Rostliny Seznam
Calluna vulgaris Vřes obecný
od Hanka
čeleď: Vřesovcovité - Ericaceae
Vřes obecný v Praze roste na suchých svazích na silikátových horninách (na buližnících). V Praze 6 na vrcholech skal v Divoké Šárce a na Nebušické skále.
Vřes se vyhýbá vápnitým půdám, protože je schopen přijímat dusík pouze v amoniakální formě, která se vyskytuje v půdách s nízkým pH. Nemá enzym nitrátreduktázu, nedokáže převádět do svého metabolismu dusík v nitrátové formě.
Je hojnější ve středních a horských polohách. Na stanovištích se dobře srovnává s extrémy vodního režimu. Snáší vysýchavé půdy výslunných skalek a dobře roste i na podmáčených rašeliništích.
Calocedrus decurrens (Libocedrus) Pazerav cedrový (Libocedr sbíhavý)
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Pazerav cedrový je stálezelený jehličnan. Pochází ze Severní Ameriky, z pohoří Kalifornie a Oregonu. Ve své domovině se dožívá až věku 1000 roků.
V Čechách je cennou okrasnou dřevinou.
Šišky jsou dlouhé jen 2,5 cm. Skládají se ze tří párů nestejných šupin. Vnitřní jsou sterilní a srůstají v přepážku, střední velké šupiny nesou každá po dvou semenech. Vnější šupiny jsou malé a zpět zahnuté.
Calystegia sepium Opletník plotní
od Hanka
čeleď: Svlačcovité - Convolvulaceae
Opletník plotní je vytrvalá bylina s ovíjivou, až třímetrovou lodyhou. Pod zemí vytváří dlouhý větvený oddenek. Dobře se mu daří na vlhkých půdách, často roste kolem potoků a řek.
Květní koruna je bílá, nálevkovitá, široká 5 až 7 cm. Korunní cípy jsou po celé délce srostlé. V květu je 5 tyčinek a blizna. Drobná žlutá nektaria jsou při bázi semeníku. Kvete od června do října.
Campanula gentilis Zvonek jemný
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek jemný je vzácný a ohrožený druh. Kolem Prahy roste ve skalních štěrbinách a na skalnatých svazích kolem středního a dolního toku Vltavy. (Také v Českém Středohoří.) Rozmnožuje se hlavně semeny, ale umí se šířit do okolí pomocí oddenků. Kvete v srpnu a v září, později, než jiné podobné druhy zvonků.
Je náročný na dostatek světla, velmi mu škodí zarůstání lokalit křovinami. Kvete pouze na výslunných místech bez jiné konkurující vegetace.
Campanula glomerata Zvonek klubkatý
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek klubkatý je vytrvalá bylina. Daří se mu v teplých oblastech, roste zejména na kamenitých stráních a na skalních stepích. V posledních letech se jeho výskyt stává vzácnější. Odborníci u tohoto druhu zvonku rozlišují několik subspecií, někteří to ale hodnotí pouze jako vnitrodruhovou variabilitu.
Květy zvonku klubkatého navštěvuje mnoho hmyzu. Hojně jsou na něm vidět včely medonosné i včely samotářky. Nejvíc se v porostu zvonku klubkatého vyskytují dělnice čmeláka skalního. V termínu kvetení zvonků klubkatých jsou hnízdečka čmeláků skalních na vrcholu rozvoje, krmí larvy, ze kterých se vylíhne mladá pohlavní generace.
Campanula persicifolia Zvonek broskvolistý
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek broskvolistý je vytrvalá bylina. Roste vzpřímeně, může být vysoký až 120 cm, ale obvykle je mnohem menší. V české přírodě se s ním lze setkávat na mělčích půdách strání nebo světlých lesů. Bývá pěstován i v zahradách jako nenáročná květina.
Zvonek broskvolistý vyhledává mnoho hmyzu, zejména blanokřídlí.
Mně se podařilo zastihnout v květech zvonku broskvolistého a vyfotografovat pískorypku s latinským jménem Andrena curvungula.
Campanula rapunculoides Zvonek řepkovitý
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek řepkovitý je vytrvalá bylina, květní lodyhy bývají vysoké 50 až 80 cm. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale do okolí se rozšiřuje také plazivými podzemními výběžky. V teplých oblastech ČR je to nejhojnější druh zvonku. Roste na živinami bohatých půdách. V Praze je často vidět v málo udržovaných částech hřbitovů.
Květy obvykle vyrůstají v jednostranném hroznu. Blanokřídlý hmyz navštěvuje květy zvonku řepkovitého jen málo, častěji jsou ve zvoncích brouci.
Campanula trachelium Zvonek kopřivolistý
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek kopřivolistý je vytrvalá bylina. Dobře se mu daří v dubohabrových lesích, je častý na kamenitých sutích, zejména na živinami bohatých půdách. Dokáže dobře růst v zapojeném lese i na světlinách a na krajích lesů a křovin. Kvete od července do září.
Květy zvonku kopřivolistého vyhledává mnoho hmyzu. Lze na nich pozorovat dělnice včel medonosných, velké čmeláky i maličké dřevobytky zvonkové a také specializovanou samotářskou včelu pilorožku zvonkovou.
Capsella bursa-pastoris Kokoška pastuší tobolka
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Kokoška pastuší tobolka je častý plevelný druh. Její semena dokážou klíčit při nízkých teplotách, mnohdy už v zimě nebo v časném předjaří. Díky odolnosti na chladno se lze setkat s kvetoucími rostlinami kokošky od počátku jara až do pozdního podzimu.
