Rostliny Seznam
Křen selský Armoracia rusticana
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Křen selský je mohutná vytrvalá bylina se silným kořenem. Je to často používaná zelenina. Pochází pravděpodobně z východní Evropy, z oblastí, kde v dávné minulosti žily slovanské národy. Nyní je pěstování rozšířené po celém světě.
Přirozeně roste podél zaplavovaných břehů vodních toků a na vlhčích místech v okolí zahrad.
Květy křenu navštěvuje mnoho drobnějších druhů hmyzu.
Křídlatka japonská Reynoutria japonica
od Hanka
čeleď: Rdesnovité - Polygonaceae
Křídlatka japonská se nás začala původně pěstovat jako parková dekorativní rostlina. Nyní se ale agresivně šíří. Rozmnožuje se vegetativně, z odlomených oddenků.
Křídlatky jsou dvoudomé byliny. V Čechách pravděpodobně existují u druhu křídlatka japonská pouze samičí rostliny. Ty ale mohou být opylované pylem ze samčích rostlin křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis), která u nás na mnoha místech také roste. Takovým vzájemným křížením opakovaně vzniká druh křídlatka česká (Reynoutria x bohemica). Ta je ze všech křídlatek nejagresivnější. Kde rostly všechny druhy křídlatek pohromadě, tam byly zakrátko rodičovské druhy vytlačené a zůstal jen kříženec.
Křivatec český Gagea bohemica
od Hanka
čeleď: Liliovité - Liliaceae Juss.
Křivatec český je drobná vytrvalá cibulovitá bylina. Kvetoucí rostliny mají 2 niťovité přízemní listy a 2 až 6 střídavých lodyžních listů. Mívá mnoho vedlejších cibulek. Listy nekvetoucích rostlin jsou niťovité a tvoří pouze jakýsi "trávníček".
Semena se u našich rostlin netvoří.
Křivatec rolní Gagea villosa
od Hanka
čeleď: Liliovité - Liliaceae
Křivatec rolní je vytrvalá drobná bylina. V minulosti to býval častý polní plevel. Nynější aplikace herbicidů na polích už je s jeho existencí neslučitelná a proto je v současnosti velmi vzácný. S posledními rostlinkami křivatce rolního se nyní lze setkat na suchých stanovištích na okrajích křovin a světlých lesů (na zalesněných bývalých polích). Je to světlomilný druh, kvete jen v porostech s pozdním olisťováním stromů. Důležitým rozlišovacím znakem od jiných druhů křivatců jsou odstále chlupaté květní stopky. Rozmnožuje se hlavně s pomocí cibulek, semena vytváří jenom vzácně.
Křivatec žlutý Gagea lutea
od Hanka
čeleď: Liliovité - Liliaceae Juss
Křivatec žlutý je vytrvalá cibulovitá bylina. Je to jediný náš druh křivatce s prakticky stoprocentní tvorbou semen. Láká mnoho druhů hmyzích opylovatelů .
Vyskytuje se velmi hojně na vlhkých plochách, často pod stromy.
Na mnoha lokalitách je zjara první a jedinou kvetoucí rostlinou, která má v květech nektar a pyl.
Kuklík městský Geum urbanum
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Kuklík městský je v Praze častou rostlinou na zastíněných částech málo udržovaných zahrad a parků.
Květy jsou malé a nenápadné, ale plody přitahují dětskou pozornost a jsou nezaměnitelné. Snadno se kříží s jinými druhy kuklíků, které se v zahradách pěstují jako okrasné kultivary.
Na internetu se na jiných stránkách o kuklíku městském píše jako o dobré léčivé rostlině.
Kustovnice Lycium sp.
od Hanka
čeleď: Lilkovité - Solanaceae
Kustovnice je opadavý, řídce trnitý keř s dlouhými, tenkými, obloučnatě převislými větvemi. Často byl v Praze vysazován na zpevnění svahů kolem vlakových nádraží a vůbec podél železnic. Do okolí se rozrůstá zejména kořenovými výmladky. U nás je hodnocen jako invazní druh.
Kvete od května do září. V září jsou na keřích současně zralé plody i květy a mnoho poupat. Právě koncem léta a na začátku podzimu bývá na kustovnici mnoho dělnic včel medonosných i čmeláků, protože v této době je v české přírodě o květy nouze.
Kyprej vrbice Lithrum salicaria
od Hanka
čeleď: Kyprejovité - Lithraceae
Kyprej vrbice je mokřadní vytrvalá bylina. Kvete postupně během celého léta, je vydatným zdrojem květního nektaru a pylu, který využívá mnoho druhů hmyzu.
Samotářská včela pilorožka kyprejová je závislá pouze na nektaru a pylu z kyprejů. Její larvičky se nejsou schopné vyvíjet na jiném nektaru a pylu.
Ladoňka sibiřská Othocallis siberica (Scilla siberica)
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Ladoňka sibiřská pochází z jižní Ukrajiny a z evropské části Ruska, roste tam především v černozemních oblastech. Roste tam jako podrost v listnatých lesích a v lesních lemech. U nás je to často pěstovaná zahradní rostlina, která snadno zplaňuje. V posledních letech se čím dál častěji objevuje i v pražských lesích. Rozkvétá brzy po jarním oteplení, její kvetení následuje za kvetením sněženek a bledulí. Dělnice včel medonosných a další druhy včel samotářek létají na květy ladoňky sibiřské rády a často. V jejich květech sají nektar a sbírají světle modrý pyl. Jednotlivé kvítky rostou skloněné dolů, podobně jako celá řada jiných časně kvetoucích bylin, které potřebují chránit citlivé části květu před výkyvy předjarního počasí. Včely s tím nemají problém, že musí do květů naletovat od spoda. Pro fotografování hmyzu ve květech ale ten sklon květů dělá potíže.
Ladoňka zářící Scilla forbesii
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Ladoňka zářící je jedním druhem ze skupiny z okruhu druhů kolem ladoňky velkokvěté (Scilla luciliae agg.). Ve starší literatuře patřily tyto ladoňky do rodu Chionodoxa. Pocházejí z horských oblastí Turecka i odjinad ve Středomoří a z Malé Asie.
V českých zahradách a parcích se nejčastěji pěstuje právě ladoňka zářící a její zahradnické kultivary. Daří se jí na mírně zastíněných stanovištích, nesmí ale trpět suchem. Úspěšně se rozmnožuje cibulkami a semeny, snadno proniká do okolí zahrad. Nyní se s ní lze zjara setkávat i v podrostu pražských lesů. Rozkvétá už v březnu a má v květech dostatek nektaru a hmyz její květy vyhledává. V časném předjaří se ale v přírodě pohybují převážně takové druhy hmyzu, které přezimovaly ve stadiu dospělců.