Rostliny Seznam
Platycladus orientalis (Thuja orientalis) Zeravec východní (zerav východní)
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zeravec východní je druh, který pochází ze severní Číny. Hodně se pěstuje v jižní Evropě, u nás není úplně odolný mrazu - proto jsou v Čechách k vidění jen mladší, menší stromky zeravce východního, starší stromy v minulosti zlikvidovala některá mrazivá zima (nebo mají starší stromy nehezký tvar, snad v důsledku mrazových poškození). Vzhledem k oteplování klimatu se ale může stát jeho pěstování v městských parcích a zahradách perspektivní. Na rozdíl od většiny ostatních jehličnanů totiž snáší sucho i mělké půdy.
Důležitým rozlišovacím znakem jsou větévky uspořádáné ve svislé rovině.
Poaceae Rostliny lipnicovité
od Hanka
čeleď: Lipnicovité - Poaceae
Lipnicovité jsou velmi důležitá čeleď rostlin. Patří sem nejen všechno, co označujeme souhrnným názvem trávy, ale také pšenice, ječmen, žito, oves, kukuřice, rýže a další. Pro lidi to jsou základní potraviny.
Svým vývojem je na lipnicovitých rostlinách vázáno i mnoho druhů hmyzu. Hmyz ale nebývá závislý na jednom konkrétním druhu trávy, žije na širokém spektru druhů. Proto chci ukazovat fotografie hmyzu na trávách souhrnně bez rozlišování jednotlivých druhů trav.
Polypodium vulgare Osladič obecný
od Hanka
čeleď: Osladičovité - Polypodiaceae
Osladič obecný je vytrvalá kapradina, která má přezimující zelené listy. V Divoké Šárce je to hojný druh na vlhkých, severně orientovaných skalách. V zimě to bývá v Šárce jediná zelená rostlina, proto upoutává pozornost lidí. Osladič obecný tu roste na vlhkých, málo osvětlených místech.
Podobný druh je osladič přehlížený (Polypodium interjectum), který má menší nároky na vzdušnou vlhkost, a bývá s osladičem obecným často zaměňován, také se dokáže s osladičem obecným křížit.
Populus nigra Topol černý
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol černý je naše původní dřevina. Je to mohutný strom, může být až 40 m vysoký. Pokud má štěstí, může se dožít věku až 200 roků. Má nejkvalitnější dřevo ze všech druhů topolů, jaké u nás rostou. Je to dvoudomá dřevina.
Je ale čím dál tím vzácnější se setkat s geneticky čistým topolem černým, který není zkřížený s některým z topolů z jiných kontinentů. A také není snadné snadné rozlišení původního typu od složitě vzniklých samovolných semenáčů. Dá se to jen odhadovat.
Populus sp. Topoly a mšice
od Hanka
Topoly jsou živnými rostlinami mnoha druhů mšic. Velmi zajímavé jsou mšice dutilky (Pemphigus sp.), které vytvářejí na listech topolů hálky. Na světě i u nás existuje větší počet druhů dutilek, rozlišují se podle tvaru hálek a podle jejich umístění na listech.
Nejznámější je dutilka šroubovitá (Pemphigus spyrothecae), ta se vyvíjí pouze na topolu černém. Nejvíc jí chutná pyramidální kultivar topolu černého, zvaný topol vlašský (Populus nigra "Italica").
Populus tremula Topol osika
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol osika je strom středních rozměrů. Její kořeny sahají do vzdálenosti až 30 m od kmene, a tvoří hodně kořenových výmladků. Proto v přírodě vídáme většinou skupinku osik vedle sebe. Z našich domácích druhů topolů má nejkvalitnější dřevo.
Je to dřevina velmi světlomilná. K přirozenému uchycení potřebuje holou plochu. Proto bývá na opuštěných pastvinách, na náspech komunikací, na lesních okrajích.
Osikové listí a kůra velmi chutná zvěři, mladé stromky bývají okusem dost poškozované.
Populus x euroamericana (Populus nigra x Populus deltoides) Topol kanadský
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol kanadský je v současnosti v ČR nejčastěji pěstovaný typ topolu. Pěstuje se velké množství různých kultivarů, které vznikly zkřížením našeho domácího druhu topolu černého s jeho americkým příbuzným topolem bavlníkovým.
Tito kříženci rostou většinou rychleji než náš topol černý, mívají ale horší kvalitu dřeva. Topoly kanadské mají velmi rozdílnou dobu jarního rašení i podzimního opadu listů. Záleží na tom, zda rodičovský topol bavlníkový pocházel z populací z jižnějších nebo severnějších oblastí (vždy ze Severní Ameriky).
Portulaca oleraceae Šrucha zelná
od Hanka
čeleď: Šruchovité - Portulacaceae
Šrucha zelná je jednoletá bylina. Planý typ má poléhavé lodyhy, jen na konečcích jsou lodyhy vystoupavé. Často roste jako plevel na okrajích pěšin v zahradách, i na dalších místech, které jsou ovlivňované lidmi, např. mezi dlažebními kostkami. Daří se jí na suchých, lehčích a výživnějších půdách.
Jako zelenina se pěstuje kultivar šruchy zelné - šrucha setá. Ta má vzpřímený růst a je celkově mohutnější.
Potentilla arenaria (incana) Mochna písečná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mochna písečná je v časném jaru ozdobou mnoha pražských skal a stepních svahů. Je to vytrvalá bylina polštářovitého růstu.
Snadno se kříží s jinými druhy mochen. Hybridi první generace sice bývají většinou sterilní, ale částečně vznikají plodné rostliny a ty dávají vznikat novým hybridogenním druhům.
Nektar a pyl sbírá v jejích květech hodně druhů hmyzu. Pískorypka mochnová je svou existencí dokonce na ní závislá, zásobuje svoje larvičky obvykle jen pylem a nektarem z mochny písečné a z mochny jarní.
Potentilla argentea Mochna stříbrná
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mochna stříbrná je v Praze velmi hojná vytrvalá bylina, zejména na suchých skalnatých svazích.
Jméno stříbrná dostala podle běloplstnaté spodní strany listů. Začíná kvést koncem května, jednotlivé kvítky pak nakvétají postupně až do srpna. Dokáže se křížit s několika dalšími druhy mochen. Hybridi bývají v první generaci téměř sterilní, ale ze vzácně vzniklých semen mohou následně vyrůstat plodné rostliny a vznikají nové hybridní druhy.