od Hanka
čeleď:  chřestovité  -  Asparagaceae (dříve hyacintovité - Hyacinthaceae)
Modřenec arménský (Muscari armeniacum) je vytrvalá bylina. U nás je nepůvodní, ale často pěstovaný,  snadno se šíří do okolí zahrádek. Květy modřenců arménských hojně vyhledávají čmeláci a včely medonosné i včely samotářky.
Je to velmi nenáročná rostlina, dokáže růst na suchých kamenitých svazích i v podrostu světlých lesů.
od Hanka
čeleď: Chřestovité  -  Asparagaceae  (dříve hyacintovité  -  Hyacinthaceae)
Modřenec tenkokvětý je vytrvalá cibulovitá bylina, velmi odolná k suchu. V Praze roste na skalních lokalitách, ale pouze v místech, kde může mít cibuli kolem 10 cm hluboko v zemi. Může růst na vápnitých podkladech, ale také na kyselejších horninách, protože velmi často je na pražských skalách navátá vápnitá spraš.
Patří k silně ohroženým druhům české květeny.
od Hanka
čeleď:  Brutnákovité  -  Boraginaceae
Pomněnka lesní roste v české přírodě v lesnatých oblastech, občas je pěstovaná v zahradách jako okrasná rostlina. Dobře se jí daří na zastíněných místech pod stromy. Je to vytrvalá bylina.
Uvnitř květu, na bázi semeníku, mají pomněnky drobný prsténčitý val, který vylučuje sladký nektar pro hmyz. Většina druhů hmyzu ale přednostně vyhledává jiné druhy rostlin, takové, co mají větší květenství a bohatší produkci nektaru.
I tak se mi povedlo vyfotografovat samečka pískorypky pyskaté (Andrena labiata), jak se živí na pomněnkových květech.
od Hanka
čeleď:  Hvozdíkovité  -  Caryophyllaceae
Křehkýš vodní roste na stinných místech v lesích, ve vlhkých příkopech nebo na březích potoků, na dnech letněných rybníků, na živinami bohatších místech. V Praze 6 se lze s ním setkávat kolem Šáreckého potoka.
Je to vytrvalá bylina, lodyhy má poléhavé nebo vystoupavé, velmi křehké a lámavé, a snadno kořenující.
Podobá se ptačincům, ale na rozdíl od nich má v květech u báze tyčinek hodně sladkého nektaru pro hmyz. A má pětičetné květy, v květu 5 čnělek a 10 tyčinek. Korunní lístky jsou dvoudílné, a je jich také 5.
od Hanka
čeleď:  Amarylkovité  -  Amaryllidaceae
Narcis žlutý je často pěstovaná okrasná cibulovina. Je původní v západní a jihozápadní Evropě, planý typ snadno zplaňuje. Daří se mu na vlhkých místech, často na podhorských loukách. Křížením s jinými druhy narcisů a dalším šlechtěním zahradníci vypěstovali velké množství různých (obvykle velkokvětých) kultivarů.
Uvnitř květu jsou vidět prašníky a trojlaločná blizna.
od Hanka
čeleď:  Brukvovité  -  Brassicaceae
Potočnice lékařská je vytrvalá bylina. Roste na březích potoků, potřebuje tekoucí vodu a dostatek živin i vápníku. V Praze se jí daří v dolní části toku Šáreckého potoka, v některých částech tvoří velké souvislé porosty. V knihách se ale píše o potočnici jako o vzácné, silně ohrožené a chráněné rostlině.
Pro vysoký obsah vitaminů se v některých zemích pěstuje i velkovýrobně. Množí se semenem  a nebo vegetativně, lodyžní řízky snadno zakořeňují. Rizikem je, že se s touto salátovou zeleninou může člověk nakazit motolicí jaterní, a proto potočnici jako salátovou zeleninu nedoporučuji.
od Hanka
čeleď: Leknínovité  -  Nymphaeaceae
Stulík žlutý je vytrvalá vodní rostlina. Je to hojný druh, často roste zejména ve starých ramenech Labe nebo i v hlavním říčním toku, pokud je v některém místě pomalejší proud. Kořeny mívá uchycené v hloubce 50 cm až 200 cm. Nevadí mu znečištěná voda. Dobře se mu daří i v takové vodě, která je přesycená živinami (obvykle kvůli dešťovým splachům minerálních hnojiv z okolních polí).
od Hanka
čeleď:  Leknínovité  -  Nymphaeaceae
Lekníny jsou dlouhověké vodní rostliny. V české přírodě jsou původní druhy
leknín bílý  -  Nymphaea alba
leknín bělostný  -  Nymphaea candida
Do Evropy okrajově zasahuje také leknín čínský (severský)  -  Nymphaea tetragona. Ten se dokázal přizpůsobit i chladnu a klimatickým poměrům blízko polárního kruhu.
Leknín bílý a leknín bělostný jsou navzájem velmi podobné druhy. Leknín bělostný je totiž potomkem historické hybridizace mezi leknínem bílým a leknínem čínským.
Křížením s dalšími druhy leknínů, které pocházejí z jiných kontinentů, lidi vyšlechtili velké množství zahradních kultivarů leknínů. Ty bývají také často vysazované i na přírodní stanoviště. 
od Hanka
čeleď:  Zárazovité  -  Orobanchaceae
Zdravínek jarní pozdní je jednoletá poloparazitická bylina. Kvete od července do října. Kořeny zdravínků mají svoje vlastní kořenové vlášení,  ale také se připojují pomocí haustorií na kořeny hostitelských rostlin. Hostitelskou rostlinou bývají zejména různé druhy trávy. Podle kvality hostitele bývá i odlišná velikost rostlin zdravínků a počet jeho květů i množství vyprodukovaných semen.
Na zdravínky je úzce specializovaná samotářská včelka pilorožka zdravínková (Melitta tricincta). Samičky pilorožky zdravínkové vytvářejí pro svoje larvičky jako potravu zásoby pouze z nektaru a pylu z květů zdravínků.
Na horní fotografii je sameček pilorožky zdravínkové.
od Hanka
čeleď:  Pupalkovité  -  Onagraceae
Pupalka rudokališní je dvouletá bylina. U nás je často pěstovaná jako okrasná rostlina, snadno zplaňuje do okolí. Její veliké květy se otevírají až večer po západu slunce a následující ráno odkvétají. Večer i ráno navštěvují květy pupalky včely medonosné i další druhy včel samotářek. Zvláštností je pyl, který se na hmyz zachytává v celých dlouhých vláknech.