Rostliny Seznam
Sasanka hajní Anemone nemorosa
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Sasanka hajní roste ve světlých listnatých a smíšených lesích, časně zjara, před olistěním stromů. Šíří se zejména podzemními oddenky, díky nim někde vytváří porostlé koberce sasankových květů.
V některých lesích může být hojná. Naopak v lesích, které byly vysazené např. na původně orné půdě, se sasanky (ani jiná hájová květena) obvykle nevyskytují.
Sasanka pryskyřníkovitá Anemonoides ranunculoides
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae
Sasanka pryskyřníková je v přírodě vzácnější. Často je ale k vidění v sadech a parcích, jako pozůstatek dřívějšího pěstování.
Daří se jí na místech s dostatkem vody v půdě a také dostatek přístupných živin.
V termínu kvetení sasanek kvete i mnoho dalších druhů rostlin, a hmyz dává obvykle přednost jiným květům. Na sasankách bývají vidět jen nejdrobnější hmyzáčci.
Sedmikráska obecná Bellis perennis
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Sedmikrásky jsou drobné vytrvalé byliny. Kvetou po celý rok, s výjimkou mrazivých dnů.
Blanokřídlý hmyz vyhledává květy sedmikrásek velmi často, jejich květy bývají k dispozici jako zdroj nektaru a pylu i v termínech, kdy v okolí nekvete nic jiného. Jsou vítanou potravou zejména během chladných jarních dnů. Mnoho druhů včeliček se musí nejdříve na slunci zahřát, a teprve potom jsou schopné létat. A právě květy sedmikrásek poskytují energii i takovým včeličkám, které kvůli chladnu dokážou jenom chodit po zemi. V březnu bývají na květech sedmikrásek hojní samečkové pískorypek. Samečkové pískorypek totiž zjara vylézají ze svých zemních komůrek výrazně dřív než samičky.
Sekvojovec obrovský Sequoiadendron giganteum
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Sekvojovec obrovský přirozeně roste v Severní Americe v Kalifornii, v pohoří Sierra Nevada je schopen růst až do nadmořské výšky 2700 metrů. V Evropě se pěstuje od roku 1854. Krátce poté byl vysazován i v Čechách. V tuhé zimě 1928/29 pak většina sekvojovců u nás zmrzla, ale ojedinělé stromy vydržely. Mráz přečkaly 2 sekvojovce v Ratměřicích, které vysadil hrabě Chotek. Většina mladších sekvojovců, které jsou nyní v Čechách k vidění v mnoha zahradách, má původ ze semen právě těchto dvou stromů z Ratměřic. Je to vždyzelený dlouhověký strom. Ve své domovině se dožívá věku i přes 3500 let a může být vysoký 100 metrů.
Sesel sivý Seseli osseum
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Sesel sivý je vytrvalá bylina. Roste na skalách a kamenitých stráních, na slunci. K úspěšnému růstu mu stačí jen štěrbina ve skále. Podle přístupu k živinám u kořenů vyrůstá do výšky 30 až 120 cm. Směrem vzhůru ale vyrůstá jen na začátku vegetace, později se obvykle vyklání směrem od skály. Pozná se podle charakteristických listů. Listy jsou tvořené z mnoha čárkovitých úkrojků, které bývají o něco širší než 1 mm. Květy seselu navštěvuje mnoho druhů hmyzu, ale jen pokud je deštivé období. Při delším suchém počasí už se hmyz o něj přestává zajímat.
V Praze 6 roste v přírodní památce Dolní Šárka, velmi hojný je na skalách na protějším břehu Vltavy v Podhoří.
Na horní fotografii sedí na jeho květech motýl perleťovec stříbropásek.
Silenka (knotovka) širolistá bílá Silene latifolia subsp. alba
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka širolistá bílá (knotovka) je obvykle víceletá bylina. Je to obtížný plevelný druh hlavně v pícninách. Ve městech roste hojně v takových trávnících, které pejskové často hnojí. Kvete od května až do začátku podzimních mrazů.
Je to dvoudomá bylina. Na fotografii nahoře je vlevo samčí květ, vpravo samičí květ.
