od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka bobovitá je drobná rostlina s nenápadnými květy. V Praze se objevuje už koncem března nebo na začátku dubna v podrostu listnatých lesů na skalnatých půdách. Zejména jí vyhovují místa v sousedství sídlišť, kde si pejskové často vyprazdňují bříška.
Rozlišovacími znaky jsou celokrajné listeny, v jejichž úžlabí vyrůstají květy, a také v době tvorby plodů převislý květní hrozen.
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka nízká roste v podrostu listnatých lesů. Není to častý druh, má jen značně mezerovité rozšíření. Kvete koncem března a na začátku dubna. Odkvétá v krátké době a rychle tvoří semena, musí všechno stihnout dřív než stromům narostou listy.
Ve srovnání s podobnou dymnivkou plnou je dymnivka nízká drobnější rostlina. Oba druhy mají v úžlabí kvítků dlanitolaločné listeny. Důležitým rozlišovacím znakem jsou velmi krátké stopky kvítků a plodů.
V porostu dymnivky nízké se často pohybují samečkové druhu pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes). Ti se zjara probouzejí velmi brzy, právě v termínu kvetení dymnivek. Samičky pelonosek obvykle zahajují svojí letovou aktivitu o pár týdnů později, v té době jim už kvetou jiné druhy rostlin.
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka plná roste ve světlých lesích. V ČR není v přírodě příliš hojná. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili okrasné typy, občas se prodávají kvetoucí rostliny v květináčích pro velikonoční výzdobu na hrobech. Proto se nyní dymnivka plná začala šířit s pomocí semen do okolí pražských hřbitovů a také do lesa v sousedství zahrad. Různé druhy dymnivek se mezi sebou snadno kříží, v okolí zahrádkářských skládek bývá k vidění pestrá směs odlišně vypadajících jedinců.
Rozlišovacím znakem jsou dlanitolaločné listeny v úžlabí vyrůstajících květů, přímý květní hrozen a delší stopky květů.
od Hanka
čeleď: Lískovité - Corylaceae
Líska obecná obvykle roste jako středně velký keř. Má výbornou výmladnost z pařezu a bohatě obráží na kořenových nábězích, keře jsou pak tvořené mnoha kmínky.
V dávné minulosti (asi 7 000 let př. n. l.) byla na našem území převládající dřevinou. Dnes je v lesnictví považovaná za plevelnou dřevinu. V porostech ale působí příznivě, její listový opad se dobře rozkládá a brzy vytváří vrstvu dobrého humusu. A co je na ní nejlepší? No přece chutné oříšky.
od Hanka
čeleď: Břízovité - Betulaceae (dříve lískovité - Corylaceae)
Líska turecká je strom, který může vyrůst do výšky i víc než 20 m. Nyní je to často vysazovaný druh v pražských parcích i v uličních stromořadích. Dobře odolává zimním mrazům i letnímu horku a suchu. Má bohatý kořenový systém, s dlouhým kůlovým kořenem, proto dosáhne pro vodu i hluboko pod povrch. Daleké boční kořeny zase zajšťují dobré ukotvení a odolnost proti vývratům. Má rovný kmen a kvalitní dřevo, byla by vhodná i pro vysazování na okrajích hospodářských lesů.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Skalník celokrajný je menší, rozložitý keř, se vzpřímeným větvením. Je to světlomilný druh, který snáší velmi vysýchavé podklady. Často roste na skalách, ale pouze na živinami bohatších místech.
Kvete v dubnu a v květnu. Jeho květy jsou nenápadné, korunní lístky jsou kratší než 3 mm, světle růžové. Květy skalníků hojně vyhledávají mnozí čmeláci.
Pro hmyz je důležité, že jednotlivé kvítky rozkvétají postupně, že hmyz má ve květech skalníků potravu dlouhou dobu, a to několik týdnů.
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)
Hlohy jsou v české zemědělské krajině nejčastější keře.
V ČR jsou původní 3 základní druhy hlohů:
Hloh obecný - Crataegus laevigata
Hloh jednosemenný - Crataegus monogyna (jednoblizný)
Hloh křivokališný (podhorský) - Crataegus praemonticola
Vzácně se vyskytuje ještě základní druh hloh Lindmanův - Crataegus Lindmanii.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Škarda dvouletá kvete od května do listopadu. V městských trávnících je to v létě nejčastější žlutě kvetoucí rostlina.
Hmyz ji velmi miluje. Nektar a pyl tam sbírají včely medonosné i mnoho dalších druhů včel samotářek.
Rozlišovacím znakem od mnoha podobných druhů rostlin je zákrov a zákroveček ( výrazně rozlišené zákrovní listeny, vnější obloukem rozestálé ) na spodní části květů, který je nejlépe viditelný na odkvetlých částech rostlin.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Škarda smrdutá mákolistá je jednoletá bylina. Proto vytváří početné populace zejména kolem železničních kolejí a také na podobných často zraňovaných půdách, kde semenáčky nemají konkurenci jiných rostlin. Je častá v nejteplejších oblastech ČR. Kvete od června do října.
Důležitým rozlišovacím znakem od jiných druhů škard jsou nicí mladé květní úbory (poupata se sklánějí dolů). Teprve krátce před rozkvětem se stopky květních úborů narovnávají.
od Hanka
čeleď: Kosatcovité - Iridaceae
Šafrán (krokus) Tommasiniho je původní na Balkánském polostrově a v okolních zemích. U nás je v zahradách často pěstovaný, existují různé odrůdy. které se trochu liší barvou květů.
Zjara rozkvétá velmi brzy, prakticky nejdřív ze všech u nás pěstovaných druhů krokusů. (Jeho květy jsou menší než většina vyšlechtěných okrasných druhů krokusů.) Jedná se o botanický druh, který se samovolně snadno rozmnožuje semeny.
Šáfrán Tommasiniho patří spolu se sněženkami k první jarní pastvě včel, dává včelám nejen pyl, ale i nektar.