Kvítky má drobné, nenápadné, někdy mohou korunní lístky květů dokonce chybět. Květy kokošky vyhledává mnoho druhů včel samotářek i včely medonosné.
Na horní fotografii je na květech kokošky pískorypka pyskatá (Andrena labiata).
Caragana arborescens Čimišník stromovitý
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Čimišník stromovitý roste jako vzpřímený keř. Pochází ze Sibiře a z jejího velikého okolí. Nyní je rozšířený na severní polokouli skoro všude. Je to velmi nenáročný druh, dokáže růst i na neplodných půdách. U nás bývá vysazovaný podél silnic, protože je to mimořádně odolná dřevina. Snáší sucho a zasolené půdy i exhalace i veliké rozdíly teplot mezi létem a zimou.
U nás kvete koncem dubna a na začátku května, tedy v termínu, kdy kvete i mnoho jiných dřevin a bylin. Píše se o něm, že je to medonosná dřevina. Podle mých pozorování ale včely v této době dávají přednost květům jiných druhů rostlin.
Cardamine pratensis Řeřišnice luční
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Řeřišnice luční často roste na zaplavovaných loukách. Je to velmi variabilní druh, pravděpodobně se skládá z několika podobných druhů.
Diploidní typ má 2n = 16, ale byly zjištěné typy s různě větším počtem chromozomů.
Důležitým rozlišovacím znakem od podobných druhů jsou žluté prašníky a žlutozelené kališní lístky.
Cardaminopsis arenosa Řeřišničník písečný
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Řeřišničník písečný je zajímavá rostlinka chladných částí skal nad Vltavou a jejích přítoků.
Variabilní druh, v Praze roste typ řeřišník písečný pravý. Je velmi přizpůsobivý, co se týká chemismu substrátu.
Hmyz jeho květy často vyhledává.
Květy jsou obvykle bílé, často jsou také nafialovělé.
Carduus acanthoides Bodlák obecný
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Bodlák obecný je dvouletá bylina. Hojný druh, často roste v málo udržovaných trávnících ve městech. Pokud unikne posečení, tak vytváří bohatě větvenou lodyhu s mnoha květy.
Kvete od června do září. Jeho květy vyhledává mnoho druhů hmyzu.
Carduus cripus Bodlák kadeřavý
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Bodlák kadeřavý je dvouletá bylina, v dobrých podmínkách dokáže vyrůst až do výšky kolem 2 metrů. Lodyhu má přímou, obvykle větvenou. Bývá pavučinatě chlupatá. Často roste na okrajích cest, zejména v místech bohatých na dusík.
Jako všechny bodláky, i druh bodlák kadeřavý hmyz velmi miluje. Zejména včely oceňují, že kvete až v létě, kdy už jsou naše domácí druhy dřevin odkvetlé a zdrojů květního pylu a nektaru je v přírodě velmi málo.
Carduus nutans Bodlák nicí
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Bodlák nicí je dvouletá bylina. Může vyrůst až do výšky 150 cm. Má nápadně velké květní úbory, a to až 6 cm v průměru. Na území Prahy roste vzácně. Vyhledává hlinité až jílovité půdy a místa bohatá na dusík. Zdejší fotografie jsou ze svahu nad Radotínským potokem.
Květy bodláků nicích navštěvují hlavně čmeláci. Na horní fotografii je na květu čmelák skalní (Bombus lapidarius), sameček.
Carlina vulgaris Pupava obecná
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pupava obecná roste většinou jako dvouletá bylina. Má ráda vysýchavé výhřevné polohy, většinou bývá na vápnitých půdách. Kvete od července do září. V poslední době je stále vzácnější.
Foto 6. 9. 2020 v Praze v Chuchli.
Carpinus betulus Habr obecný
od Hanka
čeleď: Lískovité - Corylaceae (dříve habrovité - Carpinaceae)
Habr obecný patří v lesích na území k nejčastějším dřevinám. V minulosti se pěstoval zejména na palivové dříví, jeho dřevo je hodně výhřevné. Lidi využívali jeho vynikající pařezovou výmladnost a sklízeli jeho kmínky v krátkém obmýtí. Dodnes se v Praze většinou setkáváme s habry, které mají několik kmenů, co vyrůstají ze starého pařezu.
Při tom jen málo lidí si dokáže vzpomenout, jak habr kvete.
Carya cordiformis Ořechovec srdčitý (hořký)
od Hanka
čeleď: Ořešákovité - Juglandaceae
Ořechovec srdčitý pochází z východu USA. Roste tam zejména ve vlhkých horských údolích. V dobrých podmínkách, to znamená na slunci a na půdách s dostatkem vláhy dokáže vyrůst až 50 m vysoký a s průměrem kmene 1 metr. Má kvalitní tvrdé a trvanlivé dřevo, proto by bylo vhodné vyzkoušet jeho pěstování i v našich českých hospodářských lesích, úspěšně by rostl zejména v záplavových lokalitách podél velkých řek.
Mohutný krásný exemplář je např. v pražské Stromovce.
Caryopteris x clandonensis Ořechokřídlec klandonský
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Ořechokřídlec klandonský je uměle vytvořený druh okrasného keře.
