Rostliny Seznam
Vaccinium myrtillus Borůvka černá (brusnice borůvka)
od Hanka
čeleď: Vřesovcovité - Ericaceae (dříve borůvkovité - Vacciniaceae)
Borůvka černá dává lidem naše lesní ovoce. Zatímco plody všichni dobře znají a lidé je sbírají v době školních prázdnin, květy borůvky mezi veřejností už tak známé nejsou.
Borůvky černé rostou na kyselých a živinami chudých půdách a na rašeliništích. Mají vyšší nároky na vláhu, snesou i silně podmáčené půdy. Borůvky jsou u nás hojné ve středních a vyšších polohách, na horách jsou zcela běžné. U nás na horách a v podhůří se specializuje na sběr nektaru a pylu z borůvek (také z brusinek) pískorypka severská (Andrena lapponica). Tu se mi zatím fotografovat nepodařilo. Na následujících fotografiích je na květech borůvek pískorypka ryšavá (Andrena fulva).
Květy borůvek a pískorypku ryšavou fotografoval Radim Herman.
Verbascum densiflorum Divizna velkokvětá
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna velkokvětá je dvouletá bylina, v prvním roce vytváří jen přízemní růžici listů, ve druhém roce vykvétá. Květní lodyhy mohou dorůstat až do výšky 2 metry i více.
Jednotlivé květy mají v průměru 3 až 5 cm. Jedním z rozlišovacích znaků od jiných druhů divizen jsou detaily v květu, nitky dolních tyčinek jsou 2x delší než prašníky.
Verbascum lychnitis Divizna knotovitá
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna knotovitá je dvouletá bylina. Na území Prahy je to nejhojnější druh divizny. Vyhovují jí sušší půdy, často roste na kamenitých a skalnatých stráních. Květy má poměrně malé, jen 12 až 18 mm v průměru. Kvítky bývají otevřené jen ráno, během dne často zasychají.
Verbascum nigrum Divizna černá
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna černá je vytrvalá bylina. Roste obvykle ve vlhčí půdě, snáší i krátkodobé zaplavení. V Praze je občas k vidění poblíž vltavských břehů. Rozlišovacím znakem jsou fialově chlupaté nitky tyčinek v květech, a také dlouhé řapíky přízemních listů, se srdčitě připojenou čepelí. Květy jsou menší, mají nanejvýš 25 mm v průměru.
Verbascum phlomoides Divizna sápovitá
od Hanka
čeleď: Krtičníkovité - Scrophulariaceae
Divizna sápovitá je dvouletá bylina. Je častá v teplých oblastech, nejvíc roste na stanovištích, která jsou ovlivněná lidskou činností (různé navážky, náspy, atd.). Je blízce příbuzná divizně velkokvěté, má podobně uspořádaný květ. Má nestejně dlouhé tyčinky, dvě spodní jsou delší a tři horní jsou kratší. Divizna sápovitá má nitky horních tyčinek hustě bělavě vousaté.
Hlavním rozlišovacím znakem divizny sápovité jsou lodyžní listy, které mohou být nanejvýš krátičce sbíhavé.
Verbena bonariensis Sporýš argentinský
od Hanka
čeleď: Sporýšovité - Verbenaceae
Sporýš argentinský je moderní okrasná rostlina. U nás to je obvykle jen letnička, při mírné zimě může být i krátkověká trvalka. Kvete od července do října a květy lákají mnoho druhů hmyzu. Proto je potřeba na tento druh upozornit a jeho pěstování v zahradách doporučit.
Verbena officinalis Sporýš lékařský
od Hanka
čeleď: Sporýšovité - Verbenaceae
Sporýš lékařský je původní ve Středozemí a v oblastech odtud na východ. K nám se rozšířil už v dávných dobách. Je to teplomilná a světlomilná vytrvalá bylina. V minulosti rostla často podél cest a jako plevel na úhorech, v současnosti je k vidění jen vzácně.
Drobné kvítky vyrůstají v dlouhých mnohokvětých klasech.
