, kde nemá konkurenci jiných dřevin.
Jasan pensylvánský Fraxinus pennsylvanica
od Hanka
čeleď: Olivovníkovité - Oleaceae
Jasan pensylvánský pochází z východní části Severní Ameriky. V ČR je často vysazován v parcích, někdy i v lesních porostech. Je to v parcích okrasný druh, protože na podzim mají jeho listy krásně žluté zbarvení. Vůči suchu a mrazu je ale málo odolný.
Je to dvoudomá dřevina.
Rozlišování jednotlivých druhů jasanů a jejich kultivarů je nesnadné. Ke správnému určení druhu je potřeba si prohlížet letorosty a pupeny. Jasan pensylvánský má letorosty pýřité i v dospělosti a pupeny hnědorezavé.
Jasan zimnář (jasan manový) Fraxinus ornus
od Hanka
čeleď: Olivivníkovité - Oleaceae
Jasan zimnář je menší strom, bývá vysoký 6 až 15 metrů. V Evropě rozšířený v jižnějších oblastech. V Praze se s ním lze občas setkat v parkových výsadbách. Zahradnické prodejny nabízejí pro okrasné účely zejména málo vzrůstné kultivary. Daří se mu na půdách, které jsou bohaté na vápník.
Na rozdíl od jiných druhů jasanů tvoří nápadné bílé květy, které vyrůstají na větvích v koncových latách. Jednotlivé kvítky mají kalich a korunu ze čtyř bílých korunních lístků. Květy opyluje hmyz. V době kvetení bývá pod jasanem zimnářem slyšet shora od větví bzukot včel medonosných.
Jasan ztepilý Fraxinus excelsior
od Hanka
čeleď: Olivovníkovité - Oleaceae
Jasan ztepilý je náš původní český druh. Může vyrůst až 40 m vysoko a mít průměr kmene široký víc než 1,5 m. Může se dožít věku až 250 roků.
Odborníci rozlišují 3 ekotypy jasanu - lužní, horský, a vápencový. Jednotlivé ekotypy se podstatně liší v nárocích na vláhu. Vápencový jasan je přizpůsobený růst v suchých podmínkách, lužní a horský jasan potřebují dostatek vláhy. Podle jiných názorů odborníků se kterýkoliv typ jasanu ztepilého schopen se přizpůsobit jakýmkoliv podmínkám. Má velmi kvalitní dřevo.
Opylování jasanů ztepilých zajišťuje vítr.
Na horní fotografii je větvička jasanu, fotografovaná při západu slunce.
Jasmín nahokvětý (zimní) Jasminum nudiflorum
od Hanka
čeleď: Olivovníkovité - Oleaceae
Jasmín nahokvětý (zimní) pochází z Tibetu. V současnosti začíná být v Čechách často pěstovaný. Kvete totiž hned po skončení zimy, případně během zimy.
V přírodě je to nízký poléhavý keřík, který se samovolně velmi rozrůstá doširoka, protože jeho větvičky snadno zakořeňují.
V jižní Evropě také zplaňuje a šíří se kolem zahrad i do okolní přírody.
Jaterník podléška Hepatica nobilis
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Jaterník podléška roste ve světlých lesích. Kolem Prahy je to častá rostlina na zásaditém, vápnitém (nebo aspoň neutrálním) podkladu. Na území Prahy 6 je vzácnější, protože tu převažují jako podklad mírně kyselé starohorní břidlice, ve kterých je jen vyjímečně žíla vápnitějších hornin.
Včely medonosné i další větší druhy hmyzu podléšku nevyhledávají. Zdá se, že její květy tvoří tak málo nektaru, že není pro větší jedince hmyzu atraktivní.
Javor babyka Acer campestre
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor babyka je významná včelařská dřevina. Její kvítky jsou drobné, nenápadné, ale mají hodně sladkého nektaru. Rozkvétají postupně, jsou tedy zdrojem potravy pro hmyz několik týdnů. Je to původní evropský druh.