Kolem roku 1930 zahradníci v Anglii v Clandonu úspěšně zkřížili dva druhy ořechokřídleců
( Caryopteris incana x Caryopteris mongholica)
a následně začali pěstovat řadu krásných odrůd, které se nyní šíří po světě.
Je to keř, obvykle 1,50 m vysoký, s květy s různými odstíny světle modré barvy. Podle zvolené odrůdy kvete koncem léta nebo na podzim. Právě pozdní termín kvetení je důvod, proč je ořechokřídlec mezi včelaři oblíbenou rostlinou.
Castanea sativa Kaštanovník jedlý
od Hanka
čeleď: Bukovité - Fagaceae
Kaštanovník jedlý je strom, se kterým se v Čechách lze setkat spíš vzácně.
Lidi dobře znají plody - jedlé kaštany, méně se mezi lidmi ví, jak kaštanovníky kvetou. V jižní a jihovýchodní Evropě, odkud kaštanovníky pocházejí, to jsou i velmi důležité včelařské dřeviny. U nás nejsme na kaštanovníkový med zvyklí, tak našim lidem takový med nechutná. Jinde je ale včelí med, který včely vytvořily z nektaru kaštanovníkových květů, velmi ceněn.
Kaštan, který právě spadl ze stromu, je nádherný.
Catalpa bignonioides Katalpa trubačovitá
od Hanka
čeleď: Trubačovité - Bignoniaceae
Katalpa trubačovitá je strom, který může vyrůst až do výšky 20 m. Pochází ze Severní Ameriky, z jihovýchodu Spojených států. Roste tam na březích potoků a v nízkých lesích. V ČR je často vysazovaná v parcích a v uličních stromořadích.
Kvete uprostřed léta. Květy rostou ve velikých latách a rozkvétají postupně. Ve městech je to významná včelařská dřevina. Má veliké, široké a obvykle bezlaločné listy. Květy jsou bílé, se žlutými a purpurovými skvrnami.
V českých parcích a botanických zahradách rostou i další druhy rodu katalpa a hlavně řada kultivarů vzniklých vzájemným křížením odlišných druhů.
Cedrus atlantica Cedr atlaský
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Cedr atlaský přirozeně roste v pohoří Atlas v Maroku a Alžírsku. U nás v Praze se tenhle druh ukázal jako dobře prosperující a zimní mrazy snáší dobře. Na starších stromech už rostou šišky s klíčivými semeny (některý rok je klíčivost semen špatná, jiný rok jsou kolem starších stromů stovky mladých semenáčků).
Ještě před pár desetiletími lidi u nás cedry většinou neznali, i když v Praze roste několik starých cedrových stromů. Nyní se v českých zahradách hodně pěstují jako okrasné jehličnany.
Cedrus deodara Cedr himalájský
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Cedr himalájský se velmi podobá modřínu, ale je stálezelený. Na fotografii je zasněžená spodní větev, aby bylo vidět, že jehličí před zimou neshazuje.
Pochází z indické a kašmírské části Himaláje, přirozeně roste i v Afganistánu. Nyní je to ve světě často pěstovaný okrasný jehličnan. Ve své původní vlasti vytváří řadu klimatypů, různě odolných k mrazu. K nám do ČR se často dovážely výpěstky, které měly původ v teplých oblastech, a pak při tuhých zimách zmrzly. Proto jsou u nás k vidění pouze mladší jedinci tohoto druhu.
Celtis occidentalis Břestovec západní
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae (nově Konopovité - Cannabaceae)
Břestovec západní pochází ze severní Ameriky. V pražských parcích je pěstovaný poměrně často.
Obdivuji u něj uspořádání větviček, jak pravidelně odbočují z hlavní větve. (Na horním obrázku je fotografován při podzimním žloutnutí listů.)
Opylování květů zajišťuje vítr. Plody jsou drobné a tvrdé.
Centaurea (Colymbada) scabiosa Chrpa čekánek
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Chrpa čekánek kvete od července do září. V pražské přírodě roste větší počet různých druhů chrp. Chrpa čekánek je z nich nejmohutnější. Roste na suchých světlých místech, často je k vidění kolem skal nad Vltavou. Je to trvalka s hlubokým kořenem.
Podobně jako jiné chrpy je i chrpa čekánek rostlinou, kterou hmyz velmi vyhledává.
Centaurea cyanus Chrpa modrá
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Chrpa modrá je jednoletá, většinou ozimá bylina. V minulosti rostla jako častý plevel v obilí. Používání herbicidů její výskyt velmi omezilo, na mnoha lokalitách se stala neznámou. V současnosti se někteří zemědělci snaží omezovat zemědělskou chemii, a u nich se vzácně začínají chrpy znova objevovat.
Chrpa modrá je včelařsky hodnotná rostlina, má ve květech pro hmyz nektar a světlý pyl.
Centaurea jacea Chrpa luční
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Chrpa luční je vytrvalá bylina, hojný druh, hlavně na suchých travnatých místech.
Její lodyhy dřevnatějí, proto zvířata na pastvě se chrpě luční spíš vyhýbají. Naopak pro hmyz jsou chrpy vynikající nektarodárné a pylodárné rostliny, s dlouhou dobou kvetení od července do října.
Centaurea stoebe Chrpa latnatá
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Chrpa latnatá je dvouletá nebo krátce vytrvalá bylina. Často roste na skalách, na kamenitých svazích, na výslunných a suchých stanovištích, na mělkých půdách.
