Rostliny Seznam
Trifolium pratense Jetel luční (červený)
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jetel luční (červený) je původní v Evropě a v přilehlých částech Asie a Afriky. V současnosti je často pěstovaný jako pícnina i v Americe, Austrálii a v jižní Africe. Lidi vyšlechtili mnoho odrůd, některé i tetraploidní.
Zatímco základní druh má 14 chromozomů (2n = 14), vyšlechtěné odrůdy mívají 28 chromozomů (2n = 28).
Rozkvétá už v květnu a kvete až do pozdního podzimu.
Trifolium repens Jetel plazivý (bílý)
od Hanka
čeleď: Bobovité - Fabaceae
Jetel plazivý je vytrvalá bylina. Má poléhavé lodyhy, které v uzlinách zakořeňují. Květní hlávky se obvykle skládají z více než čtyřiceti jednotlivých kvítků. Kvítky bývají bílé nebo světle krémové, vzácněji růžové, po odkvětu hnědnou. V ČR je to velmi hojný druh, často je i pěstovaný.
Je to významná medonosná rostlina, pro včelaře je důležitá velmi dlouhá doba kvetení, a to od května do října. Na květech lze často vidět i celou řadu dalších druhů včel samotářek.
Tripleurospermum inodorum Heřmánkovec nevonný (přímořský)
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Heřmánkovec nevonný je jednoletá, obvykle ozimá bylina. Kvete od června do pozdního podzimu. Roste pouze na stanovištích, která jsou pozměněná lidskou činností. Je to častý polní plevel.
Na horním obrázku sbírá pyl na heřmánkovci včela medonosná. Včely si na cestu ze svého úlu berou trochu medu, a potom sbíraný pyl slepují medem. Proto je barva pylových rousek trochu jiná než pyl na rostlině.
Tsuga canadensis Jedlovec kanadský
od Hanka
čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedlovec kanadský je původní ve velké oblasti východní části Severní Ameriky. Vyskytuje se tam hlavně ve stinných roklích a na severních svazích. Je velmi odolný k mrazu a má malé nároky na světlo, ale je náročný na dostatek vody, protože zakořeňuje jen mělce. U nás se s ním lze setkávat v mnoha pražských parcích. Má poměrně drobné šišky, jsou dlouhé jen 15 až 22 mm.
Jedním z rozlišovacích znaků od jiných, u nás pěstovaných druhů jedlovců je, že plodní šupiny v šišce se ani za sucha nikdy neotevřou víc než že odstávají pod úhlem 45°.
Tussilago farfara Podběl lékařský
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Podběl lékařský je vytrvalá bylina s podzemními výběžky často delšími než 1 metr. Listy se vyvíjejí obvykle až po odkvětu.
Přednostně osidluje narušené půdy. Bývá na skládkách, v zářezech silnic, na výsypkách.
Na jeho květech bývají často vidět drobné druhy včel samotářek.
Ulmus glabra Jilm horský (drsný)
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae
Jilm horský býval strom mohutných rozměrů, který se v minulosti dožíval i 500 roků. Nyní ho ničí nemoc grafioza, a staré stromy se v Praze vyskytují vzácně. Ve vlhkých horských oblastech se jilmu horskému daří lépe, tam se onemocnění tolik neprojevuje.
Podobně jako jilm habrolistý je zajímavý tím, že zjara kvete a vytváří semena před růstem listů.
V přírodě je jeho typické stanoviště na prameništích a na půdách s blízkou hladinou podzemní vody.
Na horním obrázku jsou plody před dozráním ve svazečku na větvičce.
Ulmus laevis Jilm vaz
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae
Jilm vaz je strom velkých rozměrů. Je typickým stromem lužních lesů, roste v místech s vysoko položenou hladinou spodní vody a snáší i krátkodobé záplavy, dokáže se ale vyrovnat i s letním suchem.
V Praze bývá kolem Vltavy, kolem starých zasypaných vltavských ramen, řada mohutných jedinců roste ve Stromovce.
Jeho plody rostou a zrají brzy na jaře, ještě před rašením listů.
Na horní fotografii jsou dorůstající plody.
Ulmus minor (carpinifolia, campestris) Jilm habrolistý (polní)
od Hanka
čeleď: Jilmovité - Ulmaceae
Jilm habrolistý začíná být v české přírodě vzácný. V ČR rostou 2 ekotypy, které mají výrazně odlišné nároky na vláhu.
Lužní ekotyp vyžaduje vysokou hladinu spodní vody a snáší dobře záplavy.
Lesostepní ekotyp vydrží v podmínkách nedostatku vláhy a snese vysýchající mělké půdy.
Zjara vytváří jilmy semena dřív než jim začnou rašit listy. Spolu s vrbou jívou jsou (koncem dubna, začátkem května) prvními dřevinami, které mají zralá semena. Ta rychle obsazují zatím nezarostlé plošky země a rychle klíčí.
Urtica dioica Kopřiva dvoudomá
od Hanka
čeleď: Kopřivovité - Urticaceae
Kopřiva dvoudomá je vytrvalá bylina. Často vytváří husté jednolité porosty, hlavně na místech s dostatkem vláhy a živin v půdě.
Je to vyhledávaná živná rostlina pro housenky několika druhů motýlů a pro larvy brouků. Proti spásačům se snaží chránit žahavými chlupy, které má na lodyhách i na listech.
Ačkoliv je to obecně známá rostlina, jen málo lidí si umí představit, jak vypadají její květy a žahavé chlupy zobrazené při velkém zvětšení - jsou proto ukázané na následujících obrázcích.
Vaccinium myrtillus Borůvka černá (brusnice borůvka)
od Hanka
čeleď: Vřesovcovité - Ericaceae (dříve borůvkovité - Vacciniaceae)
Borůvka černá dává lidem naše lesní ovoce. Zatímco plody všichni dobře znají a lidé je sbírají v době školních prázdnin, květy borůvky mezi veřejností už tak známé nejsou.
Borůvky černé rostou na kyselých a živinami chudých půdách a na rašeliništích. Mají vyšší nároky na vláhu, snesou i silně podmáčené půdy. Borůvky jsou u nás hojné ve středních a vyšších polohách, na horách jsou zcela běžné. U nás na horách a v podhůří se specializuje na sběr nektaru a pylu z borůvek (také z brusinek) pískorypka severská (Andrena lapponica). Tu se mi zatím fotografovat nepodařilo. Na následujících fotografiích je na květech borůvek pískorypka ryšavá (Andrena fulva).
Květy borůvek a pískorypku ryšavou fotografoval Radim Herman.