Javor babyka je ze všech našich javorů nejpřizpůsobivější různým podmínkám. Dokáže růst i ve stínu pod jinými stromy. Některé typy rostou na stepních plochách s nedostatkem vláhy, jiné jsou spokojené v lužním lese s vysokou hladinou spodní vody.
Javor cukrový Acer saccharum
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor cukrový pochází z východu Severní Ameriky. Tvar jeho listu známe z kanadské vlajky. Zejména v minulosti tam lidi získávali z jeho mízy javorový cukr.
U nás se pěstuje jen vyjímečně ve větších dendrologických sbírkách. Naše původní české druhy javorů jsou po všech stránkách lepší, není důvod pěstovat ve větší míře cizokrajné druhy javorů. Ale je to dobře, že máme i v Čechách možnost se podívat, jak tenhle strom vypadá, a nemusíme kvůli tomu cestovat do Ameriky.
Javor červený Acer rubrum
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor červený je jedním z nejběžnějších druhů stromů ve východní části Severní Ameriky. Roste hlavně podél potoků a řek, ale některé typy jsou přizpůsobené i k růstu v suchých podmínkách.
V posledních letech se začíná pěstovat jako moderní okrasná dřevina i v českých parcích. U nás jsou pěstované zejména kultivary s nápadnou barvou listů na podzim, ta je podle typu kultivaru obvykle různě červená, ale může být i žlutá. Je potřeba dbát na to, abychom u nás vysazovali typ vhodný do zdejších podmínek.
LISTY A PLODY JSOU VELMI TOXICKÉ PRO KONĚ !
Kvete už v březnu, obvykle má samčí a samičí květy na odlišných stromech. Zejména samičí květy tvoří mnoho sladkého nektaru pro hmyz.
Javor horský - klen Acer pseudoplatanus
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor horský (klen) je strom, který dokáže dorůst do velkých rozměrů, občas může být nejmohutnějším stromem ČR. (Být nejvyšším stromem znamená největší ohrožení při bouřkách, proto je těžké určovat nejvyšší stromy, často se to mění. I při zahradnické údržbě a ošetřování stromu se koruny významných stromů obvykle snižují.) Je to významná včelařská dřevina.
Může dosáhnout výšky 35 až 40 m, má košatou korunu. Dožívá se asi 400 roků.
Dřevo javoru horského se používá při výrobě hudebních nástrojů.
V Praze je hojný např. kolem Šáreckého potoka.
Javor jasanolistý (javorovec jasanolistý) Acer negundo ( Negundo aceroides)
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor jasanolistý je rychle rostoucí, ale krátkověký strom. Pochází ze Severní Ameriky.
V české přírodě je to nebezpečná invazní dřevina. Přesto naše zahradnické firmy stále propagují jeho vysazování i do přírody. Je potřeba naučit lidi, aby tento druh přestali vysazovat a naopak ho podle možností likvidovali. Šíří se zejména podél vodních toků.
Javor mléč Acer platanoides
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor mléč je středně velký strom, může se dožít až 200 roků. Charakteristické jsou pro něj vstřícné listy na dlouhých řapících. Řapík po utržení mléčí, v jeho mléčné šťávě se vyskytuje kaučuk.
Má rád živné půdy, bohaté na obsah dusíku. V Praze často roste v severně orientovaných roklích, dobře se mu daří i v podrostu jiných dřevin. Zejména tam, kde byly v minulosti vysazené akáty, se takové plochy samovolně proměňují na javořiny, pokud je lokalita trochu vlhká. Původní evropský druh.
Javor stříbrný Acer saccharinum
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor stříbrný je strom, který pochází z východní části Severní Ameriky. Roste tam hlavně v náplavech podle potoků a řek. V mládí roste velmi rychle, ale jeho dřevo je málo kvalitní. Je to častá a nádherná dřevina pražských parků, bohužel jeho mohutné větve bývají křehké a vítr je často rozláme.
Květy jsou velmi drobné, ale nápadně červené už koncem února. Květy bývají jednopohlavné, mohou být i tzv. mnohomanželné, často je vidět celý strom s květy pouze jednoho pohlaví.