Její květy navštěvuje mnoho hmyzu.
Cerastium arvense Rožec rolní
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Rožec rolní bývá k vidění na skalách a jiných výslunných volných místech. Je to vytrvalý trsnatý druh.
Krásně a dlouho kvete, ale hmyz se o jeho květy téměř nezajímá. Na jeho květech se lze setkávat pouze s droboučkými hmyzími druhy.
Chaenomeles sp. Kdoulovec
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Kdoulovce jsou okrasné keře, které nyní vídáme v parcích stále častěji.
Nejvíc se pěstuje druh kdoulovec ozdobný (Chaenomeles speciosa), ten je původní na území Číny. Dorůstá až do výšky 2 m a začíná kvést už v březnu. Jeho výhodou je, že jednotlivé květy nakvétají postupně, kvete až do začátku května.
Podobný, ale trochu menší je druh kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica). Ten začíná kvést až v dubnu.
Vzájemným křížením těchto dvou druhů lidi vyšlechtili také kdoulovec nádherný (Chaenomeles x superba).
Od všech těchto druhů je vytvořeno mnoho kultivarů s různou barvou květů, kromě všelijakých odstínů oranžové a červené barvy existují i bílé.
Chaerophyllum aromaticum Krabilice zápašná
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae (okoličnaté)
Krabilice zápašná je rozšířená zejména v podhorských oblastech. V Praze bývaly v minulosti vidět spíš jen jednotlivé rostliny, ale v poslední době se vydatně šíří a na některých plochách vytváří mohutnou monokulturu. Je to vytrvalá bylina. Její výhoda je v tom, že po posečení louky regenuje rychleji než jiné rostliny a rozkvétá opakovaně o něco dřív než ostatní porost.
Proto se na květech krabilice zápašné občas soustřeďuje mnoho jedinců hmyzu. Ale mělo by by být těch rostlin jen přiměřeně málo. Dokáže se totiž občas šířit až invazivně a je to pak nepříjemný hlubokokořenící plevel.
Chaerophyllum bulbosum Krabilice hlíznatá
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Krabilice hlíznatá je statná dvouletá bylina (může být i víceletá), po vykvetení odumírá. Je to častý druh na březích dolních toků českých řek. U nás byla ve středověku pěstovaná jako zelenina, vařením se upravovaly řepovité kořeny, mladou nať lidi připravovali jako špenát. Zplanělé rostliny ale mají jen slabý kořen.
POZOR NA ZÁMĚNU S JEDOVATÝM BOLEHLAVEM PLAMATÝM !! Krabilice hlíznatá a jedovatý bolehlav plamatý si jsou navzájem velmi podobné rostliny a často rostou společně. Oba tyto druhy kvetou ve stejném termínu, jsou stejně vysoké, mají téměř stejný tvar listů a podobně červeně skvrnité lodyhy. Spolehlivě se dají rozlišit jen podle odlišného tvaru plodů.
Chaerophyllum temulum Krabilice mámivá
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Krabilice mámivá je jednoletá, případně i dvouletá bylina. Je to hojný druh se zřetelnou tendencí k rozšiřování areálu. Daří se jí na polostinných místech na půdách bohatých na živiny, je častá v akátových porostech. Rychle obsazuje stanoviště, která byla změněná lidskou činností.
Na jejích květech bývá dost brouků, těm určitě krabilice prospívají. Pro lidi je krabilice mámivá JEDOVATÁ!!
Pozor na záměnu s jedlým a podobným kerblíkem třebule (Anthriscus cerefolium)!
Krabilice mámivá a kerblík třebule často rostou těsně vedle sebe na stejné ploše.
Chamaecyparis Lawsoniana Cypřišek Lawsonův
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Cypřišek Lawsonův pochází z Ameriky, v pražských zahradách je to často pěstovaný jehličnan. Zahradníci vyšlechtili z rodu cypřišků velké množství různých okrasných kultivarů, které jsou pro laiky těžko rozlišitelné.
Cypřišek Lawsonův a jeho kultivary lze nejsnadněji poznat v době květu. Jejich malinké, samčí pylové šištičky mají ve stadiu zralosti červená pouzdra s pylem.
Šišky se semeny jsou kulaté, velké kolem 1 cm, dozrávají na podzim. Většina jich zůstává na stromech až do následujícího jara.
Chamaecytisus ratisbonensis Čilimník řezenský
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Čilimník řezenský je keřík s plazivým pokrouceným kmínkem. Roste na výslunných stráních, na mělkých kamenitých půdách. Je odolný vůči suchu. Bývá na horních hranách svahů, kde ho kvůli mělké půdě a suchu nepřerůstají jiné druhy rostlin.
Květy jsou dlouhé až 20 mm. Nektar je v květech uložený hluboko, většina našich druhů hmyzu nemá tak dlouhý sosák a k nektaru normálně nedosáhne. Místo toho se ale někteří naučili vykusovat květy z boku a pašovat si nektar bez toho, že by květy opylovali.
Chelidonium majus Vlaštovičník větší
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae
Vlaštovičník větší je vytrvalá bylina. V Praze patří k nejhojněším rostlinám, dobře roste i v akátinách. Charakteristický je obsah žlutooranžové šťávy v celé rostlině. Kvete od dubna až do září. Včely, čmeláci a další hmyz navštěvují květy vlaštovičníku často, zejména v době po okvětu ovocných stromů, když začíná být o květy v přírodě nouze. Na květech vlaštovičníku rády sbírají pyl také pelonosky hluchavkové. Je ale zajímavé, že pelonosky létají na vlaštovičník pouze ráno a pak zase pozdě večer, během dne navštěvují jiné druhy rostlin.