Silenka nicí Silene nutans
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka nicí je na území Prahy častá rostlina, mnohdy uniká pozornosti pro své útlé rozměry. Roste hlavně na plochách pražských přírodních památek, nejčastěji na mírně zastíněných místech, obvykle kolem solitérních dubů. Je to vytrvalá trsnatá bylina. Důležitým rozlišovacím znakem od podobných druhů jsou špičaté kališní zuby.
Většina květů je oboupohlavních, ale vyskytují se i jednopohlavné květy, často jsou funkčně jen samčí. Opylování zajišťují hlavně motýli. Blanokřídlý hmyz si květů silenky nicí prakticky nevšímá.
Na horní fotografii je květ s nápadně dlouhými třemi čnělkami.
Silenka ušnice Silene otites
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Silenka ušnice je vytrvalá (víceletá) bylina. Je dvoudomá. Roste jako trsnatá rostlina s jednou nebo více květními lodyhami, naspodu má růžici listů.
Na území Prahy je to častý druh na suchých skalnatých svazích. Často uniká pozornosti, protože má drobné, nenápadné květy. Včely medonosné si květů silenky také nevšímají, a podobně i další blanokřídlí dávají přednost květům jiných druhů rostlin.
Skalník celokrajný Cotoneaster integerrimus
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Skalník celokrajný je menší, rozložitý keř, se vzpřímeným větvením. Je to světlomilný druh, který snáší velmi vysýchavé podklady. Často roste na skalách, ale pouze na živinami bohatších místech.
Kvete v dubnu a v květnu. Jeho květy jsou nenápadné, korunní lístky jsou kratší než 3 mm, světle růžové. Květy skalníků hojně vyhledávají mnozí čmeláci.
Pro hmyz je důležité, že jednotlivé kvítky rozkvétají postupně, že hmyz má ve květech skalníků potravu dlouhou dobu, a to několik týdnů.
Sléz lesní Malva sylvestris
od Hanka
čeleď: Slézovité - Malvaceae
Sléz lesní je euroasijský druh, původní je v oblasti od východního Středozemí do Střední Asie. Již od starověku je pěstován jako důležitá léčivá rostlina. Dnes je rozšířen po všech světadílech. Pro farmaceutiské účely se pěstuje zejména jeho varieta Malva sylvestris mauritiana, která má větší a tmavěji zbarvené květy.
Základní, planý typ slézu lesního se v posledních letech začal často objevovat i v udržovaných pražských trávnících. Umí si poradit nejenom s občasným posečením při péči o travnaté porosty. Nejdůležitější jeho vlastností je velká odolnost k suchu.
Sléz přehlížený Malva neglecta
od Hanka
čeleď: Slézovité - Malvaceae
Sléz přehlížený je dvouletá až vytrvalá bylina. V ČR je to v teplých oblastech nejrozšířenější druh slézu. Roste hodně na půdách obohacovaných dusíkatými látkami, zejména na okrajích pěšin v městských parcích.
Lodyha bývá od báze větvená a poléhavá, případně vystoupavá. Květy má světlé, s tmavšími žilkami.
Sléz přehlížený byl od starověku využíván jako salátová zelenina i jako léčivka. Proto lidi jeho semena hodně šířili a dnes roste sléz přehlížený téměř na všech světadílech.
Slivoň třešňová (myrobalán) Prunus cerasifera
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosacaceae (dříve Mandloňovité - Amygdalaceae)
Slivoň třešňová (myrobalán) zjara patří v mezi nejčasněji kvetoucí dřeviny. Je to velmi proměnlivý druh ve velikosti a zbarvení květů, plodů a listů. Květy mohou být bílé, růžové až červené. Často se používá jako podnož pro roubování jiných kultivarů rodu Prunus. Snadno zplaňuje. Má dlouhé postranní kořeny, ze kterých vyrůstají četné výmladky. Často roste jako velký keř, někdy je to i vysoký strom.
Slunečnice pozdní Helianthus x laetiflorus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Slunečnice pozdní je pěstovaná jako vytrvalá okrasná rostlina. Patří mezi více než 50 druhů rodu Helianthus, které pocházejí ze Severní Ameriky. Vznikla zkřížením druhů Helianthus tuberosus a Helianthus rigidus. U nás jsou rozšířené hlavně klony s nižším vzrůstem. Snadno zplaňuje.