Javor tatarský Acer tataricum
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve javorovité - Aceraceae)
Javor tatarský se pěstuje v pražských parcích jako keř nebo malý strom. Dorůstá do výšky 5 až 8 metrů, vyjímečně až 10 m. Je to velmi dobrý druh pro parkové výsaby. Umí se přizpůsobit i suchu a různé úživnosti půd. Je dřevinou kontinentálního klimatu, netrpí mrazem ani letními přísušky. Původní je v jižní a východní Evropě. Květy javoru tatarského navštěvuje mnoho včel medonosných a dalších druhů hmyzu.
Jedle bělokorá Abies alba
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle bělokorá je naše původní evropská jehličnatá dřevina. V dřívějších stoletích u nás patřila k nejčastějším lesním druhům. Jedlové dřevo je dobře trvanlivé pod vodou, kdysi z něj lidé např. dělali potrubí pro vypouštění rybníků. Dřevo mělo časté využití jako stavební.
Ve 20. století ale došlo ke značnému odumírání jedlí. Způsobovalo to znečištěné ovzduší a další nepříznivé vlivy, mezi nimi také jiné způsoby hospodaření v lesích.
V lesích Prahy 6 je jedle bělokorá na vhodných místech opět často vysazovaná. Je možno jí vidět v oboře Hvězda a v Divoké Šárce, ale pouze mladé stromy.
Jedle obrovská Abies grandis
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle obrovská pochází ze západní části Severní Ameriky. V pražských zahradách a parcích je to poměrně často pěstovaná jehličnatá dřevina. Trochu se podobá naší domácí jedli bělokoré. Jedle obrovská je ale ve srovnání s jedlí bělokorou odolnější vůči suchému vzduchu, lépe tedy prospívá v městském prostředí.
Jedle ojíněná (stejnobarvá) Abies concolor
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle ojíněná, v zahradnické mluvě nazývaná konkorolka, je v pražských zahradách a parcích nejčastěji pěstovaná jedle. Ve srovnání s jinými druhy jedlí má totiž menší nároky na vzdušnou a půdní vlhkost.
Pochází z jižní části Skalnatých hor v Severní Americe.
Jehlice jsou dlouhé 4 až 8 cm, tedy nejdelší ze všech u nás pěstovaných jedlí. Bývají srpovitě prohnuté a nejsou uspořádány dvouřadě.
Zbarvení jehlic je matně šedozelené. zahradníci ale vypěstovali i kultivary s tzv. stříbrným jehličím.
Jedlovec kanadský Tsuga canadensis
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedlovec kanadský je původní ve velké oblasti východní části Severní Ameriky. Vyskytuje se tam hlavně ve stinných roklích a na severních svazích. Je velmi odolný k mrazu a má malé nároky na světlo, ale je náročný na dostatek vody, protože zakořeňuje jen mělce. U nás se s ním lze setkávat v mnoha pražských parcích. Má poměrně drobné šišky, jsou dlouhé jen 15 až 22 mm.
Jedním z rozlišovacích znaků od jiných, u nás pěstovaných druhů jedlovců je, že plodní šupiny v šišce se ani za sucha nikdy neotevřou víc než že odstávají pod úhlem 45°.
Jehlice trnitá Onosis spinosa
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jehlice trnitá je vytrvalá bylina. V Praze a okolí se vyskytuje roztroušeně, zejména na křovinatých stráních a bývalých pastvinách, ale jen na hlubších půdách.
Upoutává pozornost svými krásnými květy, ale je nepříjemná kvůli tuhým trnům.
Na květech jsou často vidět čmeláci, zejména čmelák rolní. Ostatní včely dávají přednost květům jiných druhů rostlin.
Jerlín japonský Sophora japonica
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jerlín japonský je v pražských parcích často pěstovaný strom. Je vynikající tím, že na rozdíl od našich domácích druhů dřevin snáší solení silnic. Proto se dobře hodí na frekventovaná místa, třeba blízko tramvajových zastávek.