Veronica beccabunga Rozrazil potoční
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Rozrazil potoční je vytrvalá rostlina. Je to častý druh v mokřinách, na březích tekoucích vod i na okrajích ve vodách stojatých.
Ve srovnání s jinými druhy rozrazilů má rozrazil potoční docela velké listy, a naopak drobné, často nenápadné květy.
Veronica chamaedrys Rozrazil rezekvítek
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Rozrazil rezekvítek je vytrvalá bylina. Je to velmi častý druh na loukách a v městských trávnících.
Jeho kvítky vyhledává celá řada drobných druhů hmyzu.
Veronica maritima (Pseudolysimachion longifolium) Rozrazil dlouholistý
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae
Rozrazil dlouholistý je vytrvalá bylina. V přírodě roste zejména na březích větších řek, na zaplavovaných loukách v říčních nivách. Snáší i mírné zastínění. Původní přírodní druh není příliš hojný.
Zahradníci vyšlechtili od tohoto druhu mnoho kultivarů, které se liší vzrůstem, barevností a taky odolností vůči vnějším podmínkám.
Osivo rozrazilu dlouholistého je nyní často součástí směsí semen pro výsevy květnatých travnatých porostů. Proto se v posledních letech vyskytuje v pražských parcích čím dál častěji.
Veronica polita Rozrazil lesklý
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Rozrazil lesklý je malá jednoletá bylina. Lodyha se od báze větví na větší počet poléhavých, obvykle růžicovitě rozprostřených výhonů. Květy vyrůstají jednotlivě. Květní koruna je světle modrá, s tmavším žilkováním. Květy mají v průměru 5 - 8 mm (jsou výrazně menší než květy rozrazilu perského, se kterým rozrazil lesklý často roste společně na stejném stanovišti).
Překvapily mne včely medonosné, na rozrazilu lesklém sbíraly v květech hlavně pyl. Obvykle si totiž dělnice včel medonosných rozrazilů nevšímají.
Veronica prostrata Rozrazil rozprostřený
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Rozrazil rozprostřený je drobná vytrvalá bylina. Z oddenku v zemi mu vyrůstají kruhovitě rozložené lodyhy. Sterilní lodyhy mívá poléhavé až plazivé, květní lodyhy jsou vystoupavé. Je to teplomilný druh, v Praze roste na suchých stepních lokalitách, obvykle je nahoře nad skalami. Daří se mu na vápnitých podkladech, na severu Prahy roste převážně na místech, která byla obohacená vápencem díky činnosti lidí.
Veronica spicata (Pseudolysimachion spicatum) Rozrazil klasnatý
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Rozrazil klasnatý v Praze roste velmi vzácně, v Českém Středohoří je častější. Vyhovují mu suché stráně a skalnaté svahy.
Je to vytrvalá bylina. Na velmi suchých místech jen 10 cm vysoká, v lepších podmínkách může vyrůst až do výšky 50 cm. Kvete od června do září.
Veronica sublobata Rozrazil laločnatý
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae
Rozrazil laločnatý je jednoletá bylina. Je to drobná rostlina, která má velmi rychlý životní cyklus. Klíční rostlinky se objevují pouze na podzim nebo na jaře. Semena klíčí hromadně při nízkých teplotách z povrchu půdy. Maličké kvítky se objevují už na konci března, semena pak rychle dozrávají a nejpozději v květnu rostliny zasychají. Daří se mu na polostinných místech. V listnatých lesích je to nejhojnější jarní rostlina.
Rozrazil laločnatý patří do komplexu druhů Veronica hederifolia agg. V minulosti nebyly jednotlivé druhu tohoto agragátu rozlišovány. Dnes už je známo, že druh Veronica triloba (rozrazil trojlaločný) je diploidní, Veronica sublobata (rozrazil laločnatý) je tetraploidní a Veronica hederifolia (rozrazil břečťanolistý) je hexaploidní.
Veronica teucrium Rozrazil ožankový
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae
Rozrazil ožankový je vytrvalá bylina. Daří se mu zejména v teplých oblastech. V Praze se s ním lze setkávat hlavně na plochách přírodních rezervací a vyhlášených přírodních památek. Často tam roste společně s kakostem krvavým.