Semena vlaštovičníků obvykle rozšiřují mravenci.
Chimonanthus praecox Zimnokvět časný
od Hanka
čeleď: Sazaníkovité - Calycanthaceae
Zimnokvět časný je keř, více než 3 m vysoký. Pochází z horských lesů v Číně. U nás se s ním lze setkat jako s raritou v Botanické zahradě v Praze Na Slupi. Byl by to ale vhodný okrasný keř i pro častější pěstování v českých zahradách. Vyniká zimním termínem kvetení a zajímavou vůní květů. Květy nejsou nijak velké ani nápadně barevné, ale jejich předností je právě vůně. Pokud se během zimních měsíců na chvíli oteplí, tak zimnokvět hojně navštěvují včely medonosné.
Chondrilla juncea Radyk prutnatý
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (dříve čekankovité - Cichoriaceae)
Radyk prutnatý je vytrvalá (někdy jen dvouletá) bylina, která má ráda teplo a sucho. Na území Prahy byl donedávna rostlinou prakticky neznámou, jenže teplé a suché roky 2015 - 2018 nyní jeho šíření podporují.
V Čechách je to původní druh. Je u nás jediným zástupcem rodu radyk, ostatní druhy radyků mají těžiště rozšíření zejména ve stepních oblastech Asie.
Na stanovišti se rozšiřuje obvykle vegetativně s pomocí kořenových oddenků. Na větší vzdálenosti se šíří semeny, která vznikají apomikticky, bez opylení. Jinak to radyk ani není schopen. Je to totiž rostlina triploidní, počet chromozomů v buňce má 2n = 15.
Cichorium intybus Čekanka obecná
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (dříve čekankovité - Cichoriaceae)
Čekanka obecná je vytrvalá bylina, hojná na suchých travnatých stráních, na kamenitých okrajích cest a železničních tratí.
Její květy jsou milované mnoha druhy hmyzu. V obdobích sucha kvete jen brzy ráno, potom se její květy zavírají. To ovšem hmyzu stačí, včely nemají problém si ráno přivstat.
Pyl čekanky má bílou barvu.
Cirsium arvense Pcháč rolní (oset)
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč rolní je vytrvalá bylina, obecně rozšířený a nebezpečný plevel. Má mohutný kořenový systém, který tvoří vodorovné i svislé výběžky, a těmi se rozmnožuje i vegetativně.
Při prohlížení pouhým okem vypadají všechny květní úbory stejně. Ale až při větším zvětšení jednotlivých kvítků se dá poznat, že pcháč rolní je rostlina neúplně dvoudomá. V samičích květech jsou prašníky zakrnělé a bliznová ramena jsou v době květu rozevřená. V květních úborech samčích rostlin jsou v kvítcích pestíky s bliznovými rameny k sobě přitisklými. V samčích rostlinách se vzácně může v květním úboru vytvořit několik málo životaschopných semen.
Cirsium canum Pcháč šedý
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč šedý je vytrvalá bylina. Roste na vlhkých loukách, v příkopech, kolem potoků. Snáší dobře jak záplavy, tak i delší vyschnutí. Ve Středočeském kraji je to hojnější druh, na území Prahy je spíš vzácný. Kvete od července, lodyhy mohou být až 150 cm vysoké, po pokosení znovu vyráží květní lodyhy, a to i opakovaně, ale potom už je výrazně nižší.
Včely medonosné, čmeláci, motýli a další druhy mají pcháč šedý v lásce.
Cirsium eriophorum Pcháč bělohlavý
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč bělohlavý patří k nejkrásnějším druhům pcháčů. Květní úbory mohou měřit v průměru až 7 cm, a nejkrásnější jsou kulovité, pavučinatě bíle vlnaté květní zákrovy.
Na území Prahy 6 roste velmi vzácně, jednotlivé exempláře bývají pouze na tzv. Velké skále v Divoké Šárce, ale pouze na lokalitě, kde v dávné minulosti bývaly hradby tehdejšího osídlení. Na chemicky kyselých buližnících, ze kterých je Velká skála (Kozákova skála) vytvořená, pcháč bělohlavý neroste.
V okolí Prahy je ale výskyt častější.
Je to dvouletá, silně ostnitá statná bylina. Pcháči bělohlavému se daří na suchých pastvinách, často na vápenci.
Cirsium oleraceum Pcháč zelinný
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč zelinný je vytrvalá statná bylina. Je častá podle potoků na vlhkých loukách, kde je i dostatek živin. Po posečení louky znovu obrůstá a znovu kvete až do podzimu, kdy je o květy nouze. Květní úbory jsou obklopené listeny.
Pcháč zelinný a jeho květy vyhledává mnoho druhů hmyzu, hmyz mu dává přednost před květy jiných rostlin.
Cirsium vulgare Pcháč obecný
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč obecný je dvouletá, statná rostlina, s bohatě větvenou lodyhou. V dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 2 metry.
Často roste na skládkách, na okrajích komunikací, obvykle na zanedbaných neudržovaných místech s vyšším obsahem dusíku.
Jeho květy vyhledávají čmeláci, včely medonosné i včely samotářky.