Pochází z dálného východu Asie. Je to teplomilný druh, zvyklý na dlouhou vegetační dobu. Proto v Praze semena jerlínů nedozrávají, samovolně se tedy nerozšiřuje.
Jeřáb břek Sorbus torminalis
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb břek je středně velký strom, může být až 25 m vysoký. Dokáže růst na místech, kde zem během léta hodně vysychá. Je to perspektivní dřevina do větrolamů a biokoridorů. Má pevné dřevo, které dřív bylo velmi ceněné v kolářství a v řezbářství. V současnosti se také uvažuje o jeho výsadbách do lesních porostů. Hodí se k zalesňování suchých a výslunných strání.
V lesích Prahy je jeřáb břek častá vtroušená dřevina, ale uniká pozornosti, protože má listy a květy pouze vysoko, jen na plném slunci. Teprve když v říjnu začne listí opadávat, tak si všimneme jeho podzimně barevných listů na zemi.
Jeřáb muk Sorbus aria
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb muk je statný keř nebo strom, může být vysoký až 12 m. Snáší mělké a vysýchavé půdy, pokud jsou dobře zásobené živinami. V přírodě je častější na lokalitách s vápencovým podložím.
Původní typ mívá zprohýbaný kmen a řídkou korunu. V pražských parcích ale zahradníci vysazují okrasné kultivary s pravidelnou štíhlou korunou. Květy jeřábu muku dávají včelám medonosným dobrou pastvu.
V buňkách má 34 chromozomů ((2n = 34), stejně jako naše původní druhy jeřáb břek a jeřáb ptačí, a dokáže se s nimi křížit. V přírodě ale tyto druhy obvykle nerostou na blízkých stanovištích, a proto jsou primární hybridi vzácní. Ti ale v dávné minulosti dali vzniknout velkému možství hybridogenních druhů, které se obvykle dál rozmnožují apomikticky (tvoří semena bez opylení). Hybridogenní druhy mohou být také diploidní, ale často mají v buňkách počet chromozomů násobně větší (2n = 68).
Jeřáb oskeruše Sorbus domestica
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb oskeruše je strom, který může být vysoký až 25 metrů. Roste v ČR málo. Se starými stromy se lze setkat zejména v místech bývalých vinic a sadů. Tvrdé a houževnaté dřevo oskeruší se používalo na výrobu vinařských lisů. Na Moravě je hojnější, v Čechách jsou staré stromy oskeruší asi jen na několika místech v Českém Středohoří.
V současnosti je to velmi perspektivní dřevina, jakou je potřeba vysazovat ve větším rozsahu. Dobře snáší vysýchavé půdy. Je to výrazně teplomilný a světlomilný druh, přitom zimní mrazy snáší velmi dobře.
Jeřáb prostřední Sorbus intermedia
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Jeřáb prostřední je pro svojí odolnost nyní využíván pro výsadby v uličních stromořadích. Pochází z jižního Švédska (a okolních oblastí), proto je známý i pod jménem jeřáb švédský.
Je to hybridogenní druh, vzniklý z neurčité kombinace.
Jeřáb ptačí Sorbus aucuparia
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Jeřáb ptačí je strom menšího vzrůstu. Vydrží na vysýchavých půdách, roste i na skalách, na druhé straně mu nevadí ani nadbytek půdní vláhy. Roste na nejrozmanitějších druzích půd, ale víc mu vyhovují kyselé půdy. Snese silné mrazy i velká vedra. U nás je jeřáb ptačí rozšířený od nížin až do hor. Na horách vystupuje až do pásma kleče. Jeřabiny jsou významným zdrojem potravy pro ptáky.
V Praze je ozdobou skal v Divoké Šárce.
Jeřábovec (tavolníkovec) jeřábolistý Sorbaria sorbifolia
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve tavolníkovité - Spiraeaceae)
Jeřábovec jeřábolistý je keř. Pochází z východní Asie, původní druh může být vysoký až 3 metry. V našich zahradnictvích se ale obvykle prodávají méně vzrůstné odrůdy. Základní typ je doporučován pro výsadbu na zpevnění svahů kolem silnic. Rozrůstá se podzemními výběžky, někdy může být svojí rozpínavostí i nebezpečný.