Patří do skupiny druhů, které mají vždy sterilní vzrostný vrchol lodyhy a vytváří postranní hroznovitá květenství.
Květy rozrazilu ožankového často vyhledává pískorypka Andrena curvungula. Tahle pískorypka je sice do značné míry vázána na zvonky, jenže se probouzí docela brzy zjara, když zvonky ještě nekvetou. V období před rozkvětem zvonků vyhledává květy rozrazilu ožankového a také kakostu krvavého.
Veronika persica Rozrazil perský
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)
Rozrazil perský je původní v pohořích Střední Asie. Do Evropy je zavlečený, a nyní je to hojný druh. Drobná rostlinka, její květy bývají vidět už v březnu. Je to takový krásný plevel.
Rozmnožuje se semeny. Vzchází během celé vegetace a snadno přezimuje. Může růst a vyvíjet se i za nízkých teplot. Proto jsou jeho kvítky vidět už na konci zimy. Je to drobná, nízká rostlinka.
Viburnum farreri Kalina vonná
od Hanka
čeleď: Pižmovkovité - Adoxaceae (dříve zimolezovité - Caprifoliaceae)
Kalina vonná pochází z horských lesů v Číně. Nyní je to u nás moderní často pěstovaný keř. Při teplých zimách dokáže kvést už od prosince, normálně rozkvétá na začátku března. Kvetoucí keře zaujmou pozornost svojí vůní, to je tak brzy zjara neobvyklé.
Původní druh má růžová poupata, a téměř bílé květy. Zahradníci ale vyšlechtili i růžově kvetoucí kultivary, nebo naopak rostliny s květy zcela bílými. Zejména jsou oblíbené typy, které vznikly zkřížením druhů Viburnum farreri x Viburnum grandiflorum, jsou označované jako kalina bodnanská. Ta mívá růžovější a bohatší květenství.
Viburnum opulus Kalina obecná
od Hanka
čeleď: Pižmovkovité - Adoxaceae
Kalina obecná je náš původní, evropký druh kaliny. V přírodě se obvykle vyskytuje na vlhkých místech podél vodních toků. Občas je pěstovaná v zahradách jako okrasný keř. Je nádherná zejména v zimních měsících, protože její zářivě červené plody zůstávají krásné a nepoškozené na větvích velmi dlouho. Od tohoto druhu je vyšlechtěná řada okrasných kultivarů..
U nás je považovaná za jedovatou rostlinu. Existuje ale i její jedlá varieta, která má plody sice hořké, ale nejedovaté, a někde se využívá na šťávy.
Žlázy na řapících listů vylučují sladký nektar, který láká mravence.
Vicia angustifolia Vikev úzkolistá
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev úzkolistá je jednoletá bylina. Je oblíbenou rostlinou samotářské včely stepnice jarní.
Na palistech má také mimokvětní nektaria, která vyhledávají zejměna mravenci (podobně jako vikev plotní).
Obvykle roste na teplých, suchých a slunných stanovištích.
Vicia cracca Vikev ptačí
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev ptačí je vytrvalá bylina. V ČR roste hojně na celém území, od nížin až do hor. U nás se vyskytují 3 základní chromozomové rasy (a méně často jejich různé kombinace). Vzhledově jsou nerozlišitelné.
1. Diploidní (2n = 14) - výrazně teplomilná a suchomilná.
2. Diploidní (2n = 14) - horská, roste v chladnu a vlhku.
3. Tetraploidní (2n = 28) - roste na rozličných stanovištích od nížin až do hor.
Kvete od poloviny května do září. Květní koruna může být dlouhá až 12 mm. Vikev ptačí je důležitým zdrojem květního nektaru, zejména pro včely medonosné a čmeláky.
Vicia sepium Vikev plotní
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev plotní je vytrvalá bylina. Listy má složené ze čtyř až osmi párů lístků, na konci s větvenou úponkou.