Rozlišovacím znakem jsou špičaté zákrovní listeny, které jsou jen stejně dlouhé jako květní terč. Vnější zákrovní listeny jsou jen nevýrazně kratší než vnitřní.
Slunečnice roční Helianthus annuus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Slunečnice roční je původní v Severní Americe. Tamní obyvatelé jí pěstovali po celá staletí, dlouho před objevením Ameriky Evropany. Do Evropy se pak dostaly pěstované typy slunečnic. Ještě před několika desetiletími se slunečnice pěstovaly v Čechách jen málo. Starší odrůdy slunečnic potřebovaly dlouhou vegetační dobu, vyrůstaly na polích vysoké i víc než 2 metry, a výnos semen byl malý. Moderní odrůdy jsou nižší, dozrávají dříve, a výnos semen je dobrý. Nyní se slunečnice pěstuje na polích jako významná perspektivní olejnina. Její výhodou je v posledních letech zejména to, že snáší sucho mnohem lépe než některé jiné polní plodiny.
Slunečnice topinambur Helianthus tuberosus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Slunečnice topinambur je vytrvalá mohutná bylina, která v dobrých podmínkách dokáže vyrůst až do třímetrové výšky. Pochází ze Severní Ameriky. U nás je pěstovaná, ale snadno zplaňuje a šíří se do okolí. U nás se pěstují zejména vyšlechtěné typy, které vytvářejí v zemi velké kuželovité postranní oddenky. Ty jsou mrazuvzdorné, a mohou se tedy sklízet během celé zimy, a to nejen jako krmivo pro zvířata. Důležitou vlastností hlíz je, že jako zásobní látky neobsahují škrob, ale inulin, a jsou tedy vhodným doplňkem jídla pro diabetiky (v malém množství).
Rozlišovacím znakem tohoto druhu jsou čárkovitě kopinaté zákrovní listeny, protažené v úzkou špičku. Zákrovní listeny jsou delší než je šířka květního terče, horní polovinou odstávají.
Smldník jelení Peucedanum cervaria
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Smldník jelení je vytrvalá bylina. Daří se mu na suchých loukách a pastvinách. Bývá na živinami bohatších bazických horninách. (V Praze 6 je obsah vápenatých látek v zemi způsoben lidskou činností, původní jsou tu chemicky kyselé proterozoické skály.) Bývá vysoký 100 až 150 cm. Na vrcholu lodyhy bývá mohutný okolík.
Květy smldníku jeleního navštěvuje mnoho hmyzu.
Na horní fotografii sedí na kvetoucím okolíku motýl perleťovec stříbropásek, samička.
Smolnička obecná Lychnis viscaria
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Smolnička obecná je vytrvalá bylina, obvykle s více lodyhami. Roste v teplejších oblastech, zejména na suchých, skalnatých svazích, dokáže růst na plném slunci i v polostínu pod řídkými stromy.
Tvorba semen je závislá na opylení hmyzem, ale její květy nejsou pro hmyz nijak zvlášť lákavé.
Smrk omorika (smrk Pančičův) Picea omorika
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Smrk omorika nyní patří v pražským zahradách k často pěstovaným jehličnanům. Přirozeně se vyskytuje jen na několika menších lokalitách ve vápencových pohořích na hranicích mezi Bosnou a Srbskem. Navzdory svému jižnímu původu je dostatečně odolný k mrazu i ve Švédsku a Finsku. Je přizpůsobivý k různým půdním podmínkám. Je méně náročný na půdní i vzdušnou vlhkost.
Jehličí je na horní straně leskle tmavozelené, na rubu jsou 2 bělavé proužky průduchů.
Má velmi úzkou kuželovitou korunu.
Smrk pichlavý Picea pungens
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Smrk pichlavý patří v pražských zahradách k často pěstovaným jehličnanům.
Pochází ze Skalnatých hor v Severní Americe. Původní zbarvení jehlic je matně zelené, zahradníci ale upřednostňují pěstování kultivarů s nápadně stříbrnými jehlicemi. Nejlepší typy se rozmnožují roubováním.
Smrk ztepilý Picea abies (Picea excelsa)
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Smrk ztepilý je přirozeně rozšířený v severní a střední Evropě. Na severu roste převážně v nížinách až k polární lesní hranici. U nás je nejhojnější v pohraničních horách, v jižní Evropě se vyskytuje na horských hřebenech.