Kvete ve druhé polovině června a v červenci, jeho květy lákají mnoho hmyzu, nejvíc na něm bývají dělnice včel medonosných. Plody jsou 3 mm dlouhé měchýřky.
Jestřabina lékařská Galega officinalis
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jestřabina lékařská se nyní objevuje v Praze na více místech. Zdá se, že někde byla záměrně vysévaná, a následně se odtud dokázala sama šířit na místa v okolí.
Květy má obvykle světle fialové, ale mnoho rostlin je i s bílými květy. A hmyz má z jejích květů radost.
Jestřábník bledý Hieracium schmidtii
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Jestřábník bledý patří do podrodu Hieracium.
Je mimořádně odolný vůči suchu. V Praze roste jednotlivě na skalách, jako podklad mu vyhovují skuliny v tvrdých nevápnitých horninách. Odborníci označují tento druh za heterogenní skupinu, a rozdělují ho na šest podrodů.
Jestřábník bledý patří mezi tzv. hlavní druhy. Od hlavních druhů je odvozeno mnoho druhů vedlejších, které v minulosti vznikly nebo i nyní vznikají jejich křížením s dalšími druhy jestřábníků.
Jestřábník hadincovitý Hieracium echioides
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Jestřábník hadincovitý je hlavní druh z podrodu Pilosella.
Na pražských skalách je to poměrně častý vytrvalý druh, jinde v ČR je vzácný.
Semena tvoří sexuálně, to znamená po opylení, ale také apomikticky. V buňkách má základní počet chromozomů (2n = 18). Proto u něj i v současnosti dochází k hybridizaci. Křížením s jinými druhy jestřábníků opakovaně vznikají odvozené druhy, které se dál rozmnožují převážně apomikticky.
Kvete od června do října.
Jestřábník chlupáček Hieracium pilosella
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Jestřábník chlupáček patří do podrodu Pilosella. Je to hlavní druh, od kterého jsou odvozené mnohé další druhy.
Je častý na suchých kamenitých místech a skalních plošinách. Je to malá vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů a jediným květním úborem. Vytváří dlouhé nadzemní výběžky. Má celokrajné listy, na líci tmavě zelené. Listy jsou na rubu bělavě plstnaté hustými hvězdovitými chlupy.
V Praze kvete od dubna do října.
Jestřábník savojský Hieracium sabaudum
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Jestřábník savojský patří do podrodu Hieracium. Je to tzv. hlavní druh, od kterého jsou odvozené další vedlejší druhy - ty vznikly v minulosti zkřížením jestřábníku savojského s jiným druhem jestřábníku.
Jestřábník savojský je vytrvalá bylina. Obvykle roste na nevápnitých a živinami chudých půdách. Důležitým rozlišovacím znakem od podobných druhů jestřábníků jsou černozelené zákrovní listeny. Kvete od července do října.
Jetel alpínský Trifolium alpestre
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jetel alpínský je vytrvalá bylina s dlouhým kůlovým kořenem a rozvětvenými plazivými oddenky. Daří se mu zejména na suchých okrajích lesů a na výslunných křovinatých stráních, často na kamenitých půdách. Důležitým rozlišovacím znakem jsou úzce eliptické lístky.
Včely medonosné a včely samotářky obvykle dávají přednost květům jiných druhů rostlin. Jetel alpínský ale vyhledávají dělnice druhu čmelák rolní, které mají velmi dlouhý sosák.
Jetel luční (červený) Trifolium pratense
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jetel luční (červený) je původní v Evropě a v přilehlých částech Asie a Afriky. V současnosti je často pěstovaný jako pícnina i v Americe, Austrálii a v jižní Africe. Lidi vyšlechtili mnoho odrůd, některé i tetraploidní.
