Příroda v parku Ladronka na konci letních prázdnin.
5.9.2019 od Hanka
Park Ladronka je určen pro sportovní aktivity. Přednostně se tedy musí udržovat tak, aby tu byl prostor příjemný pro lidi. A přesto tu žije víc zajímavých druhů hmyzu než na jiných plochách, kde je prvořadá péče o přírodu. Proč to tak je? Protože tu probíhá správná péče o travnaté plochy. Není tu vynechaná péče, naopak. Trávníky tu jsou sečené spíš často. Ale podstatné je, že je sekačka nastavená tak, aby zůstávalo alespoň 5 cm, někde až 10 cm porostu nad zemí. Prostě aby sekačka nepřesekávala bylinkám kořenové krčky. Takové rostliny snadno obnovují kvetení, i když zůstávají nízké.
Na horní fotografii je na květech řebříčku samotářská včelka druhu hedvábnice podobná (Colletes similis).
Pohled na čerstvě posečenou travnatou plochu v parku Ladronka. Při podrobnějším prohlížení jsou v trávě na obrázku vidět žluté tečky. Jsou to květy štírovníků, vzadu za cestou je i lnice květel. Hmyz má tedy možnost se živit na květním nektaru i na čerstvě posečeném trávníku.
Tady se živí ve květech štírovníků včelka čalounice menší (Megachile pilidens).
Jako všechny čalounice má sběrací kartáče na pyl na bříšku.
Výhodou je zde i to, že nedochází k posečení celé plochy najednou. Na některých místech tu zahradníci nechávají bylinky vykvést trochu víc. Tahle místa taky posečou, ale až za několik dnů, a mezitím rozkvete plocha, kterou pokosili dřív.
Na fotografii je trs chrpy luční. Ta by normálně byla asi metr vysoká, a koncem srpna dávno odkvetlá. Ale protože je tu často posečená, tak zůstává nízká, rozrůstá se víc do šířky, a co je nejdůležitější - opakovaně kvete.
Květy chrp vyhledává mnoho druhů hmyzu.
Tady je na květu chrpy luční ploskočelka chrastavcová (Halictus scabiosae), samička.
Brouk zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) je také jako dospělec závislý na potravě z květů.
Na květu chrpy luční sbírá nektar a pyl včela medonosná (Apis mellifera). Pro dobré přezimování včelstev je velmi důležitý dostatek pylové výživy koncem léta a na podzim.
Na řebříčku sbírají včely oranžový pyl. To je zajímavé proto, že ostatní druhy včeliček sbírají na řebříčku žlutý pyl. Zřejmě je to způsobeno tím, že včely medonosné navlhčují sbíraný pyl nektarem.
Květy řebříčků jsou koncem léta vyhledávané mnoha druhy hmyzu. Tady je na fotografii motýl ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas). S tím se lze v české přírodě setkávat od dubna do října. Během roku totiž vytváří 3 až 4 generace. Pro jeho housenky jsou důležité živné rostliny šťovíky, ale dospělí motýli si doplňují energii sáním nektaru ve květech.
Dělnice včel medonosných často sbírají nektar a pyl na rezedách.
Ale nebezpečí číhá všude. Tady je na fotografii vidět, jak včelí dělnici ulovila sršeň obecná (Vespa crabro).
Občas tu vykvete malý bodlák obecný. To je nejoblíbenější rostlina ploskočelky chrastavcové (Halictus scabiosae).
Tady je sameček.
A tady je dvojice ploskočelek chrastavcových. Štíhlý sameček už je určitě postarší, zešedivělý, ale jak je vidět, je zkušený a v souboji o mladou samičku vítězný.
Na květech bodláků se často objeví i nápadně veliká čalounice bělonohá (Megachile lagopoda). Tady je samička.
Na květu bodláku jsem fotografovala i mladou čmeláčí matku druhu čmelák skalní (Bombus lapidarius).
Ale ne všechno, co vypadá jako čmelák, je skutečně čmelák. Někdy je to pačmelák, hnízdní parazit čmeláků.
Tady je na fotografii samička druhu pačmelák cizopasný (Bombus rupestris) na květu chrpy latnaté. Na rozdíl od svého hostitelského druhu čmeláka skalního má tmavá křídla.
Podél lesa v části za kauflandem, kam chodí jen málo lidí, byla v parku Ladronka ponechaná méně sečená část. Tam rozkvetly chrpy latnaté, i další větší rostliny.
Chrpa latnatá je nejoblíbenější rostlinou samotářské včely čalounice bělonohé (Megachile lagopoda).
Bělásek rezedkový (Pontia edusa) na chrpě latnaté. Ten vytváří během roku několik generací, proto se s ním lze setkávat od března do října. Jeho housenky se živí na zejména rezedách, které rostou na Ladronce docela hojně, dokonce ve dvou druzích. Housenky se živí jejich květy a nezralými plody.
S alespoň mírně rozevřenými křídly se mi povedlo fotografovat samičku běláska rezedkového na květu bodláku.
Různé druhy čmeláků mají odlišná období, kdy se s nimi lze v přírodě setkávat. Mnohé mladé čmeláčí matky už jsou teď někde v úkrytu a budou tam spát až do jara. Čmelák rolní je ale druh, jakého je možno vidět létat v přírodě někdy až do listopadu.
Čmelák rolní (Bombus pascuorum), sameček na květu chrpy.
Oblíbenou rostlinou čmeláka lučního je lnice květel. Čmeláčí dělnice se umí šikovně dostat k nektaru dovnitř hlubokého květu, a pyl si přitom odnáší na zádech. Pyl si potom po vylezení z květu stírá předníma nohama ze zad a vytváří z něho pylové rousky na zadních nohách.
Čmeláčí dělnice sbírá nektar a pyl ve květech lnice.
Park Ladronka, to je rovinatá "pražská náhorní plošina" v nadmořské výšce až 360 m nad mořem. V místních lůmcích jsou vidět vodorovně uložené vrstvy opuky.
Park Ladronka je velmi suchá oblast. Puklinami v opuce se dešťová voda rychle vsakuje do spodnějších vrstev. A přesto tu díky rozumné péči máme bohatý přírodní život.
Že jsou na Ladronce jen ty nejobyčejnější druhy rostlin a nejobyčejnější druhy hmyzu? Ekologická stabilita přírody je závislá právě na těch úplně obyčejných druzích.
Poznámka: Teď v září je plocha Ladronky opět čerstvě posečená. To přírodu nepoškozuje, v září už má většina druhů hmyzu svojí sezonu dokončenou a jsou ve stadiu připraveném na přezimování. Naši rorýsi a vlašťovky potřebují pro výchovu svých ptáčat velmi mnoho hmyzu, ale ti už jsou v těchto dnech také na cestě do jižních krajin.
Nejnovější aktuality