Pro rychlý růst a dobré technické vlastnosti dřeva je to naše hlavní hospodářská dřevina.
Na horní fotografii je vzrostlý smrk na severním svahu v Divoké Šárce (21. 1. 2017).
Snědek Kochův Ornithogalum kochii
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae (dříve hyacintovité - Hyacinthaceae)
Snědek Kochův se v Praze vyskytuje na stráních v přírodě, a ještě častější bývá vysazený jako okrasná rostlina v pražských parcích. Blanokřídlý hmyz květy snědku hojně navštěvuje.
Snědek Kochův je diploidní druh, 2n = 18. V tobolkách mu dozrává mnoho semen. Má vejcovitou cibuli s navzájem srostlými šupinami, vedlejší cibulky chybějí, nebo jsou vzácné.
Velmi podobným druhem je snědek chocholičnatý (Ornithogalum angustifolium). S tím se lze v pražských zahradách také setkat. Ten vytváří uvnitř i vně obalů hlavní cibule hodně dalších protáhlých cibulek, ze kterých vyrůstají listy, a proto vzniká kolem hlavní kvetoucí rostliny "trávníček". Snědek chocholičnatý je triploid, 2n = 27, tvorbu semen má omezenou.
Sněženka podsněžník Galanthus nivalis
od Hanka
čeleď: Amarylkovité - Amarylidaceae
Sněženka podsněžník je v Praze v zahradách často pěstovaná, a snadno se šíří i do okolí. Ve volné přírodě bývá k vidění v listnatých lesích v blízkosti hřbitovů nebo na plochách bývalých zahrádek.
Začíná rašit ze země už v předjaří, obvykle v době, kdy je ještě nad ní sníh. Je to u nás první kvetoucí bylinka (pokud hodnotím pouze původní české druhy rostlin), a upoutává pozornost. Aby jí v přírodě neokousávala zvířata, chrání se mírnou jedovatostí.
Sporýš argentinský Verbena bonariensis
od Hanka
čeleď: Sporýšovité - Verbenaceae
Sporýš argentinský je moderní okrasná rostlina. U nás to je obvykle jen letnička, při mírné zimě může být i krátkověká trvalka. Kvete od července do října a květy lákají mnoho druhů hmyzu. Proto je potřeba na tento druh upozornit a jeho pěstování v zahradách doporučit.
Sporýš lékařský Verbena officinalis
od Hanka
čeleď: Sporýšovité - Verbenaceae
Sporýš lékařský je původní ve Středozemí a v oblastech odtud na východ. K nám se rozšířil už v dávných dobách. Je to teplomilná a světlomilná vytrvalá bylina. V minulosti rostla často podél cest a jako plevel na úhorech, v současnosti je k vidění jen vzácně.
Drobné kvítky vyrůstají v dlouhých mnohokvětých klasech.
Srdečník obecný (buřina srdečník) Leonorus cardiaca
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Srdečník obecný je vytrvalá bylina, lodyha vyrůstá až do výšky 150 cm. V Praze je to častý druh, roste zejména podél málo udržovaných cest a na skládkách. Naopak v přírodním prostředí, které je málo ovlivněné lidskou činností, se srdečník prakticky nevyskytuje. Kvete od června do září. Ve květech se tvoří nektar pro včely a další druhy hmyzu i v suchých obdobích, kdy jiným rostlinám nektar v květech zasychá. Ve druhé polovině léta je proto srdečník důležitou včelařskou bylinou. Naopak za vlhka hmyz upřednostňuje květy jiných druhů rostlin.
Srha laločnatá (říznačka) Dactylis glomerata
od Hanka
čeleď: Lipnicovité - Poaceae
Srha laločnatá (říznačka) je statná vytrvalá tráva. Je to velmi častý druh na mnoha loukách, při včasné sklizni poskytuje vysoké výnosy píce pro domácí zvířata. Patří k nejvýznamnějším travním druhům na loukách a pastvinách. Je to raný druh trávy, obrůstá už časně na jaře. Po první seči vytváří většinou už jen listové výhony a plodná stébla jen vyjímečně.
Na fotografiích je zachycená v termínu kvetení. Z klásků vyčnívají nápadné prašníky.
