Rostliny Seznam
Talovín zimní Eranthis hyemalis
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae (dříve čemeřicovité - Helleboraceae)
Talovín zimní pochází z jižní Evropy, roste tam ve vlhčích listnatých lesích. U nás se často pěstuje v zahradách, je oblíbený díky svému předjarnímu kvetení. Jeho květy se mohou objevovat už od poloviny února. Kolem zahrad snadno zplaňuje.
Pokud se v době jeho kvetení na chvíli oteplí, bývá na jeho květech hodně dělnic včel medonosných. Jiné druhy našich blanokřídlých opylovatelů ale v tomto termínu ještě spí zimním spánkem.
Tařice horská (tařinka horská) Alyssum montanum
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Tařinka horská je drobná vytrvalá bylina. Roste na výslunných skalnatých stráních, na kamenitých půdách bazických až mírně kyselých podkladů. Je častá v dolním Povltaví i jinde v okolí Prahy.
Její květy hojně vyhledávají včely medonosné.
Tařice skalní Aurinia saxatilis (dříve Alyssum saxatile)
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Tařice skalní je každé jaro ozdobou mnoha pražských skal. Roste pouze na dobře osvětlených místech, převážně na jižních stěnách. Tařice je vytrvalá, dlouhověká bylina s mohutným, dřevnatým a vícehlavým kořenem. Svoje kořeny zapouští hluboko do skalních puklin. Umí se přizpůsobit různým typům skalního podkladu, roste právě tak dobře na vápencích jako na silikátových horninách.
Je schopná vydržet extrémní kolísání teploty a vlhkosti na skalách, a to v létě i v zimě.
Tavola kalinolistá Physocarpus opulifolius
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Tavola kalinolistá pochází z východu Severní Ameriky. V pražských parcích je to často vysazovaný keř, může vyrůst až 3 m vysoký. Má skromné nároky na stanoviště, dokáže se přizpůsobit různým podmínkám.
Květy skládají asi 5 cm široký okolík. Rozkvétá postupně od května do června. Na květech tavoly bývá mnoho včel, čmeláků a včel samotářek.
Tavolník japonský Spiraea japonica
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Tavolník japonský je včelařsky významný keř. Včely na něm sbírají zejména pyl. Sběratelky pylu rychle běhají po květenství tavolníku japonského a při pohybu si nabírají pyl na rousky. Je překvapivé, jak mnoho včelích dělnic pracuje na květech tavolníku japonského v době, kdy v okolí kvetou lípy velkolisté. (Možná je v lipových květech hodně nektaru a na lipových listech dost medovice, proto mají v této době včelstva nouzi o pyl.)
Na keřích tavolníku japonského sbírá pyl i mnoho dělnic čmeláků, především druhu čmelák zemní.
Od tavolníku japonského zahradníci vyšlechtili mnoho rozličných kultivarů, které dorůstají do výšky 0,8 až 1,5 m. Používají se především na pokryvné výsadby v městské zeleni.
Tis červený Taxus baccata
od Hanka
čeleď: Tisovité - Taxaceae
Tis červený je naše původní, domácí dřevina. Roste v rozsáhlém areálu, prakticky v celé Evropě a navíc i v severní Africe a v Malé Asii. Před staletími byl u nás velmi hojný. Jeho dřevo bylo od pravěku ceněným materiálem na výrobu luků a oštěpů.
Je to pomalu rostoucí strom, často bývá vícekmenný. Po celý život snáší vyjímečně silné zastínění. Má velkou výmladkovou schopnost (obrůstá i z pařezů), tím se velmi liší od většiny jiných jehličnanů. V zahradnictví se proto používá do stříhaných plotů i na pěstování různých tvarů.
Pozor - je to dřevina JEDOVATÁ.
Tisovec dvouřadý Taxodium distichum
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae (dříve tisovcovité - Taxodiaceae)
Tisovec dvouřadý pochází z jihovýchodu Spojených států. V naší mostecké uhelné pánvi jsou ale velmi časté otisky stromu, který je od současného tisovce k nerozeznání. Vědci mu dali jméno Taxodium dubium. Tak je složité určovat, který druh je u nás původní a patří k nám, a které máme jako cizince odmítat.