Zajímavostí jsou mimokvětní nektaria na palistech. O ty mají zájem zejména mravenci.
Vikev plotní je hojný druh, dokáže růst na různých půdních podkladech.
Vicia tenuifolia Vikev tenkolistá
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev tenkolistá je vytrvalá bylina. Daří se jí v teplých oblastech, na suchých stráních. Je podobná vikvi ptačí, liší se tvarem kvítků a zejména tím, že začíná kvést už během května a koncem června na ní nacházíme hlavně plody. Vikev ptačí je pozdější, ta začíná kvést až v červnu a její kvetoucí rostliny lze najít až do září.
Kvítky má drobné, ale je v nich hodně nektaru a kvalitního pylu. Na květech vikve tenkolisté je možno pozorovat mnoho hmyzu. Létají na ní dělnice včel medonosných a včely samotářky. Bývají na ní hojné zejména samotářské včely druhu stepnice jarní (Eucera nigrescens).
Vicia villosa Vikev huňatá
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Vikev huňatá pochází ze Středozemí, u nás byla v minulosti pěstovaná na krmení pro dobytek, zejména na chudých půdách.
Na jejích koříncích jsou nádorky s hlízkovými bakteriemi, které poutají vzdušný dusík. V dřívějších dobách, kdy lidé neznali výrobu umělých dusíkatých hnojiv, pěstování vikve huňaté výrazně zlepšovalo následnou úrodnost polí. V současnosti se vyskytuje porůznu jako zplanělá, hlavně podél okrajů polí.
Vikev huňatou často vysévají včelaři.
Vinca minor Barvínek menší
od Hanka
čeleď: Toješťovité - Apocynaceae
Barvínek menší je vytrvalá, stálezelená půdopokryvná bylina. Od středověku byl často pěstovaný, dnes se s ním setkáváme i jako se zplanělou rostlinou v lesích kolem Prahy, ale pouze na plochách bývalých sídel.
Má rád stinná a polostinná stanoviště.
Zvířata barvínek nespásají, je totiž ve větší dávce jedovatý. Hmyzí opylovatelé také navštěvují květy barvínku velmi málo, zdá se, že květy sice lákají hmyz barvou, ale hmyzí opylovatelé se po počátečních zkušenostech začnou barvínku vyhýbat. Vypozorovala jsem, že ke sladkému květnímu nektaru se dostanou jen druhy s velmi dlouhým sosákem.
Vincetoxicum hirundinaria Tolita lékařská
od Hanka
čeleď: Toješťovité - Apocynaceae (dříve klejichovité - Asclepiadaceae)
Tolita lékařská je vytrvalá bylina. V zemi vytváří horizontální oddenky s tlustými bělavými kořeny a s mnoha pupeny, ze kterých následně vyrůstají další lodyhy. Tolita lékařská je jedovatá rostlina. Na území Prahy je poměrně častá na mělkých a suchých půdách, zejména ve vyhlášených přírodních památkách.
Začíná kvést už v červnu, při posečení lodyh snadno obnovuje růst a kvete pak později, i v září. Má drobné květy, které mohou unikat lidské pozornosti. Velmi nápadné jsou ale velké plody a semena s mnoha bílými chlupy.
Viola odorata + Viola sp. Violka vonná a její příbuzné
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka vonná pochází ze Středomoří. Je u nás oblíbená pro časně jarní květení a vonné květy, proto začala být pěstovaná už od středověku. Semena pěstovaných rostlin rozšiřují do okolí mravenci.
Violka vonná se v přírodě často kříží s jinými druhy violek z podsekce Viola. Nejsnadněji se dokáže křížit s naší domácí violkou srstnatou (Viola hirta). Jejich potomstvo je schopné dalšího sexuálního rozmnožování mezi sebou nebo s kterýmkoliv rodičovským druhem nebo i s jiným druhem violek ze sekce Viola - např. s violkou chlumní (Viola collina). Vzniklé hybridní roje často úplně vytlačují rodičovské druhy z původní lokality. Takové rostliny violek se mohou vzhledem velmi podobat druhu violka vonná, ale většinou mají květy nevonné.
