Na horních dvou fotografiích je vyfotografovaná mohutná žahalka žlutá - samička, na rozkvetlém strboulu bělotrnu. Samičky vyhledávají v zemi jako potravu pro svoje potomstvo larvy větších druhů brouků zlatohlávků. Prohrabávají se k nim s pomocí silně otrněných předních nohou. Hostitelskou larvu pak trvale ochromí žihadlem.
Žahalka žlutá je původně mediteránní druh, s oteplováním klimatu se rozšiřuje dál a dál na sever, v Praze už začíná být docela hojná. A s bělotrny je to podobné, ty také pocházejí z jižnějších zeměpisných šířek, a nyní u nás rostou na mnoha neudržovaných plochách.
Na dalších fotografiích je veliká
kutilka obecná, samička na květenství máčky ladní.
Máčka ladní je také rostlinou suchých a teplých oblastí, její areál rozříření sahá od severní Afriky, přes jižní a východní Evropu, až po Kavkaz, Írán a Afghánistán.

Máčka ladní s kutilkou obecnou.
Kutilka obecná je také původně mediteránní druh, v posledních letech se hodně šíří i v Čechách.

Samičky mají částečně červené (červenohnědé) přední nohy. Na obrázku jsou dobře vidět i početné hrabací trny na nohách samičky. Samičky si vyhrabávají v písčité zemi šikmou chodbu s odbočkami se dvěma až čtyřmi plodovými komůrkami. Pro svůj plod samička vytváří zásoby - ochromené cvrčky a kobylky, obvykle 2 až 3 kusy kořisti.

Kutilka obecná a dělnice včely medonosné vedle sebe na květenství máčky. Kutilka obecná je ze všech druhů českých kutilek nejmohutnější.
Zatímco žahalka žlutá a u nás zatím vzácnější kutilka obecná se dostaly do Čech samy díky rozšiřování svého areálu severním směrem, jejich trochu menší příbuzná kutilka mexická se dostala do Evropy v důsledku lidských aktivit. Ačkoliv je v Čechách teprve několik posledních roků, tak je v Praze letos velmi hojná, lze jí vidět snad na všech květech.
Kutilka mexická podobně jako kutilka obecná loví pro svoje larvičky různé druhy cvrčků a kobylek.
Kutilka mexická (
Isodontia mexicana) saje nektar na bolševníku obecném.
Občas jsou na květech k vidění také
očnatky různých druhů z rodu
Physocephala.

Samičky očnatek zabodávají svoje vajíčka do zadečků čmeláků (nebo i jiných druhů žahadlových blanokřídlých). Larvy očnatek se potom vyvíjejí jako vnitřní paraziti, zpočátku se živí jen hemolymfou, aby si čmeláka nezabily příliš brzy. Lidé mají zatím málo znalostí o chování jednotlivých druhů očnatek. V některých případech se ukázalo, že parazitovaný čmelák (čmeláčí dělnice) se nevrací do svého rodného hnízdečka, ale nakonec se někde jinde sám zahrabe do země. To umožní larvě očnatky dokončit svůj růst zkonzumováním celého obsahu čmeláčího zadečku a následně se tady v podzemí i zakuklit, potom v podobě kukly také přečkat celou zimu.

Jinou očnatku jsem fotografovala na bělotrnu. Dospělé očnatky se živí na květech.