Zatímco základní druh má 14 chromozomů (2n = 14), vyšlechtěné odrůdy mívají 28 chromozomů (2n = 28).
Rozkvétá už v květnu a kvete až do pozdního podzimu.
Jetel plazivý (bílý) Trifolium repens
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jetel plazivý je vytrvalá bylina. Má poléhavé lodyhy, které v uzlinách zakořeňují. Květní hlávky se obvykle skládají z více než čtyřiceti jednotlivých kvítků. Kvítky bývají bílé nebo světle krémové, vzácněji růžové, po odkvětu hnědnou. V ČR je to velmi hojný druh, často je i pěstovaný.
Je to významná medonosná rostlina, pro včelaře je důležitá velmi dlouhá doba kvetení, a to od května do října. Na květech lze často vidět i celou řadu dalších druhů včel samotářek.
Jetel rolní Trifolium arvense
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jetel rolní je jednoletá nebo dvouletá bylina. Roste na suchých stráních, na chudých nevápnitých půdách, je spolehlivým ukazatelem špatného obsahu živin v zemi. Květní hlávky jsou nejdřív kulovité, později se protahují a mají válcovitý tvar. Jsou složené z mnoha kvítků, květní koruna je bělavá nebo růžová, kratší než kalich. Květní kalichy jsou hustě chlupaté, kališní cípy jsou nápadně pérovitě chlupaté.
Jetel zvrhlý Trifolium hybridum
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jetel zvrhlý je dvouletá až vytrvalá bylina. V přírodě ČR roste jako pozůstatek po dřívějším pěstování. Dobře se mu daří na vlhkých, někdy i zaplavovaných loukách. V současnosti se pěstují na krmení pro zvířata jiné druhy jetelů. Jetel zvrhlý totiž obsahuje vyšší obsah kyanogenních glykosidů.
Je to velmi dobrá medonosná rostlina. Květy jetele zvrhlého navštěvuje mnoho hmyzu.
Jilm habrolistý (polní) Ulmus minor (carpinifolia, campestris)
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae
Jilm habrolistý začíná být v české přírodě vzácný. V ČR rostou 2 ekotypy, které mají výrazně odlišné nároky na vláhu.
Lužní ekotyp vyžaduje vysokou hladinu spodní vody a snáší dobře záplavy.
Lesostepní ekotyp vydrží v podmínkách nedostatku vláhy a snese vysýchající mělké půdy.
Zjara vytváří jilmy semena dřív než jim začnou rašit listy. Spolu s vrbou jívou jsou (koncem dubna, začátkem května) prvními dřevinami, které mají zralá semena. Ta rychle obsazují zatím nezarostlé plošky země a rychle klíčí.
Jilm horský (drsný) Ulmus glabra
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae
Jilm horský býval strom mohutných rozměrů, který se v minulosti dožíval i 500 roků. Nyní ho ničí nemoc grafioza, a staré stromy se v Praze vyskytují vzácně. Ve vlhkých horských oblastech se jilmu horskému daří lépe, tam se onemocnění tolik neprojevuje.
Podobně jako jilm habrolistý je zajímavý tím, že zjara kvete a vytváří semena před růstem listů.
V přírodě je jeho typické stanoviště na prameništích a na půdách s blízkou hladinou podzemní vody.
Na horním obrázku jsou plody před dozráním ve svazečku na větvičce.
Jilm vaz Ulmus laevis
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae
Jilm vaz je strom velkých rozměrů. Je typickým stromem lužních lesů, roste v místech s vysoko položenou hladinou spodní vody a snáší i krátkodobé záplavy, dokáže se ale vyrovnat i s letním suchem.
V Praze bývá kolem Vltavy, kolem starých zasypaných vltavských ramen, řada mohutných jedinců roste ve Stromovce.
Jeho plody rostou a zrají brzy na jaře, ještě před rašením listů.
Na horní fotografii jsou dorůstající plody.