Srha je vyhledávaná živna rostlina mnoha druhů larev brouků a housenek motýlů a housenic blanokřídlých z podřádu širopasí.
Srpek obecný Falcaria vulgaris
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Srpek obecný je dvouletá, případně víceletá bylina. Je hojný na suchých travnatých stráních, na železničních náspech a na podobných stanovištích. Rozmnožuje se jak generativně semeny, tak vegetativně adventivními pupeny na kořenové hlavě. Stepní charakter rostliny se projevuje i v odolnosti vůči vypalování suché trávy. V Praze a okolí začíná kvést od poloviny června, a některé rostliny pak kvetou až dlouho do podzimu. Květy jsou velmi drobné.
Srstka angrešt Ribes (Grossularia) uva-crispa
od Hanka
čeleď: Meruzalkovité - Grossulariaceae
Srstka angrešt je v pražských lesích velmi hojný keř. Je obtížné odhadnout, jestli je tu původní, nebo zplanělá, nebo tu byla v minulosti úmyslně vysazovaná. Dokáže úspěšně růst ve stínu pod jinými vzrostlými stromy. Hlavně se s ní lze setkat na kamenitých svazích. Kvete postupně během dubna, a její květy vyhledává mnoho časně jarních druhů hmyzu.
Téměř vždy je možno na květech angreštu vidět krásnou pískorypku ryšavou (Andrena fulva).
Starček obecný Senecio vulgaris
od Hanka
čeled: Hvězdnicovité - Asteraceae
Starček obecný je velmi otužilý plevelný druh, dokáže přezimovat snad ve všech růstových fázích. Proto je možné na něm vidět květy a zralé plody už v březnu. V jednom roce stihne vytvořit několik generací.
Taková rychlá obměna generací mu umožňuje využívat evoluční mechanismy. Byl první rostlinou, u které se objevila rezistence vůči některým herbicidům. Běžné rostliny starčku obecného jsou stále na aplikaci herbicidů citlivé, ale už i u nás v ČR se šíří populace, se kterými si obvykle používané herbicidy neporadí.
Starček přímětník Senecio jacobaea
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Starček přímětník je dvouletá nebo krátkověká bylina. Obvykle roste na suchých loukách, stepních svazích nebo kamenitých stráních, hlavně v teplých oblastech.
Obsahuje jedovatý alkaloid jacobin.
Je oblíbenou živnou rostlinou housenek přástevníka starčkového.
Starček úzkolistý Senecio inaequidens
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteracea
Starček úzkolistý je nebezpečný invazní druh. Pochází z Jihoafrické republiky, ale už se v Evropě aklimatizoval, a jsou s ním potíže. Je odolný vůči solení silnic i vůči mnoha herbicidům, v západní Evropě proto často tvoří monokulturní porosty kolem dálnic. Je to rostlina jedovatá, na pastvinách způsobuje zvířatům chronické otravy, které u dobytka vedou ke vzniku cirhózy jater.
Vypadá jako vytrvalá bylina, ale podle botanického hodnocení je to polokeř.
Starček vodní Senecio aquaticus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Starček vodní je typická rostlina vlhkých luk. Obvykle je dvouletá. Může být až 70 cm vysoká, ale obvykle je před květem poškozená při sečení louky, a potom vyroste mnohem menší a košatější.
Rostliny obsahují jedovaté pyrolizidinové alkaloidy, které způsobují vážné zdravotní problémy u dobytka, zejména jsou na otravu citliví koně. Otrava vzniká i po konzumaci sena, ve kterém je větší obsah starčku vodního.
Střemcha obecná Prunus padus
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha obecná je strom až 20 m vysoký. Je to u nás v ČR původní evropský druh.Vyžaduje dostatek vláhy a půdy bohaté na živiny.
V Praze je k vidění zejména kolem Rokytky.
Má velmi jedovatá semena (dužnina není jedovatá, je ale nechutná).
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus avium.
