Rostliny Seznam
Salix x sepulcralis Vrba náhrobní
od Hanka
čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Vrba náhrobní je klon, který patří k nejčastěji pěstovaným vrbám. Vznikl na přelomu 19. a 20. století, pravděpodobně jako výsledek hybridizace mezi vrbou bílou cv. Tristis a převislou vrbou babylonskou.
Na podzim má listy zelené až do prvních mrazů, potom teprve začne žloutnout. (Horní fotografie 28.11. 2016)
Tak se dá na podzim rozlišit od svého rodičovského druhu převislé vrby bílé, která má vegetační dobu trochu kratší.
Smuteční vrba bílá, cv. Tristis, zřejmě kdysi vznikla samovolně a byla objevená ve Francii kolem roku 1815.
Salvia nemorosa Šalvěj hajní
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Šalvěj hajní je vytrvalá bylina. Začíná kvést v květnu, ale až do podzimu kvetení opakuje.
V Praze je vzácná. Nejsnadněji ji lze najít nad Velkou skálou v Divoké Šárce, jednotlivé rostliny rostou i na dalších skalách nad Šáreckým potokem. Roste v suchých travnatých porostech, ale v Praze jen tam, kde jsou rozpadlé valy raně středověkých sídlišť. Vyhovující jsou pro ní minerálně bohaté, spíš zásadité půdy. Proto je jen na lidmi ovlivněných místech. (Jinak zdejší buližníky a další horniny z období proterozoika jsou chemicky kyselé).
Salvia officinalis Šalvěj lékařská
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Šalvěj lékařská pochází ze Středomoří, u nás je v zahradách často pěstovaná jako léčivá bylina. Zahradníci vyšlechtili celou řadu kultivarů s různě pestrými květy a listy.
Její listy jsou oblíbené i pro využití v kuchyni.
Botanici popisují šalvěj lékařskou jako polokeř.
Z jejích květů saje nektar i mnoho druhů hmyzu.
Salvia pratensis Šalvěj luční
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Šalvěj luční je hojný druh na mnoha místech ČR, u nás v Praze roste roztroušeně v lokalitách pražských přírodních památek, obvykle na suchých travnatých místech kolem skal.
Je to vytrvalá bylina. Barva květů je proměnlivá od světle modré až po velmi tmavě modrou.
Salvia rosmarinus (Rosmarinus officinalis) Rozmarýna lékařská
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Rozmarýna lékařská pochází ze Středozemí. Roste tam planě a je hojná na velmi suchých místech blízko mořského pobřeží. Velmi často je pěstovaná pro využití v kuchyni a je to i ceněná léčivá bylina. V českých podmínkách nedokáže přežít větší zimní mrazy, proto je u nás obvyklé ji pěstovat jen v květináčích a přes zimu ji umísťovat do světlé chladné místnosti.
Je vyšlechtěný větší počet kultivarů.
Salvia verticillata Šalvěj přeslenitá
od Hanka
čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Šalvěj přeslenitá je trvalka náročná na dostatek světla, a také na živinami bohatší půdy. V květech tvoří pro hmyz mnoho nektaru, je velmi milovaná zejména čmeláky.
Sanguisorba officinalis Krvavec toten
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Krvavec toten je vytrvalá bylina, může být až 120 cm vysoká. Je to častý druh na vlhčích loukách a pastvinách.
Květenství je hustý, od vrcholu rozkvétající klas. Kvítky mají 4 kališní lístky, květní koruna chybí.
Ve květech sbírají nektar a pyl včely medonosné i řada dalších druhů hmyzu. Krvavec toten je živnou rostlinou malých housenek modráska očkovaného (Phengaris teleius) a modráska bahenního (Phengaris nausithous), vývoj housenky dokončují u mravenců. Housenka v mraveništi přezimuje a zjara ještě pokračuje v krmení a růstu.
Saponaria officinalis Mydlice lékařská
od Hanka
čeleď: Hvozdíkovité - Caryophyllaceae
Mydlice lékařská je vytrvalá bylina, obvykle s větším počtem lodyh. V minulosti byla často pěstovaná, nyní je zdomácnělá. Roste většinou uvnitř obcí, zejména v místech bohatých na obsah dusíku.
Květy vyrůstají z kališní trubky, která bývá delší než 17 mm. Proto včely medonosné i většina dalších hmyzích opylovatelů svým sosákem nedosáhnou ke květnímu nektaru, který je uložen až v hloubce květu, a rozkvetlých mydlic si nevšímají. Vyjímkou je čmelák zahradní, mydlice lékařská je jeho oblíbená rostlina.
Scabiosa ochroleuca Hlaváč žlutavý (bledožlutý)
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae (dříve štětkovité - Dipsaceae)
Hlaváč žlutavý v ČR roste v teplejších územích, na suchých trávnících a výslunných skalnatých svazích.
Je to vytrvalá bylina, z jednoho kořene obvykle vyrůstá víc květních lodyh. Kvete ve druhé polovině léta a na podzim. Je závislá na opylení hmyzem. V termínu kvetení hlaváče je v přírodě nedostatek květů. Proto hlaváč navštěvuje mnoho blanokřídlého hmyzu a také mnoho motýlů.
Scilla forbesii Ladoňka zářící
od Hanka
čeleď: Chřestovité - Asparagaceae
Ladoňka zářící je jedním druhem ze skupiny z okruhu druhů kolem ladoňky velkokvěté (Scilla luciliae agg.). Ve starší literatuře patřily tyto ladoňky do rodu Chionodoxa. Pocházejí z horských oblastí Turecka i odjinad ve Středomoří a z Malé Asie.
V českých zahradách a parcích se nejčastěji pěstuje právě ladoňka zářící a její zahradnické kultivary. Daří se jí na mírně zastíněných stanovištích, nesmí ale trpět suchem. Úspěšně se rozmnožuje cibulkami a semeny, snadno proniká do okolí zahrad. Nyní se s ní lze zjara setkávat i v podrostu pražských lesů. Rozkvétá už v březnu a má v květech dostatek nektaru a hmyz její květy vyhledává. V časném předjaří se ale v přírodě pohybují převážně takové druhy hmyzu, které přezimovaly ve stadiu dospělců.