Citrus triptera (Poncirus trifoliata) Citronečník trojlistý
od Hanka
čeleď: Routovité - Rutaceae
Citronečník trojlistý je trnitý keř se složenými trojčetnými listy, které před začátkem zimy opadávají. Mezi zahradníky je známý víc pod počeštěným jménem trifoliáta. V současnosti ho odborníci vkládají do společného rodu ke svým příbuzným citronům, pomerančům a mandarinkám. Je to ale jediný druh z tohoto rodu, který dokáže trvale růst i v českých klimatických podmínkách venku na zahradách. V chráněných polohách zvládá českou zimu bez nutnosti přikrytí. Plody u nás úspěšně dozrávají i při pěstování venku, jenže mají hořkou chuť.
U nás se využívá jako podnož pro roubování mandarinek a citronů, které si lidi pěstují v nevytápěných zimních zahradách u svých domů. Ale jestli bude pokračovat oteplování zeměkoule, může nastat situace, že začne být zajímavé pěstování mandarinek i v Čechách, i když v našich podmínkách bude vždycky nutná nějaká ochrana před mrazy. Citronečník trojlistý pochází z Číny.
Cladrastis kentukea (lutea) Křehovětvec žlutý
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Křehovětvec žlutý pochází z jihovýchodu Spojených států. Nyní je častěji vysazován do parků i v ČR.
Je to včelařsky významná dřevina. Kvete ve stejném termínu jako trnovník akát.
Ozdobou je i nádherně žluté podzimní zbarvení listů.
Jak ale napovídá jméno, má tento strom křehké větve. Proto není vhodné ho vysazovat tam, kudy chodí hodně lidí.
Colchicum autumnale Ocún jesenní
od Hanka
čeleď: Ocúnovité - Colchicaceae
Ocún jesenní je vytrvalá, až 45 cm vysoká bylina, se stonkovou hlízou, která bývá uložená hluboko pod zemí. Zvláštností jsou květy, které vyrůstají na podzim, listy a plody rostou až od následujícího jara.
Celá rostlina obsahuje prudce jedovaté alkaloidy, nejvyšší obsah je v semenech.
Colutea arborescens Žanovec měchýřník
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Žanovec měchýřník je keř, nanejvýš 5 m vysoký. Je původní v jižní Evropě, u nás bývá vysazovaný, snadno zplaňuje. Daří se mu na slunci na skalnatých svazích. Vyhovují mu vápenité půdy, dobře snáší sucho, nevadí mu zasolení půdy.
Je jedovatý!
Květy žanovců vyhledávají drvodělky. Naopak včely medonosné dávají přednost jiným, současně kvetoucím rostlinám.
Conium maculatum Bolehlav plamatý
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Bolehlav plamatý je jednoletá, případně ozimá nebo dvouletá bylina. Roste zejména na vlhčích půdách, které jsou bohaté na dusíkaté látky. V posledních letech roste velmi často kolem hnojených polí. Lodyha může být vysoká i více než 2 metry. Na vhodných stanovištích vytváří mohutné porosty.
CELÁ ROSTLINA JE JEDOVATÁ !! Otravou jsou ohrožená i zvířata, pokud bolehlav roste jako plevel v porostech pěstovaných na sklizeň na krmení dobytka. (Na pastvině by se krávy nespletly v rozlišení jedlého a jedovatého, pokud by ale měly k dispozici jen posečenou směs s bolehlavem, tak potom by nedokázaly problém řešit.)
Velmi se podobá krabilici hlíznaté, často rostou bolehlav a krabilice společně na stejné ploše. Mladé rostliny bolehlavu jsou téměř nerozlišitelné od mladých rostlin krabilice hlíznaté. Spolehlivě se poznají až podle zcela odlišného tvaru plodů.
Consolida regalis Ostrožka stračka
od Hanka
čeleď: Pryskyřníkovité - Ranunculaceae (dříve čemeřicovité - Helleboraceae)
Ostrožka stračka je jednoletá bylina. V minulosti rostla hlavně jako plevel v obilí, nyní bývá jen na okrajích polí a podél cest, je častá na skládkách zemin. Je hojná pouze v teplých oblastech.
Celá rostlina je jedovatá!
Jako opylovatelé bývají na květech ostrožky dělnice druhu čmelák zahradní, i další druhy včel samotářek. Včely medonosné se o ostrožku stračku obvykle nezajímají.
Convolvulus arvensis Svlačec rolní
od Hanka
čeleď: Svlačcovité - Convolvulaceae
Svlačec rolní je vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem. Mohutný kořenový systém může zasahovat až tři metry hluboko. Dokáže ale růst i na velmi mělkých půdách. Porůstá zejména zraňované půdy. Bývá to i nepříjemný plevel. Kvete od května do října.
Květní koruna může být široká 2,5 cm. V květu má pět tyčinek a semeník má na vrcholu dlouhou čnělku s dvoulaločnou bliznou.
Conyza canadensis Turanka kanadská (turan kanadský)
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Turanka kanadská je jednoletá bylina, většinou vyrůstá jako ozimý plevelný druh.
Pochází ze Severní Ameriky. V Čechách roste jako obecně rozšířený plevel, je doložený už z 18. století. Je častá na plochách, které jsou narušené činností lidí. Zejména roste podél cest nebo u železničních náspů. K jejímu rozšířování přispívá i okolnost, že je poměrně odolná vůči herbicidům na bázi glyfosátu, a tím získává konkurenční výhodu vůči jiným plevelným rostlinám.