Jinan dvoulaločný Ginko biloba
od Hanka
čeleď: Jinanovité - Ginkoaceae
Jinan dvoulaločný je v současnosti moderní dřevina, kterou si lidi dávají jako zajímavost do zahrad, používá se pro výsadby uličních stromořadí.
Je to dvoudomá rostlina.
O tomto druhu se píše jako o živé fosilii. Prý existují otisky rostlin podobných jinanu už z doby na rozhraní karbonu a permu - tedy z konce prvohor, kdy na zeměkouli převládaly plavuně. Potom se rozšířil po celé severní polokouli, a následně zase před 3 miliony let z Evropy vymizel. Živé rostliny se podařilo objevit v Číně.
Jírovec maďal (kaštan koňský) Aesculus hippocastanum
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve kaštanovité - Hippocastanaceae)
Jírovec maďal pochází z nevelkého území na Balkáně. Jeho přirozený areál byl v severním Řecku, ve střední Albanii a na několika místech v horách v Bulharsku. Nyní jsou u nás jírovce často pěstované. V posledních letech je ohrožuje drobný motýlek klíněnka, jeho housenky vyžírají jírovcové listy.
Dokud u nás byly jírovce zdravé, tak patřily k významným včelařským stromům. Včelí vosk, postavený včelami v termínu květu jírovců míval zajímavou tmavooranžovou barvu. Poškozené stromy ale mají v květech málo nektaru, proto v současnosti létají na jejich květy hlavně skromnější čmeláci.
Jírovec pavie Aesculus pavia
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae
Jírovec pavie pochází z Ameriky, z jihovýchodu Spojených států. Často tam roste v lesích podél potoků. Původní typ bývá vysazován v evropských parcích jen vzácně. U nás se lze setkávat hlavně s jeho různými kultivary, které se rozmnožují roubováním. Zahradnické firmy nyní často nabízejí jeho slabě rostoucí keřovité typy. V parkových výsadbách je oblíbený jeho kříženec s naším evropským jírovcem maďalem. Vysazují se vyšlechtěné typy, které zdědily velké květy po jírovci maďalu a po jírovci pavie mají červenou nebo růžovou barvu. Velmi oceňovaná je odolnost pavie vůči škodlivé klíněnce jírovcové (Cameraria ohridella).
Jitrocel prostřední Plantago media
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae
Jitrocel prostřední je vytrvalá bylina. Roste na půdách s vyšším obsahem živin. Bohaté porosty tvoří často v trávnících a sadech v obcích, snáší poměrně dobře sešlap a znečištění půdy. Listy má v přízemní růžici, listy mohou být přitisklé k zemi nebo vystoupavé. Kvete od června do září. Z přízemní listové růžice vyrůstají postupně pevné stvoly, které mají na vrcholu klas s mnoha drobnými kvítky, které mají nápadně dlouhé tyčinky s prašníky. Včely a čmeláci sbírají na jitrocelu prostředním zejména pyl.
Jmelí bílé Viscum album
od Hanka
čeleď: Santálovité - Santalaceae (dříve Jmelovité - Viscaceae)
Jmelí bílé roste jako poloparazitický zelený keřík. V ČR rostou 3 poddruhy jmelí, které jsou někdy považované za samostatné druhy. Jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album) roste na větvích dvouděložných dřevin, často na jabloních, ale může růst i na topolech nebo na vrbách a na celé řadě dalších listnatých dřevin. Jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum) roste na borovicích, pouze na druzích se dvěma jehlicemi ve svazečku. Vzácně i na smrku. Jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis) roste na jedli bělokoré, v parcích se může objevit i na dalších pěstovaných druzích jedlí.
Jmelí je dvoudomá rostlina. Kvítky má drobné, nenápadné, otevírají se už v březnu. V časném jaru bývá chladno a včely nelétají, za chladna opylují květy jmelí hlavně otužilé mouchy. Pokud se ale na chvilku oteplí a dělnice včel medonosných vylétávají z úlů, tak potom mohou přinášet z rozkvetlého jmelí mnoho nektaru a velké rousky jasně žlutého pylu.
Semena jsou obklopená lepkavou hmotou.