U nás se nyní prosazuje názor, že v hodpodářských lesích je potřeba vysazovat pouze naše původní dřeviny (myšleno takové, co rostly v Evropě ve století před objevem Ameriky). Je to škoda, velmi se tím ochuzujeme.
Tolice srpovitá Medicago falcata
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Tolice srpovitá je vytrvalá bylina se žlutými květy. Daří se jí na suchých a výslunných svazích, nejčastěji na skalnatých úbočích. Rozkvétá od května až do října. Květní nektar má v kvítcích uložený poměrně hluboko. Proto koncem jara a na začátku léta dává hmyz přednost květům jiných rostlin, které mají nektar snadněji přístupný. Později v létě a během podzimu už je ale jiných květů v přírodě maloučko, proto pak začíná hmyz vyhledávat i tolici srpovitou. Do jejích kvítků dosáhnou k nektaru pouze druhy s dlouhým sosákem. Výhodou tolice srpovité je také to, že mívá poléhavou lodyhu. Proto při sečení louky bývá sekačkou poškozená jen maloučko a snadno a rychle obnovuje kvetení.
Tolice vojtěška Medicago sativa
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Tolice vojtěška je vytrvalá bylina s mohutně vyvinutým kořenovým systémem. Původní je pravděpodoně v Asii, ale její pěstování se rozšířilo do Evropy už v dobách před naším letopočtem. V Evropě se křížila se zdejší tolicí srpovitou (Medicago falcata).
Je mimořádně odolná vůči suchu. Má v květech dostatek nektaru pro hmyz i v době, kdy jiným druhům rostlin květy zasychaly, jako tomu bylo např. v horkém létě 2015. Pokud nastane v létě extrémní sucho, je důležité nechávat vojtěšku kvést a její porosty nechat neposečené, aby čmeláci a včely samotářky i další hmyz neumírali hladem.
V tomto článku jsou všechny fotografie z louky pod ulicí Na Špitálce v Praze 6.
Tolita lékařská Vincetoxicum hirundinaria
od Hanka
čeleď: Toješťovité - Apocynaceae (dříve klejichovité - Asclepiadaceae)
Tolita lékařská je vytrvalá bylina. V zemi vytváří horizontální oddenky s tlustými bělavými kořeny a s mnoha pupeny, ze kterých následně vyrůstají další lodyhy. Tolita lékařská je jedovatá rostlina. Na území Prahy je poměrně častá na mělkých a suchých půdách, zejména ve vyhlášených přírodních památkách.
Začíná kvést už v červnu, při posečení lodyh snadno obnovuje růst a kvete pak později, i v září. Má drobné květy, které mohou unikat lidské pozornosti. Velmi nápadné jsou ale velké plody a semena s mnoha bílými chlupy.
Topol černý Populus nigra
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol černý je naše původní dřevina. Je to mohutný strom, může být až 40 m vysoký. Pokud má štěstí, může se dožít věku až 200 roků. Má nejkvalitnější dřevo ze všech druhů topolů, jaké u nás rostou. Je to dvoudomá dřevina.
Je ale čím dál tím vzácnější se setkat s geneticky čistým topolem černým, který není zkřížený s některým z topolů z jiných kontinentů. A také není snadné snadné rozlišení původního typu od složitě vzniklých samovolných semenáčů. Dá se to jen odhadovat.
Topol kanadský Populus x euroamericana (Populus nigra x Populus deltoides)
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol kanadský je v současnosti v ČR nejčastěji pěstovaný typ topolu. Pěstuje se velké množství různých kultivarů, které vznikly zkřížením našeho domácího druhu topolu černého s jeho americkým příbuzným topolem bavlníkovým.
Tito kříženci rostou většinou rychleji než náš topol černý, mívají ale horší kvalitu dřeva. Topoly kanadské mají velmi rozdílnou dobu jarního rašení i podzimního opadu listů. Záleží na tom, zda rodičovský topol bavlníkový pocházel z populací z jižnějších nebo severnějších oblastí (vždy ze Severní Ameriky).
Topol osika Populus tremula
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol osika je strom středních rozměrů. Její kořeny sahají do vzdálenosti až 30 m od kmene, a tvoří hodně kořenových výmladků. Proto v přírodě vídáme většinou skupinku osik vedle sebe. Z našich domácích druhů topolů má nejkvalitnější dřevo.