Viola reichenbachiana + Viola sp. Violka lesní a její příbuzné
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka lesní patří spolu se svými příbuznými do podsekce Rostratae. Druhy z této podsekce vytvářejí květonosnou lodyhu. Do této podsekce patří větší počet druhů violek. V Praze jsou z nich nejhojnější kromě violky lesní také violka psí (Viola canina) a violka Rivinova (Viola riviniana). Violky z této podsekce jsou schopné se mezi sebou křížit, v některých kombinacích vytvářejí na lokalitách i početné hybridní roje.
Viola saxatilis Violka trojbarevná skalní
od Hanka
čeleď: Violkovité - Violaceae
Violka trojbarevná skalní je v dubnu nápadnou ozdobou skal (skalních štěrbin a sutí a na mělkých půdách) v Divoké Šárce, má květy vysoké až 25 mm. Kvete i v pozdějších měsících, ale během vegetace se velikost jejích květů spíš zmenšuje a mezi jinými druhy rostlin pak už bývá přehlížená.
Je to rostlina krátce vytrvalá. Obvykle vidíme hustý trs lodyh s květy.
Virga strigosa Štětička větší
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae (dříve štětkovité - Dipsacaceae)
Štětička větší je dvouletá bylina. U nás je nepůvodní, pochází z oblastí jižního Ruska. U nás byla od 19. století pěstovaná. Snadno zplaňuje. Suché lodyhy se zralými strbouly jsou vhodné do zimních suchých kytic. V Praze se objevuje často v okolí hřbitovů, roste podél cest a na skládkách rostlinných odpadů.
Na květech štětičky bývá mnoho čmeláků.
Na fotografii nahoře je na květech štětičky čmelák rolní.
Viscum album Jmelí bílé
od Hanka
čeleď: Santálovité - Santalaceae (dříve Jmelovité - Viscaceae)
Jmelí bílé roste jako poloparazitický zelený keřík. V ČR rostou 3 poddruhy jmelí, které jsou někdy považované za samostatné druhy. Jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album) roste na větvích dvouděložných dřevin, často na jabloních, ale může růst i na topolech nebo na vrbách a na celé řadě dalších listnatých dřevin. Jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum) roste na borovicích, pouze na druzích se dvěma jehlicemi ve svazečku. Vzácně i na smrku. Jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis) roste na jedli bělokoré, v parcích se může objevit i na dalších pěstovaných druzích jedlí.
Jmelí je dvoudomá rostlina. Kvítky má drobné, nenápadné, otevírají se už v březnu. V časném jaru bývá chladno a včely nelétají, za chladna opylují květy jmelí hlavně otužilé mouchy. Pokud se ale na chvilku oteplí a dělnice včel medonosných vylétávají z úlů, tak potom mohou přinášet z rozkvetlého jmelí mnoho nektaru a velké rousky jasně žlutého pylu.
Semena jsou obklopená lepkavou hmotou.
Vitis riparia Réva pobřežní
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Réva pobřežní je bujně rostoucí liana, v zahradách je často používaná na porůstání plotů. Je dvoudomá. Lidi jí rozmnožují vegetativně, snadno zakořeňuje z prutů, vsazených do země. Je to oblíbená rostlina, protože je velmi odolná vůči nemocem, kterými často trpí pravá vinná réva.
Většinou se pěstují jedinci se samčími květy. Samičí rostliny s drobnými tmavomodrými bobulemi jsou vidět jen málo.
Pochází z východní a střední části Severní Ameriky.
Vitis vinifera subsp. vinifera Réva vinná pravá
od Hanka
čeleď: Révovité - Vitaceae
Vinná réva je prastará kulturní rostlina. Její původ není zcela jasný, na jejím vzniku se mohly podílet i třetihorní druhy, které jsou již vymřelé. Za prvotní vývojová centra je považováno Středozemí, Blízký východ a Střední Asie. V současnosti je známo několik stovek kultivarů.
Je to teplomilná a světlomilná dřevina.