od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna černá je vytrvalá bylina. Roste obvykle ve vlhčí půdě, snáší i krátkodobé zaplavení. V Praze je občas k vidění poblíž vltavských břehů. Rozlišovacím znakem jsou fialově chlupaté nitky tyčinek v květech, a také dlouhé řapíky přízemních listů, se srdčitě připojenou čepelí. Květy jsou menší, mají nanejvýš 25 mm v průměru.
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna knotovitá je dvouletá bylina. Na území Prahy je to nejhojnější druh divizny. Vyhovují jí sušší půdy, často roste na kamenitých a skalnatých stráních. Květy má poměrně malé, jen 12 až 18 mm v průměru. Kvítky bývají otevřené jen ráno, během dne často zasychají.
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna sápovitá je dvouletá bylina. Je častá v teplých oblastech, nejvíc roste na stanovištích, která jsou ovlivněná lidskou činností (různé navážky, náspy, atd.). Je blízce příbuzná divizně velkokvěté, má podobně uspořádaný květ. Má nestejně dlouhé tyčinky, dvě spodní jsou delší a tři horní jsou kratší. Divizna sápovitá má nitky horních tyčinek hustě bělavě vousaté.
Hlavním rozlišovacím znakem divizny sápovité jsou lodyžní listy, které mohou být nanejvýš krátičce sbíhavé.
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna velkokvětá je dvouletá bylina, v prvním roce vytváří jen přízemní růžici listů, ve druhém roce vykvétá. Květní lodyhy mohou dorůstat až do výšky 2 metry i více.
Jednotlivé květy mají v průměru 3 až 5 cm. Jedním z rozlišovacích znaků od jiných druhů divizen jsou detaily v květu, nitky dolních tyčinek jsou 2x delší než prašníky.
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Dobromysl je často pěstovaná bylina. Ale roste na mnoha místech planá, často také zplanělá po předchozím pěstování. Často ji vysévají i včelaři.
Je to významná nektarodárná rostlina. Na horní fotografii saje z jejích květů sameček ploskočelky chrastavcové (Halictus scabiosae).
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá pravá pochází ze Severní Ameriky. Zaujímá tam veliký areál, s různými přírodními podmínkami. Podle původu osiva se velmi liší odolnost k mrazu. Dožívá se vysokého věku a ve své vlasti vyrůstá do rekordních výšek, běžně dosahuje výšky 70 metrů, vyjímeční jedinci až 100 metrů výšky.
V ČR byla poprvé vysazena v roce 1842 v Chudenicích, a tento strom je stále naživu. U Vlastiboře na Jablonecku roste douglaska vysoká 64 metrů, je to nejvyšší žijící strom v ČR.
Douglaska tisolistá pravá má výrazně větší šišky než její příbuzná douglaska tisolistá sivá. U douglasky tisolisté pravé mohou být šišky dlouhé až 10 cm a široké až 3 cm.
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Douglaska tisolistá sivá (Pseudotsuga menziesii var. glauca) je v pražských parcích často pěstovaný jehličnan. Ta sice roste pomaleji než její příbuzná doglaska tisolistá pravá, ale je velmi otužilá. Pochází ze Skalnatých hor v Severní Americe, tam roste až do nadmořské výšky 3000 metrů.
Ve srovnání s příbuznou douglaskou tisolistou pravou má menší šišky, ty jsou dlouhé jen 4 až 6 cm. Na šiškách jsou nápadné krycí šupiny, které jsou u douglasky tisolisté sivé kolmo odstávající od plodní šupiny nebo až zpět zahnuté.
od Hanka
čeleď: Prvosenkovité - Primulaceae
Drchnička rolní bývala v minulosti častá drobná rostlinka. V posledních letech je v Praze a okolí čím dál vzácnější. Proto chci její fotografie ukázat, i když hmyz se o květy drchničky prakticky nezajímá. Drchnička rolní totiž v květech netvoří nektar. Časté je u ní samoopylení.
Je jedovatá pro lidi i pro zvířata.
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Dřín jarní je keř, který rozkvétá už v březnu. Občas lze na jeho květech vidět včely medonosné, jak tu sbírají pyl. Květní nektar pravděpodobně dřín jarní netvoří. Včelám medonosným to nevadí, mají zásoby sladkého medu v úlech z předchozího roku, a čerstvý pyl je pro ně vítaným zpestřením potravy. Pokud ale nablízku rozkvetou jívy, tak včely začnou dávat přednost jívám nebo jiným časně kvetoucím vrbám, a na květy dřínů budou létat minimálně.
od Hanka
čeleď: Dřišťálovité - Berberidaceae
Dřišťál Juliin pochází z Číny. U nás je tento stálezelený keř občas pěstovaný v parcích. Má výrazné trny, dokáže vytvořit neprostupný živý plod.
Zralé plody mají modrou barvu, tím se liší od většiny jiných druhů u nás pěstovaných dřišťálů.
Jeho květy jsou velmi přitažlivé pro mnoho druhů hmyzu.