Střemcha pozdní Prunus serotina
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Střemcha pozdní pochází ze Severní Ameriky. Ve své domovině je to strom, který může vyrůst až 30 m vysoko, a má velmi kvalitní dřevo. U nás bývala vysazovaná jako parková dřevina. Nyní se ale odtud šíří do okolní přírody, a to místy dost invazivně. Na území Prahy je takto rozrostlá např. ve východní části Klánovického lesa. Zjara rozkvétá trochu později než naše domácí střemcha obecná. Důležitým rozlišovacím znakem střemchy pozdní jsou rezavé chloupky kolem hlavní žilky na spodní straně listu.
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus serotina.
Stulík žlutý Nuphar lutea
od Hanka
čeleď: Leknínovité - Nymphaeaceae
Stulík žlutý je vytrvalá vodní rostlina. Je to hojný druh, často roste zejména ve starých ramenech Labe nebo i v hlavním říčním toku, pokud je v některém místě pomalejší proud. Kořeny mívá uchycené v hloubce 50 cm až 200 cm. Nevadí mu znečištěná voda. Dobře se mu daří i v takové vodě, která je přesycená živinami (obvykle kvůli dešťovým splachům minerálních hnojiv z okolních polí).
Suchokvět roční Xeranthemum annum
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Suchokvět roční v minulosti rostl v Čechách v nejteplejších územích. Nyní je v přírodě velmi vzácný.
Výskyt na severním okraji Prahy zanikl koncem 19. století. Nyní se tu na výslunné stráni opět objevuje - pravděpodobně pochází ze současných výsevů.
Pokud se bude dál sám vysemeňovat a populace se uchytí, bude to úspěšný návrat zde původního, ale pak vyhynulého druhu.
Svazenka vratičolistá Phacelia tanacetifolia
od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Svazenka vratičolistá je jednoletá rostlina, pochází ze Severní Ameriky. U nás se občas pěstuje na zelené hnojení a jako včelařská rostlina.
Pyl svazenky má modrou barvu. U našich rostlin je modrá barva pylu málo častá, kdo svazenku nezná, pro toho je neobvyklé, když včely nosí do úlů modrý pyl.
Svída bílá Cornus alba
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Svída bílá je keř, obvykle 2 m vysoký, ale v dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 5 m. Tento druh je původní v severovýchodní části evropského Ruska i na dálném východě, často tam roste podél vodních toků.
V Praze je svída bílá vysazovaná v parcích u potoků. Je okrasná i v zimě, původní druh má letorosty krvavě červené, oblíbené jsou další kultivary s jinou výraznou barvou letorostů.
Svída krvavá Cornus sanguinea
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Svída krvavá je původní evropský druh. Je to keř, který může být vysoký 3 metry, vyjímečně až 5 metrů, obvykle je obklopený množstvím kořenových výmladků. Je to velmi přizpůsobivá dřevina, dokáže růst i na podmáčených podkladech právě tak dobře jako na mělkých vysýchavých půdách. Může růst na vápencích i na kyselých horninách. V zimních měsících je svída krvavá nápadná díky svému temně červenému proutí. Zahradníci vyšlechtili řadu kultivarů s jinými výraznými barvami letorostů.
Květy svídy krvavé navštěvují včely medonosné a další druhy včel samotářek.
Svítel latnatý Koelreuteria paniculata
od Hanka
čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae
Svítel latnatý pochází z Číny. Je to malý strom, obvykle vysoký jen 4 až 7 metrů, vyjímečně víc. Je to ideální městský strom, kterému vyhovuje horko u jižních stěn činžovních domů.
Kvete v červenci, kdy už je květů ve městech velmi málo, a jeho drobné kvítky rozkvétají postupně, takže kvetení trvá několik týdnů. Včely medonosné, čmeláci a řada dalších druhů hmyzu svítel vydatně navštěvuje, zejména proto, že v červenci je ve městech o květy nouze.
Svlačec rolní Convolvulus arvensis
od Hanka
čeleď: Svlačcovité - Convolvulaceae
Svlačec rolní je vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem. Mohutný kořenový systém může zasahovat až tři metry hluboko. Dokáže ale růst i na velmi mělkých půdách. Porůstá zejména zraňované půdy. Bývá to i nepříjemný plevel. Kvete od května do října.
Květní koruna může být široká 2,5 cm. V květu má pět tyčinek a semeník má na vrcholu dlouhou čnělku s dvoulaločnou bliznou.
Svlačec je vyhledávanou živnou rostlinou housenek několika druhů motýlů.