Cornus alba Svída bílá
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Svída bílá je keř, obvykle 2 m vysoký, ale v dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 5 m. Tento druh je původní v severovýchodní části evropského Ruska i na dálném východě, často tam roste podél vodních toků.
V Praze je svída bílá vysazovaná v parcích u potoků. Je okrasná i v zimě, původní druh má letorosty krvavě červené, oblíbené jsou další kultivary s jinou výraznou barvou letorostů.
Cornus mas Dřín jarní (obecný)
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Dřín jarní je keř, který rozkvétá už v březnu. Občas lze na jeho květech vidět včely medonosné, jak tu sbírají pyl. Květní nektar pravděpodobně dřín jarní netvoří. Včelám medonosným to nevadí, mají zásoby sladkého medu v úlech z předchozího roku, a čerstvý pyl je pro ně vítaným zpestřením potravy. Pokud ale nablízku rozkvetou jívy, tak včely začnou dávat přednost jívám nebo jiným časně kvetoucím vrbám, a na květy dřínů budou létat minimálně.
Cornus sanguinea Svída krvavá
od Hanka
čeleď: Dřínovité - Cornaceae
Svída krvavá je původní evropský druh. Je to keř, který může být vysoký 3 metry, vyjímečně až 5 metrů, obvykle je obklopený množstvím kořenových výmladků. Je to velmi přizpůsobivá dřevina, dokáže růst i na podmáčených podkladech právě tak dobře jako na mělkých vysýchavých půdách. Může růst na vápencích i na kyselých horninách. V zimních měsících je svída krvavá nápadná díky svému temně červenému proutí. Zahradníci vyšlechtili řadu kultivarů s jinými výraznými barvami letorostů.
Květy svídy krvavé navštěvují včely medonosné a další druhy včel samotářek.
Coronilla varia Čičorka pestrá
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Čičorka pestrá je vytrvalá bylina. Z oddenku vyrůstají větvené, hranaté lodyhy, které mohou být dlouhé až 120 cm. Čičorka je náročná na dostatek světla. Proto je hojnější na suchých loukách, kde jí nezastiňují jiné rostliny. Kvete od května do září. Je to jedovatá rostlina, zvířata na pastvě se jí většinou vyhýbají.
Pokud je na louce dostatek květů mnoha druhů rostlin, hmyz upřednostňuje jiné rostliny, zejména štírovník, který se často vyskytuje v porostech společně s čičorkou. V nouzi ale čmeláci a další blanokřídlí vyhledávají i čičorku.
Corydalis cava Dymnivka dutá
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka dutá je vytrvalá bylina. Daří se jí v teplých oblastech, na humusem bohatých půdách. V lužních lesích roste často pospolitě na velkých plochách. Dokáže vytvářet nápadně pestře zbarvené porosty, květy mohou být světle nachové, bílé, žlutobílé, růžové nebo tmavomodré.
Rozlišovacím znakem dymnivky duté jsou celokrajné listeny v úžlabí vyrůstajících květů a přímý květní hrozen.
O květy dymnivek se zajímají hlavně čmeláci, také samotářská včela pelonoska hluchavková.
Corydalis intermedia Dymnivka bobovitá
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka bobovitá je drobná rostlina s nenápadnými květy. V Praze se objevuje už koncem března nebo na začátku dubna v podrostu listnatých lesů na skalnatých půdách. Zejména jí vyhovují místa v sousedství sídlišť, kde si pejskové často vyprazdňují bříška.
Rozlišovacími znaky jsou celokrajné listeny, v jejichž úžlabí vyrůstají květy, a také v době tvorby plodů převislý květní hrozen.
Corydalis pumila Dymnivka nízká
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka nízká roste v podrostu listnatých lesů. Není to častý druh, má jen značně mezerovité rozšíření. Kvete koncem března a na začátku dubna. Odkvétá v krátké době a rychle tvoří semena, musí všechno stihnout dřív než stromům narostou listy.
Ve srovnání s podobnou dymnivkou plnou je dymnivka nízká drobnější rostlina. Oba druhy mají v úžlabí kvítků dlanitolaločné listeny. Důležitým rozlišovacím znakem jsou velmi krátké stopky kvítků a plodů.
V porostu dymnivky nízké se často pohybují samečkové druhu pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes). Ti se zjara probouzejí velmi brzy, právě v termínu kvetení dymnivek. Samičky pelonosek obvykle zahajují svojí letovou aktivitu o pár týdnů později, v té době jim už kvetou jiné druhy rostlin.
Corydalis solida Dymnivka plná
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka plná roste ve světlých lesích. V ČR není v přírodě příliš hojná. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili okrasné typy, občas se prodávají kvetoucí rostliny v květináčích pro velikonoční výzdobu na hrobech. Proto se nyní dymnivka plná začala šířit s pomocí semen do okolí pražských hřbitovů a také do lesa v sousedství zahrad. Různé druhy dymnivek se mezi sebou snadno kříží, v okolí zahrádkářských skládek bývá k vidění pestrá směs odlišně vypadajících jedinců.
Rozlišovacím znakem jsou dlanitolaločné listeny v úžlabí vyrůstajících květů, přímý květní hrozen a delší stopky květů.
Corylus avellana Líska obecná
od Hanka
čeleď: Lískovité - Corylaceae
Líska obecná obvykle roste jako středně velký keř. Má výbornou výmladnost z pařezu a bohatě obráží na kořenových nábězích, keře jsou pak tvořené mnoha kmínky.
