od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Kamejka modronachová roste v lesích, zejména v teplých oblastech na vápencovém podkladu. Je to často pěstovaná trvalka, která dokáže růst i ve stínu pod stromy. Je to vytrvalá bylina, s dlouhými podzemními oddenky.
Kamejka modronachová má v různých knihách odlišná jména, na vědeckém pojmenování jejího rodu si odborníci skutečně dost vyhráli. Dá se najít i s latinským pojmenováním Margarospermum.
Kamejku modronachovou milují pelonosky hluchavkové (Anthophora plumipes).
od Hanka
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Rukevník východní je mohutná dvouletá (leckdy i víceletá) bylina. Obvykle dorůstá do výšky kolem 120 cm, může ale vyrůst i vyšší. Pochází z jihozápadu evropského Ruska, tam lidé využívají mladé listy rukevníku jako zeleninu. V posledním století ale byla jeho semena rozvlečena dopravou snad na celou severní polokouli. Před více než 20 roky byl rukevník východní v ČR registrován jako karanténní plevel. To ale jeho šíření nezabránilo. Nyní u nás roste snad podél všech železničních tratí a odtud se šíří dál jako invazní plevel na orné půdy. Na polích se rozšiřuje i společně s chlévským hnojem, protože jeho semena procházejí dobytkem bez poškození.
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Prorostlík srpovitý je vytrvalá sivozelená bylina s drobnými žlutými květy. Je to hojný druh na spašových půdách na suchých výslunných stráních, zejména v teplých oblastech. Právě proto, že roste na suchých, obvykle i kamenitých místech, tak má rozvětvenou lodyhu vysokou obvykle jen kolem 30 cm, i když v dobrých podmínkách může být i mnohem vyšší.
Rozlišovacím znakem rodu prorostlíků je, že mají všechny listy celistvé, celokrajné. Ostatní druhy rostlin z čeledi miříkovitých mají alespoň spodní listy složené, i když lodyžní listy mohou být také celistvé.
Na květech obvykle bývají jen velmi drobné druhy hmyzu. Prorostlík srpovitý kvete od konce června do října.
od Hanka
čeleď: Zimostrázovité - Buxaceae
Zimostráz vždyzelený, mezi lidmi známější pod svým latinským jménem Buxus, je stálezelený hustý keř, vyjímečně menší strom. Původně roste kolem mediteránu, ale i v dalších částech Evropy s mírnou zimou. U nás je to významná parková dřevina, která dobře snáší sestřih a tvarování do zajímavých forem. Její pěstování je u nás moderní v zámeckých parcích od období baroka.
Je to dřevina jedovatá. Proto na venkově lidi obvykle zimostráz nepěstovali, aby se jim neotrávili koně.
od Hanka
čeleď: Vřesovcovité - Ericaceae
Vřes obecný v Praze roste na suchých svazích na silikátových horninách (na buližnících). V Praze 6 na vrcholech skal v Divoké Šárce a na Nebušické skále.
Vřes se vyhýbá vápnitým půdám, protože je schopen přijímat dusík pouze v amoniakální formě, která se vyskytuje v půdách s nízkým pH. Nemá enzym nitrátreduktázu, nedokáže převádět do svého metabolismu dusík v nitrátové formě.
Je hojnější ve středních a horských polohách. Na stanovištích se dobře srovnává s extrémy vodního režimu. Snáší vysýchavé půdy výslunných skalek a dobře roste i na podmáčených rašeliništích.
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Pazerav cedrový je stálezelený jehličnan. Pochází ze Severní Ameriky, z pohoří Kalifornie a Oregonu. Ve své domovině se dožívá až věku 1000 roků.
V Čechách je cennou okrasnou dřevinou.
Šišky jsou dlouhé jen 2,5 cm. Skládají se ze tří párů nestejných šupin. Vnitřní jsou sterilní a srůstají v přepážku, střední velké šupiny nesou každá po dvou semenech. Vnější šupiny jsou malé a zpět zahnuté.
od Hanka
čeleď: Svlačcovité - Convolvulaceae
Opletník plotní je vytrvalá bylina s ovíjivou, až třímetrovou lodyhou. Pod zemí vytváří dlouhý větvený oddenek. Dobře se mu daří na vlhkých půdách, často roste kolem potoků a řek.
Květní koruna je bílá, nálevkovitá, široká 5 až 7 cm. Korunní cípy jsou po celé délce srostlé. V květu je 5 tyčinek a blizna. Drobná žlutá nektaria jsou při bázi semeníku. Kvete od června do října.
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek jemný je vzácný a ohrožený druh. Kolem Prahy roste ve skalních štěrbinách a na skalnatých svazích kolem středního a dolního toku Vltavy. (Také v Českém Středohoří.) Rozmnožuje se hlavně semeny, ale umí se šířit do okolí pomocí oddenků. Kvete v srpnu a v září, později, než jiné podobné druhy zvonků.
Je náročný na dostatek světla, velmi mu škodí zarůstání lokalit křovinami. Kvete pouze na výslunných místech bez jiné konkurující vegetace.
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek klubkatý je vytrvalá bylina. Daří se mu v teplých oblastech, roste zejména na kamenitých stráních a na skalních stepích. V posledních letech se jeho výskyt stává vzácnější. Odborníci u tohoto druhu zvonku rozlišují několik subspecií, někteří to ale hodnotí pouze jako vnitrodruhovou variabilitu.
Květy zvonku klubkatého navštěvuje mnoho hmyzu. Hojně jsou na něm vidět včely medonosné i včely samotářky. Nejvíc se v porostu zvonku klubkatého vyskytují dělnice čmeláka skalního. V termínu kvetení zvonků klubkatých jsou hnízdečka čmeláků skalních na vrcholu rozvoje, krmí larvy, ze kterých se vylíhne mladá pohlavní generace.
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek broskvolistý je vytrvalá bylina. Roste vzpřímeně, může být vysoký až 120 cm, ale obvykle je mnohem menší. V české přírodě se s ním lze setkávat na mělčích půdách strání nebo světlých lesů. Bývá pěstován i v zahradách jako nenáročná květina.
Zvonek broskvolistý vyhledává mnoho hmyzu, zejména blanokřídlí.
Mně se podařilo zastihnout v květech zvonku broskvolistého a vyfotografovat pískorypku s latinským jménem Andrena curvungula.