Je to dřevina velmi světlomilná. K přirozenému uchycení potřebuje holou plochu. Proto bývá na opuštěných pastvinách, na náspech komunikací, na lesních okrajích.
Osikové listí a kůra velmi chutná zvěři, mladé stromky bývají okusem dost poškozované.
Topoly a mšice Populus sp.
od Hanka
Topoly jsou živnými rostlinami mnoha druhů mšic. Velmi zajímavé jsou mšice dutilky (Pemphigus sp.), které vytvářejí na listech topolů hálky. Na světě i u nás existuje větší počet druhů dutilek, rozlišují se podle tvaru hálek a podle jejich umístění na listech.
Nejznámější je dutilka šroubovitá (Pemphigus spyrothecae), ta se vyvíjí pouze na topolu černém. Nejvíc jí chutná pyramidální kultivar topolu černého, zvaný topol vlašský (Populus nigra "Italica").
Trávnička obecná Armeria vulgaris
od Hanka
čeleď: Olověncovité - Plumbaginaceae
Trávnička obecná je drobná, trsnatá bylina. Na území Prahy je velmi vzácná.
V naší přírodě roste na skalnatých svazích, na suchých loukách, na nevápenných podkladech. V posledních obdobích se ale z české přírody vytrácí, na řadě jejích původních lokalit je vymizelá.
Vyniká velmi dlouhým obdobím kvetení. Kvete od května do října.
Trnka obecná Prunus spinosa
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)
Trnka obecná je hustě větvený keř s mnoha kolcovými trny. Je náročná na dostatek světla, proto dokáže růst jen na okrajích lesů, uvnitř porostů usychá. V teplých a suchých a kamenitých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších keřů. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale do okolí se šíří kořenovými výmladky. Často vytváří neproniknutelné houštiny. Na plochách pražských přírodních rezervací a přírodních památek je potřeba rozrůstání trnek omezovat.
Trnovník akát Robinia pseudoacacia
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Trnovník akát pochází ze Severní Ameriky, z východní a střední části USA, tedy z jižnějších zeměpisných šířek než je ČR.
Trnovník akát je v Praze a okolí nejdůležitější včelařská rostlina.
Je důležitý jako zdroj nektaru i pro mnoho dalších druhů hmyzu. Kvete totiž v termínu, kdy je většina českých stromů už odkvetlá (naopak lípy v termínu kvetení akátů mají teprve poupata), a současně nastává období intenzivního sečení travnatých ploch, takže je o květy nouze.
Na horní fotografii saje nektar z akátových květů samotářská včelka zednice rezavá (Osmia bicornis).
Trnovník srstnatý (trnovník huňatý) Robinia hispida
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Trnovník srstnatý je původní na jihovýchodě USA. Roste jako keř nebo strom až do výšky 3 metrů, pěstované kultivary mohou být vzrůstnější. Kořeny má dlouhé, tenké, bohatě větvené a spletité. Často vyrůstají těsně pod povrchem a tvoří mnoho výmladků, jimiž se rozšiřuje do okolí, proto není vhodný k vysazování do české přírody. V českých parcích bývá naroubovaný na podnože jiných druhů trnovníků. Je to významná včelařská dřevina, ve květech má mnoho velmi sladkého nektaru. Květy vyhledávají včely medonosné, čmeláci a také naše největší samotářská včela drvodělka fialová.
Na fotografiích je pravděpodobně odrůda Macrophylla (akát chloupkatý). Ta kvete poprvé při začátku rašení, potom v létě kvetení opakuje. Je odolná vůči mrazu v zimě a jaro 2024 ukázalo, že je odolná i vůči pozdním jarním mrazům.
Tromín prorostlý Smyrnium perfoliatum
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Tromín prorostlý byl ještě nedávno v Čechách neznámou rostlinou.
Začátkem května v Divoké Šárce upoutávají pozornost lidí nápadně světle žlutozelené rostliny. Jedná se o tromín prorostlý, pravděpodobně je to rostlina zavlečená k nám z jižní Evropy. V současnosti se vyskytuje v ČR pouze v Praze a okolí.