V dávné minulosti (asi 7 000 let př. n. l.) byla na našem území převládající dřevinou. Dnes je v lesnictví považovaná za plevelnou dřevinu. V porostech ale působí příznivě, její listový opad se dobře rozkládá a brzy vytváří vrstvu dobrého humusu. A co je na ní nejlepší? No přece chutné oříšky.
Corylus colurna Líska turecká
od Hanka
čeleď: Břízovité - Betulaceae (dříve lískovité - Corylaceae)
Líska turecká je strom, který může vyrůst do výšky i víc než 20 m. Nyní je to často vysazovaný druh v pražských parcích i v uličních stromořadích. Dobře odolává zimním mrazům i letnímu horku a suchu. Má bohatý kořenový systém, s dlouhým kůlovým kořenem, proto dosáhne pro vodu i hluboko pod povrch. Daleké boční kořeny zase zajšťují dobré ukotvení a odolnost proti vývratům. Má rovný kmen a kvalitní dřevo, byla by vhodná i pro vysazování na okrajích hospodářských lesů.
Cotoneaster integerrimus Skalník celokrajný
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Skalník celokrajný je menší, rozložitý keř, se vzpřímeným větvením. Je to světlomilný druh, který snáší velmi vysýchavé podklady. Často roste na skalách, ale pouze na živinami bohatších místech.
Kvete v dubnu a v květnu. Jeho květy jsou nenápadné, korunní lístky jsou kratší než 3 mm, světle růžové. Květy skalníků hojně vyhledávají mnozí čmeláci.
Pro hmyz je důležité, že jednotlivé kvítky rozkvétají postupně, že hmyz má ve květech skalníků potravu dlouhou dobu, a to několik týdnů.
Crataegus sp. Hloh
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Hlohy jsou v české zemědělské krajině nejčastější keře.
V ČR jsou původní 3 základní druhy hlohů:
Hloh obecný - Crataegus laevigata
Hloh jednosemenný - Crataegus monogyna (jednoblizný)
Hloh křivokališný (podhorský) - Crataegus praemonticola
Vzácně se vyskytuje ještě základní druh hloh Lindmanův - Crataegus Lindmanii.
Crepis biennis Škarda dvouletá
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Škarda dvouletá kvete od května do listopadu. V městských trávnících je to v létě nejčastější žlutě kvetoucí rostlina.
Hmyz ji velmi miluje. Nektar a pyl tam sbírají včely medonosné i mnoho dalších druhů včel samotářek.
Rozlišovacím znakem od mnoha podobných druhů rostlin je zákrov a zákroveček ( výrazně rozlišené zákrovní listeny, vnější obloukem rozestálé ) na spodní části květů, který je nejlépe viditelný na odkvetlých částech rostlin.
Crepis foetida Škarda smrdutá mákolistá
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Škarda smrdutá mákolistá je jednoletá bylina. Proto vytváří početné populace zejména kolem železničních kolejí a také na podobných často zraňovaných půdách, kde semenáčky nemají konkurenci jiných rostlin. Je častá v nejteplejších oblastech ČR. Kvete od června do října.
Důležitým rozlišovacím znakem od jiných druhů škard jsou nicí mladé květní úbory (poupata se sklánějí dolů). Teprve krátce před rozkvětem se stopky květních úborů narovnávají.
Crocus tommasinianus Šafrán (krokus) Tommasiniho
od Hanka
čeleď: Kosatcovité - Iridaceae
Šafrán (krokus) Tommasiniho je původní na Balkánském polostrově a v okolních zemích. U nás je v zahradách často pěstovaný, existují různé odrůdy. které se trochu liší barvou květů.
Zjara rozkvétá velmi brzy, prakticky nejdřív ze všech u nás pěstovaných druhů krokusů. (Jeho květy jsou menší než většina vyšlechtěných okrasných druhů krokusů.) Jedná se o botanický druh, který se samovolně snadno rozmnožuje semeny.
Šáfrán Tommasiniho patří spolu se sněženkami k první jarní pastvě včel, dává včelám nejen pyl, ale i nektar.
Cupressus sempervirens Cypřiš stálezelený (vždyzelený)
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Cypřiš stálezelený je původní ve východním Středozemí a v oblasti evropského Blízkého východu. V tamních podmínkách je to důležitá dřevina, odolná k suchu, která má tvrdé a kvalitní dřevo. Kde se mu daří, může se dožít i věku několika tisíc roků.
V Čechách je k vidění málo, má u nás potíže se slabší mrazuvzdorností. Protože je ale po něm pojmenovaná celá čeleď, chci ho ukázat. V Praze úspěšně roste na jižním svahu v trojské botanické zahradě.
Cyanus triumfetti Chrpa chlumní
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Chrpa chlumní je ohrožený druh české květeny. Na skalách v Dolním Povltaví se s ní lze vzácně setkat. Roste tu na suchých skalnatých svazích, na skeletovitých půdách. Je to vytrvalá bylina. Květy mají v průměru 4 až 5 cm. Populace na území ČR jsou morfologicky velmi proměnlivé.
Velmi podobným druhem je často pěstovaná okrasná trvalka chrpa horská (Cyanus montanus). Rozdíly jsou hlavně v požadavcích na stanoviště, chrpa horská má ráda vlhčí a trochu zastíněná místa.