Trýzel škardolistý Erysimum crepidifolium
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Trýzel škardolistý je charakteristická rostlina výslunných skal a skalních stepí v Dolním Povltaví. Je dvouletá až krátce vytrvalá. Začíná kvést ve druhé polovině dubna. Nektar pro hmyz má v květech uložený hluboko. Když je příznivé, mírně vlhčí počasí, hmyz dává přednost návštěvám květů takových druhů rostlin, kde dosáhne na nektar snadněji, a trýzel škardolistý opomíjí. Pokud ale nastane sucho a jiné byliny zasychají, trýzel škardolistý má stále v květech nektaru dostatek a včely samotářky ho začnou hromadně vyhledávat. Ovšem pouze druhy s dlouhým sosákem. Ti s kratším sosákem, jako je např. včela medonosná, dovnitř do květu trýzele škardolistého pro nektar nedosáhnou.
Třešeň (ptačí, obecná) Prunus avium (Cerasus avium)
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (mandloňovité - Amygdalaceae)
Třešně, pěstované i zplanělé, jsou typickým stromem Prahy a okolí. Jsou světlomilné, ve starých zanedbaných sadech ve stínu jiných stromů zasychají.
Třešně jsou dobře přizpůsobené proměnlivému českému počasí. Zjara nepospíchají s rozkvětem květů (jako třeba u nás nepůvodní mandloně, meruňky nebo některé slivoně), ale trochu čekají, až bude pravděpodobný příchod trvalejšího jarního počasí. Pro hmyz je v třešňových květech hodně nektaru. Včelstva blízko třešňových sadů dokážou nasbírat z třešňových květů tolik medu, že včelaři ho mohou hned zjara prodávat.
Třezalka tečkovaná Hypericum perforatum
od Hanka
čeleď: Třezalkovité - Hypericaceae
Třezalka tečkovaná je statná vytrvalá bylina. Svůj název získala kvůli černým tečkovitým žlázkám na listech a na korunních lístcích. Tmavé žlázky obsahují červenofialové barvivo hypericin, po požití většího množství u zvířat i u lidí způsobuje zvýšenou citlivost ke slunečnímu záření.
Na květech třezalky tečkované jsou často vidět včely a čmeláci, kteří po květech rychle běhají a sbírají pyl. Květní nektar třezalka tečkovaná nevytváří.
Turan (hvězdník, hvězdnice) roční Erigeron annus
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Turan roční pochází z východních oblastí Severní Ameriky. V Čechách se v posledních desetiletích šíří docela invazivně.
Podle názoru některých odborníků vznikl (vzniká) tento druh hybridizací rodičovského druhu Erigeron strigosus s některým dalším východoamerickým druhem tohoto rodu. Díky tomu představuje tento druh konglomerát většího počtu apomikticky udržovaných linií. V Čechách je nejrozšířenější typ turan roční severní (Erigeron annus septentrionalis).
Turanka kanadská (turan kanadský) Conyza canadensis
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Turanka kanadská je jednoletá bylina, většinou vyrůstá jako ozimý plevelný druh.
Pochází ze Severní Ameriky. V Čechách roste jako obecně rozšířený plevel, je doložený už z 18. století. Je častá na plochách, které jsou narušené činností lidí. Zejména roste podél cest nebo u železničních náspů. K jejímu rozšířování přispívá i okolnost, že je poměrně odolná vůči herbicidům na bázi glyfosátu, a tím získává konkurenční výhodu vůči jiným plevelným rostlinám.
Tužebník jilmový Filipendula ulmaria
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Tužebník jilmový je mohutná vytrvalá bylina. Je to hojný druh na vlhkých podmáčených loukách a na březích tekoucích i stojatých vod.
Jednotlivé lodyhy rozkvétají postupně během celého léta. Včely medonosné sbírají na květenství tužebníků mnoho pylu. Pokud jsou někde v sousedství tužebníkového porostu včelí úly, tak jsou na květenství vidět včelí dělnice, které rychle pobíhají přes jednotlivé kvítky a ukládají si pyl do svých košíčků na zadních nožičkách. Vydatný zdroj pylu je důležitý pro zdraví včelstev a nenahraditelný pro jejich úspěšné přezimování.